2 Cmo 176/2020-232 — Vrchní soud v Praze

1. Rozsudkem soud prvého stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze č. j. 55 Cm 42/2019-23 ze dne 9. 5. 2019 ve výši směnečného peníze 500 000 Kč s 6% úrokem z částky 500 000 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení a v části směnečné odměny ve výši 1 666,66 Kč, ve zbývajících částech směnečný platební rozkaz zrušil. Současně rozhodl o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů řízení ve výši 78 676,10 Kč (výrok I. a II. rozsudku).2. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 2 300 000 Kč s 6% úrokem, směnečnou odměnou a náhrady nákladů řízení s doložením originálu směnky, na jejímž základě soud vydal směnečný platební rozkaz. Ve včas podaných námitkách žalovaná tvrdila, že kauza předmětné směnky neexistuje a nikdy neexistovala. Směnka je součástí dlouhodobého podvodného lichvářského jednání žalobkyně. Odkázáno bylo na možnou trestněprávní odpovědnost žalobkyně s uvedením trestního řízení vedeným Policií České republiky, Obvodní ředitelství Policie , adresa, , č. j. KRPS-460974/TČ-2018-001276. V této souvislosti žalovaná uvedla, že žalobkyně v minulosti poskytovala žalované jakési poradenství v podobě výkladu karet a žalovaná v ní postupně získala bezmeznou důvěru. Radám žalobkyně podřídila celý život a udělala vše, co jí žalobkyně řekla. V roce 2005 se žalobkyně dostala do tíživé finanční situace a od žalobkyně si zapůjčila 85 000 Kč s tím, že žalobkyně tvrdila, že tyto částky si půjčuje od třetích osob, právě za účelem půjčky žalované. Dne 30. 10. 2006 pak žalobkyně zapůjčila žalované a jejímu tehdejšímu manželovi 500 000 Kč. Na zápůjčku podepsala dlužní úpis ze dne 1. 1. 2006. V průběhu dalších let byla žalovaná žalobkyní ubezpečována, že dluhy splatí, vše s odvoláním na výklad karet. V dubnu 2012 počala žalobkyně naléhat na žalovanou, aby podepsala směnku na 2 300 000 Kč, kterou by její dluhy vůči žalobkyni byly zajištěny. Žalovaná váhala, nicméně žalobkyně využila bezvýhradné důvěry žalované a její tísně a žalovaná dne 12. 4. 2012 podepsala pod nátlakem první směnku na 2 300 000 Kč s datem splatnosti 31. 12. 2012. Žalobkyně žalovanou přesvědčila, že tato částka představuje současnou výši dluhu žalované vůči třetím subjektům, od kterých si žalobkyně pro žalovanou měla peníze údajně půjčovat. Žalovaná tvrdila, že pod zástěrkou naprosté důvěry podepsala předmětnou směnku, kterou měla být zajištěna zápůjčka ve výši 2 300 000 Kč, ze které však žalovaná neviděla nikdy ani korunu. Z uvedeného žalovaná dovozovala neexistenci kauzy směnky. Protože žalovaná nebyla schopna částku uvedenou na směnce splatit, nabídla jí žalobkyně, aby stejnou směnku podepsala každý rok, vždy se splatností ke konci roku. Takto žalovaná podepsala v letech 2012-2017 každý rok žalobkyni směnku na 2 300 000 Kč, aniž by došlo ke zničení předchozí směnky. K tomu žalovaná jako důkaz označila směnku z 12. 4. 2012 a celou popsanou situaci zhodnotila tak, že žalobkyně využívala svého zásadního a nepochybného vlivu na žalovanou, využila její finanční tísně a opakovaně v uvedených letech ji nechala podepisovat směnky na částku 2 300 000 Kč, opakovaně odkázala i na podnět k prověření skutečností nasvědčujících spáchání trestného činu ze dne 12. 11. 2018 a kopii této písemnosti spolu s námitkami předložila. Dále žalovaná uvedla, že ačkoli byl trestní podnět usnesením policejního orgánu ze dne 6. 2. 2019 odložen, bylo toto usnesení Obvodním státním zastupitelstvem pro , Anonymizováno, ze dne 7. 3. 2019, č. j. 2ZN 2036/2019-15 zrušeno a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a objasnil jakou částku skutečně žalobkyně žalované půjčila, resp. jako částku žalovaná uhradila či je povinna uhradit údajným koncovým věřitelům, kteří měli finanční prostředky pro žalovanou zapůjčit a jaké informace žalobkyně podávala žalované ohledně stavu jejích dluhů, zda ji pravdivě informovala a konečně za jakých okolností docházelo k opakovaným podpisům směnek na částku 2 300 000 Kč. Na základě uvedeného navrhla žalovaná přerušení řízení.3. K námitkám žalované se podáním ze dne 17. 6. 2019 vyjádřila žalobkyně. Poukázala na to, že žalovaná spornou směnku nezpochybnila jako listinu ani svůj podpis na ní. Způsob kauzální obrany žalované označila za svérázný a vnitřně rozporný, který nárok žalobkyně nikterak nezpochybňuje. Připomněla rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 55 Cm 115/2018-77 ze dne 14. 1. 