6 Cmo 250/2019-65 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením Městský soud v Praze jako soud I. stupně rozhodl ve výroku I. tak, že nepřipustil změnu návrhu učiněného podáním z 15. 3. 2018, ve výroku II. zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení o změně způsobu rozúčtování nákladů na nadstandartní službu recepce na jednotky a o změně úpravy záloh přijatého shromážděním společenství vlastníků účastníka dne 1. 6. 2017 z důvodu jeho podání po uplynutí zákonem stanovené prekluzivní lhůty a ve výroku III. o nákladech řízení uložil navrhovatelům a), b) a c) povinnost společně a nerozdílně nahradit účastníkovi náklady řízení ve výši 8 228 Kč.2. Vyšel ze skutečnosti, že se navrhovatelé, jakožto přehlasovaní vlastníci, návrhem doručeným soudu dne 30. 11. 2017 domáhali určení neplatnosti usnesení přijatého shromážděním účastníka konaným dne 1. 6. 2017, konkrétně usnesení přijatého pod bodem 9 o změně rozúčtování služeb za nadstandartní službu recepce, a to na jednotky a o úpravě záloh. Podle návrhu na zahájení řízení nebylo dodrženo 100% kvorum pro hlasování o tomto bodu, stanovené článkem XIII odst. 12 stanov účastníka.3. Podle navrhovatelů podali návrh včas v zákonné tříměsíční lhůtě ve smyslu § 1209 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ), když své právo podat návrh v této věci nemohli uplatnit před obdržením zápisu ze shromáždění účastníka, přičemž zápis ze shromáždění účastníka konaného dne 1. 6. 2017 jim byl zaslán až dne 4. 9. 2017 prostřednictvím e-mailu a od té doby podle názoru navrhovatelů počala běžet zákonem stanovená prekluzivní lhůta k podání návrhu. Z toho důvodu návrh na zahájení řízení doručený soudu dne 30. 11. 2017 byl podle navrhovatelů podán včas. Podle navrhovatelů a), b) a c) by soud I. stupně měl jejich návrhu vyhovět ve znění změněného návrhu učiněného podáním ze dne 15. 3. 201. Na základě uvedeného se navrhovatelé nově domáhali určení, že změna stanov účastníka provedená na schůzi výboru účastníka konaná dne 5. 9. 2017 je neplatná.4. Závěr soudu I. stupně o nepřipuštění změny návrhu vycházel z toho, že dosavadní výsledky řízení neumožňují tuto změnu připustit.5. Závěr soudu I. stupně o skutkovém stavu věci byl představován zjištěním soudu I. stupně, že dne 1. 6. 2017 bylo na shromáždění účastníka, jemuž byli navrhovatelé a), b) a c) přítomni, přijato pod bodem 9. usnesení o schválení změny rozúčtování služeb za nadstandartní službu recepce a tomu odpovídající úpravu záloh, když za tuto službu měli všichni vlastníci jednotek platit stejné částky na místo částek určených v závislosti na výměrách jednotek.6. Z hlediska právního soud I. stupně věc posuzoval podle § 1209 odst. 1 NOZ se zdůrazněním skutečnosti, že není-li podle zákona návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.7. Na základě uvedeného soud I. stupně učinil dílčí závěr, podle něhož, jestliže navrhovatelé a), b) a c) byli přítomni zasedání shromáždění účastníka konaného dne 1. 6. 2019, na němž bylo napadené usnesení přijato, již uvedeného dne se o jeho přijetí dozvěděli a od tohoto dne jim počala běžet lhůta k podání návrhu a marně uplynula dne 1. 9. 2017. Na základě tohoto dílčího závěru učinil soud I. stupně celkový závěr ohledně podaného návrhu a návrh zamítl s ohledem na skutečnost, že podle jeho právního názoru byl navrhovateli podán návrh na zahájení řízení po marném uplynutí zákonem stanovené tříměsíční prekluzivní lhůty. O nákladech řízení soudu I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o. s. ř.).8. Proti tomuto usnesení se v zákonem stanovené lhůtě včas odvolali všichni navrhovatelé (dále též odvolatelé) a podle obsahu jejich opravného prostředku brojí proti výrokům II., III., ale i proti výroku I. když soudu I. stupně vytýkají, že nepostupoval správně, když jim neumožnil „upřesnění“ žaloby, z kteréhož důvodu se domáhali v celém rozsahu usnesení soudu I. stupně ve výrocích I., II. a III. j zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení.9. Podle odvolatelů rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jakož i na neúplně zjištěném skutkovém stavu věci.10. Odvolatelé vyjádřili právní názor, podle něhož nalézací soud zcela opomenul stanovy účastníka a nezabýval se při hodnocení počátku běhu tříměsíční prekluzivní lhůty článkem XIII odst. 14. věta poslední a odst. 15. písm. f) o počtu přítomných a rovněž o počtu hlasujících při každém hlasování.11. Stejně tak podle odvolatelů soud I. stupně nevzal v úvahu skutečnost, že stanovy ukládají výboru SVJ zajistit zápis ze zasedání ve lhůtě do třiceti dnů od jeho skončení, přičemž v daném případě výbor vyhotovil a zpřístupnil na webových stránkách zápis ze shromáždění SVJ až dnem 4. 