14 Cmo 232/2022-145 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zamítl návrh na nařízení opatření, kterým by zakázal žalované jakoukoli dispozici s peněžními prostředky až do výše 4 485 000 Kč vydanými z notářské úschovy , Anonymizováno, , notáře, sídlem v , Anonymizováno, vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále jen „notář“ a „notářská úschova“) na účet žalované č. , č. účtu, . Výrokem II. zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by zakázal žalované jakoukoli dispozici s pohledávkou za notářem na vydání peněžních prostředků až do výše 4 485 000 Kč z notářské úschovy. Výrokem III. zamítl návrh na nařízení opatření, kterým by zakázal notáři vydání 4 485 000 Kč z notářské úschovy žalované.2. Byť to soud prvního stupně v odůvodnění usnesení neuvádí, je nutno předeslat, že v dané věci jde o druhé rozhodnutí, jímž bylo o návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodnuto. Předchozí usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. března 2022, č. j. 79 Cm 3/2022-72, jímž bylo návrhu na nařízení předběžného opatření zcela vyhověno, Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 16. června 2022, č. j. 14 Cmo 96/2022-115, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení pro nepřezkoumatelnost napadeného usnesení (pro nedostatek důvodů).3. V novém rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že:- žalobkyně podala žalobu na zaplacení částky 4 485 000 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení vypořádacího podílu;- zároveň podala návrh na nařízení předběžného opatření ve shora uvedeném rozsahu. Žalobkyně návrh na vydání předběžného opatření odůvodnila tím, že předmětem žaloby je pohledávka dlužníka , právnická osoba, . (dále jen „dlužník“) na zaplacení vypořádacího podílu ve výši 4 485 000 Kč, tj. nemalé částky, kterou žalovaná není schopna zaplatit najednou bez toho, že by inkasovala doplatek úplaty z notářské úschovy;- žalobkyně má důvodnou obavu, že žalovaná pohledávku dlužníka neuhradí, a to ani v případě, že bude předmětné žalobě vyhověno a bude případně nařízen soudní výkon rozhodnutí či exekuce. Důvod k těmto obavám žalobkyně zakládá jednání jednatele žalované , Anonymizováno, ve vztahu již k vyplacené části úplaty ve výši 20 930 000 Kč, a to s poukazem na probíhající trestní řízení pod sp. zn. 1 T 43/2021 proti němu vedené. Žalované bude v relativně blízké době vyplacen doplatek úplaty ve výši 8 970 000 Kč z notářské úschovy, a je osvědčena obava, že jednatel žalované tyto prostředky znovu vyvede z dispoziční sféry žalované, a nebude možné pohledávku dlužníka z majetku žalovaného uspokojit;- dlužník byl společníkem žalované s 15% podílem odpovídajícím vkladu ve výši 1 500 Kč na základním kapitálu, Anonymizováno- žalované byla dne 31. ledna 2022 doručena výzva k zaplacení vypořádacího podílu ve výši 4 485 000 Kč; žalovaná nepopírá existenci nároku na zaplacení vypořádacího podílu dlužníkovi, vyjádřila ochotu a připravenost k součinnosti.4. Soud prvního stupně s odkazem na § 102 odst. 1, § 75 odst. 1, 2 § 75a odst. 1 a § 76 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady pro na nařízení předběžného opatření, tj. zda byla prokázána důvodná obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen. K prokázání této obavy nestačí pouhé tvrzení navrhovatele předběžného opatření, že další účastník, vůči němuž návrh na nařízení předběžného opatření směřuje, nesplnil řádně a včas povinnost, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva, ale navrhovatel musí tvrdit a prokázat (doložit s návrhem na nařízení předběžného opatření) i další skutečnosti, z nichž lze obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí či exekuce dovodit, proto například z pouhého vedení trestního řízení ve věci jednatele žalované pro zpronevěru nelze dovodit potřebu nařízení předběžného opatření. Potřeba zatímní úpravy právních poměrů účastníků nastává – obecně vzato – v těch případech, kde by nenařízením předběžného opatření vznikl prostor pro jednání, jež by vytvořilo nezvratný stav, tj. kdy existuje nebezpečí z prodlení a vydáním předběžného opatření má být zamezeno vzniku škody, případně jejímu zvyšování (viz. „rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cmo 594/95“). Přičemž o důvodech potřeby prozatímní úpravy musí navrhovatel soud přesvědčit. Z obsahu spisu však nelze dovodit zatímní potřebu úpravy poměrů účastníků pro obavu, že by byl výkon rozhodnutí ohrožen, neboť tato musí být