12 Cmo 261/2020-417 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 3 313 217 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku), co do částky 325 733 Kč s příslušenstvím řízení zastavil (bod II. výroku) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému č. 1 a č. 2 náhradu nákladů řízení ve výších uvedených v opravném usnesení (bod III. a IV. výroku).2. Uplatněný nárok ve výši 3 638 950 Kč s příslušenstvím odůvodnil žalobce tak, že na základě doporučení žalovaného č. 1 prostřednictvím žalovaného č. 2 uskutečnil investici do dluhopisů vydaných islandskou bankou , Anonymizováno, Žalovaní podnikají v oblasti obchodu s cennými papíry, žalobce je neprofesionálním zákazníkem a spotřebitelem. Žalobce uzavřel dne 26. 7. 2005 se žalovaným č. 1 Smlouvu o obhospodařování cenných papírů (dále jen Smlouva), na jejímž základě prováděl žalovaný č. 1 obhospodařování dluhopisů vydaných bankou , Anonymizováno, . Na základě oznámení žalovaného č. 1 zaniklo ke dni 31. 3. 2018 obhospodařování cenných papírů vydaných společností , Anonymizováno, a cenné papíry žalobcem vlastněné jsou od 1. 4. 2018 vedeny na majetkovém účtu u banky, která provádí jejich správu. V důsledku moratoria na závazky islandských bank ze dne 24. 11. 2008 došlo k omezení práva žalobce na uplatnění jeho práv z dluhopisů. V rámci vypořádání s klienty , Anonymizováno, byl dne 23. 10. 2015 vydán návrh na vypořádání, schválený příslušným islandským soudem. Po vyhlášení moratoria získal žalobce část své investice zpět. Insolvence islandských bank nastala v době globální finanční krize v roce 2008, ale informace o nezodpovědném počínání islandských bank byly odborné veřejnosti známé dávno před vypuknutím krize. Ke vzniku islandské krize tak nedošlo bez varování, dala se předvídat. Přesto žalovaní neudělali nic, co by odvrátilo hrozbu škody, která investorům hrozila. Signály o situaci v islandských bankách shrnuje a analyzuje memorandum od , Anonymizováno, , advokátní kanceláře. U porušení smluvních povinností a zákonných povinností nastupuje objektivní odpovědnost žalovaného č. 2 podle obchodního zákoníku, v případě porušení povinností ze spotřebitelského práva nastupuje vedle této odpovědnosti odpovědnost podle občanského zákoníku. Banka nabídla a zprostředkovala žalobci investici, která byla vzhledem k osobě investora a vzhledem k okolnostem zcela nevhodná. Žalovaný č. 2, ač se jednalo o rizikovou investici, ekonomické prostředí Islandu a jeho bank nesledoval a reagoval až za několik měsíců po vyhlášení moratoria na islandské banky. V případě investic do dluhopisů banky , Anonymizováno, jsou za škodu společně odpovědní oba žalovaní (článek 9.1 smlouvy o obhospodařování cenných papírů). Oba žalovaní jako subjekty patřící do skupiny , Anonymizováno, jednali ve shodě za účelem dosažení svých podnikatelských cílů a zisku. Odpovědnost žalovaných je podle § 293 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) společná a nerozdílná. Žalovaný č. 2 porušil povinnost jednat s odbornou péčí podle článku 5.1 smlouvy o obhospodařování cenných papírů. K rozhodujícímu porušování povinností došlo nejméně od začátku června 2008 do dne 24. 11. 2008. O rizicích spojených s investicí po nákupu cenných papírů, o kterých musel vědět již v červnu 2008, žalovaný č. 2 žalobce neinformoval. Tuto informační povinnost mohl žalovaný č. 2 efektivně plnit do 24. 11. 2008. Kromě povinnosti informovat měl žalovaný č. 2 nabídnout žalobci řešení situace a doporučit, aby minimálně od června 2008 již žádné investice do dluhopisů , Anonymizováno, neuskutečňoval. Podle dokumentu vydaného Komisí pro cenné papíry v říjnu 2004 nazvaném „Posuzování odborné péče (ODBP)“ je obchodník s cennými papíry „…povinen informovat zákazníka úplně, pravdivě a srozumitelně o každé podstatné skutečnosti související s poskytnutím investiční služby, především pak o možných risicích…“. Na straně žalovaného č. 2 došlo minimálně k porušení zákonných povinností uvedených v § 15 odst. 1 písm. a) a c). Rovněž byla porušena spotřebitelská práva a prevenční povinnosti. Zavinění ve vztahu k porušení spotřebitelského práva je spatřováno v neinformování žalobce o možných rizicích spojených s poskytovanou finanční službou, která jsou mimo kontrolu dodavatele. Porušena byla i prevenční povinnost upravená v § 415 obč. zák. Žalovaný č. 2 věděl a musel vědět, že islandská ekonomika se potýkala se zásadními ekonomickými potížemi, že se jedná o malou ekonomiku, v absolutních parametrech velmi slabou a že islandský stát není schopen garantovat závazky islandských bank, které evidentně investovaly a počínaly si nad své možnosti. Žalovaný č. 2 získal informace o špatné ekonomické situaci přímo z emisních podmínek dluhopisů Glitnir banky hf ze dne 23. 