12 Cmo 133/2021-332 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl o ponechání v platnosti jím vydaného směnečného platebního rozkazu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 49 Cm 210/2015-15 co do částky 4 000 100 Kč se 6 % úrokem z této částky od 18. 8. 2012 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 13 333 Kč a dále rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobcům náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 653 387,12 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že směnečným platebním rozkazem bylo vyhověno žalobě, kterou se původní žalobce , Anonymizováno, domáhal zaplacení směnečného peníze ve výši 4 100 000 Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky vlastní vystavené žalovanou. Žalovaná ve včas podaných námitkách uvedla, že dlužnou částku uhradila postupnými platbami v hotovosti. Namítla dále, že na směnce nesouhlasí částka psaná čísly (4 100 000 Kč) a slovy (čtyři miliony jedno sto korun českých) a uplatnila rovněž námitku promlčení.2. Původní žalobce ve svém vyjádření k námitkám uvedl, že listinu, kterou žalovaná označuje jako kvitanci, nikdy nevystavil ani nepodepsal. Předmětná částka dosud nebyla uhrazena. Poukázal rovněž na rozpor v námitkách týkající se jednak postupného placení na směnku, jednak tvrzení o úhradě směnečného peníze oproti předání kvitance a za nedůvodnou označil námitku promlčení.3. Rozsudkem ze dne 7. 6. 2017, č. j. 49 Cm 210/2015-136 soud prvního stupně směnečný platební rozkaz co do částky 400 000 100 Kč se 6 % úrokem z této částky od 18. 8. 2012 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 13 333 Kč ponechal v platnosti (výrok I.), ve zbytku platební rozkaz zrušil (výrok II.) a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. Rozsudek byl vydán poté, co v průběhu řízení původní žalobce zemřel a soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 16. 9. 2016, č. j. 49 Cm 210/2015-72 o pokračování v řízení s jeho právními nástupci. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. 10. 2018, č. j. 12 Cmo 101/2018 – 198 rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Soudu vytkl, že se nevypořádal se všemi důkazními návrhy žalované a dále, že k datu jednání, tedy ke dni 6. 4. 2016 nebyly vzhledem k úmrtí původního žalobce splněny podmínky řízení.4. V dalším řízení soud prvního stupně zopakoval dokazování směnkou, předžalobní výzvou a kopií kvitance, z nichž zjistil, že dne 1. 6. 2012 vystavila žalovaná směnku vlastní na řad žalobce, splatnou bez protestu dne 17. 8. 2012. Směnečná suma je číselně vyjádřena částkou „4 100 000 Kč“, slovně pak údajem „čtyři miliony jedno sto korun českých.“ Výzvy žalované k zaplacení dluhu ze směnky jsou datovány 18. 8. 2014 a 22. 9. 2014 s potvrzením o doručení dne 9. 10. 2014. Dále soud uvedl, že žalovaná předložila kopii listiny ze dne 20. 5. 2014 nazvanou Kvitance, potvrzení o úhradě dluhu, s tím, že původní žalobce v ní potvrzuje, že žalovaná celý závazek ze směnky uhradila. Žalovaná ve své výpovědi potvrdila, že v letech 2006 – 2011 spolupracovala s původním žalobcem, který ji na jaře 2012 zapůjčil částku 4,1 mil. Kč, kterou žalovaná použila pro svou společnost. Vrácené peníze si od března 2013 do května 2014 osobně přebíral od žalované , Anonymizováno, ve své kanceláři na adrese , adresa, a vystavovaly se příjmové pokladní doklady. Na žádost žalované přinesl , Anonymizováno, kvitanci a předcházející doklady byly skartovány. Slíbil rovněž, že skartuje směnku. Z výslechu svědkyně , Anonymizováno, vyplynulo, že pracovala jako účetní ve firmě se svým bratrem , Anonymizováno, . Spolupracovali se žalovanou (resp. její společností , právnická osoba, ), která jim poskytovala reklamní a prezentační služby. Placeno bylo bankovním převodem, nevznikaly zde žádné dluhy ani nebyly použity směnky. Z výpovědi svědkyně , Anonymizováno, bylo zjištěno, že je bývalou asistentkou žalované, pro níž vykonávala administrativní práce a vybírala podle jejích pokynů peníze z účtu společnosti , právnická osoba, Žalovaná spolupracovala mimo jiné s panem , Anonymizováno, , od něhož si půjčila peníze. Svědkyně dvakrát viděla, že v „dolní“ kanceláři žalovaná předávala původnímu žalobci peníze oproti příjmovým dokladům. Na smlouvy se žalobcem, směnku ani kvitanci si nevzpomněla, nepřipravovala je, u jednání o úhradě dluhu a předání příjmových dokladů nebyla. Z výslechu svědkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, bylo zjištěno, že byla zástupkyní žalované, která jí přinesla kvitanci o úhradě dluhu, o níž tvrdila, že byla vystavena , Anonymizováno, . Svědkyně nepotvrdila, zda se jednalo o originál či kopii listiny. Připustila, že originály listin vždy uložila do trezoru, v tomto případě kvitanci do trezoru nedala. V září 2017 došlo k ukončení právního zastoupení žalované a k předání celé dokumentace. Žalovaná ji na přelomu roku 2017/2018 sdělila, že postrádá originál kvitance, svědkyně tedy tuto listinu hledala ve spisech i v archivu, ale originál nenašla. Nevyloučila, že listiny od klientů mohly přebírat i její tehdejší substitutky , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Z výslechu svědkyně , Anonymizováno, bylo zjištěno, že pracovala jako účetní ve společnostech žalované v letech 2013/2014. Jméno původního žalobce jí nebylo známo, spornou směnku ani kvitanci nikdy neviděla.5. Žalovaná dále předložila smlouvu o reklamě ze dne 20. 4. 2012, údaje z živnostenského rejstříku žalobce, rozhodnutí jediného společníka ze dne 15. 5. 2015 a výpisy z účtu společnosti , právnická osoba, za období od 1. 1. 2013 do 21. 5. 2014, ze kterých vyplývá, že žalovaná a , Anonymizováno, vybíraly z účtu společnosti tvrzené částky. Ohledně těchto důkazů soud uzavřel, že je nepovažuje za způsobilé prokázat, že půjčka zajištěná směnkou byla uhrazena.6. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil podle ust. § 175 o. s. ř. a dle ust. § 1, § 75, § 6, § 70 odst. 1 ZSŠ.7. S poukazem na ustanovení čl. I § 6 odst. 1 ZSŠ předně uvedl, že vzhledem k rozdílnosti číselného a slovního vyjádření sumy na předmětné směnce platí slovní vyjádření, tedy 4 000 100 Kč. Ohledně této námitky tedy byla žalovaná úspěšná, a proto byl směnečný platební rozkaz původním rozsudkem ze dne 7. 6. 2017, č. j. 49 Cm 10/2015-136 ve výroku II. částečně zrušen.8. Nedůvodnou naproti tomu shledal soud námitku promlčení. Uvedl, že dle ust. § 70 odst. 1 ZSŠ se směnečné nároky promlčují ve třech letech ode dne splatnosti, v tomto případě tedy od 18. 8. 2012. Žaloba byla podána dne 17. 8. 2015, tedy včas. Promlčení směnkou zajištěné pohledávky na platební povinnost směnečného dlužníka nemá žádný vliv.9. K námitce splnění dluhu postupnými platbami k datu vystavení kvitance, tedy ke dni 20. 5. 2014, soud uvedl, že žalovaná předložila kopii listiny, jejíž originál měl být předložen znalci k posouzení pravosti podpisu žalovaného. Ke dni vydání napadeného rozsudku nebyl originál kvitance přes výzvy a poučení soudu žalovanou předložen. Své tvrzení, že žalobce potvrdil úhradu dluhu ve zmíněné listině a tedy závazek zanikl, tak žalovaná neprokázala. Splnění směnečného závazku nelze dovodit ani z výpisů z účtu společnosti , právnická osoba, ., z něhož vyplývá, že žalovaná a svědkyně , Anonymizováno, vybíraly uvedené částky, aniž bylo prokázáno, že částky převzal , Anonymizováno, k úhradě půjčky. Svědkyně , Anonymizováno, věděla jen o některých jednáních účastníků, neznala však důvod plateb, směnku, kvitanci, nebyla osobně při jejím údajném předání. Informace měla pouze zprostředkované od žalované. Rovněž svědkyně , Anonymizováno, měla pouze informace od svého bratra, že peníze z trezoru byly použity na půjčku žalované, která nebyla uhrazena. Svědkyně neznaly dohody mezi účastníky, obsah směnky, kvitance, příjmové doklady a nebyly u zásadních jednání. Ani výslechem svědkyně , Anonymizováno, nebylo prokázáno, že existoval originál kvitance, neboť svědkyně nepotvrdila, že by jej převzala a uložila do trezoru, jak běžně postupovala. Na pozdější žádost žalované po ukončení zastupování se snažila listinu marně najít. Soud dále uvedl, že má za to, že ani navržené výslechy , Anonymizováno, či , Anonymizováno, by nepřinesly nic jiného, než co vyplynulo z výpovědi , Anonymizováno, , která za dokumentaci odpovídala a pokud by převzala určitou listinu její substitutka, byla by určitě ve spise nebo v trezoru, což se nepotvrdilo. Rovněž tyto důkazy proto soud vyhodnotil jako nezpůsobilé prokázat úhradu dluhu a snahu žalované o prodloužení řízení. Věc neobjasnila ani výpověď bývalé účetní žalované Ivany Petráskové, která o obchodních vztazích žalované s , Anonymizováno, a o vystavené kvitanci nic nevěděla.10. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že žalovaná neprokázala pravost kvitance, kterou původní žalobce popřel, a tedy ani to, že závazek ze směnky byl uhrazen. Podle ust. § 175 odst. 4 o. s. ř. proto rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu „ve zbývajícím rozsahu“ v platnosti. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobci měli ve věci převažující úspěch (97,56%).11. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolá