2 Cmo 310/2021-251 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně přerušil řízení o žalobě ze dne 28. 12. 2020, kterou se žalobce proti žalovanému domáhal určení, že žalovaný ručí za závazek dlužníka , Anonymizováno, , IČO , IČO, , vůči žalobci z titulu směnky vlastní vystavené dne 1. 9. 2014 společností , Anonymizováno, na řad žalobce na směnečnou sumu ve výši 2 500 000 Kč se splatností dne 1. 9. 2015. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že u Městského soudu v Praze je vedeno řízení pod sp. zn. 47 Cm 92/2018, v němž se žalobce domáhá po společnosti , právnická osoba, zaplacení částky 2 500 000 Kč z titulu směnky ze dne 1. 9. 2014. Jedná se o totožnou směnku, která založila dluh společnosti , Anonymizováno, . vůči žalobci, který se v daném řízení domáhá určení ručení žalovaného za splnění tohoto dluhu. Soud prvního stupně odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 109 odst. 2, písm. c/ o. s. ř. a konstatoval, že probíhá řízení, v němž je meritorně řešena otázka, která může mít zásadní význam pro jeho rozhodnutí, když předmět řízení vedeného Městským soudem v Praze představuje otázku předběžnou pro řízení vedené před soudem prvního stupně. Vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude podle soudu prvního stupně účelné i z hlediska délky původního řízení, neboť ve věci lze očekávat totožné dokazování a obdobné rozhodnutí. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014, soud prvního stupně uzavřel, že s ohledem na hospodárnost řízení není účelné, aby stejné otázky byly posuzovány ve více soudních řízeních. Řízení tak bylo přerušeno postupem dle shora uvedeného ustanovení § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.2. Žalobce podal proti usnesení v zákonem stanovené lhůtě odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), ve kterém navrhl jeho změnu tak, že řízení se nepřerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 47 Cm 92/2018. Namítl, že řízení vedené u Městského soudu v Praze je přerušeno z důvodu rozhodnutí o úpadku společnosti , Anonymizováno, . a že pohledávky žalobce vůči ní byly v rámci insolvenčního řízení jí se týkajícího zjištěny a o jejich vzniku a existenci tak není pochyb. Podle žalobce je třeba vzít v potaz, že pravomocné rozhodnutí o zrušení konkursu společnosti bude právním podkladem pro její zánik a tedy z povahy věci nebude možné v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 47 Cm 92/2018 pokračovat. Argumentace napadeného usnesení postrádá smyslu, neboť uvedené řízení nemůže pro řízení o žalobě na určení ručitelského závazku přinést zhola ničeho. Vydáno v něm nebude žádné meritorní rozhodnutí, když vydáno již být ani nemůže, a z tohoto důvodu nebude probíhat ani další dokazování. Není proto důvodu vyčkávat jeho výsledku. Navíc po zrušení konkursu na majetek společnosti , Anonymizováno, bude upravený seznam pohledávek (v neuspokojené výši) exekučním titulem podle § 312 odst. 4 insolvenčního zákona. Žalobce dále uvedl, že meritem projednávané věci je otázka, zda je žalovaný odpovědný z úpadkového deliktu, resp. zda porušil své povinnosti statutárního orgánu, a tedy zda ručí za závazky společnosti či nikoli. S ohledem na znění petitu žaloby není ani třeba vyčkávat skončení insolvenčního řízení společnosti , Anonymizováno, Přerušení řízení nemůže pro rozhodnutí ve věci ničeho přinést, pouze dojde k podstatnému odložení rozhodnutí, čímž bude zasaženo do práv a oprávněných zájmů žalobce. Na základě toho žalobce uzavřel, že se nejedná o postup hospodárný, nýbrž o postup naprosto neefektivní v rozporu s požadavkem na zásadu rychlosti projednání a rozhodnutí věci.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.4. Ustanovení § 109 odst. 2 o. s. ř. upravuje případy fakultativního přerušení řízení, mezi něž patří i situace, umožňující soudu řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět. Již z gramatického výkladu a systematického řazení je zřejmé, že jde o možnost, nikoli o povinnost procesního soudu k takovému přerušení řízení přistoupit. Důvody k přerušení řízení jsou přitom dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle § 135 odst. 2 o. s. ř. Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tj. aby stejná otázka nebyla posuzována zbytečně dvakrát. Soud přitom bere v úvahu i stav (pokročilost) obou řízení, tak, aby eventuální přerušení mělo vůbec praktický smysl s ohledem na předpokládanou délku řízení, na jehož skončení hodlá soud vyčkat (srov. Občanský soudní řád, komentář, Karel Svoboda et al., vyd. 1, Praha, C.H.Beck, 2013, str. 383).5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení vedeném před soudem prvního stupně pod sp. zn. 76 Cm 130/2020 se žalobce domáhá proti žalovanému postupem podle ustanovení § 68 odst. 1 zákona o obchodních korporacích určení, že žalovaný jako bývalý jednatel , Anonymizováno, ručí za závazek této společnosti ze směnky vystavené na řad žalobce dne 1. 9. 2014 na částku 2 500 000 Kč se splatností dne 1. 9. 2015. O nárocích z uvedené směnky je vedeno řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 92/2018, v němž bylo žalobě vyhověno vydáním směnečného platebního rozkazu, který společnost , Anonymizováno, jako žalovaná napadla námitkami. Vzhledem k tomu, že předmět námitkového řízení je vymezen vylíčením okolností, na kterých žalovaný staví svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu, je rámec pro další projednávání věci stanoven právě a jenom námitkami, jak byly vzneseny v zákonem stanovené patnáctidenní lhůtě běžící ode dne doručení směnečného platebního rozkazu v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 92/2018. V poměrech projednávané věci to znamená, že není namístě vyčkávat, jakým způsobem posoudí nárok ze směnky Městský soud v Praze v uvedeném řízení, když v řízení o žalobě na určení ručitelského závazku může být obrana žalovaného proti předmětné směnce postavena na zcela jiných argumentech, než na kterých svou obranu vybudovala společnost , Anonymizováno, v řízení směnečném. Nelze tak se soudem prvního stupně souhlasit v tom, že není účelné, aby stejné otázky byly posuzovány ve více soudních řízení, stejně jako nelze souhlasit s jeho úvahou, že ve věci lze očekávat totožné dokazování a obdobné rozhodnutí.6. S odkazem na to, co výše bylo uvedeno, odvolací soud neshledává správným postup soudu prvního stupně, jímž řízení přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 92/2018, neboť tento je v rozporu se zásadou hospodárnosti občanského soudního řízení. Pominout pak nelze ani to, že uvedené řízení je přerušeno v důsledku prohlášení konkursu na majetek společnosti , Anonymizováno, Právem tak žalobce namítá, že přerušení řízení do pravomocného skončení řízení, které je rovněž přerušeno, znamená zásah do jeho práv a oprávněných zájmů, když se jedná o postup neefektivní, který je v rozporu s požadavkem na zásadu rychlosti projednání a rozhodnutí věci.7. Vzhledem k tomu, že rychlost řízení rovněž spadá mezi relevantní kritéria, jimiž se soud při úvaze o možném přerušení řízení musí řídit, nelze mít v dané věci předpoklady pro přerušení řízení postupem podle ustanovení § 109 odst. 2, písm. c/ o. s. ř. za splněné (srov. například důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněného pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody rozsudku téhož soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009).8. Z vyložených důvodů odvolací soud změnil napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. tak, že řízení se do doby pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 92/2018 nepřerušuje.9. Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o věci.