14 Cmo 362/2021-185 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. rozhodl tak, že „změna návrhu navržená navrhovatelem v podání ze dne 4. 10. 2019, kterou navrhuje, aby bylo určeno, že , Jméno advokáta A, je vlastníkem obchodního podílu o velikosti 372/1000, jemuž odpovídá vklad na základním kapitálu 372 000,- Kč, se nepřipouští.“ Výrokem II. zamítl návrh na určení, že vlastníkem obchodního podílu o velikosti 124/1000 ve společnosti , Jméno advokáta B, . (dále jen „společnost“) je , Jméno advokáta A, . Výrokem III. nepřiznal účastníku 1) a společnosti právo na náhradu nákladů řízení.2. V daném řízení se jedná o druhé rozhodnutí ve věci samé, kdy se navrhovatel domáhá určení, že účastník 1) je jediným a výlučným vlastníkem obchodního podílu ve společnosti o velikosti 124/1000, když navrhovatel tvrdí, že ze strany účastníka 1) došlo k účelovému zneužití institutu relativní neplatnosti za účelem dosáhnutí hlasovací majority ve společnosti ke škodě navrhovatele a společníka , Anonymizováno, . Relativní neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřené dne 23. srpna 2010 mezi účastníkem 1) a , Anonymizováno, se údajně v roce 2012 dovolala manželka účastníka 1). Předchozí zamítavé usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. září 2018, č. j. 81 Cm 316/2013-80, Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele usnesením ze dne 22. května 2019, č. j. 14 Cmo 325/20018-96, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení pro vady řízení.3. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:- valná hromada společnosti konaná dne 5. května 2010 rozhodla o zvýšení základního kapitálu společnosti ze 100 000 Kč na 1 000 000 Kč, a to zvýšením vkladů společníka , Anonymizováno, o 74 000 Kč (z 50 000 Kč na 124 000 Kč), společníka , Jméno advokáta A, o 198 000 Kč (z 50 000 Kč na 248 000 Kč) a přistoupením nových společníků , Anonymizováno, s novým vkladem 100 000 Kč, , Jméno navrhovatele, s novým vkladem 300 000 Kč a , právnická osoba, s novým vkladem 228 000 Kč; současně valná hromada mj. vyslovila souhlas s rozdělením podílů a rozhodla o změně společenské smlouvy (článku VII. 7. a IX. 3.);- smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 23. srpna 2010 (dále jen „smlouva“) převedl Ivo Skřenek svůj obchodní podíl o velikosti 124/1000 ve společnosti na účastníka 1), jenž ve společnosti již vlastnil podíl ve výši 248/1000. Převod tohoto podílu se promítl do obchodního rejstříku dne 25. srpna 2010; , Jméno advokáta A, se stal společníkem s podílem 372/1000;- smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 14. srpna 2013 převedl účastník 1) část svého obchodního podílu ve výši 2 % odpovídající vkladu 20 000 Kč (20/1000) na , Anonymizováno, za cenu 500 000 Kč; k jeho zápisu do obchodního rejstříku došlo 17. října 2013. Tomuto prodeji předcházela nabídka navrhovateli a , Anonymizováno, na základě jejich předkupního práva (dopisy ze dne 25. června 2013) za týchž podmínek, se lhůtou pro její akceptaci do 5. srpna 2013;- dopisy ze dne 15. srpna 2013 sdělila , Anonymizováno, účastníku 1) a Ivo Skřenkovi, že jako manželka účastníka 1) nedala souhlas k použití finančních prostředků ze společného jmění manželů ve výši 124 000 Kč na úhradu ceny obchodního podílu ve společnosti, a proto je smlouva neplatným právním úkonem; současně se tímto výslovně dovolala neplatnosti smlouvy;- dne 19. srpna 2013 učinili , Anonymizováno, a účastník 1) souhlasné prohlášení, v němž uvedli, že smlouvu považují za neplatnou, neboť finanční prostředky ve výši 124 000 Kč použité účastníkem 1) na úhradu ceny za převod podílu byly součástí společného jmění manželů , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , přičemž k tomuto jejich použití došlo bez vědomí a souhlasu , Anonymizováno, , a , Anonymizováno, se neplatnosti převodu dovolala;- dne 17. října 2013 byl do obchodního rejstříku znovu zapsán obchodní podíl , Anonymizováno, ve výši 124/1000 a obchodní podíl , Jméno advokáta A, ve výši 228/1000; podíly jsou takto zapsány dosud.4. Předně soud prvního stupně uvedl, že návrhu na změnu žalobního petitu, aby bylo určeno, že , Jméno advokáta A, je vlastníkem podílu o velikosti 372/1000, za použití ustanovení § 95 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nepřipustil (výrok I.), neboť , Jméno advokáta A, převedl 14. srpna 2013 část svého původního podílu ve výši 20/, adresa, a platnost tohoto převodu