6 Cmo 346/2020-23 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným Městskému soudu v Praze (dále jen „soud I. stupně“) dne 16. května 2020 se navrhovatel domáhal vydání usnesení, kterým soud- rozhodne o zrušení účastníka , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, s likvidací,- jmenuje likvidátorem účastníka , Anonymizováno, , narozeného dne , datum narození, , bytem , adresa, .2. Soud I. stupně usnesením ze dne 29. června 2020, č. j. 83 Cm 344/2020-9 odkazem na ustanovení § 29 odst. 2 o. s. ř. ustanovil účastníku opatrovníkem advokáta , Jméno advokáta C, s odůvodněním, že účastník nemůže vystupovat před soudem, neboť není osoba, jež by byla oprávněná za něj jednat.3. Soud I. stupně usnesením ze dne 2. října 2020, č. j. 83 Cm 344/2020-17 rozhodl, že řízení o zrušení obchodní korporace účastníka se podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného u soudu I. stupně pod sp. zn. 81 Cm 15/2020 (dále jen „zmíněné řízení“).4. Soud I. stupně v odůvodnění uvedl, že ve zmíněném řízení je projednáván návrh na jmenování hmotněprávního opatrovníka účastníku (družstvu), proti usnesení ze dne 29. dubna 2020, č. j. 81 Cm 15/2020-34 podal navrhovatel odvolání, o opravném prostředku zatím nebylo rozhodnuto. Jelikož ve zmíněném řízení je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, soud I. stupně toto řízení přerušil do pravomocného skončení zmíněného řízení.5. Ve včas podaném odvolání ze dne 16. října 2020 proti uvedenému usnesení soudu I. stupně navrhovatel (odvolatel) odkazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) (řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a g) (rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci) o. s. ř. navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení ve smyslu ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.6. Navrhovatel v odůvodnění namítl nepřezkoumatelnost a tudíž nezákonnost napadeného usnesení, neboť není jasné, která „otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu“ pro toto řízení byla řešena v řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka účastníka. Pokud by důvodem napadeného usnesení bylo řešení otázky splnění podmínek pro ustanovení hmotněprávního opatrovníka v uvedeném řízení, tak taková otázka není při rozhodování o nařízení likvidace účastníka podstatná a tudíž nebyl dán důvod pro přerušení řízení. Zmíněné řízení je nebo bude zastaveno z důvodu zpětvzetí odvolání proti usnesení soudu I. stupně ze dne 29. dubna 2020, č. j. 81 Cm 15/2020-34 navrhovatelem dne 16. října 2020. Podle ustanovení § 154 o. s. ř. je pro soud rozhodný stav v době jeho rozhodování a v době rozhodování odvolacího soudu o podaném odvolání bude již řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka účastníků velmi pravděpodobně zastaveno, nebude splněna jedna z podmínek pro přerušení řízení, a to existence zmíněného řízení, do jehož pravomocného skončení má být toto řízení přerušeno.7. Účastník se k podanému odvolání nevyjádřil.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací soud podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení v mezích podaného odvolání včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele je důvodné.9. Přerušení řízení je výjimečný institut. Může se vztahovat na řízení zahájené zcela bez souvislosti s probíhajícím řízením, nebo na řízení, kdy sám soud dal podnět k zahájení takového řízení. Na rozdíl od povinného přerušení řízení ve smyslu ustanovení § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. spočívajícího v tom, že rozhodnutí soudu závisí na otázce, kterou soud není oprávněn v daném řízení sám řešit, jde o otázku, kterou by si soud mohl předběžně vyřešit. Přerušení řízení by mělo být zvažováno z hlediska hospodárnosti řízení, aby např. v souběžně vedených řízeních nedocházelo k opakovanému provádění stejných důkazů, aby o stejných právně významných otázkách, na nichž spočívá konečné rozhodnutí soudu, neprobíhalo vícero řízení a zejména aby tyto prejudiciální otázky byly pokud možno vyřešeny jediným rozhodnutím s cílem předejít jejich rozdílnému rozhodování různými soudy. Při přerušení řízení činí soud v souladu s ustanovením § 111 odst. 2 o. s. ř. veškerá potřebná opatření směrující k odstranění překážek, pro které bylo řízení přerušeno.10. Podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal podnět k takovému řízení. Přerušení řízení je důvodné, pokud v souvisejícím řízení má být řešena otázka, která má význam pro rozhodnutí soudu a kterou by si jinak soud mohl v souladu s ustanovením § 135 odst. 2 o. s. ř. předběžně vyřešit sám, zejména z hlediska hospodárnosti řízení. Je tudíž na zvážení jednajícího soudu, zda jsou dány podmínky pro přerušení řízení z uvedených důvodů.11. Ve zmíněném řízení navrhovatel navrhl, aby soud ustanovil účastníku opatrovníkem advokáta , Anonymizováno, a uložil mu provést uváděné úkony. Soud I. stupně usnesením ze dne 29. dubna 2020, č. j. 81 Cm 15/2020-34 zamítl návrh na jmenování opatrovníka účastníku (výrok I.), po právní moci výroku I. v řízení zahájeném bez návrhu rozhodne o zrušení účastníka s likvidací a jmenuje likvidátora (výrok II.) a nepřiznal navrhovateli náhradu nákladů řízení (výrok III.). V návaznosti na včas podané odvolání ze dne 12. května 2020 proti uvedenému usnesení soudu I. stupně navrhovatel podáními ze dnů 16. října 2020 a 2. listopadu 2020 vzal odvolání zpět a navrhl zastavení zmíněného řízení, neboť v tomto řízení bylo dne 2. října 2020 vydáno usnesení o přerušení řízení do pravomocného skončení zmíněného řízení. Odvolací soud usnesením ze dne 25. listopadu 2020, č. j. 6 Cmo 138/2020-49 odkazem na ustanovení § 207 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 16 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, odvolací řízení zastavil (výrok I.) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).12. Podle ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení.13. Podle ustanovení § 167 odst. 2 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.14. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud I. stupně důvodně přerušil toto řízení odkazem na zmíněné řízení, když vyvodil, že ve zmíněném řízení má být řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu I. stupně v tomto řízení. Zmíněné řízení bylo pravomocně ukončeno dne 18. prosince 2020, kdy právní moc nabylo napadené usnesení soudu I. stupně ze dne 29. dubna 2020, č. j. 81 Cm 15/2020-34 i usnesení odvolacího soudu ze dne 25. listopadu 2020, č. j. 6 Cmo 138/2020-49, čímž odpadl důvod přerušení tohoto řízení.15. Na základě uvedených skutečností odvolací soud napadené usnesení odkazem na ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.16. Při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. vzal odvolací soud v úvahu důvodnost podaného odvolání v době svého rozhodování s tím, že účastníku v souvislosti s odvolacím řízením žádné náklady nevznikly.