7 Cmo 211/2021-40 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně v bodě I. výroku rozhodl takto „Soud dle § 86 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích /ZOK/ jmenuje znalcem pro přezkoumání zprávy o vztazích mezi ovládající osobou a ovládanou osobou a o vztazích mezi ovládanou osobou a ostatními osobami ovládanými stejnou ovládající osobou („propojené osoby“) společnosti , Jméno advokáta B, ., za účetní období roku 2019, znalecký ústav , Jméno advokáta A, . V bodě II. výroku soud rozhodl takto: „ Znaleckému ústavu , Jméno advokáta A, . se ukládá, aby přezkoumal skutečnosti, které měly být podle § 82 ZOK uvedeny ve zprávě o vztazích mezi propojenými osobami společnosti , Jméno advokáta B, . zpracované za účetní období roku 2018, tedy a/ struktura vztahů mezi ovládající osobou a osobou ovládanou a mezi ovládanou osobou a osobami ovládanými stejnou ovládající osobou, b/ úloha ovládané osoby v něm, c/způsob a prostředky ovládání, d/přehled jednání učiněných v účetním období 2019, která byla učiněna na popud nebo v zájmu ovládající osoby nebo jí ovládaných osob, pokud se takovéto jednání týkalo majetku, který přesahuje 10% vlastního kapitálu ovládané osoby zjištěného podle poslední účetní závěrky, e/přehled vzájemných smluv mezi osobou ovládanou a osobou ovládající nebo mezi osobami ovládanými a f/ posouzení toho, zda vznikla ovládané osobě újma, a posouzení jejího vyrovnání podle § 71 a 72 ZOK, a to ve lhůtě 3 měsíců od právní moci tohoto usnesení. V bodě III. výroku soud rozhodl takto: „Společnosti , Jméno advokáta B, . se ukládá povinnost poskytnout znaleckému ústavu , Jméno advokáta A, ., veškerou potřebnou součinnost pro vypracování znaleckého posudku, zejména mu bez zbytečného odkladu na své náklady poskytnout všechny potřebné podklady a informace ve formě požadované znalcem.“ V bodě III. výroku soud rozhodl o nákladech řízení tak, že žádnému z účastníků řízení s odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb. nepřiznal jejich náhradu.2. V poučení, v usnesení obsaženém, soud konstatoval, že „ písemné vyhotovení usnesení neobsahuje odůvodnění / § 169 odst. 2 věta prvá o.s.ř. /“ Dále soud vyslovil poučení, že „navrhovatel se vystavuje riziku hrazení nákladů znaleckého posudku v případě, že zpráva o vztazích byla vypracována řádně a návrh byl zjevně zneužívající / 87 odst. 2 ZOK/.3. Ve včas podaném odvolání účastník č.2/ namítal, že rozhodující soud není věcně ani místně příslušný. „ Místní příslušnost je dána trvalým pobytem pana , Anonymizováno, / , adresa, / a ve věci má pravomoc rozhodovat Vrchní soud / v Olomouci/.4. V doplnění svého odvolání odvolatel soudu vytýkal absenci odůvodnění, nejedná se totiž o množinu případů, kdy takto lze dle ustanovení § 169 odst. 2 věta prvá postupovat, přičemž soud danou situaci zřejmě vyhodnotil jako tzv. jiný návrh, jemuž nikdo neodporoval ve smyslu § 169 odst. 2 věta prvá o. s. ř. Ani zákon o zvláštních řízeních soudních, pod které řízení v těchto typech věcí systematicky spadá, však nepředvídá v těchto typech věcí vydání rozhodnutí bez odůvodnění.5. Odvolatel poukázal na zákon č. 33/2020 Sb., kterým se měnil zákon o obchodních korporacích, když ustanovení § 85 zákona č. 90/2012 Sb. nově zní: „ Každý společník osobní společnosti, která je ovládanou osobou, nebo společník nebo společníci podle § 187,365 nebo 639 odst. 3 ovládané osoby mohou z vážných důvodů navrhnout soudu, aby pro účely přezkumu zprávy o vztazích jmenoval znalce.“ Do 31. 12. 2020 znělo ustanovení § 85 uvedeného zákona takto: „ Každý kvalifikovaný společník podle § 187 nebo § 365 ovládané osoby, který se domnívá, že zpráva o vztazích nebyla vypracována řádně, může navrhnout soudu, aby pro účely jejího přezkumu jmenoval znalce.“ Odvolatel v dané souvislosti zdůraznil, že právo na jmenování znalce k přezkumu zprávy o vztazích navrhovateli vzniklo až dne 15. 3. 2021, neboť uvedeného dne obdržel vyhotovení zprávy o vztazích za rok 2019. Jde tedy o hmotněprávní nárok vzniklý až za účinnosti předmětné novely zákona o obchodních korporacích. Jestliže do novely postačovala pouhá domněnka, že zpráva o vztazích nebyla vypracována řádně, tak od 1. 1. 