zpochybněna nebyla (v případě úspěchu by , Jméno advokáta A, nemohl být vlastníkem podílu 372/1000, nýbrž jen 352/1000).5. Soud prvního stupně, shledaje existenci naléhavého právního zájmu navrhovatele na požadovaném určení a jeho aktivní legitimaci k podání předmětného návrhu, na základě výše uvedeného skutkového základu s odkazem na § 145 odst. 2, § 146 a § 40a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“), uzavřel, že smlouva je relativně neplatná, neboť manželka účastníka 1) se její neplatnosti platně dovolala. Soud prvního stupně v této souvislosti odkázal na rozhodnutí vydaná v obdobném řízení vedeném tamním soudem pod sp. zn. 79 Cm 383/2013, zejména usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 12. září 2019, č. j. 7 Cmo 195/2017-256, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2021, č. j. 27 Cdo 717/2020-294, a závěry tam uvedené (jež jsou účastníkům řízení známy).6. Soud prvního stupně proto podaný návrh (výrokem II.) zamítl.7. O nákladech řízení (výrok III.) soud prvního stupně rozhodl s odkazem na § 150 o. s. ř. Účastník 1) tím, že si na použití finančních prostředků ze společného jmění manželů nevyžádal souhlas manželky, relativní neplatnost smlouvy způsobil, přičemž účastník 1) byl v rozhodné době i jednatelem společnosti, takže o nedostatku souhlasu k uzavření smlouvy věděla i společnost sama, které ostatně žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly.8. Proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.9. Navrhovatel je přesvědčen, že předmětné řízení je řízením ve smyslu § 9 odst. 2 písm. e) o. s. ř. v platném znění, jde tudíž o řízení svou povahou sporné. Účastníky řízení je třeba dle § 90 o. s. ř. označovat jako „žalobce“ a „žalované“; předepsanou formou rozhodnutí je rozsudek (§ 152 odst. 1 věta první o. s. ř.), který je třeba vyhlásit veřejně. Nedodržením formy rozhodnutí a jeho povinného vyhlášení dle odvolatele soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení ji není možné napravit.10. Jinou odvolací argumentaci navrhovatel neuvádí.11. Usnesení soudu prvního stupně odvoláním napadl i účastník 1), který však výslovně brojí pouze proti nákladovému výroku (výrok III.). Účastník 1) navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. jako věcně správné potvrdil a ve výroku III. změnil a přiznal mu na náhradě nákladů řízení částku 31 036,50 Kč.12. Dle účastníka 1) není aplikace § 150 o. s. ř. důvodná, soud prvního stupně ani své rozhodnutí o postupu dle uvedeného ustanovení dostatečně neodůvodnil. Nepřiznání náhrady nákladů řízení je pouze výjimečným opatřením, přičemž pro tento postup musejí být dány důvody hodné zvláštního zřetele; tato situace v daném případě nenastala. Účastník 1) musel k ochraně svých práv právě v důsledku podaného návrhu vyhledat právní pomoc a nechat se v řízení, v němž byl zcela úspěšný, zastoupit.13. Jeho právní zástupce v dané věci učinil osm úkonů právní služby, a to příprava a převzetí právního zastoupení, vyjádření k návrhu ze dne 22. dubna 2014, souhrnné vyjádření ze dne 26. května 2017, odvolání proti usnesení o přerušení řízení, vyjádření k prvnímu odvolání navrhovatele, reakce na podání navrhovatele ze dne 31. října 2019, účast při jednáních u soudu prvního stupně dne 4. března 2020 a 20. října 2021. Za uvedené úkony náleží odměna za každý ve výši 3 100 Kč s výjimkou odvolání proti usnesení o přerušení řízení, za tento úkon připadá odměna ve výši jedné poloviny, tj. 1 550 Kč; k tomu pak osm režijních paušálů po 300 Kč; vše navýšené o 21 % DPH, jehož je právní zástupce plátcem. Celkem částka 31 036,50 Kč.14. Účastník 1) odvolání navrhovatele nepovažuje za důvodné, navrhovatel je nestaví na žádných věcných výtkách, nýbrž jen výtce formální týkající se předepsané formy rozhodnutí. Navrhovatelem uvedená právní úprava se na danou věc nevztahuje. Řízení bylo zahájeno dne 16. prosince 2013, tudíž na něj dopadá právní úprava účinná do 31. prosince 2013, z níž soud prvního stupně správně vycházel. Jde o řízení dle § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2013, jež je svou povahou řízením nesporným ve smyslu § 200e o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2013, rozhoduje se usnesením.15. Navrhovatel s odvoláním účastníka 1) nesouhlasí. Diskreční oprávnění je zcela věcí soudu a v poměrech projednávané věci byla aplikace § 150 o. s. ř. zcela namístě.16. Společnost se k podaným odvoláním nevyjádřila.17. Vrchní