14 Cmo 69/2021-36 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na jmenování navrhovatele hmotněprávním opatrovníkem pro správu jmění společnosti , Anonymizováno, , IČO , IČO, , sídlem , Anonymizováno, /dále jen „společnost“/ [výrok I.] a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení [výrok II.].2. Rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že Obvodní soud pro , adresa, v řízení o soudní úschově rozhodl usnesením ze dne 9. října 2020, č. j. 37 Sd 8/2017 - 154, o vydání části úschovy ve výši 2 685 002,10 Kč soudnímu exekutorovi , Anonymizováno, v rámci exekuce vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, , a usnesením ze dne 20. ledna 2021, č. j. 37 Sd 8/2017 - 189, rozhodl o vydání zbývající části úschovy ve výši 69 311 422,76 Kč /dále též jen „předmět úschovy“/ navrhovateli jako opatrovníkovi společnosti pro řízení o úschově. Důvodem podání návrhu na ustanovení hmotněprávního opatrovníka společnosti byla obava, že by nečinností jednatelů mohl předmět úschovy připadnout státu. Vydáním předmětu úschovy podle shora uvedených rozhodnutí se stal návrh bezpředmětným, neboť obava z propadnutí předmětu úschovy státu pominula. Jak bude naloženo s vydanou částkou 69 311 422,76 Kč, záleží na jednatelích společnosti. Jejich rozhodování by soudem jmenovaný hmotněprávní opatrovník nemohl nahradit. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen „z. ř. s.“/, neboť řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka lze zahájit i bez návrhu.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrhu vyhoví a navrhovatele jmenuje opatrovníkem pro správu jmění společnosti, které je představováno předmětem úschovy, tedy prostředků v aktuální výši 69 311 422,76 Kč, které budou opatrovníkem nadále spravovány na účtu advokátní úschovy do doby, dokud nedojde k nespornému a společnému návrhu obou jednatelů společnosti, jak s předmětem úschovy naložit, a aby navrhovateli přiznal právo na náhradu nákladů řízení.4. Odvolatel soudu prvního stupně vytýká nesprávnost a nedostatečné odůvodnění napadeného usnesení. Soud prvního stupně podle mínění odvolatele dle § 205 odst. 2 písm. b) a g) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a navrženým důkazům a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.5. Podle odvolatele byl navrhovatel jmenován procesním opatrovníkem společnosti v již zmíněném řízení o úschově z důvodu nemožnosti řádného zastoupení společnosti s ohledem na dlouhodobé rozpory jednatelů. Vzhledem k rozporným návrhům a pokynům jednatelů na způsob vyplacení předmětu úschovy nebylo možné předmět úschovy vyplatit, jak vyplývá z jednání složitele , Anonymizováno, , soudního exekutora, tak i původního opatrovníka společnosti , Anonymizováno, , advokáta, a potažmo i Obvodního soudu pro , adresa, , u něhož řízení o úschově nebylo dosud pravomocně skončeno. Právní mocí usnesení o vydání úschovy skončí řízení o úschově a současně funkce navrhovatele jako procesního opatrovníka společnosti. Usnesením o vydání úschovy byla založena paradoxní situace, kdy byl předmět úschovy vydán do advokátní úschovy procesního opatrovníka, avšak nebyly stanoveny žádné podmínky pro jeho vydání společnosti, jak tomu pravidelně bývá v případě uzavření smlouvy o advokátní úschově. S ohledem na zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně nyní navrhovatel de facto nedisponuje žádným právním titulem, na jehož základě by mohl vydaný předmět úschovy dále účelně spravovat tak, aby společnosti jakožto příjemci nevznikla újma. Zájmy obou jednatelů a též společníků společnosti, kteří už více než tři roky řeší své obchodní a osobní spory, jsou v rozporu se zájmy společnosti a nelze od nich očekávat jednotný pokyn k vyplacení předmětu úschovy. Odvolatel má obavu, že nastalá situace jej vystaví tlakům ze strany jednatelů a společníků, kteří se je budou snažit různými právními prostředky přimět k vyplacení předmětu úschovy podle jejich požadavků. Přitom odvolatel nemá faktickou možnost jak tyto spory řešit. V mezním případě by tak musel přistoupit k podání návrhu na přijetí předmětu úschovy do nové soudní úschovy z důvodů, pro které tak již dříve učinil složitel , Anonymizováno, . Jednatelé společnosti podle zápisu v obchodním rejstříku jednají a podepisují se za společnost vždy společně. Takže je potřeba jejich jednotný pokyn, jak s předmětem úschovy