5 Cmo 169/2018-1352 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou došlou soudu prvního stupně dne 18. 12. 2006, ve znění její změny ze dne 13. 5. 2008, se žalobce domáhal proti , právnická osoba, (dále jen „SCP“) zaplacení částek 16 99 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. 12. 2007 do zaplacení, 1 071 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 8. 2005 do zaplacení, 1 785 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3. 8. 2006 do zaplacení a 2 380 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3. 8. 2007 do zaplacení. Jak žalobce uvedl, na účtu majitele cenných papírů, který vedlo SCP, měl jako vlastník evidováno ke dni 24. 2. 2004 celkem 140 000 kusů akcií společnosti , právnická osoba, ., ISIN CZ , Anonymizováno, (dále jen „akcie , právnická osoba, .“). Třebaže k prodeji těchto zaknihovaných akcií nedal žádný pokyn, dozvěděl se ze stavového výpisu ze svého účtu, že ke dni 12. 1. 2005 na něm žádné akcie nemá evidovány. Žalobce dále uvedl, že měl uzavřenou komisionářskou smlouvu s obchodníkem s cennými papíry společností , právnická osoba, . Tato smlouva však měla jen rámcový charakter a obchodníkovi neumožňovala, aby bez příkazu majitele cenných papírů s nimi činil jakékoli úkony. Přesto uvedený obchodník zadal SCP bez vědomí žalobce pokyny k převodu předmětných akcií a SCP tyto příkazy provedlo, aniž by ověřilo, zda obchodník s nimi může disponovat. Tím SCP porušilo své povinnosti ze zákona o cenných papírech v tehdy platném znění. SCP nadto nezaslalo žalobci změnový výpis z jeho účtu, což znemožnilo urychlený pokus o nápravu. I tím SCP porušilo své povinnosti. Porušilo též povinnost utajit informace o stavu účtu žalobce. Žalobou uplatněné nároky představují ušlý zisk spočívající v rostoucím kurzu zcizených akcií a ušlý zisk ze ztracených dividend. Pokud jde o skutečnou škodu spočívající ve ztrátě akcií, tato byla uplatněna v jiném řízení.2. SCP proti žalobou uplatněnému nároku namítlo, že pokyny dal obchodník s cennými papíry, přičemž právě on byl povinen prokázat své oprávnění k podání příslušných příkazů. Měl přitom prokázat svou totožnost, oprávnění obchodovat s cennými papíry a pověření osoby, pro kterou obchody realizuje. Toto pověření se podává z komisionářské smlouvy, která je opatřena ověřovací doložkou, podle níž obchodník ověřil totožnost klienta. Obchodní transakce byly prováděny elektronickým předáváním dat. Tento speciální způsob komunikace mezi SCP a subjekty kapitálového trhu nese sebou omezení v tom, že je přístupný třetím osobám jen na základě smlouvy. Taková smlouva byla uzavřena i mezi SCP a společností , právnická osoba, . Podle smlouvy odpovídá obchodník za prověření totožnosti klienta ve stejném rozsahu, jako k tomu bylo povinno SCP. Obchodník odpovídal také za škody způsobené porušením smlouvy. Podle SCP může za škodu odpovídat jen obchodník s cennými papíry, kterému měly být podle komisionářské smlouvy též zasílány změnové výpisy. V dané věci nadto chybí i příčinná souvislost.3. Usnesením ze dne 30. 1. 2012, č. j. 15 Cm 319/2006-558, rozhodl soud prvního stupně postupem podle ustanovení § 107 odst. 1 a 3 o. s. ř. o pokračování v řízení na straně žalované s , Anonymizováno, , IČO , IČO, .4. Rozsudkem ze dne 23. 10. 2014, č. j. 15 Cm 319/2006-867, soud prvního stupně rozhodl tak, že žaloba je co do základu důvodná s tím, že o výši žalobou uplatněného nároku bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Rozsudek, který byl vydán jako mezitímní, byl k odvolání žalované potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2015, č. j. 5 Cmo 225/2015-964.5. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 102 332 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 11. 12. 2007 do 31. 12. 2007, 10,5 % ročně od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, 10,75 % ročně od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, 9,25 % ročně od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, 8,5 % ročně od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, 8 % ročně od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, 7,75 % ročně od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, 7,5 % ročně od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, 7,05 % ročně od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013 a 8,05 % ročně od 1. 7. 2013 do zaplacení (výrok I.), částku 1 071 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně od 2. 8. 2005 do 31. 12. 2005, 9 % ročně od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006, 9,5 % ročně od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007, 9,75 % ročně od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, 10,5 % ročně od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, 10,75 % ročně od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, 9,25 % ročně od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, 8,5 % ročně od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, 8 % ročně od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, 7,75 % ročně od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, 7,5 % ročně od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, 7,05 % ročně od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013 a 8,05 % ročně od 1. 