2 Cmo 169/2021-80 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou podanou soudu prvního stupně dne 29. 8. 2020 se žalobkyně domáhá proti žalované zaplacení částky 869 956 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky ode dne 1. 1. 2020 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 2 899 Kč. Jak žalobkyně uvedla, je řádnou majitelkou směnky, kterou žalovaná vystavila dne 25. 9. 2015 na částku 869 956 Kč ve prospěch , Anonymizováno, , narozeného dne , Anonymizováno, (dále jen „, Anonymizováno, “). Směnku, která byla vystavena v sídle výstavce a která byla na žalobkyni indosována jejím remitentem, se žalovaná zavázala vyplatit dne 31. 12. 2019. Vzhledem k tomu, že k datu splatnosti nebyla směnka zaplacena, byla žalované dne 28. 1. 2020 adresována předžalobní výzva k jejímu zaplacení. Tato byla žalované doručena dne 5. 2. 2020, na směnku však plněno nebylo.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 1. 9. 2020, č. j. 37 Cm 73/2020-13, proti kterému podala žalovaná včasné námitky. Uvedla v nich, že směnečný vztah je účelově vytvořený a zcela neexistující. Směnka není pravá, neboť je podezření o jejím antedatování. Jak žalovaná uvedla, směnka měla být jejím jménem vystavena dne 25. 9. 2015 ve prospěch , Anonymizováno, , který byl v té době jediným jednatelem žalované oprávněným za ni jednat. Navíc měla být údajně vystavena necelé dva měsíce předtím, než došlo ke změně vlastnické struktury žalované, když ke dni 10. 11. 2015 bylo převedeno vlastnické právo k akciím mateřské společnosti , Anonymizováno, a když k témuž datu byl do funkce jednatele žalované jmenován , Anonymizováno, , který byl jediným akcionářem společnosti , Anonymizováno, Žalovaná dále namítla, že o směnce nebylo žalovanou, resp. jejím statutárním orgánem nikdy účtováno, a tedy směnka by mohla být jedině směnkou zajišťovací, o kterých je dle účetních standardů účtováno podrozvahově. Dne 10. 11. 2015 učinil , Anonymizováno, za žalovanou čestné prohlášení, že žalovaná nemá mimobilanční a podrozvahové závazky. Nelze tedy usuzovat na zajišťovací povahu směnky a tvrzení žalobkyně je proto v rozporu s předchozím jednáním a prohlášením osoby, která měla směnku za žalovanou vystavit. O pravosti směnky jsou tak pochybnosti. Podle žalované směnka v žalobkyní tvrzené době neexistovala, není pravá a není z ní možno dovozovat jakákoli práva proti žalované. Žalovaná dále poukázala na nečitelnost razítka na směnce a na to, že při skončení funkce , Anonymizováno, jí razítko nebylo předáno. Ze směnky není zavázána žalovaná, ale fyzická osoba na ni podepsaná. Z podpisu na směnce není patrné, že osoba ji podepisující zavazuje žalovanou. Další námitkou bylo nepředložení směnky žalované k placení. Z procesní opatrnosti pak žalovaná pro případ, že by námitky shora uvedené nebyly shledány důvodnými, vznesla námitky kauzální s tím, že jediným jí známým závazkem mezi žalovanou a , Anonymizováno, je zápůjčka žalované poskytnutá v roce 2015. Na tuto však bylo žalovanou plněno a maximálně by bylo možno požadovat částku 181 746 Kč. K zápůjčce žalovaná namítla, že nebyla uzavřena v písemné formě s ověřenými podpisy, a k tomu poukázala na § 54 a násl. zákona o obchodních korporacích, na § 13 téhož zákona a na rozhodnutí sp. zn. 31 ICdo 36/2020. K ustanovení čl. I. § 17 zákona č. 191/1950 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“) uvedla, že v letech 2017 až 2018 žalobkyně působila ve funkci člena dozorčí rady mateřské společnosti , Anonymizováno, a tedy jednala při indosaci směnky se znalostí všech souvislostí a ke škodě žalované. Nadto byla v dlouhodobém blízkém vztahu k , Anonymizováno, a při nabytí směnky jednala na jeho popud. Podle žalované žalobkyně nedostála povinnosti tvrzení, neboť neuvádí a nedokládá existenci zajišťovací směnky, resp. zajišťovaného závazku.3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 29 330,40 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že předložená směnka obsahuje veškeré náležitosti v čl. I. § 75 ZSŠ a je tak platnou směnkou. Námitku neexistence tvrzeného směnečného vztahu soud prvního stupně vyhodnotil jako irelevantní kauzální námitku, neboť přípustná je pouze mezi určitými účastníky směnečného vztahu a nelze ji přenášet z jednoho majitele směnky na druhého. To, že , Anonymizováno, podepsal dne 10. 11. 