naložit. Společnost nyní nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost a veškeré jeho jmění tvoří předmět úschovy. Vzhledem ke sporům obou jednatelů a společníků lze předpokládat, že společnost již nikdy svoji podnikatelskou aktivitu neobnoví. Toho jsou si jednatelé a společníci vědomi, proto při prosazování vlastních zájmů nereflektují existující zájmy společnosti. I přes pominutí obavy z připadnutí předmětu úschovy státu v důsledku jeho vydání ze soudní úschovy má navrhovatel za to, že existuje potřeba jmenování hmotněprávního opatrovníka společnosti, aby mohly být spravovány její záležitosti a hájena její práva, a to z důvodů podle § 165 odst. 2 a § 486 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/.6. Stran výroku o nákladech řízení odvolatel namítá existenci okolností případu odůvodňujících přiznání náhrady nákladů navrhovateli dle § 23 věty druhé z. ř. s. Veškeré dosavadní jednání navrhovatele, včetně podání předmětného návrhu, je vedeno výhradně snahou zamezit vzniku škody společnosti a potažmo jejím společníkům.7. Společnost se k návrhu ve věci ani k odvolání nevyjádřila.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.9. Ze soudních rozhodnutí založených v předloženém soudním spisu (usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 26. února 2020, č. j. 37 Sd 8/2017 - 103, usnesení téhož soudu ze dne 20. ledna 2021, č. j. 37 Sd 8/2017 - 189) a z výpisu z obchodního rejstříku společnosti vyplývají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně, tj. jmenování navrhovatele procesním opatrovníkem společnosti v řízení o řešené soudní úschově, zahájeném na návrh soudního exekutora , Anonymizováno, , vydání předmětu úschovy do advokátní úschovy navrhovatele, to, že společnost má dva jednatel s předepsaným společným jednatelským oprávněním, a též dlouhodobé rozpory jednatelů a nemožnost se dohodnout (mimo jiné) na tom, jak má být naloženo s předmětem úschovy.10. Soud prvního stupně vystavěl své rozhodnutí na závěru, že vydáním předmětu úschovy do advokátní úschovy odvolatele jako opatrovníkovi společnosti pro řízení o úschově navrhovatele pominula obava z propadnutí těchto prostředků státu, a tím se stal návrh bezpředmětným. Jak bude naloženo s předmětem úschovy, záleží podle soudu prvního stupně na jednatelích společnosti, přičemž jejich rozhodnutí by požadovaný hmotněprávní opatrovník nemohl nahradit. To je ovšem neúplný pohled na věc. Odvolateli je třeba přisvědčit v tom, že soud prvního stupně se žádným způsobem nevypořádal s tím, že navrhovateli skončením řízení o úschově zanikla funkce procesního opatrovníka a na bankovním účtu za tím účelem zřízeném jsou v úschově navrhovatele prostředky společnosti ve shora uvedené značné výši, aniž by byly jakkoliv upraveny podmínky pro nakládání s nimi, pro jejich vyplacení společnosti. Takové podmínky nejsou nastaveny smluvně, jak tomu u advokátních úschov pravidelně bývá (§ 56 a násl. zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii), ani nevyplývají z již zmíněného usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 20. ledna 2021, č. j. 37 Sd 8/2017 - 189, o vydání zbývající části úschovy navrhovateli. A to vše v situaci, kdy dosud není dán odpovídající jednotný pokyn obou jednatelů společnosti (přičemž čl. V. písm. A/ bod 3 společenské smlouvy předepisuje i v tomto směru jejich společné jednání) a existuje důvodná obava, že se jednatelé a potažmo společníci společnosti budou snažit získat předmět úschovy ve svůj prospěch. S ohledem na trvající rozpory ve společnosti bude třeba vyjednat potřebný konsensus na řešení nastalé situace. Zásadní je pak ta skutečnost, že soud prvního stupně zcela pominul již v návrhu na zahájení řízení obsaženou obsáhlou primární argumentaci o střetu zájmů obou jednatelů se zájmy společnosti a k tomu označené důkazy (viz čl. V. na str. 7, 8 a 9 návrhu), z čehož pak odvolatel v řízení dovozuje důvod pro ustanovení kolizního opatrovníka dle § 162 odst. 2 o. z. Už jen tím soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a která nemohla být napravena v odvolacím řízení. Takže závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti návrhu je tedy přinejmenším předčasný.11. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. a/ a § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).12. V dalším řízení soud prvního stupně věc znovu proje