7 Cmo 74/2021-474 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 14. 10. 2020, č. j. 44 Cm 151/2010-446, uložil účastníkovi povinnost zaplatit navrhovateli na úrocích z prodlení částku 7 968 898,03 Kč (výrokem I.) a dále náklady řízení ve výši 1 249 731,57 Kč (výrokem II.).2. Po vydání usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2016, č. j. 7 Cmo 114/2014-260, kterým byl potvrzen předchozí rozsudek soudu prvního stupně ze dne 20. 6. 2013, č. j. 44 Cm 151/2010-183, v části, v níž byla účastníku uložena povinnost zaplatit navrhovateli 15 000 000 Kč, a to z důvodu povinnosti vrátit poskytnuté plnění bez právního důvodu dle § 451 zákona č. 40/1964 Sb. v posledním platném znění, občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), soud prvního stupně rozhodoval jen o úroku z prodlení z této částky, původně požadovaném od 1. 12. 2008 do 29. 12. 2008 ve výši 10,5 % p. a. a dále až do zaplacení ve výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o sedm procentních bodů. Soud prvního stupně konstatoval, že částečné potvrzení rozsudku bylo odvolacím soudem odůvodněno tím, že z dohody o společném záměru nevyplýval žádný závazek navrhovatele poukázat na účet účastníka částku 15 000 000 Kč, protože tato dohoda pouze určovala formu a rozsah účasti navrhovatele a účastníka na společnosti s ručením omezeným, kterou k realizaci podnikatelského záměru založili a která vznikla dne 12. 6. 2007. Peněžité vklady však musely být spláceny na zvláštní účet společnosti u banky určený ve společenské smlouvě před jejím vznikem za tím účelem zřízeným správcem vkladu na firmu zakládané společnosti, nikoliv na účet u banky jednoho z budoucích společníků, zástupců společnosti či jednatele. Po částečném zpětvzetí návrhu co do úroků z prodlení do data 31. 7. 2009 rozhodoval soud prvního stupně o zbylém předmětu řízení. Uvedl, že navrhovatel nebyl schopen prokázat den doručení výzvy datované dnem 15. 10. 2008 k vrácení částky, pročež dovodil, že doručení návrhu na zahájení řízení lze nepochybně považovat za doručení výzvy k plnění dle § 340 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb. v posledním platném znění, obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), čímž nastala splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení dne 31. 7. 2009 a prodlení účastníka s plněním nastalo dne 1. 8. 2009. S ohledem na postupné platby, co do výše a dne zaplacení navrhovateli konkrétně označené, vypočetl celkový dlužný úrok z prodlení na částku 7 968 898,03 Kč. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neúspěch navrhovatele spočívá pouze v částečném zpětvzetí návrhu v části původně požadovaných úroků z prodlení, která však ve vztahu k celkovému předmětu řízení představuje poměrně nepatrnou část.3. Proti oběma výrokům předmětného usnesení podal účastník odvolání. Namítá, že výše kapitalizovaného úroku je určena nesprávně. Souhlasí s rozpisem úhrad jednotlivých splátek jistiny v celkové výši 15 000 000 Kč, výpočet dlužného úroku z prodlení ale není správný, neboť má odpovídat částce 7 963 779,27 Kč, což dokládá výpočty ze dvou právnických kalkulaček. Předmětem řízení do vydání usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2013, č. j. 44 Cm 151/2010-183, bylo celé příslušenství vztahující se k vymezené jistině v žalobě, které z povahy věci tvoří součást věci samé, pročež mělo být zcela jednoznačně rozhodováno rozsudkem a nikoliv usnesením. Návrh byl od počátku koncipován jako žaloba na plnění, přičemž argumentace účastníka, že se jednalo o plnění na základě dohody o společném záměru ze dne 8. 2. 2007 pro účely následného zvýšení základního kapitálu v té době ještě neexistující společnosti , právnická osoba, , byla soudy shledána nedůvodnou. Pokud tato společnost v době plnění neexistovala, natož aby mohl být zvyšován její základní kapitál, může se jen stěží jednat o spor z právních vztahů mezi společníky obchodní společnosti související se zvýšením základního jmění ve smyslu § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. I z tohoto důvodu mělo být rozhodnuto rozsudkem. Odvolatel též nesouhlasí s určením nákladů řízení, neboť rozdíl mezi původně požadovanou a přiznanou částkou příslušenství činí 10,5 %, pročež nebyl dán důvod k přiznání plné náhrady nákladů řízení, a to minimálně ve vztahu k dalšímu řízení před soudem prvního stupně, vedenému po vrácení věci zdejším soudem. Toto řízení pak bylo vedeno