2019, kterým bylo žalované uloženo plnit z uplatněné směnky a obrannou argumentaci tam použitou. Žalobkyně má za to, že z nastíněného lze dovozovat vzorec chování žalované spočívající v půjčení peněz, zajištění zápůjčky směnkou a následné zpochybnění nároku. Připomněla povinnost žalované ke svým tvrzením navrhnout důkazní prostředky, o které bude možné námitky opřít, když zatím je možné pouze se domnívat, že žalovaná zneužívá procesně právní prostředky k tomu, aby oddálila důsledky spojené s uplatněním směnky. Ohledně důkazního břemene žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze s citací z odůvodnění těchto rozsudků. Žalobkyně dále uvedla, že si lze jen těžko představit, že by nějaká plně svéprávná osoba by po dobu 6 let byla v takové tísni, závislosti a oddanosti a pod takovým soustavným nátlakem, že by bez důvodu každoročně vystavila směnku přesahující 2 000 000 Kč. Kladla si otázku, proč by žalobkyně uplatňovala za takové situace starší směnku, nikoli novější a připomněla rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 87/2004, podle kterého lze zajistit závazek více zajišťovacími instituty, tedy i více směnkami znějícími na stejnou částku. K trestnímu oznámení žalobkyně jen krátce uvedla, že se nezakládá na pravdě a jedná se o zoufalý pokus vyhnout se povinnosti plnit. Připomněla s odkazem na emailovou komunikaci snahu žalované zahájit mimosoudní jednání za účelem nalezení smírného řešení. Uvedené považuje žalobkyně v přímém rozporu s tvrzením žalované, že zajišťovaná kauza neexistuje. Důvod pro přerušení řízení neexistuje, když nebylo zahájeno trestní stíhání.4. Po provedeném důkazním řízení soud prvního stupně (směnka, listina opatřená datem 1. 11. 2006, podnět žalované ze dne 12. 11. 2018 Okresnímu státnímu zastupitelství , adresa, , kopie usnesení Obvodního státního zastupitelství pro , adresa, , sp. zn. 2 ZN 2036/2019-15 ze dne 7. 3. 2019, usnesení PČR, Obvodní ředitelství policie , adresa, ze dne 30. 10. 2019, usnesení Obvodního státního zastupitelství pro , adresa, , ze dne 27. 1. 2019, účastnická výpověď žalované) zjistil následující skutkový stav a učinil tyto závěry.5. Především uzavřel, že předmětná směnka z formálního hlediska odpovídá náležitostem směnky vlastní v souladu s čl. I. § 75 ZSŠ. Žalobkyně se po žalované tedy domáhá nároku ve výši 2 300 000 Kč z této směnky spolu s postihem sporných nároků vůči žalované jako směnečnému dlužníku (výstavci směnky vlastní)podle čl. I. § 48 odst. 1 bod 1, 2 a 4 ZSŠ ve spojení s čl. I. § 77 odst. 1 ZSŠ. Směnka byla splatná 31. 12. 2017 a nebyla zaplacena ani po zaslání výzvy podle § 142a o. s. ř. Při posouzení věci vyšel soud dále z nesporných tvrzení účastníků řízení o tom, že v rozmezí roku 2005 až dubna 2012 žalobkyně poskytla žalované blíže neurčený počet půjček různé výše, které si sama zapůjčovala u třetích osob (paní Bastlové a paní Krečmarové). Nesporný je podpis směnky na 2 300 000 Kč v dubnu 2012 žalovanou ve prospěch žalobkyně, jako směnky zajišťovací. V této souvislosti odkázal soud prvního stupně i na listinu ze dne 1. 11. 2006, ve které žalovaná a její tehdejší manžel potvrdili přijetí půjčky ve výši 500 000 Kč s tím, že splatnost byla stanovena na prosinec 2008 s navýšením na 750 000 Kč. Nesporné mezi účastníky bylo, že předmětná směnka představuje opakovanou obnovu směnky poprvé vystavené dne 12. 4. 2012 mezi stejnými účastníky, znějící na stejnou směnečnou sumu a datem splatnosti 31. 12. 2012 a že vyvstala z půjčky ve výši 500 000 Kč, kterou žalobkyně 30. 10. 2006 zapůjčila žalované a jejímu manželovi s vrácením do prosince 2018 s navýšením na 750 000 Kč.6. V další části odůvodnění rozsudku shrnul soud prvního stupně podstatu námitek žalované. Ta tvrdila, že zápůjčka ve výši 2 300 000 Kč nikdy neexistovala a že žalobkyně využila svého nesporného vlivu na žalovanou v rozhodném období, založeného na dlouholetém přátelství až kamarádského charakteru a výkladu karet, který žalobkyně na žalovanou měla v době půjčení zápůjčky ve výši 500 000 Kč, tak v následujících letech, až do doby podpisu první směnky na 2 300 000 Kč s datem vystavení 12. 4. 2012. Suma žalovanou překvapila, ale ze strany žalobkyně byla odůvodněna tím, že se jedná o souhrnnou sumu dluhu žalované vůči subjektům, od kterých žalobkyně peněžní prostředky pro žalovanou zajistila.7. Soud prvního stupně konstatoval, že předmětná směnka měla funkci zajišťovací, což shodně uvedli oba účastníci řízení a jako první v pořadí byla vystavena dne 12. 4. 2012 na již zmíněných 2 300 000 Kč. Je tedy vyloučeno, aby do této úplné zajišťovací směnky mohly být za