14 Cmo 294/2021-548 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným usnesením odvolal 1. účastníka (dále též jen „likvidátor“) z funkce likvidátora 2. účastníka (dále též jen „společnost“) /výrok I. /, likvidátorem společnosti určil , právnická osoba, ., , adresa, (výrok II.) a likvidátorovi uložil povinnost uhradit navrhovateli náhradu nákladů ve výši 71 127 Kč (výrok III.).2. Soud prvního stupně uvedl, že likvidátor se postupně omluvil ze zdravotních důvodů z jednání nařízených soudem prvního stupně na dny 18. května 2020 a 15. června 2020, jakož se omluvil i z jednání nařízeného na den 15. března 2021, k čemuž doložil lékařskou zprávu s odlišným onemocněním. Nedostavil se ani k jednání nařízenému na den 10. května 2021. Z toho učinil závěr, že pakliže je likvidátor nemocný do té míry, že se zjevně nemůže dostavit k žádnému soudnímu jednání, potom zjevně není schopen vykonávat funkci likvidátora. S ohledem na dlouhý časový průběh likvidace zjevně neprobíhá. Bez ohledu na dílčí důkazy navrhovatele, který se zaměřil na jednotlivé úkony likvidátora, je soud prvního stupně toho názoru, že činnost likvidátora je od února 2017, kdy byl likvidátorem jmenován, zjevně nedostatečná a neúměrně dlouhá. Další důkazy, konkrétně výpověď svědkyně Ivety Kůstkové, podle které likvidátor ve společnosti dále podniká, čemuž nepřímo nasvědčuje i odpověď pana Mazánka ze dne 29. července 2020 (tj. že dochází do práce a pracuje), nebo pochybnost navrhovatele ohledně dosažené ceny nemovitosti odpovídající znaleckým posudkům podle vyhlášky, nikoliv ale ceně tržní, mají jen pomocný význam, nicméně míří ke stejnému závěru, tj. že likvidátor nepracuje řádně. Likvidátora soud prvního stupně tedy odvolal a jmenoval likvidátora nového ze seznamu insolvenčních správců, protože jiný není k dispozici. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor odvolání. Navrhuje zrušení usnesení.4. Namítá, že odvolání likvidátora lze učinit z důvodů uvedených v § 191 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nikoliv z důvodu nemoci, navíc za situace, pokud za řízení nevyšla najevo jediná skutečnost, která by případné neplnění povinností likvidátora osvědčovala. Pracovní neschopnost, byť momentálně delšího charakteru, nemůže být sama o sobě důvodem pro jeho odvolání. Pokud soud prvního stupně zmiňuje, že dochází do práce a pracuje, přičemž zároveň z toho nepochopitelně vyvozuje, že nepracuje řádně, měla by tato okolnost hovořit v jeho prospěch, a sice že i přes veškerou pracovní neschopnost plnil své povinnosti a pracoval řádně. Není pravdou, že by namístolikvidace společnosti podnikal a likvidovat jí nehodlal, protože pokud podnikal, bylo to jménem a na účet společnosti , právnická osoba, Oba znalecké posudky, které vyhotovil, potvrzují prodejní cenu nemovitosti a splňují veškeré náležitosti kladené právními předpisy na odhady nemovitostí. Uvádí-li soud prvního stupně, že jeho činnost likvidátora je od února 2017 nedostatečná a neúměrně dlouhá, pak není vůbec zřejmé, jakými úvahami a provedenými důkazy se řídil. Nebyla mu poskytnuta možnost svojí činnost obhájit prostřednictvím výpovědi, na které i nadále trvá. Po celou dobu svého působení ve funkci likvidátora sledoval zájem na rychlém a hospodárném dokončení procesu likvidace. Likvidace se navíc nachází na samotném závěru, kdy již zbývá vypořádat pouze některý drobný majetek. Vzhledem k této současné fázi by jmenování osoby, která stojí mimo společnost a která se v jejích poměrech neorientuje, likvidátorem bylo nehospodárné. Obstát nemůže ani výrok o nákladech řízení, rezignoval-li soud prvního stupně na to, aby vyjmenoval konkrétní úkony právní služby, za které navrhovateli přiznává náhradu.5. K odvolání se vyjádřil navrhovatel. Navrhuje potvrzení usnesení soudu prvního stupně jako věcně správného.6. Uvádí, že zájmem likvidátora je ukončení likvidace oddalovat, a to i formou prodlužování řízení, v