7. 2013 do zaplacení (výrok II.) a částku 1 785 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 3. 8. 2006 do 31. 12. 2006, 9,5 % ročně od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007, 9,75 % ročně od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, 10,5 % ročně od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, 10,75 % ročně od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, 9,25 % ročně od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, 8,5 % ročně od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, 8 % ročně od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, 7,75 % ročně od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, 7,5 % ročně od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, 7,05 % ročně od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013 a 8,05 % ročně od 1. 7. 2013 do zaplacení (výrok III.). Soud prvního stupně dále rozhodl o zamítnutí žaloby o zaplacení částky 65 623 600 Kč s příslušenstvím (výrok IV.) a částky 2 380 000 Kč s příslušenstvím (výrok V.). Rozhodl zároveň o povinnosti žalobce zaplatit České republice náklady řízení ve výši 17 510,41 Kč (výrok VI.), o povinnosti žalované zaplatit České republice náklady řízení ve výši 27 388,09 Kč (výrok VII.) a dále o povinnosti žalované nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 303 057 Kč (výrok VIII.).6. Jak z odůvodnění rozsudku vyplývá, soud prvního stupně vyšel ze zjištění, která učinil již v souvislosti se shora zmíněným mezitímním rozsudkem. Zjistil závěrečné kurzy akcií společnosti , Anonymizováno, od 5. 1. 2004 do 14. 3. 2013 a dále dividendy téže společnosti vyplácené za roky 2004 a 2005. Ze znaleckého posudku , Anonymizováno, zjistil, že dne 10. 12. 2007 kurz akcií , Anonymizováno, uzavíral na 1 423 Kč za akcii, když uvedeného dne bylo zobchodováno 1 614 143 957 kusů těchto akcií za ceny kolísající od 1 418 Kč do 1 436 Kč za akcii. Znalec uvedl, že v tento den se s ohledem na výsledky obchodování předchozího období nejevil tento kurz jako mimořádný a že na významu získal až následně, když v budoucnu již nebylo takového uzavíracího kurzu dosaženo. K problému okamžiku, kdy by žalobce akcie prodal a za kolik, byl proveden důkaz účastnickou výpovědí žalobce, který uvedl, že akciový trh začal sledovat již od roku 1996, že nejprve prováděl pouze virtuální obchody, a když jejich výsledky potvrzovaly jeho předpoklady a když získal dostatečné prostředky z obchodů s jinými akciovými tituly, začal od roku 2002 do roku 2004 postupně nakupovat předmětné akcie. Tyto získal za průměrnou cenu 102,73 Kč za kus. Žalobce dále vypověděl, že tím, že akcie zakoupil z vlastních prostředků, nebyl nucen je prodávat předčasně. S ohledem na průběžně sledované poměry na kapitálovém trhu a na informace o hospodaření , Anonymizováno, usoudil, že lze dosáhnout v budoucnu až 100 % zhodnocení. Jen z důvodu, aby nedošlo k promlčení, podal dne 14. 12. 2006 žalobu založenou na tehdejším kurzu těchto akcií. K datu 10. 12. 2007 pak podal návrh na změnu žalobního návrhu, neboť k tomuto datu by s ohledem na poměry na trhu předmětné akcie určitě prodal. Soud prvního stupně vyšel též ze zjištění, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2016, č. j. 23 Cm 77/2005-621, který byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2017, č. j. 5 Cmo 382/2016-662, byla žalobci přiznána náhrada skutečné škody vzniklé ztrátou předmětných akcií. Jak soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu a s ohledem na závěry odvolacího soudu v rozsudku, jímž byl potvrzen ve věci vydaný mezitímní rozsudek, ušlý zisk musí představovat částku, o kterou poškozený reálně přišel, nikoli jen plánovaný nebo jinak hypotetický stav. Na základě těchto tezí soud prvního stupně vyšel v zásadě z toho, že žalobce, když původní žalobou uplatnil právo na náhradu ušlého zisku s ohledem na kurz daných akcií ke dni 4. 12. 2006, určil tím, že k tomuto datu by akcie prodal. Jen tak by se mohlo jednat o částku skutečně ušlou a nikoli jen o částku hypotetickou. Neuvěřil tedy, že by žalobce vyčkával s prodejem akcií až do prosince 2007, a návrh na změnu žalobního petitu ve smyslu jeho rozšíření považoval jen za účelové využití okolnosti, že následně kurz akcií , Anonymizováno, ještě dále vzrostl. Z toho důvodu soud prvního stupně přiznal náhradu ušlého zisku v návaznosti na kurz akcií ke dni 4. 12. 2006 a náhradu za ušlé dividendy za roky 2004 a 2005. Nárok zamítl v rozsahu, nakolik byl rozšířen, co se rozdílu cen týká, a ohledně dividendy za rok 2006, o jejíž výplatě bylo rozhodnuto až v roce 2007 a pro jejíž výplatu bylo