14 Cmo 233/2021-151 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu, že se žalovaný vylučuje z žalobkyně, zamítl (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 14 190, 90 Kč (výrok II.).)2. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování z těchto zjištění:- žalovaný, který je společníkem žalobkyně s 35% podílem, působil v žalobkyni jako jednatel a rovněž v pracovním poměru jako vedoucí směny, který byl ukončen dohodou ze dne 26. února 2020;- dne 17. dubna 2020 se konala valná hromada žalobkyně, která žalovaného odvolala z funkce jejího jednatele;- výzvou ze dne 16. března 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 1 053 077 Kč s odůvodněním, že měl od počátku EET zkracovat tržby prováděním neoprávněných storen, když žalobkyně toto jednání považuje za porušování povinností společníka a jednatele zvlášť závažným způsobem. Ve výzvě byla uvedena škoda, která v roce 2017 vznikla ve výši 262 668 Kč, v roce 2018 ve výši 363 311 Kč, v roce 2019 ve výši 326 990 Kč a v roce 2020 ve výši 100 108 Kč.3. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně věc posuzoval za použití § 204 odst. 1,2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/. Dovodil, že žalobkyně nevyzvala ve smyslu § 204 z. o. k. žalovaného ke zdržení se konkrétního jednání, v němž spatřovala závažné porušení povinností společníka a pro které je podán návrh na jeho vyloučení. Obecná výzva ze dne 16. března 2020 takovou výzvou není, neboť pokud žalobkyně jejím prostřednictvím vyzvala žalovaného k náhradě škody a nikoliv též ke zdržení se konkrétního jednání (v němž je spatřováno závažné porušení povinnosti společníka), nevymezuje dostatečně specificky jednání, kterého se měl žalovaný jako společník dopustit. Jeden z předpokladů § 204 z. o. k. pro to, aby soud mohl rozhodovat o vyloučení žalovaného z žalobkyně, tak naplněn nebyl. Dalšími tvrzeními ze strany žalobkyně se soud prvního stupně již nezabýval a žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání žalobkyně. Domáhá se toho, aby byl rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. Žalobkyně namítá, že i z výzvy ze dne 16. března 2020 vyplývá, že žalobkyně jednoznačně popisuje závadné chování žalovaného. Z výzvy ze dne 14. května 2020, která k důkazu provedena nebyla, se jasně podává také to, v čem žalobkyně spatřuje porušení povinností žalovaného; obsahuje též upozornění na možnost vyloučení. Požadavek na dodatečné splnění porušených povinností ze strany žalovaného byl jasně formulován v obou těchto výzvách. Výzva neobsahovala sdělení adresované žalovanému, že nadále nesmí peněžní prostředky žalobkyně zpronevěřovat, což už ale nebylo reálně možné. S žalovaným byl totiž ukončen pracovní poměr dohodou a ten tak nemohl se svěřenými peněžními prostředky manipulovat. Soud prvního stupně proto postupoval přepjatě formalisticky, pokud žalobu zamítl z důvodu, že žalobkyně měla vyzvat žalovaného ke zdržení se takovéhoto jednání. Důkazy, které soud prvního stupně odmítl provést, exaktně ukazovaly na protiprávnost jednání žalovaného; jde zejména o sestavy pokladen a soubory výpisů z pokladního systému, výpisy sjetin EET a výslechy svědků.6. Žalovaný odvolání nepokládá za důvodné.7. Žalovaný uvádí, že soud prvního stupně věc posoudil správně. V pozvánce na valnou hromadu žalobkyně konanou dne 17. dubna 2020 není žádná zmínka o důvodech pro vyloučení žalovaného jako společníka. Jediný dokument, který byl žalovanému před touto valnou hromadou předán, je výzva k plnění povinností řádného hospodáře a k úhradě dluhu ze dne 16. března 2020. Na valné hromadě žalobkyně nebyl poskytnut žalovanému prostor k jakémukoliv vysvětlení a rovněž mu nebyly poskytnuty žádné dokumenty o jeho protiprávní činnosti. U Městského soudu v Praze je podán návrh na neplatnost usnesení valné hromady žalobkyně konané dne 17. dubna 2020, řízení je vedeno pod sp. zn. 72 Cm 85/2020. Žalobkyně je hluboko pod výškou storen, které finanční úřad začne vyšetřovat a největší chyby na pokladnách pak nedělal žalovaný.8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a odvolání shledal důvodným.9. Podle § 204 odst. 1 z. o. k. společnost se může domáhat u soudu vyloučení společníka, který porušuje zvlášť