14 Cmo 11/2022-38 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o zrušení společnosti , Jméno advokáta, . (dále jen „společnost“) a nařídil její likvidaci [výrok I.], likvidátorem společnosti jmenoval , tituly před jménem, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, [výrok II.], společnosti uložil povinnost zaplatit na účet soudu prvního stupně soudní poplatek ve výši 2 000 Kč [výrok III.] a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení [výrok IV.].2. Soud prvního stupně usnesení odůvodnil tím, že je mu z úřední činnosti známo, že společnost nezaložila do sbírky listin účetní závěrky za roky 2014 až 2020, jakkoli byla ke splnění této povinnosti vyzvána rejstříkovým soudem dne 24. ledna 2020. Výzva byla opakována usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. srpna 2021, č. j. 85 Cm 2457/2020-24. Neuložení účetních závěrek do sbírky listin posoudil soud prvního stupně jako opakované porušení povinnosti, čímž je dán důvod pro zrušení společnosti stanovený zákonem ve smyslu § 172 odst. 1 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v návaznosti na § 105 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“). Zakládací povinnost společnost nesplnila ani ve lhůtě dle výzev rejstříkového soudu, jakkoli byla rejstříkovým soudem upozorněna, že tato lhůta je současně lhůtou k odstranění důvodu pro zrušení společnosti. Výrok o jmenování likvidátora společnosti soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 191 odst. 4 o. z. Výrok o poplatkové povinnosti společnosti soud prvního stupně opřel o § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a o položku 11 bod 1 písm. e) Sazebníku soudních poplatků. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání, které odůvodnila tím, že její jednatel bojuje v posledním roce s onkologickým onemocněním, v letech 2020 a 2021 byl hospitalizován v nemocnici a v posledních měsících podstupuje intenzivní infuzní léčbu. Proto měl výpadky v příjmu korespondence. V současné době je již jeho stav stabilizovaný a korespondenci na adrese svého trvalého pobytu řádně přejímá, v poslední době byla přijata opatření k řádné kontrole datové schránky společnosti. Je též vyvíjeno maximální úsilí k tomu, aby účetní závěrky byly do sbírky listin co nejdříve založeny. Společnost je společníkem řady českých a slovenských společností, je tedy ekonomicky aktivní jako holdingová společnost. Účastní se rovněž výběrových řízení. Soud je žádán o prodloužení lhůty k vyvěšení příslušných dokumentů do sbírky listin do 30. listopadu 2021.4. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 z. ř. s. aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.], a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.5. Soud prvního stupně rozhodoval ve věci samé podruhé, protože Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. července 2021, č. j. 14 Cmo 167/2021-20, dřívější usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. dubna 2021, č. j. 85 Cm 2457/2021-20, kterým bylo rozhodnuto shodně, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.6. Vrchní soud v Praze toto usnesení zrušil z důvodu právního závěru, dle něhož zákon obsahuje speciální skutkovou podstatu pro zrušení právnické osoby, resp. obchodní korporace pro neplnění povinností vůči rejstříkovému soudu, do něhož spadá i nezakládání listin do sbírky. Zrušení právnické osoby z důvodu uvedeného podle § 105 z. v. r. spadá do skupiny důvodů podle § 172 odst. 1 písm. d) o. z. Zrušení obchodní korporace z důvodu, že neplní povinnosti zakládat do sbírky listin zákonem požadované listiny je až krajním opatřením, jemuž by musel předcházet postup rejstříkového soudu podle § 104 z. v. r. (ke shodnému závěru dospěl Vrchní soud v Praze již v usnesení ze dne 12. srpna 2019, č. j. 14 Cmo 165/2019-31, či v usnesení ze dne 11. března 2020, č. j. 14 Cmo 35/2020-33); zda se tak stalo, ovšem ze spisu neplyne.7. Soud prvního stupně však těchto závěrů přiléhavě nedbal. V mezidobí od vydání usnesení odvolacího soudu č. j. 14 Cmo 167/2021-20 do data vydání přezkoumávaného usnesení totiž toliko vydal usnesení ze dne 17. srpna 2021, č. j. 85 Cm 2457/2020, kterým společnost vyzval, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho doručení založila do sbírky listin obchodního rejstříku své účetní závěrky za účetní období 2014 až 2020. Materiálně však nejde o výzvu rejstříkového soudu podle § 104 z. v. r., neboť byla učiněna až po zahájení řízení ve věci samé. Ani nadále tak ze spisu neplyne, že by byla společnost rejstříkovým soudem podle § 104 z. v. r. vyzvána ke splnění povinnosti (ať již výzvou ze dne 24. ledna 2020 nebo výzvou jinou), což je obligatorním předpokladem pro postup podle § 172 odst. 1 písm. d) o. z.8. Tento výklad o nutnosti postupu podle § 104 z. v. r., po jehož provedení je teprve možno (důvodně) zahájit řízení podle § 172 odst. 1 písm. d) o. z., vychází ze zásady in dubio pro libertate, jež plyne přímo z ústavního pořádku (čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 4 zákona č. 1/1993 Sb., ÚSTAVY ČESKÉ REPUBLIKY, nebo čl. 2 odst. 3 a čl. 4 usnesení č. 2/1993 předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky), vyjadřuje prioritu jednotlivce a jeho svobody před státem (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 20. listopadu 2002, sp. zn. I. ÚS 512/02, nebo ze dne 24. července 2007, sp. zn. I. ÚS 557/05, které jsou dostupné, stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu, na webových stránkách www.usoud.cz). Tato zásada se uplatňuje nejen ve veřejném právu, ale i ve všech situacích, kdy orgány veřejné moci interpretují obsah právní normy a hodnotí rozsah povinností zákonem stanovených k dosažení zamýšleného cíle prostřednictvím právně relevantního jednání jednotlivce. Není-li tato zásada respektována a z právní normy je vyvozována existence povinností, jež v ní expressis verbis zakotveny nejsou, jde o protiprávní postup (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. ledna 2017, sp. zn. III. ÚS 3701/15). Vyjádřeno zcela konkrétně, institut zrušení společnosti představuje ingerenci veřejné moci do práv a svobod subjektů soukromého práva, a proto je nutno dbát zákonem stanoveného postupu, který upravuje kogentní předpoklady pro takové rozhodnutí. Není tak namístě extenzivní výklad, že výzva dle § 104 z. v. r. může být nahrazena až výzvou vydanou soudem, který rozhoduje v řízení v řízení zahájeném na podkladě § 172 odst. 1 písm. d) o. z.9. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadené usnesení opětovně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.10. Existuje-li výzva rejstříkového soudu vydaná podle § 104 z. v. r. před zahájením řízení ve věci samé (ať již ze dne 24. ledna 2020 nebo dne jiného), soud prvního stupně jí opatří a její obsah zhodnotí z hlediska, zda obsahuje všechny zákonné náležitosti. Pokud tyto náležitosti neobsahuje nebo taková výzva neexistuje, pak nelze o zrušení společnosti z řešeného důvodu podle § 105 z. v. r. rozhodnout.11. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.