2 Cmo 215/2021-137 — Vrchní soud v Praze

1. Rozsudkem soud prvého stupně rozhodl tak, že zrušil směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 11. 2019, č. j. 41 Cm 104/2019-14 co do povinnosti žalovaných společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 100 000 Kč, 6% úrok p. a. z částky 100 000 Kč od 5. 12. 2019 do zaplacení a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I. rozsudku). Ve zbývajícím rozsahu ponechal směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 11. 2019, č. j. 41 Cm 104/2019-14 v platnosti, tedy co do povinnosti žalovaných společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 590 196 Kč, 6% úrok p. a. z částky 690 196 Kč od 21. 9. 2019 do 4. 12. 2019, 6% úrok z částky 590 196 Kč od 5. 12. 2019 do zaplacení, směnečnou odměnou ve výši 2 300,65 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 69 291,50 Kč (výrok II. rozsudku). Rozhodl o povinnosti žalovaných společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 29 889,42 Kč (výrok III. rozsudku).2. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se domáhala zaplacení předmětné částky s tím, že žalovaná 1. vystavila dne 6. 5. 2019 v Sokolově na řad žalobkyně směnku vlastní, v níž se zavázala zaplatit dne 20. 9. 2019 žalobkyni směnečný peníz ve výši 690 196 Kč. Žalovaný 2. uvedenou směnku avaloval. Přes výzvu žalobkyně na ni nebylo ničeho plněno ani jedním ze žalovaných. Ve věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem ze dne 6. 11. 2019, č. j. 41 Cm 104/2019-14, kterým bylo žalobě vůči oběma žalovaným vyhověno v plném rozsahu. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali žalovaní podáním ze dne 9. 12. 2019 včasné a odůvodněné námitky shodného znění. Uvedli, že žalobní nárok je nedůvodný a ani jeden se žalovaných žalobkyni ničeho nedluží. Poukázali na to, že směnka byla žalovanou 1. vystavena jako neúplná a stejně neúplná byla žalovaným 2. avalována. V době vystavení směnky byly uvedeny pouze údaje o místu a datu jejího vystavení, o osobě remitenta, výstavce a avala. Nevyplněné zůstaly údaje o výši směnečné sumy, datu a místu splatnosti. Spolu s vystavením směnky byla dne 6. 5. 2019 uzavřena dohoda o vyplňovacím právu k blankosměnce. Z dohody je zřejmá zajišťovací funkce směnky, která měla zajišťovat závazek žalované 1. zaplatit žalobkyni kupní cenu dodaného zboží. Dle uvedené dohody se jedná o směnku vystavenou žalovanou 1. (kupující) na vlastní řad s doložkou bez protestu, kterou žalobkyně v celém rozsahu akceptovala. Tato tvrzení jsou však v rozporu s textem předložené směnky, i v rozporu s textem podané žaloby, v kontextu dohody je předmětná směnka zmatečná a není možné k ní přihlížet, neboť se má jednat o směnku vystavenou žalovanou 1. na vlastní řad s doložkou bez protestu, kterou žalobkyně v celém rozsahu akceptovala. V dohodě o vyplňovacím právu není uvedeno, jaká směnečná částka má být do směnky doplněna, není uvedeno, jak se má směnečný peníz určit. Taková dohoda je neurčitá. I z tohoto důvodu nelze ke směnce přihlížet, když tato byla vyplněna v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu, když v ní není uvedenou, jakou částku lze do směnky vyplnit. Navíc údaj doplněný žalobkyní do směnky neodpovídá dluhu žalované 1., když na tvrzený dluh bylo uhrazeno minimálně 100 000 Kč. V dohodě není rovněž uvedeno, jaká splatnost má být do směnky doplněna. Dohoda je i z tohoto důvodu neurčitá a ke směnce nelze přihlížet, když byla doplněna v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu. Navíc žalobkyní doplněný údaj o splatnosti směnky neodpovídá dalšímu ujednání dohody o vyplňovacím právu, když v dohodě je uvedeno, že nejméně tři dny před splatností směnky oznámí žalobkyně písemnou formou doporučeného dopisu žalované 1. výši a měnu směnečné sumy a datum splatnosti směnky. Pokud žalobkyně tvrdí, že směnka je splatná 20. 9. 2019, pak byla vyplněna v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu, když předmětný dopis žalobkyně odeslala dne 14. 10. 2019. Ze všech uvedených údajů je dohoda o vyplňovacím právu neurčitá a není zřejmé, jak má být směnka vyplněna. Směnka byla vyplněna v rozporu s dohodou a nemůže založit směnečný nárok žalobce. V závěru námitek žalovaní uvedli, že se jedná o směnku kauční, která zajišťovala hmotněprávní nároky. Žalovaní proto vznáší i kauzální námitky, když tvrdí, že žalobkyni nedluží částku jí tvrzenou, pohledávka neexistuje a namítají proto neexistenci směnkou zajištěného dluhu.3. Žalobkyně podáním ze dne 6. 1. 2020 k námitkám žalovaných uvedla především, že účelem vystavení směnky bylo zajištění pohledávky žalobkyně (prodávající) z kupní smlouvy, tedy povinnosti žalované (kupující) zaplatit kupní cenu dodávky hutního materiálu a služeb s tím spojených. Pokud je v dohodě o vyplňovacím právu uvedeno, že žalovaná 1. vystavila směnku na její vlastní řad, jde o zjevné pochybení v označení. Jinak směnka splňuje veškeré náležitosti zákonem požadované. Pokud jde o námitky žalovaných, týkajících se směnečné sumy a data splatnosti připomněla žalobkyně, že v dohodě o vyplňovacím právu není nikdy uvedena konkrétní částka, když tato v době vystavení směnky není známa. Nejedná se však o neurčitost dohody a následné doplnění směnečné sumy do blankosměnky není v rozporu s touto dohodou. Pokud jde o povinnosti žalobkyně, tj. uvědomit žalovanou 1. formou doporučeného dopisu s informací o směnečné sumě, měně, datu splatnosti, učinila tak žalobkyně dopisem ze dne 11. 9. 2019 (Oznámení o využití vyplňovacího práva ve věci bianco směnky). Dopis byl žalované 1. doručen dne 16. 9. 2019 a datum splatnosti bylo stanoveno dnem 20. 9. 2019, čímž byla dodržena lhůta pro oznámení (tři dny před splatností směnky). Pokud jde o žalovanými zmiňovaný dopis ze dne 14. 10. 2019, jednalo se o výzvu žalovaným již k placení směnky. