14 Cmo 96/2022-115 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zakázal žalované jakoukoli dispozici s peněžními prostředky až do výše 4 485 000 Kč vydanými z notářské úschovy , Anonymizováno, , notáře, sídlem v Brně (dále jen „notář“), vedené pod sp. zn. N , Anonymizováno, , na účet žalované č. , č. účtu, . Výrokem II. zakázal žalované jakoukoli dispozici s pohledávkou za notářem na vydání peněžních prostředků až do výše 4 485 000 Kč z notářské úschovy vedené pod sp. zn. N 27/2018. Výrokem III. zakázal notáři vydání 4 485 000 Kč z notářské úschovy vedené pod sp. zn. N , Anonymizováno, žalované a výrokem IV. uložil žalované povinnost zaplatit státu na účet soudu prvního stupně soudní poplatek ve výši 1 000 Kč.2. Usnesení soud prvního stupně neodůvodnil s odkazem na § 169 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nálezy Ústavního soudu ze dne 13. října 2015, sp. zn. IV. ÚS 3573/14 a ze dne 21. května 2015, sp. zn. I. ÚS 1037/15.3. Soud prvního stupně povinnost zaplatit soudní poplatek s odkazem na § 2 odst. 3 a § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil žalované, neboť žalobkyně je od placení soudního poplatku osvobozena.4. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.5. Odvolatelka namítá, že žalobkyně neosvědčila existenci splatného žalovaného nároku ve výši 4 485 000 Kč a neprokázala skutečnosti, jež by odůvodňovaly obavu, že by výkon rozhodnutí byl ohrožen. Současně namítá, že na základě rozhodnutí soudu prvního stupně nemůže disponovat s celou notářem uschovanou částkou 8 970 000 Kč, nikoliv jen s žalobkyní požadovanou částkou 4 485 000 Kč.6. Odvolatelka nepopírá existenci nároku na zaplacení vypořádacího podílu společnosti , Jméno žalobkyně B, . (dále jen „dlužník“). Dne 31. ledna 2022 byl odvolatelce předán přípis „Výzva insolvenčního správce k zaplacení vypořádacího podílu dlužníka“, v němž žalobkyně oznamovala, že dlužník již není společníkem odvolatelky s 15% podílem odpovídajícím vkladu ve výši 1 500 Kč na základním kapitálu. Současně žalobkyně požadovala zaplacení vypořádacího podílu dlužníka ve výši 4 485 000 Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení této výzvy. Žalovaná reagovala přípisem ze dne 7. února 2022, v němž vyjádřila ochotu a připravenost k součinnosti.7. Odvolatelce není jasná tvrzená oprávněnost trvajícího požadavku žalobkyně na okamžitou výplatu vypořádacího podílu nejméně v částce 4 485 000 Kč, tj. 15% z celkové výše úplaty 29 900 000 Kč za postoupení pohledávky ve výši , tel. číslo, , 91 Kč za společností , právnická osoba, . (dále jen „pohledávka č. P17“) podle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 3. května 2018 uzavřené mezi postupující odvolatelkou a postupníkem , právnická osoba, (dále jen „postupník“). Celková úplata za postoupení pohledávky č. P17 ve výši 29 900 000 Kč nebyla odvolatelce zatím vyplacena, jelikož žalobkyně v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS 10526/2017 pohledávku zcela popřela. Pod sp. zn. 179 ICm 1734/2018 je veden incidenční spor, který není dosud skončen. Nelze tudíž odhadnout, kdy dojde k vyplacení úplaty ve výši 29 900 000 Kč. Zároveň může postupník od smlouvy o postoupení pohledávky odstoupit.8. Odvolatelka se domnívá, že by se při stanovení vypořádacího podílu dlužníka mělo postupovat podle § 36 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), a vypořádací podíl stanovit z vlastního kapitálu zjištěného z účetní závěrky sestavené ke dni zániku dlužníka v žalované společnosti, případně z reálné hodnoty majetku snížené o výši dluhů vykázaných v účetní závěrce. Odvolatelka je toho názoru, že by mohlo dojít mezi účastníky ke smírnému vyřízení věci.9. Žalobkyně se k podanému odvolání nevyjádřila.10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť z jiných než v něm uváděných důvodů.11. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.12. Podle § 102 odst. 3 o. s. ř. ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo zajistí důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu nebezpečí z prodlení. Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.13. Podle § 75c odst. 1 o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.14. Podle § 76 odst. 1 písm. e) o. s. ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.15. Podle § 76 odst. 2 o. s. ř. předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat.16. Institut předběžného opatření neslouží k tomu, aby sám o sobě vyřešil sporné vztahy účastníků, ale aby zatímně do doby, než bude známo, jak budou sporné vztahy účastníků vyřešeny pravomocným rozhodnutím soudu, poměry upravil. Předběžným opatřením není prejudikován výsledek sporu. Teprve v rámci řízení ve věci samé pak je prováděno dokazování, kterým důvodnost či nedůvodnost uplatněného nároku navrhovatele bude prokázána.17. Pro nařízení předběžného opatření musí být v souladu s citovaným § 75c odst. 1 o. s. ř. zákona současně splněny dva základní předpoklady - jeho navrhovatel musí prokázat potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení (či důvodnou obavu, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen) a zároveň osvědčit základní skutečnosti, které odůvodňují samotný nárok. V podrobnostech k účelu předběžného opatření a předpokladům pro jeho nařízení odvolací soud odkazuje např. na odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 21. listopadu 2001, sp. zn. IV. ÚS 189/01, dostupného veřejnosti na stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz. Procesní odpovědnost v tomto směru má navrhovatel předběžného opatření (§ 102 odst. 3 o. s. ř. ve vazbě na § 75 odst. 3 o. s. ř. a § 75c odst. 3 a 4 o. s. ř.).18. Je třeba mít na zřeteli, že pro účely předběžného opatření nemusí být nárok ve věci prokázán nepochybně, postačuje, aby byl osvědčen natolik, že se s ohledem na okolnosti případu jeví alespoň pravděpodobným. Zákon nepředpokládá, že soud bude při rozhodování o předběžném opatření provádět dokazování, převládá zde totiž požadavek rychlosti řízení nad úplným prokázáním uplatněného nároku (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 134/99, uveřejněného pod číslem 58/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupného na www.nsoud.cz).19. Ze závěrů rozhodovací praxe Ústavního soudu vyplývá, že výjimku z odůvodňování předběžných opatření stanovenou v § 169 odst. 2 o. s. ř. je třeba s ohledem na její zásadní postavení jako integrální složky práva na spravedlivý (řádný) proces vykládat restriktivně. Zejména je nutno vykládat ji tak, aby nebylo nepřiměřeným způsobem zasahováno do práv účastníka řízení; tj. musí sledovat legitimní cíl, musí být způsobilá tento cíl naplnit a nesmí být vzhledem k dosahovanému cíli neproporcionální. Absence povinnosti odůvodnit usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na nařízení předběžného opatření, nepochybně zasahuje do práva na spravedlivý (řádný) proces pro povinného z tohoto předběžného opatření. Ten se totiž z písemného vyhotovení usnesení nedozví více, než že soud má tvrzené skutečnosti za osvědčené. V takové situaci je pro povinného velmi obtížné pochopit, proč soud předběžné opatření vydal, a podat řádně odůvodněné odvolání (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. ledna 2009, sp. zn. IV. ÚS 1554/08). Ústavní soud dále dovodil, že v případě, v němž důsledkem nařízení předběžného opatření může být omezení ústavně zaručeného práva (v jím posuzované věci na svobodu projevu ve smyslu čl. 17 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod), musí být odůvodněno, jaké úvahy soud vedly k závěru, že je v daném případě nezbytné (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. března 2020, sp. zn. I. ÚS 3169/19).20. Z výše uvedeného plyne, že rozhodnutí o nařízení předběžného opatření musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (podle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém odůvodnění vycházel a na jakém podkladě tyto závěry učinil. Jestliže tedy soud prvního stupně shledá, že návrh je osvědčen, že je osvědčena potřeba zatímní úpravy a že navržené předběžné opatření vy