5 Cmo 209/2017-390 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně v pořadí třetím rozsudkem (předchozí dva rozsudky byly usneseními odvolacího soudu zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení) v bodě I. výroku zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 11. 1. 2011, č. j. 23 Cm 409/2010-9, v bodě II. výroku uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 163 911 Kč a v bodě III. výroku uložil žalobkyni povinnost zaplatit náhrady státu ve výši 3 853,60 Kč.2. Rozhodnutí odůvodnil tím, že soud o žalobě rozhodl směnečným platebním rozkazem, proti kterému podal žalovaný včasné námitky, v nichž uvedl, že směnku nepodepsal a výstavce tak, jak je označen, neexistuje. Neexistuje ani remitent a rubopis není opatřen jeho podpisem. Neexistuje ani žalobkyně. Nárok ze směnky je promlčen. Platební místo je neurčité, a proto je směnka neplatná. Žalobkyně se při nabývání směnky provinila hrubou nedbalostí, resp. jednal ke škodě žalovaného. Směnka byla remitentovi zaplacena.3. Po provedeném dokazování (směnkou vlastní, výslechem svědků , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , znaleckými posudky z oboru písmoznalectví) soud uzavřel, že námitku neurčitosti platebního místa neshledal. Platební místo je identifikováno městem , adresa, a doložka, podle které má být placeno u , Anonymizováno, , označuje domicil. Neurčitost domicilu je pak na platnost směnky bez vlivu, neboť není zákonnou náležitostí směnky. Důvodnou není ani námitka neexistence žalobkyně s ohledem na údaje v centrální evidenci obyvatel. Výstavce směnky je pak identifikován především podpisem, další údaje jsou nadbytečné a na závazek výstavce nemají vliv. Námitka materiální vady podpisu indosanta žalovanému jako výstavci směnky nesvědčí. Tvrzení, že žalobkyně se při nabývání směnky provinila hrubou nedbalostí, je samo o sobě nevýznamné. Námitka promlčení je rovněž nedůvodná, neboť směnka byla splatná dne 17. 2. 2018 a žaloba byla podána dne 29. 11. 2010, tj. před uplynutím tříleté promlčecí doby. Dále se soud zabýval námitkou žalovaného, že směnka není pravá. Důkazní břemeno prokazující pravost podpisu výstavce na směnce nese žalobkyně, která pravost směnky provedenými důkazy neprokázala. Znalec ustanovený soudem uzavřel, že sporné podpisy na směnce a uznání dluhu nejsou pravými, běžně užívanými podpisy žalovaného a nelze objektivně posoudit, zda se jedná o podpisy komolené nebo vyhotovené jiným pisatelem. V nízké pravděpodobnosti nelze vyloučit ani objektivně prokázat, že by sporné podpisy mohl vyhotovit žalovaný. Znalci , Anonymizováno, a , Anonymizováno, pak dospěli ke kategorickému závěru, že podpis na směnce není pravým, spontánním podpisem žalovaného. Znalec , Anonymizováno, nevyloučil, že může jít o úmyslné zkomolení podpisu, ale s velkou pravděpodobností nejde o pravý podpisu zkomolený záměrně. Posudek vypracovaný , Anonymizováno, neobsahuje doložku ve smyslu § 127a o. s. ř. a je hodnocen jako důkaz listinný ve smyslu § 129 o. s. ř. Výpovědi svědků , Anonymizováno, a , Anonymizováno, hodnotí soud jako nevěrohodné z důvodu jednak jejich postavení ve směnečných vztazích (remitenta a jeho bratrance, tedy osob zainteresovaných na výsledku sporu), jednak souladných v podrobnostech, plynulých a přesvědčivých výpovědí, přičemž není pravděpodobné, že by si svědci události po šesti letech pamatovali živě a shodně. Pokud svědci vypověděli, že současně s podpisem bylo žalovaným podepsáno i uznání dluhu, podpis na této listině rovněž nebyl znalcem shledán pravým, běžně užívaným podpisem žalovaného. Protože nebyla prokázána pravost podpisu žalovaného na směnce, nemůže být ze směnky zavázán. Žalovaný se tak námitkou platební povinnosti uložené mu směnečným platebním rozkazem ubránil. Žalovaný sice navrhoval svůj výslech, avšak k žádnému jednání se nedostavil. Výpisy z účtu svědka , Anonymizováno, , kterými navrhoval provést důkaz, nepředložil. Korespondence , Anonymizováno, s žádostí o vyčíslení pohledávky žalovaného je irelevantní a pohledávku žalobce nezpochybňuje.4. Z důvodů shora uvedených proto soud směnečný platební rozkaz zrušil a ve sporu úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) a žalobkyni uložil zaplatit náklady vzniklé státu (§ 148 o. s. ř.).5. Žalobkyně napadla rozsudek včasným odvoláním a navrhla jeho změnu tak, že se směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti. Uvedla, že nebyla soudem prvního stupně poučena podle § 118a odst. 1 o. s. ř. o tom, že neunesla své důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu žalovaného na