2015 čestné prohlášení, je přitom námitka založená na vztahu mezi žalovanou a , Anonymizováno, . Soud prvního stupně konstatoval, že směnka byla na žalobkyni převedena rubopisem. , Anonymizováno, svou výpovědí potvrdil, že směnku vyhotovil a podepsal jako statutární zástupce žalované. Na základě toho soud prvního stupně uzavřel, že kauza směnky je prokázána. K námitce těžko čitelného razítka žalované na směnce uvedl, že razítko obsahově odpovídá označení výstavce v bodě I. směnky a že žalovaná je nezaměnitelně označena. Svědek , Anonymizováno, před soudem potvrdil, že podpis na směnce je jeho podpisem a že ji podepsal jako jednatel žalované. V době podpisu směnky byl přitom jediným jednatelem žalované. Pokud jde o námitku, že směnka nezajišťovala konkrétní závazek původního remitenta směnky, odkázal soud prvního stupně na čl. I. § 17 ZSŠ, který vylučuje námitky ze vztahů dlužníka založených na jeho vlastních vztazích k výstavci směnky. Tyto námitky zůstávají výstavci zachovány, pokud majitel směnky ji nabyl ve zlé víře, tj. vědomě jednal ke škodě dlužníka. Důkazní břemeno ve vztahu ke kauzálním námitkám proti směnečnému platebnímu rozkazu nese žalovaná, k čemuž bylo odkázáno na rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 2383/98. Žalovaná však nepředložila soudu žádný důkaz, kterým by prokázala, že žalobkyně nabyla směnku ve zlé víře. , Anonymizováno, tvrzení mileneckého vztahu se žalobkyní odmítl. Pokud jde o výslech , Anonymizováno, k této tvrzené skutečnosti, tento by bez dalšího byl „na úrovni bulváru“. Výslech žalobkyně s ohledem na znění § 130 odst. 1 o. s. ř. a obsah jejího vyjádření k námitkám vyhodnotil soud prvního stupně jako nadbytečný. Že by se , Anonymizováno, a žalobkyně dopustili podvodného jednání, prokázáno nebylo. Podání trestního oznámení neprokazuje spáchání trestného činu a nemůže založit námitku „vědomého jednání ke škodě dlužníka“. Soud prvního stupně uzavřel, že žádná z námitek žalované nebyla způsobilá přivodit zjištění soudu, že směnečný platební rozkaz byl vydán, byť jen částečně, neoprávněně. Ponechán byl proto v platnosti. Výrok o nákladech námitkového řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého přiznal úspěšné žalobkyni právo na jejich náhradu v rozsahu odměny za její právní zastoupení, paušální náhrady hotových výdajů a náhrady za daň z přidané hodnoty.4. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), ve kterém navrhla jeho změnu tak, že směnečný platební rozkaz bude zrušen a žalobkyni bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Setrvala na svých námitkách a soudu prvního stupně vytkla, že zamítl návrh na provedení znaleckého zkoumání stáří směnky s prostým odkazem na to, že dle soudu není techniky možné prokázat, k jakému dni byla směnka vystavena. Podle žalované přitom postačuje určení relativního stáří směnky, konkrétně, zda směnka nebyla vyhotovena v posledních dvou letech, o čemž je žalovaná přesvědčena. Soud prvního stupně zcela odhlédl od znaleckých metod zkoumání, které by napomohly určení (relativního) stáří listiny a které by svědčily o (ne)pravdivosti žalobkyní předkládané směnky. V této souvislosti žalovaná odkázala na nedávno ukončenou kauzu , Anonymizováno, a na to, že v řízení této osoby se týkajícím byly prováděny znalecké posudky posuzující stáří směnek, z nichž možnost určení tohoto stáří listin vyplynula. Pokud by v dané věci bylo prokázáno, že směnka vznikla v posledních letech, bylo by najisto postaveno, že nebyla vystavena osobou oprávněnou jednat za žalovanou. Žalovaná poukázala na to, že nezpochybňovala podpis směnky , Anonymizováno, , nýbrž rozporovala datum, ke kterému skutečně k podpisu (vystavení) směnky došlo. Podle žalované žalobkyně pravost směnky neprokázala, třebaže taková povinnost jí vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího soudu. Tím, že žalovaná navrhla provedení důkazu znaleckým zkoumáním směnky, nemohla způsobit přenesení důkazního břemene stran její pravosti ze žalobkyně na žalovanou. Tím, že soud prvního stupně návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem zamítl, nemohl zjistit úplný skutkový stav věci, v důsledku čehož věc nesprávně právně posoudil. Podle žalované je zcela zásadní i výslech jí navrhovaného svědka , Anonymizováno, , neboť na něm závisí mimo jiné oprávněnost žalovanou vznesené kauzální námitky, jakož i doložení tvrzení žalované ohledně podvodného jednání žalobkyně a , Anonymizováno, . V té souvislosti žalovaná doplnila, že žalobkyně byla v čase údajné indosace směnky ředitelkou obchodního centra provozovaného žalovanou a tedy musela tak být o s