výhradně z důvodů nezávislých na vůli či zavinění účastníka, pročež byla, namístě určitá forma separace nákladů řízení ve smyslu § 147 odst. 1 o. s. ř. Domáhá se tak zrušení předmětného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Navrhovatel navrhl potvrzení předmětného usnesení jako věcně správného, s jehož odůvodněním se plně ztotožňuje. Výpočet kapitalizovaného úroku z prodlení vyšel navrhovateli i soudu prvního stupně shodně. Pokud jde o náklady řízení, odvolatel porovnává nepřípadně výši ve vztahu k jistině a k úroku zvlášť, soud je však určil správně.5. Odvolací soud přezkoumal předmětné usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a odvolání ve věci samé důvodným neshledal. Důvodné je jen v části týkající se nákladů řízení.6. Pro posouzení námitky, zda mělo být rozhodováno rozsudkem a nikoliv usnesením, je určující dikce § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř., dle které, krajské soudy dále rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve sporech z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem, jde-li o vztahy týkající se účasti na společnosti (členského vztahu v družstvu), o vztahy z nabídky převzetí nebo z nesplnění nabídkové povinnosti, o vztahy z výkupu účastnických cenných papírů, o vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka (členská práva a povinnosti), a o vztahy související se zvýšením základního jmění (přistoupením společníka nebo člena), není-li dána příslušnost podle písmena b).7. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4825/2015) k výkladu § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. se pak podává, že pod spory mezi společníky navzájem, jde-li o vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl ve společnosti, je třeba rozumět jakékoliv spory, jejichž základ „leží“ ve smlouvách o převodu podílu, a to bez ohledu na to, zda na obou stranách smlouvy stojí stávající společníci, či zda je podíl převáděn ze stávajícího společníka na třetí osobu. Mezi tyto spory spadají i řízení, v nichž se třetí osoba (která není společníkem) domáhá určení neplatnosti smlouvy o převodu podílu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2006, sp. zn. 29 Odo 1571/2005, či ze dne 12. března 2015, sp. zn. 29 Cdo 572/2015), spor o zaplacení ceny za převod podílu ve společnosti, jakož i spor, v němž se navrhovatel (žalobce) domáhá vrácení plnění poskytnutého na cenu za převod podílu proto, že uzavřenou smlouvu považuje za neplatnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 2053/2008), spor o vrácení zálohy (jakožto majetkového prospěchu získaného plněním z právního důvodu, který posléze odpadl) poskytnuté na zamýšlenou koupi podílu ve společnosti, a to bez ohledu na to, zda následně k uzavření smlouvy o převodu podílu došlo či nikoliv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 28 Cdo 711/2013).8. Není důvodu, aby podstata těchto závěrů nebyla aplikována i na posouzení dané věci, tj. i na spor mezi zakladateli, jde-li o vztah týkající se účasti na společnosti, v němž jde o vrácení plnění poskytnutého z důvodu neplatné smlouvy, resp. bez právního důvodu tak, jak byly rozvedeny v usnesení zdejšího soudu ze dne 10. 2. 2016, č. j. 7 Cmo 114/2014-260 (§ 159a o. s. ř.). Neboli, pokud se dohodou o společném záměru ze dne 8. 2. 2007 navrhovatel zavázal vložit do společnosti s ručením omezeným, která má být založena, peněžitý vklad 15 000 000 Kč (§ 121 o. s. ř.; jde o skutečnost soudu, jakož i účastníkům známou z úřední činnosti, tj. ze specifikovaného usnesení ze dne 10. 2. 2016), jde o spor mezi zakladateli jako vztah týkající se účasti na společnosti. Námitka účastníka, že by o tento typ sporu nešlo, proto není důvodná.9. Jelikož řízení bylo zahájeno dne 5. 1. 2009, jde o věc spadající pod § 200e odst. 1 o. s. ř., ve které se rozhoduje dle § 200e odst. 3 o. s. ř. ve věci samé usnesením, aniž by bylo podstatné, zda je předmětem řízení jen příslušenství pohledávky (tj. úrok z prodlení) jdoucí z částky, jejíž zaplacení spadá pod řízení dle § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. Rozhodl-li tak soud prvního stupně formou usnesení, rozhodl v souladu se zákonem.10. K výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení odvolací soud uvádí, že datum úhrad jednotlivých splátek dlužné jistiny je nesporný, pročež odvolací soud provedl přepočet úroku z prodlení. Vyšel z hodnot reposazeb platných pro první den příslušného kale