2021 se musí jednat o vážný důvod.6. Svou argumentaci v daném směru odvolatel podpořil odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 192/2018-II.7. Odvolatel rovněž poukázal na skutečnost, že právo na jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích podléhá podle ustanovení § 85 odst. 3 zákona o obchodních korporacích prekluzi.8. Odvolatel předestřel úvahu, že v kontextu zákonné úpravy hmotněprávního nároku a příslušných judikaturních závěrů nelze předmětný návrh považovat za jiný návrh, kterému nikdo neodporoval ve smyslu ustanovení § 169 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Vzhledem k tomu, že právní úvahy soudu nejsou v napadeném usnesení nijak blíže rozvedeny, jde o nepřezkoumatelné rozhodnutí. Soud mimo jiné neuvedl, jaký navrhovatelem tvrzený důvod pro přezkum zprávy o vztazích vzal za prokázaný, a především jaký důvod považoval za vážný. Vážný důvod ve smyslu ustanovení § 85 zákona o obchodních korporacích přitom není v zákoně definován, je na soudu, aby přesvědčivě zdůvodnil, že se o vážný důvod jedná. V dané souvislosti odvolatel citoval z usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. IV ÚS 2352/19-2. „Účelem odůvodnění soudního rozhodnutí je především seznámit účastníky řízení s úvahami, na nichž soud založil své skutkové a právní závěry. Jeho nezbytný rozsah se přitom odvíjí od předmětu a povahy řízení, jakož i návrhů a argumentů uplatněných účastníky, s nimiž se soudy musí adekvátně vypořádat. / nález sp. zn. III. ÚS 961/09 ze dne 22.98.2009 ( N 207/54 Sb.NU 565) /. Nejsou-li zřejmé důvody soudního rozhodnutí, svědčí to o libovůli v soudním rozhodování, která je v rozporu se zásadou právního státu. / viz např. nález sp. zn. II. ÚS 169/09 ze dne 3.3.2009 ( N 43/52 SbNU 431) /“9. Dále odvolatel předestřel podrobnou argumentaci na podporu svého přesvědčení o nepoctivém záměru navrhovatele. Navrhovatel jednak neučinil ve vztahu ke společnosti či jejím orgánům žádné námitky či podněty ohledně obsahu a řádnosti zpracované zprávy o vztazích za rok 2019, přitom otázku obsahu a řádnosti zprávy o vztazích za rok 2019 měl možnost vznést na valné hromadě společnosti, mohl učinit podnět ve vztahu k představenstvu, či se přímo nabízel apel na dozorčí radu společnosti. Ani jednu z možností interního řešení záležitosti navrhovatel nevyužil. Porušil tím zásadu loajality a zákaz zneužití práva, kdy navrhovatel se předmětným návrhem snaží paralyzovat chod společnosti. Předmětný návrh považuje účastník č.2/ za ukázkový příklad šikanózního výkonu práva navrhovatele, který nepožívá právní ochrany.10. Účastník č.2/ k tomu dále poukázal na skutečnost, že navrhovatel valné hromady trvale bojkotuje, vysílá na ně pouze právního zástupce, který toliko vznáší námitky a protesty a činí jiná jednání obstrukční povahy. „ Skutečným záměrem navrhovatele je toliko poškození zájmů společnosti, příp. posílení postavení navrhovatele v rámci jednání o ceně za odkup jeho akcií, resp. vytvoření nároku na náhradu újmy či podkladu pro konstatování porušení povinností členů orgánů účastníka č.2/ .11. Dále odvolatel vyjádřil přesvědčení o vysoké pravděpodobnosti újmy, jež v důsledku jmenování znalce vznikne na straně společnosti. Jestliže by znalec postupoval dle ustanovení § 86 odst. 4 zákona o obchodních korporacích ve znění účinném od 1. 1. 2021 a založil znalecký posudek přezkoumávající zprávu o vztazích do sbírky listin, stala by se informace, takto zveřejněná ve sbírce listin, naprosto veřejnou.12. Závěrem odvolatel zdůraznil, že navrhovatel netvrdí a neprokazuje žádný vážný důvod. Odvolatel poukázal dále na skutečnost, že soud není vázán návrhem osoby znalce, je přitom žádoucí, aby zvolil nezávislého znalce. „ navrhovatel přitom v návrhu uvedl, že vstoupil v jednání s uvedenou znaleckou společností, která mu pro účely návrhu na jmenování znalce rovněž vystavila písemný souhlas se jmenováním a převzetím znaleckého úkolu v rubrikované věci. Lze tak odůvodněně pochybovat o nestrannosti takto již od začátku zainteresované znalecké společnosti.“ Navrhovatel navrhuje zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.13. Navrhovatel ve svém vyjádření k odvolání jednak uvedl, že věcně a místně příslušným soudem je v dané věci Městský soud v Praze, dále vyvracel jednotlivou odvolací argumentaci odvolatele, s níž nesouhlasil.14. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání podle ust. §§ 212, 212a o. s. ř., bez provedení jednání / § 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř./ a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemůže obstát.15. Pokud jde o aplikaci ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř. soudem, tak v uvedeném zákonném ustanovení je stanoveno:„Vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv duševního