6. 2008, ve kterých se v kapitole nazvané „Risk factors“ mimo jiné uvádí, že došlo k dramatickému poklesu kursu islandské koruny vůči USD ke dni 20. 5. 2008, tj. o 18,5 % za necelých 5 měsíců. Islandská koruna oslabovala i vůči české koruně, a to již od počátku června do konce listopadu 2008. Zadluženost Islandu stoupla během sedmi let více než třináctinásobně. Negativní informace o stavu islandské ekonomiky byly indikovány i dokumentem ČNB z června 2008 nazvaným „Monitoring centrálních bank - červen“. Žalovaný č. 2 musel vědět, že investoři mohou o své investice přijít. V době od vydání emisních podmínek do dne insolvence islandských bank však neudělal pro odvrácení hrozící škody nic. Žalovaný č. 2 v rámci prevenční povinnosti měl reagovat v době do 24. 11. 2008 a snažit se zabránit škodě, která následně žalobci vznikla. Prevenční povinnost se podle judikatury soudů vztahuje i na banky, investiční společnosti a obchodníky s cennými papíry (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 29 Odo 690/2001 a ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 23 Cdo 3695/2013). Žalovaný č. 2 v době po nákupu dluhopisů, zejména od června 2008 do vyhlášení moratoria v listopadu 2008, vykonával svoje povinnosti v rozporu s dobrými mravy, protože měl vědět a patrně věděl, že se Island nachází v ekonomických potížích. Žalovaný č. 2 vykonával své povinnosti obhospodařovatele cenných papírů i v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku (§ 265 obch. zák.). V důsledku porušení smluvních a zákonných povinností utrpěl žalobce škodu. Po vyhlášení moratoria na islandské banky získal v rámci vypořádání od islandských bank zpět pouze část investice. V případě investice do dluhopisů , Anonymizováno, hotovosti částku 2 083 831,12 Kč a v tzv. nových cenných papírech částku 1 300 417,91 Kč, naopak utrpěl škodu ve výši 3 638 950 Kč. Příčinou vzniku škody nebylo prohlášení insolvence islandských bank, ale porušení elementárních povinností na straně žalovaného č. 2 v rámci jeho prevenční povinnosti k odvracení hrozící škody a porušení dalších smluvních a zákonných povinností. Nedbalostní jednání představovalo také porušení povinnosti jednat s odbornou péčí. Pokud by se žalobce neřídil doporučeními ohledně nákupu předmětných cenných papírů a nespoléhal na jejich profesionalitu, ke škodě by nedošlo.3. Žalovaní ve vyjádření uvedli, že řízení vedená pod sp. zn. 7 Cm 134/2011 a sp. zn. 53 Cm 271/2011, která již byla pravomocně skončena, se v podstatných znacích shodují. Jejich předmětem bylo uplatnění tvrzené újmy, která měla klientům žalovaného č. 1 vzniknout v souvislosti s jejich investicemi do islandských dluhopisů. Soudy dospěly k závěru, že na základě tehdy známých informací a při vynaložení odborné péče nebylo možno dovodit, že existovalo významné riziko, že emitent dluhopisů nedostojí svým závazkům, když pád islandských bank byl v dané době překvapivý pro všechny. Žalovaní odkázali na tzv. ochranu legitimního očekávání podle § 13 obč. zák. Žalobu označili za předčasnou, když dne 28. 7. 2005 došlo mezi žalobcem a žalovaným č. 2 k uzavření smlouvy o obhospodařování cenných papírů, na jejímž základě žalovaný č. 2 realizoval pro žalobce různé obchody s investičními nástroji. Jedním z takových investičních nástrojů byly i dluhopisy emitované islandskou bankovní institucí , Anonymizováno, v souhrnné hodnotě 7 032 200 Kč. V rámci insolvenčního řízení banky , Anonymizováno, žalobce prostřednictvím žalovaných uplatnil své nároky z dluhopisů a na jejich úhradu obdržel ke dni 29. 1. 2019 částku 3 554 810,44 Kč, 35 780 ks dluhopisů , Anonymizováno, (ISIN , IBAN, ) emitovaných společností , Anonymizováno, v britských librách, 157 275,28 ks akcií , Anonymizováno, , emitovaných společností , Anonymizováno, v islandských korunách. V době mezi 3. 1. 2018 a 28. 12. 2018 obdržel žalobce dále celkem 8 plateb v celkové výši 170 564,41 Kč. Odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3363/2011. Náhradní cenné papíry mají penězi ocenitelnou hodnotu. Žalobce však neprokázal, že jeho práva spojená s náhradními cennými papíry „nebudou uspokojena“ ve smyslu soudní rozhodovací praxe. Insolvenční řízení vedené na majetek banky , Anonymizováno, není dosud skončeno a žalobci jsou v souvislosti s tímto řízením stále poukazován