9. 2017 po uplynutí prekluzivní lhůty k soudní obraně proti rozhodnutí shromáždění. Podle odvolatelů přitom uvedená třicetidenní lhůta odráží v zákoně uváděnou tříměsíční prekluzivní dobu tak, aby každý člen SVJ měl nejméně dva měsíce pro podání návrhu k soudu.12. Zdůraznili, že podle judikatury (např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cm 160/2008) je usnesení shromáždění vlastníků neplatné z důvodů, že nebyla zjišťována usnášeníschopnost před každým hlasováním o jednotlivých usneseních.13. Podle odvolatelů v posuzovaném případě výbor připravil shromáždění nedostatečně, když ve skutečnosti nebylo přijato žádné konkrétní usnesení, neboť zápis osvědčující jeho průběh neobsahuje ani jedno usnesení definované přesným obsahem. Např. v bodě 12 zápisu je podle odvolatelů uvedeno, že „shromáždění schvaluje „hlasování o změně způsobu rozúčtování nákladů za nadstandartní službu recepce, a to na jednotky a úprava záloh“. Teprve po 4. 9. 2017 se navrhovatelé dozvěděli, že výbor hlasování na shromáždění pokládá za usnesení, když skutečně zvýšil zálohy. Poukázali rovněž na to, že pozemek s parkovacími stáními není součástí domu ani stavební parcely, pro níž recepce slouží a rovněž z tohoto důvodu předmětné rozhodnutí shromáždění SVJ podle odvolatelů neobstojí pro rozpor se zákonem.14. Napadené usnesení shromáždění SVJ je proto podle odvolatelů neplatné, když mu dokonce chybí i skutečný obsah a ten není znám ani členům SVJ. Je proto podle odvolatelů otázkou, zda prekluzivní lhůta k podání návrhu vůbec počala běžet. Navíc žádný návrh usnesení podle odvolatelů nebyl ani obsahem pozvánky.15. Pozdní vyhotovení zápisu, neuvádění počtu přítomných i hlasujících a neuvádění úplného znění přijatých rozhodnutí, představuje podle odvolatelů protiprávní postup výboru, na nějž je nutno vztáhnout interpretační pravidlo uvedené v § 6 odst. 2, věta druhá NOZ a § 2 odst. 3 NOZ, podle něhož výklad a aplikace právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a je třeba každé ustanovení hmotného práva vykládat podle jeho smyslu a vzájemných souvislostí. Přitom nelze přehlédnout, že žádný návrh usnesení nebyl ani obsahem pozvánky a nalézací soud podle odvolatelů zcela pominul uplatněnou námitku nedostatečného kvora.16. Za této situace měl podle odvolatelů soud I. stupně připustit upřesnění návrhu.17. Podle odvolatelů nepřipuštění změny návrhu nebylo řádně odůvodněno, když ve věci proběhlo pouze první ústní jednání. Ve skutečnosti se nejedná o další nárok a dokazování počalo probíhat až v den samotného rozhodnutí. Z tohoto hlediska odůvodnění, že výsledky dosavadního řízení nemohly být použity pro řízení o změněném návrhu, je podle odvolatelů nepřezkoumatelné. Podáním ze dne 15. 3. 2018 podle odvolatelů nedošlo ke změně návrhu, ale k jeho upřesnění a stalo se tak k výzvě soudu.18. Podle odvolatelů výbor postupoval bez řádného usnesení shromáždění podle jím navrhovaného záměru přenést na vlastníky venkovních parkovacích stání služby týkající se domu, ač ze zákona v důsledku věcného břemene je možné po oprávněném z něho požadovat pouze náklady vztahující se k pozemku.19. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:20. Předně odvolací soud konstatuje, že neshledal důvody pro jiné závěry, než pro závěry přijaté soudem I. stupně k nepřipuštění změny návrhu učiněné podáním navrhovatelů dne 15. 3. 2018, neboť v tomto případě změny návrhu tak, aby bylo rozhodnuto o neplatnosti změny stanov učiněné výborem SVJ na schůzi výboru SVJ dne 5. 9. 2017 a aby bylo zakázáno účastníkovi jednat podle bodu 9 zápisu ze shromáždění SVJ konaného dne 1. 6. 2017 se jedná o zcela jiný další nárok ve vztahu k původně uplatněnému nároku, jenž ani nesouvisí s původně uplatněným nárokem a tvrzení a důkazy založené ve spise se v drtivé většině tohoto nově uplatněného nároku netýkají. Proto i podle odvolacího soudu do té doby zjistitelné výsledky dosavadního řízení by nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu a soud I. stupně rozhodl správně, jestliže ve výroku I. za použití § 95 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 zákona č. 292/2012 Sb., o zvláštních řízeních soudních změnu návrhu učiněnou podáním z 15. 3. 2018 nepřipusti