směnce. Nenavrhovala opakovaný výslechů svědků , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , když tyto důkazy již byly soudem prvního stupně vyhodnoceny. Soudce, který výslech svědků prováděl, hodnotil jejich výpovědi jako věrohodné, soudkyně , Anonymizováno, hodnotila výpovědi opačně, aniž by svědky slyšela. Rozhodnutí je překvapivé. Pokud odvolací soud sám tyto důkazy neprovedl, nemohl jejich věrohodnost závazně posoudit. Ze závěrů odvolacího soudu ale soud prvního stupně vyšel a bez toho, aby svědky vyslechl, vyhodnotil je jako svědky nevěrohodné z důvodů v odůvodnění uvedených. Není zřejmé, jak mohla jmenovaná soudkyně dospět k závěru o plynulosti a živosti výpovědi. Dále soudu prvního stupně vytkla porušení § 157 odst. 2 o. s. ř.. Napadený rozsudek si v odůvodnění logicky protiřečí, není přezkoumatelný. Nejsou patrná skutková zjištění a právní hodnocení z nich vyvozená. K razantní změně názoru soudu prvního stupně nemohl vést doplněný znalecký posudek, když znalkyně se ve své podstatě přiklonila k závěru znalce , Anonymizováno, , jenž soud prvního stupně v minulosti již také hodnotil a ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti. Odvolací soud sice ingeruje do věrohodnosti svědků , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , ale zároveň je zřejmé, že nevěrohodný je i samotný žalovaný, když na jedné straně namítá, že směnku nepodepsal, na druhé straně, že směnka je zaplacená. Jeho pozdější tvrzení, že platil jiné dluhy, postrádá logiku, když jiné dluhy nejsou předmětem řízení. Kdyby byla žalobkyně seznámena se stanoviskem soudu o neunesení důkazního břemene, trvala by na důkazu výslechem žalovaného. Takto se zdá, že k nevymahatelnosti práv ze směnky stačí záměrně zkomolit podpis s tím, že remitent je automaticky nevěrohodnou osobou, protože má zájem na výsledku sporu. Pokud jde o nákladový výrok, navrhla postup podle § 150 o. s. ř., neboť po ní v této věci nelze spravedlivě požadovat, aby hradila všechny náklady řízení, které žalovaný zčásti žalovaný prodlužoval. Není vinou žalobkyně, že náklady vzrostly.6. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl napadený rozsudek potvrdit. Uvedl, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí na zjištěném skutkovém stavu, nikoliv na pravidlech důkazního břemene. Pokud žalobce namítal, že došlo k porušení zásady přímosti tím, že rozhodující soudkyně hodnotila důkazy, které sama neprovedla, dle přesvědčení žalovaného mají největší hodnotu výpovědi svědků při prvním výslechu, neboť se odehrály s nejmenším odstupem od popisovaných skutečností, vyslýchaní ještě nebyli zvyklý na proces a jejich schopnost korigovat výpověď byla značně limitována. Soud prvního stupně hodnotil výpovědi svědků , Anonymizováno, a , Anonymizováno, na základě obsahu Protokolu o jednání ze dne 6. 11. 2012, na jejich postavení ve směnečných vztazích (majitel směnky a jeho příbuzný) a na základě jejich v podrobnostech souladných výpovědí, kdy oba i po šesti letech uvedli přesný den, kdy mělo k podpisu směnky dojít. Pro zjištění těchto informací nebylo třeba provádět opakovaný výslech. Žalovaný i nadále setrvává na tom, že směnku nepodepsal ani nevystavil. Je pravdou, že určité finanční prostředky hradil, ale nejednalo se o placení na směnku, nýbrž na jiný dluh žalovaného. Pokud jde o všechny tři znalecké posudky, vyznívají shodně. Odmítl výhrady žalobkyně ke struktuře a obsahu rozsudku a zdůraznil, že svůj výslech navrhl on a soud prvního stupně jej neprovedl.7. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 6. 12. 2017, č. j. 5 Cmo 209/2017-324 byl odvoláním napadený rozsudek potvrzen a žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení. Odvolací soud v odůvodnění uvedl, že v předchozích zrušujících rozhodnutích poukázal na postavení svědků s tím, že na jejich výslechu nelze rozhodnutí postavit. Proto je nebylo nezbytné znovu vyslýchat. Závěr, že pravost směnky nebyla prokázána, považoval s ohledem na znalecký posudek za správný. Námitkou zaplacení směnky tudíž nebylo nutné se za tohoto stavu zabývat.8. Potvrzující rozsudek odvolacího soudu byl k dovolání žalobkyně zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud zdůraznil, že důkaz výslechem označených svědků není zjevně nadbytečný, když tvrzení žalobkyně, k jehož prokázání tento důkaz navrhla, jiným způsobem prokázáno nebylo. Otázka příbuzenského vztahu svědků a jejich vztah k věci mohou být zohledněny při hodnocení důkazu, nelze jimi odůvodnit závěr o nezpůsobilosti takového důkazu přispět ke zjištění skutkového stavu věci. Důvodnou shledal i