závažným způsobem svou povinnost, ačkoliv byl k jejímu plnění vyzván a na možnost vyloučení písemně upozorněn; tím není dotčen § 151.10. Podle § 204 odst. 2 z. o. k. povinnost učinit výzvu podle odstavce 1 není dána, jestliže porušení povinnosti mělo právní následky, které nelze odstranit.11. Podle § 556 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.12. Podle § 212 odst. 1 o. z. přijetím členství v korporaci se člen vůči ní zavazuje chovat se čestně a zachovávat její vnitřní řád. Korporace nesmí svého člena bezdůvodně zvýhodňovat ani znevýhodňovat a musí šetřit jeho členská práva i oprávněné zájmy.13. Aby žalobě podané na podkladě § 204 odst. 1, 2 z. o. k. mohlo být vyhověno, je vyžadováno kumulativní naplnění tří podmínek: a) porušení povinnosti společníka zvlášť závažným způsobem, b) společníkovi došlé výzvy ze strany společnosti k tomu, aby přestal s porušováním povinnosti a aby odstranil následky za písemného upozornění na možnost vyloučení, to vše za předpokladu, že takové následky odstranit lze a c) souhlas valné hromady společnosti s podáním návrhu na vyloučení společníka (daný před podáním žaloby).14. Naplnění podmínky a) soudem prvního stupně zjišťováno nebylo. Její naplnění je přitom sporné, neboť žalovaný popírá, že by si přisvojoval tržbu v celkové výši 1 053 077 Kč. Soud prvního stupně však důkazy k prokázání tohoto jednání zamítl.15. Naplnění podmínky b) bylo soudem prvního stupně zjišťováno, avšak nedůsledně a neúplně, protože se soud zabýval pouze obsahem výzvy ze dne 16. března 2020, nikoliv však existencí a obsahem výzvy ze dne 14. května 2020, kterou žalobkyně argumentovala již v rámci žaloby. Z jejího obsahu se přitom podává, že byla vyhotovena , Anonymizováno, v postavení zástupce žalobkyně (na základě připojené plné moci ze dne 13. května 2020), a jejím prostřednictvím je žalovaný vyzýván k zaplacení částky 1 053 077 Kč do 30 dnů od doručení s tím, že „pokud v této lhůtě svou povinnost nesplníte, jsem zmocněn, bez dalšího podat žalobu na Vaše vyloučení, jako společníka, ze společnosti , Jméno žalobkyně, .“ Ve výzvě je dále uvedeno, že dříve měl žalovaný podobnou výzvu dostat, leč na výzvu o splnění povinnosti částky 1 053 077 Kč nebylo reagováno. Z dodejky ze dne 18. května 2020 se pak podává, že výzva ze dne 14. května 2020 byla žalovanému i doručena.16. Z obsahu této výzvy vyplývá, že žalovaný byl upozorněn na možnost vyloučení ze společnosti, což je jedním z předpokladů její účinnosti, s požadavkem, aby zaplatil uvedenou částku. Pokud je dřívější výzvou míněná výzva ze dne 16. března 2020 hodnocená soudem prvního stupně, v níž je uveden způsob porušení povinnosti (tj. od počátku evidence EET zkracování tržby prováděním neoprávněného storna) a škoda vymezená prostřednictvím její konkrétní způsobené výše a let, v nichž měla být způsobena, nelze dovodit, a to bez provedení výkladu dle pravidel § 556 an. o. z. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2018, sp. zn. 23 Cdo 4861/2017, nebo ze dne 25. listopadu 2020, sp. zn. 27 Cdo 2409/2019, která jsou dostupná, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, na stránkách www.nsoud.cz), že jde o právní jednání nedostatečně vymezující jednání, jehož se měl žalovaný dopustit. I při výkladu provedeném jen dle pravidla § 556 odst. 1 věty druhé o. z. se však neurčitost obsahu tohoto právního jednání bez dalšího nepodává.17. Požadavek na náhradu způsobené škody odpovídá zákonné podmínce, aby společník přestal s porušováním povinnosti a odstranil její následky, protože jiný než způsobený majetkový následek žalobkyní tvrzen nebyl a jeho náhrada v požadované částce, která je jejím ekvivalentem (náhradou škody), je způsobilá tento následek odstranit (§ 2951 odst. 1 ve spojení s § 9 odst. 2 o. z.).18. Trvat na požadavku, aby se žalovaný zdržel činnosti, která již nastala, by bylo vskutku projevem nepřípadného právního formalismu. Je právní notorietou, že gramatický výklad představuje toliko prvotní přiblížení se k textu právní normy (srov. za všechna rozhodnutí např. nález Ústavního soudu ze dne 6. května 2004, sp. zn. III. ÚS 258/03, který je dostupný, stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu, na webových stránkách www.usoud.cz),