2 Cmo 159/2022-40 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením vyhověl soud prvního stupně ve výroku tohoto usnesení popsanému návrhu na nařízení předběžného opatření. Zamítl tento návrh pouze v té části, nakolik se žalobce domáhal, aby zákaz trval do pravomocného rozhodnutí ve věci uložení povinnosti prvnímu žalovanému převést předmětné akcie zpět na žalobce. Soud dále uložil žalobci, aby podal žalobu ve věci samé do 60 dnů od doručení napadeného usnesení. Uložil žalovaným společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady řízení o nařízení předběžného opatření. Konečně uložil žalobci, aby uhradil soudní poplatek 1 000 Kč na účet soudu.2. Uvedl, že žalobce se domáhal nařízení předběžného opatření proto, že předmětné akcie, jejichž emitentem je druhý žalovaný, převedl na prvního žalovaného jako zajištění povinnosti vrátit zápůjčku podle smlouvy ze dne 12. 8. 2020. Smlouvu o zápůjčce i smlouvu o zajišťovacím převodu akcií považuje žalobce za neplatné, domnívá se proto být nadále vlastníkem daných akcií, který má právo na jejich zpětný převod. Žalovaný 1. požádal druhého žalovaného o odkoupení těchto akcií. Při zpětném odkoupení akcie podle Statutu žalovaného 2. zaniknou, což by případný výkon rozhodnutí ohrozilo, případně zcela znemožnilo. Soud konstatoval, že žalobce byl v řízení o předběžném opatření úspěšný a proto mu přiznal náhradu nákladů řízení.3. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný 1. a navrhuje jeho zrušení. Pro případ, že odvolací soud tomuto návrhu nevyhoví, navrhuje, aby soud rozhodl o zvýšení jistoty na částku 15 000 000 Kč. Nesouhlasí s názorem, že smlouva o zápůjčce a o zajištění převodem vlastnického práva k předmětným akciím jsou neplatné. Považuje za formalismus, jestliže žalobce argumentuje tím, že smlouva o zápůjčce nemohla nahradit předcházející směnečnou smlouvu jen z toho důvodu, že účastníkem směnečné smlouvy byla společnost , Anonymizováno, To je sice pravda, ale za žalobce i za společnost , Anonymizováno, jednal vždy , Anonymizováno, , a tedy jeho prostřednictvím musely obě společnosti chápat smysl daného obchodu. Jde tedy ze strany žalobce o zneužívání práva. Poukazuje na „dvoudomé“ vystupování ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. I. ÚS 563/11. Soud nesprávnou argumentaci žalobce nekriticky převzal. Dovozuje také, že na platnosti smlouvy o zápůjčce i smlouvy o zajišťovacím převodu není na újmu ani úpadek žalobce. I podle judikatury slovenských soudů nemá proces restrukturalizace vliv na trvání zajištění poskytnutého třetími osobami. Navíc platnost nebo neplatnost sporných smluv se řídí slovenským právem, a to nebylo před soudem prvního stupně osvědčeno a v rámci odvolacího řízení to již není možné.4. Považuje rovněž předmětné předběžné opatření za nepřiměřené. Poukazuje na výjimečnost tohoto zásahu do poměrů účastníků. První žalovaný je solventní společností a i kdyby k zániku akcií došlo, obdrží od druhého žalovaného jejich hodnotu v penězích. Z návrhu na nařízení předběžného opatření také není jasné, čeho se zamýšlí žalobce ve věci samé v budoucnu domáhat.5. Domnívá se rovněž, že vzhledem k mnohem větší škodě, která v důsledku nařízeného předběžného opatření může prvnímu žalovanému v budoucnu vzniknout, než je výše zákonné jistoty 50 000 Kč je nutná jistota ve vyšší částce, a proto navrhuje, aby byla přiměřeně zvýšena.6. Výrok o náhradě nákladů řízení neodpovídá § 145 o. s. ř. a soud prvního stupně v rámci napadeného usnesení neměl o této náhradě nákladů řízení rozhodovat.7. Proti tomuto usnesení se odvolal rovněž žalovaný 2. a navrhuje jeho změnu tak, že mu bude uloženo, aby peněžní prostředky odpovídající ceně předmětných a druhým žalovaným odkoupených akcí ten složil formou soudní úschovy u Městského soudu v Praze do právní moci rozhodnutí ve věci samé.8. Uvedl, že je investičním fondem s právní subjektivitou. Obhospodařování fondu je svěřeno společnosti , Anonymizováno, , která vykonává také funkci statutárního orgánu druhého žalovaného. První žalovaný se stal investorem , Anonymizováno, na základě smlouvy o zajišťovacím převodu akcií tohoto fondu, která byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným 1. Dne 13. 7. 2021 požádal první žalovaný o odkoupení akcií, které podle Statutu fondu odkoupením zanikají. Fond je povinen akcie odkoupit do 12 měsíců od posledního kalendářního měsíce, ve kterém fond obdržel žádost o odkoupení. Proto byl žalovaný 2. povinen odkup vypořádat nejpozději dne 31. 7. 2022. Dne 20. 7. 2022 druhý žalovaný oznámil žalobci a insolvenčnímu správci okolnosti odkupu předmětných akcií a tím, že neobdrží-li nejpozději 27. 7. 2022 předběžné opatření soudu, které by mu to zakázalo, bude nucen odkup realizovat. Posledně uvedené datum odpovídá tomu, že technické kroky k vypořádání obchodu ohledně předmětných akcií, které jsou zaknihované u Centrálního depozitáře, vyžadují určitý čas. Ke dni 1. 8. 2022 Centrální depozitář předmětné akcie z evidence vymazal. Oznámení žalobce, které druhý žalovaný obdržel ve večerních hodinách dne 29. 7. 2022, již na tom nemohlo nic změnit. Až následně po výmazu předmětných akcií obdržel druhý žalovaný napadené usnesení soudu prvního stupně, a to dne 2. 8. 2022. To je proto nesplnitelné. Žalovanému 1. nebyla doposud vyplacena cena odkoupených akcií, což je závazek druhého žalovaného vůči prvnímu žalovanému. Tyto prostředky nemůže využít pro svoji vlastní obchodní činnost. Protože tím zasahuje do práv investora, navrhuje výše zmíněné předběžné opatření ohledně soudní úschovy této ceny. Nesouhlasí také s povinností k náhradě nákladů řízení. Není skutečnou stranou sporu, který nijak nevyvolal, a žádným způsobem také nezavinil rozpor mezi žalobcem a prvním žalovaným.9. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].10. Vyšel při tom předně z okolností, ze kterých vycházel již soud prvního stupně.11. Druhý žalovaný osvědčil v průběhu odvolacího řízení, že první žalovaný již v červenci 2021 požádal o odkoupení předmětných akcií druhým žalovaným. Není pochybné, že odkoupením akcií druhým žalovaným, tedy jejich emitentem podle Statutu druhého žalovaného odkoupené akcie zanikají. Druhý žalovaný osvědčil, že byl povinen dané akcie odkoupit do konce července 2022 a že ke dni 1. 8. 2022 Centrální depozitář tyto zaknihované akcie vymazal z evidence. Již v návaznosti na požadavek prvního žalovaného na odkup předmětných akcií upozornil druhý žalovaný na tuto okolnost žalobce. Znovu se na něj obrátil ve věci odkupu dopisem ze 20. 7. 2022 s tím, že v případě, kdy mu to soud nezakáže, odkup provede.12. Předběžné opatření je v tomto případě zjevně požadováno z důvodů obavy o budoucí výkon případného soudního rozhodnutí ve smyslu § 74 odst. 1 o. s. ř. Není pochyb o tom, že předběžné opatření představuje mimořádný zásah do poměrů účastníků řízení, v tomto případě možných budoucích účastníků řízení, tedy žalobce a žalovaného 1. Jestliže však je osvědčeno, že budoucí výkon rozhodnutí může být ohrožen, je nařízení předběžného opatření zcela namístě. Předpokladem k jeho nařízení je předně okolnost, že budoucí nárok, k němuž se má případný budoucí výkon soudního rozhodnutí vztahovat, přichází rozumně v úvahu. V rámci rozhodování o návrhu na nařízení předběžného opatření nelze v žádném případě kategoricky uzavřít, zda jde o nárok důvodný. Jedná se více o to, zda je takový nárok reálně možný s ohledem na to, co bylo osvědčeno. Nijak se tím neprejudikuje výsledek řízení ve věci samé. Nemůže jít o kategorický závěr, když soud věc ještě nemohl projednat a nemohlo proběhnout žádné dokazování. Druhým předpokladem je důvodnost obavy o budoucí výrok soudního rozhodnutí. V této souvislosti je potřebná dostatečná míra pravděpodobnosti, že bez nařízení předběžného opatření může být výkon soudního rozhodnutí, kterým bude případně nárok soudem přiznán, znejistěn anebo dokonce zmařen.13. V tomto případě je možné souhlasit se soudem prvního stupně předně v tom, že nárok, jak jej definoval žalobce v částech I. a II. svého návrhu, jak má soud o návrhu na předběžné opatření rozhodnout, je nárokem, který není nijak vzácný, je dobře představitelný jako úspěšný a ani okolnosti, ze kterých svůj nárok vyvozuje, nejsou takové povahy, že by vylučovaly jeho reálnost. První žalovaný v rámci odvolání tento nárok zpochybňuje. Ani jeho argumentace není takové povahy, že by bylo možné vyloučit možnost úspěšnosti takové obrany. Nelze však uzavřít, že již v rovině odvolacích tvrzení prvního žalovaného je žalobcův nárok evidentně nedůvodný. Nelze tedy nyní vyloučit ani důvodnost nároku žalobce ale ani oprávněnost obrany prvního žalovaného. Proto první z výše uvedených předpokladů je nutno považovat za splněný.14. Z návrhu žalobce, jak má soud rozhodnout, je evidentní, že věc sama se týká restituce údajně narušeného vlastnického práva žalobce k předmětným akciím. Jestliže jednání prvního žalovaného vede nutně k zániku předmětných akcií vůbec, potom je obava o výkon rozhodnutí, které by ukládalo zpě