19 Cmo 10/2022-71 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud v bodě I. výroku rozhodl takto: „Návrh na odvolání účastníka č.2/ , Jméno navrhovatele B, z funkce likvidátorky účastníka č.1 , Jméno navrhovatele A, . v likvidaci se zamítá.“. V bodě II. výroku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Z odůvodnění vyplývá, že navrhovatel svůj návrh na odvolání likvidátorky a jmenování nového likvidátora ze seznamu insolvenčních správců, odůvodnil nečinností likvidátorky za situace, že společnost vstoupila do likvidace v roce 2000, nepodala přiznání k dani z příjmu právnických osob za roky 2016 až 2019, ač k tomu je povinna dle § 240c zákona č. 280/2009 Sb., daňového řád a navrhovatelem coby správcem daně k tomu opakovaně vyzývána. Likvidace trvá již přes 20 let, likvidátorka řádně neplní své povinnosti.3. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že likvidátorka připustila, že příslušná daňová přiznání nepodala, učiní tak bezodkladně a je připravena učinit poslední úkony likvidace společnosti.4. K výzvě soudu k doplnění tvrzení ve vztahu svého právního zájmu na odvolání likvidátorky z funkce, navrhovatel uvedl, že svůj právní zájem vyvozuje ze skutečnosti, že mu stávající stav brání řádnému výkonu správy daně podle § 1 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Je nepodstatné, že likvidátorka po zahájení řízení daňová přiznání podala, v této souvislosti navrhovatel odkazuje na závěry, předestřené v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 206/2020 ze dne 22.3.2021, v nichž je vyjádřeno stanovisko k právnímu zájmu navrhovatele v případě podání návrhu na odvolání likvidátora pro porušování jeho povinností. Likvidace trvá již 21,5 roků, je porušením zákona ze strany likvidátorky, že likvidace trvá tak dlouho.5. Navrhovatel ještě doplnil, že pro společnosti obecně platí povinnost zakládat do Sbírky listin zákonné dokumenty, u účastníka č.1/ vyjma účetní závěrky za rok 2000 není založeno nic.6. Soud s odkazem na ustanovení § 3043 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, konstatoval, že věc se řídí dosavadní právní úpravou. Odkázal dále na dikci ustanovení § 71 odst. 4 obchodního zákoníku, načež dovodil nedostatek právního zájmu na straně navrhovatele. V odstavci 11 odůvodnění soud uvedl, že „ právní zájem na odvolání likvidátora je dán tehdy, pokud se takový zájem týká jeho právního postavení, tj. jeho práv a povinností vyplývajících z hmotného práva. Pouhý ‚ morální‘, majetkový‘ nebo jiný ‚ neprávní ‚ zájem nepostačuje / srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.4. 2019 sp. zn. Cdo 3483/2017, či mutatis mutandis, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2624/2016, uveřejněná pod čísly 74/ 2015 a 2/ 2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek./“.7. Dále soud s odkazem na ustanovení § 154 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a § 3 z.ř.s. zdůraznil, že právní zájem musí existovat v době vydání rozhodnutí, Vzhledem k tomu, že likvidátorka zákonnou povinnost v průběhu řízení již splnila , ztratil navrhovatel aktivní věcnou legitimaci k podání daného návrhu, za situace, že z délky likvidace účastníka č.1/ nelze dovodit právní zájem navrhovatele ve smyslu ustanovení § 71 odst. 4 obchodního zákoníku na odvolání likvidátorky / účastníka č.2/. Dalšími předpoklady pro odvolání likvidátorky se soud nezabýval.8. V odstavci 17 odůvodnění rozhodnutí pak soud dovodil, že zamítnutí daného návrhu je v souladu s principem proporcionality.9. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.10. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně se navrhovatel včas odvolal a navrhoval jeho zrušení s tím, že nesouhlasí s důvody, jež soud vedly k zamítnutí návrhu.11. Ve svém odvolání navrhovatel uvedl, že podle § 240c odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, dojde-li ke zrušení právnické osoby s likvidací, trvá povinnost podat řádné daňové tvrzení až do dne zániku právnické osoby. Dle § 240c odst. 2 daňového řádu je právnická osoba povinna podat řádné daňové tvrzení do 30 dnů ode dne jejího vstupu do likvidace, a to za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem jejího vstupu do likvidace. Dle ust. § 240c odst. 3 daňového řádu pak zakotvuje povinnost právnické osoby podat daňové tvrzení do 15 dnů ode dne zpracování návrhu na použití likvidačního zůstatku, a to za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem zpracování tohoto návrhu. Uvedenou lhůtu nelze prodloužit.12. V otázce právního zájmu navrhovatel odkazuje na odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 206/2020-35, ze dne 22.3.2021, v němž je mimo jiné uvedeno: „nenaplňování účelu likvidace likvidátorem spočívající v provedení likvidace ve lhůtě přiměřené situaci likvidované právnické osoby je nutno považovat za neřádné plnění povinnosti likvidátora ve smyslu § 192 O.Z. a potažmo tak za důvod způsobilý pro odvolání likvidátora z funkce. Nekonání spočívající v neprovádění likvidace znamená porušování povinností likvidátorem, resp. neřádné plnění jeho povinností.“13. Současně bylo v odůvodnění citovaného rozhodnutí dovozeno, zdůraznil odvolatel, že nezajištění včasného, tedy i řádného podávání každoročních daňových přiznání za bezmála 6 let / v tam posuzovaném případě/, bylo opakovaným porušováním zákonné povinnosti jmenované likvidátorky. Tímto došlo k nikoli ojedinělému porušení jejích zákonných povinností.14. S poukazem na skutečnost, že likvidace likvidované společnosti probíhá od 16.11.2020, přičemž o neřádném plnění povinností likvidátorky svědčí i to, že do Sbírky listin nejsou založeny příslušné účetní závěrky, kdy naposledy je založena účetní závěrka za rok 2000, odvolatel soudu vytýká, že se nezabýval objasněním plnění povinností ze strany likvidátorky a rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost.15. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212, § 212a o.s.ř., bez provedeném jednání /§ 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř./ a neshledal předpoklady pro jeho potvrzení ani změnu.16. Podle ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. / odst. 1/. Není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. / odst. 2/.17. Pokud soud s odkazem na ustanovení § 3043 odst. 2 zákona č.89/2012 Sb. usuzuje na použití předchozí právní úpravy v případě rozhodování o odvolání likvidátora soudem, tak je třeba říci, že v daném řízení se soud nezabývá otázkou zrušení nebo přeměny společnosti, jak o tom hovoří dané zákonné ustanovení. Je třeba říci, že odvolání likvidátora je samostatný právní akt s vlastním právním režimem, jde v něm o zásah do osobních práv likvidátora. Za těchto okolností budou důsledky porušení povinností likvidátora hodnoceny ve smyslu ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. optikou stávající právní úpravy, dané občanským zákoníkem / zákon č. 89/2012 Sb./. Tím není popřena teze, že na likvidaci samotnou / na proces likvidace / zahájenou před účinností zákona č.89/2012 Sb, dopadá ve smyslu ustanovení § 3043 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. dosavadní právní úprava, daná obchodním zákoníkem.18. Lze podotknout, že zákon / zákon č. 89/2012 Sb. evidentně staví osobní práva výš, než např. práva závazková, na něž dopadá ustanovení § 3028 odst. 3 /, případně než práva, jsou popsána v ustanovení § 3043 odst. 2 zákona č.89/2012 Sb. Právní poměry, týkající se osobních / rovněž rodinných, a věcných / práv, se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., způsobem, jak stanoví § 3028 odst. 2 tohoto zákona.19. Pro úplnost možno doplnit, že stanovisko, že ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. hovoří o závazkových právních vztazích., zastávají i autoři komentáře k ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., prof. JUDr. Irena Pelikánová, DrSc., a JUDr. Robert Pelikán, Ph.D. /zdroj: ASPI/20. Jinak ze stanoviska, že od účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. se dopady do právní pozice likvidátora řídí zákonem č. 89/2012 Sb., evidentně, ovšem bez výslovného komentáře v tomto směru, vycházel Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, v citovaném rozhodnutí sp. zn. 7 Cmo 206/2020. Rovněž zde byl likvidátor jmenován za účinnosti předchozí právní úpravy. A rovněž zde odvolací soud aplikoval příslušná ustanovení zákona č.89/2012 Sb. / § 187 odst. 1, § 191 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb./ Shodně postupoval Vrchní soud v Praze v odvolací věci sp. zn. 7 Cmo 187/2021. V rozhodnutí sp. zn. 7 Cmo 179/2021-105 ze dne 30. listopadu 2021 pak Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v řízení o odvolání likvidátora z funkce a jmenování nového likvidátora dovodil výslovně, že splnění podmínek pro odvolání likvidátora z funkce a jmenování likvidátora nového je nutno posoudit dle právní úpravy platné ke dni rozhodování soudu.21. Podle ustanovení § 187 odst. 1 občanského zákoníku účelem likvidace je vypořádat majetek z