vždy naléhavá a v tomto případě může prakticky spočívat jen v prokázaném jednání žalované, jež by vyvolal nezvratný stav (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 19. února 2009, sp. zn. III. ÚS 2579/08).5. Soud prvního stupně uzavřel, že návrh na nařízení předběžného opatření není důvodný, a proto jej zamítl, aniž by bylo nutné se blíže zabývat dalšími skutečnostmi.6. Proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu změnil a nařídil předběžné opatření, kterým by žalované zakázal jakoukoliv dispozici s peněžními prostředky až do výše 4 485 000 Kč vydanými z notářské úschovy , Anonymizováno, , notáře, sídlem v , Anonymizováno, , vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, , na účet žalované č. , č. účtu, .7. Odvolatelka je přesvědčena, že osvědčila jak důvodnou obavu o budoucí úhradu předmětné pohledávky, tak i důvodnou obavu z toho, jakým způsobem bude jednatel žalované s peněžními prostředky v případě jejich vydání z notářské úschovy nakládat. Soud prvního stupně dle odvolatelky však ani v hrubých rysech neobjasnil, proč nepovažuje uvedené za osvědčené, což činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným.8. Odvolatelka obsáhle rekapituluje tvrzení uvedená v podané žalobě a v návrhu na nařízení předběžného opatření. Zejména poukazuje na to, že jediným majetkem žalované byla pohledávka ve výši 123 157 666,91 Kč za společností , právnická osoba, . přihlášená v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS , č. účtu, pod pořadovým číslem P17, kdy v průběhu insolvenčního řízení byla uvedená pohledávka postoupena společnosti , právnická osoba, za úplatu 29 9000 000 Kč a z této částky žalobkyně vycházela při určení požadovaného nároku (15 % z uvedené částky). Žalovaná byla založena za účelem nákupu výše uvedené pohledávky a jiný významný majetek nevlastnila. Pakliže by došlo k vyvedení peněžních prostředků vyplacených notářem mimo dispoziční sféru žalované, jež nemá žádný jiný hodnotný majetek, ze kterého by mohla žalobkyně pohledávku dlužníka uspokojit, výkon rozhodnutí či exekuce by v takovém případě zcela zjevně nevedl k výsledku a pohledávka dlužníka za žalovanou by se stala prakticky nedobytnou.9. Odvolatelka poukazuje na to, že mezi účastníky řízení není sporu o existenci nároku na zaplacení vypořádacího podílu, ale pouze o jeho výši, přičemž z vyjádření a nabídky žalované lze dovodit, že výše uplatněné pohledávky činí nejméně částku 1 457 839 Kč, kterou je žalovaná schopna zaplatit po uvolnění prostředků z notářské úschovy. Na předmětnou pohledávku však dosud nebylo ničeho plněno.10. Odvolatelka připomněla, že podíl dlužníka se dne 24. dubna 2019 se stal uvolněným podílem a vypořádací podíl měl být dlužníku vyplacen nejpozději dne 24. srpna 2019. Poukázala na to, že dle sdělení notáře ze dne 11. srpna 2022 žalovaná z notářské úschovy dne 27. dubna 2018 obdržela částku 20 930 000 Kč, dne 26. dubna 2022 částku 4 485 000 Kč a dne 3. srpna 2022 rovněž částku 4 485 000 Kč. Žalované tudíž nic nebrání pohledávku uhradit alespoň v nesporné výši, anebo žalobkyní nárokovanou částku složit do soudní úschovy. Žalovaná takto neučinila, což nasvědčuje tomu, že ve skutečnosti pohledávku dlužníka zaplatit nehodlá.11. Odvolatelka zdůrazňuje, že vůči jednateli žalované , Anonymizováno, jsou u Městského soudu v Praze vedena dvě trestní řízení – pod sp. zn. 57 T 10/2020 pro zvlášť závažný zločin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku a zločin poškození věřitele dle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) trestního zákoníku, kde byl dne 9. července 2022 vynesen dosud nepravomocný odsuzující rozsudek;a pod sp. zn. 73 T 2/2022 (původně vedeno u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 43/2021) pro zločin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Dle odvolatelky pokud soud prvního stupně za výše popsané situace uzavřel, že samotný fakt, že je vedeno trestní řízení pro zpronevěru, potřebu nařízení předběžného opatření nezakládá, aniž by se blíže zabýval skutečnostmi kladenými , Anonymizováno, za vinu či tím, že v jeho jiné trestní věci byl již vynesen nepravomocný odsuzující rozsudek, a to taktéž pro majetkovou trestnou činnost, pak nelze než takový závěr hodnotit jako zcela neodůvodněný a tedy nepřezkoumatelný. Jednání , Anonymizováno, pohybující se na hraně zákona je dlouhodobého charakteru, když již v roce 2018 vyvedl z dispoziční sféry žalované částku 20 930 000 Kč, která byla žalované vydána z n