němž zcela účelově zneužívá svých procesních práv na úkor navrhovatele. Z obsahu spisu a z chování likvidátora nelze učinit závěr, že má vážný zájem na ukončení likvidace, tedy jí ukončit nestranně, spravedlivě, transparentně a bez průtahů. Porušení jeho povinností naplňuje i samotná neznalost zásadních právních předpisů vztahujících se na proces likvidace, kterou v dosavadním průběhu likvidace potvrdil. Soupis majetku likvidátorem v průběhu řízení předložený je vyhotoven k nesprávnému datu. Pokud jde o převod jediného nemovitého majetku z likvidační podstaty nepřímo na sebe samého a vyhotovený posudek v této souvislosti, likvidátorovi nepřímo uniká zásadní věc, a to že nejde o posudek, který stanoví obvyklou cenu, tj. cenu tržní, kterou je potřeba zjišťovat, aby byla maximalizována likvidační podstata. Likvidátor ani neprokazuje, že jeho práceneschopnost je již u konce.7. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.], a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.8. Podle § 191 odst. 2 o. z. na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, soud odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora.9. Podle ustanovení § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.10. V ustanovení § 132 o. s. ř. je promítnuta zásada volného hodnocení důkazů, kterou se rozumí myšlenková činnost soudu, jíž je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Protože hodnocení důkazů je vnitřní myšlenkovou činností soudce, nemusí se shodovat se stejnou činností odvolacího soudu rozhodujícího o odvolání. Odvolací soud může zasáhnout do výsledku činnosti soudu prvního stupně při hodnocení důkazů pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu soud prvního stupně dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů soudem prvního stupně tak lze považovat, pokud soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo, nebo jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. června 2017, sp. zn. 21 Cdo 1472/2017, který je dostupný, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, na webových stránkách www.nsoud.cz).11. Z pohledu této zásady ale nemůže obstát závěr soudu prvního stupně o tom, že pokud se likvidátor omluvil z několika soudních jednání ze zdravotních důvodů (navíc blíže nehodnocených), je nemocný do té míry, že zjevně není schopen výkonu své funkce, nadto při přijetí závěru, že dochází do práce a pracuje (což soud prvního stupně zjistil ze sdělení pana Mazánka). Z takto zmíněných omluv likvidátora totiž logicky nevyplývá, že není schopen výkonu své funkce; vyplývá z nich pouze to, že jimi odůvodnil svoji neúčast na soudních jednáních. Je-li skutkovým zjištěním soudu, že likvidátor dochází do práce a pracuje, pak je takové zjištění (ve své obecnosti) navíc v logickém rozporu s obecným závěrem, že není schopen výkonu své funkce (jen z důvodu, že se nedostavil k jednáním soudu pro nemoc). Tento závěr proto nemůže jako důvod pro odvolání likvidátora obstát [§ 191 odst. 2 o. z.; § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.].12. Neobstojí však ani závěr, že jen z důvodu doby trvání likvidace je zřejmé, že činnost likvidátora od února 2017, kdy byl likvidátorem jmenován, zjevně neprobíhá, nebo je zjevně nedostatečná a neúměrně dlouhá, což má být důvodem pro jeho odvolání. Jestliže se soud prvního stupně nezaměřil na konkrétní činnosti likvidátora, které v rámci řádného plnění povinností likvidátora (§ 191 odst. 2 o. z.) provedl nebo provést měl, nelze takový závěr učinit. Bez objasnění těchto činností totiž nelze vyloučit, že likvidátor např. vede soudní řízení s věřitelem či dlužníkem společnosti (což je postup v rámci likvidací nikoliv neobvyklý), a pokud by tomu tak bylo, pak tato skutečnost může závěr o neúměrně dlouhé době trvání likvidace vyvrátit (k vedení těchto řízení srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1664/2007). Soud prvního stupně však žádné skutko