14 Cmo 197/2022-112 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením řízení zastavil (výrok I.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok II.).2. Konstatoval, že účastníci shodně navrhli přerušení řízení. Řízení bylo přerušeno podle § 110 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), usnesením ze dne 3. května 2021, jež nabylo právní moci dne 25. června 2021. Od přerušení řízení uplynul jeden rok, aniž by byl podán návrh na pokračování v řízení, a proto bylo rozhodnuto o jeho zastavení podle § 111 odst. 4 o. s. ř. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.3. Navrhovatelé podali proti usnesení soudu prvního stupně odvolání. Navrhují jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Namítají, že v souladu s § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. požádali o přerušení řízení do doby pravomocného rozhodnutí ve věci vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti ze dne 28. května 2019, vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 73 Cm 153/2019. Této žádosti soud prvního vyhověl a řízení přerušil v souladu s § 110 o. s. ř. Řízení vedené ve věci sp. zn. 73 Cm 153/2019 však není dosud pravomocně skončeno. Postupem soudu prvního stupně bylo omezeno právo navrhovatelů na spravedlivý proces, protože nebylo vyčkáno na pravomocné ukončení řízení vedené pod sp. zn. 73 Cm 153/2019, jak navrhovatelé požádali. Soud prvního stupně též nepostupoval v souladu s § 111 odst. 2 o. s. ř.5. Společnost se k podanému odvolání nevyjádřila.6. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 zákona č. 292/2013 Sb. v platném znění, o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.], a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není. Řízení ve věci samé je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.7. Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.8. Podle § 110 o. s. ř. jestliže to účastníci shodně navrhnou nebo jestliže se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání anebo jestliže to alespoň jeden z účastníků navrhne a ostatní se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání, soud řízení přeruší, jestliže se to nepříčí účelu řízení.9. Podle § 111 odst. 2 o. s. ř. jestliže je řízení přerušeno podle § 109 odst. 1 a 2, činí soud všechna potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení nebo pro které přerušení trvá. Jakmile odpadne překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, pokračuje soud v řízení i bez návrhu.10. Podle § 111 odst. 4 o. s. ř. jestliže je řízení přerušeno podle § 110, pokračuje v něm soud na návrh po uplynutí 3 měsíců. Soud může na návrh, jsou-li pro to závažné důvody, a i bez návrhu v případě, že to odůvodňují zájmy nezletilého dítěte, pokračovat v řízení I před uplynutím této lhůty. Není-li návrh na pokračování v řízení podán do 1 roku, soud řízení zastaví.11. Z obsahu spisu je zřejmé, že soud prvního stupně usnesením ze dne 3. května 2021, č. j. 80 Cm 125/2018-106, rozhodl tak, že „řízení se na základě shodného návrhu účastníků přerušuje podle ust. § 110 o.s.ř.“, s odůvodněním, že účastníci v rámci ústního jednání ve věci dne 3. května 2021 přerušení řízení podle § 110 o. s. ř. shodně navrhli. Navrhovatelům bylo usnesení doručeno dne 9. června 2021, společnosti dne 3. června 2021. Žádný z účastníků nepodal proti usnesení odvolání, a proto nabylo právní moci dne 25. června 2021, jak soud prvního stupně správně uvádí. Jelikož žádný z účastníků nepodal návrh na jeho pokračování ve lhůtě do 25. června 2022, soud prvního stupně řízení rovněž správně zastavil (§ 111 odst. 4 o. s. ř.), což představuje obligatorní postup stanovený zákonem, který nedává soudu možnost úvahy, zda tak bude či nebude postupovat. Pokud totiž navrhovatelé nepodali včas návrh na pokračování v řízení, je zřejmé, že nedbali zásady „vigilantibus iura skripta sunt“ (bdělým náležejí práva, každý nechť střeží svá práva), aprobované Ústavním soudem (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. září 2017, sp. zn. II. ÚS 2354/17, dostupné např. na webových stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz), a z takového přístupu k ochraně svých práv nemohou mít prospěch.12. Navrhovatelé se mýlí, dovozují-li, že řízení bylo přerušeno dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Řízení nebylo přerušeno do skončení jiného řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nýbrž bylo přerušeno podle § 110 o. s. ř., což je zcela zřejmé z citovaného výroku usnesení ze dne 3. května 2021, č. j. 80 Cm 125/2018-106. Pokud by bylo řízení přerušeno dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., muselo by být v tomto usnesení uvedeno i řízení, ve vztahu k němuž je řízení přerušováno, což v poměrech posuzované věci zjevně nenastalo. Přerušení řízení z obou těchto důvodů přitom nemůže obstát, protože pro každý důvod přerušení zákon stanoví odlišné předpoklady i následky. Je-li řízení přerušeno dle § 110 o. s. ř., nepostupuje se dle § 111 odst. 2 o. s. ř., jak odvolatelé nepřípadně namítají, což je z dikce § 111 odst. 2 o. s. ř. dobře zřejmé, protože zde upravené následky se týkají přerušení řízení nastalého podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.13. Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 3. května 2021 je zřejmé, že návrh na přerušení podle § 110 o. s. ř. učinili navrhovatelé, byť s odůvodněním, že „výsledek řízení 73 Cm 153/2019 může ovlivnit jejich stanovisko ve věci 80 Cm 125/2018 a je tedy možné, že by mohlo ve věci dojít k mimosoudnímu vyřešení“ (k němuž se následně společnost připojila). Soudní praxe je ustálena v přístupu, dle něhož je každý procesní úkon nutno posuzovat podle toho, jak byl navenek projeven, nikoliv podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednajícího je skutečný souhlas. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil a tím, co jím projevit chtěl, nemá na procesní úkon a jeho účinnost žádný vliv (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. 29 Odo 649/2001, uveřejněné pod č. 11/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). I pokud by tedy navrhovatelé zamýšleli učinit návrh na přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., z obsahu jejich návrhu to nevyplývá, neboť učinili návrh podle § 110 o. s. ř., a tudíž by šlo omyl nevýznamný.14. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř., včetně závislého výroku o nákladech řízení, protože zastavení řízení v procesním smyslu zavinili všichni účastníci tím, že nepodali návrh na pokračování řízení (výrok I. usnesení).15. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., protože společnosti, která byla v odvolacím řízení úspěšná, žádné náklady tohoto řízení nevznikly (výrok II. usnesení).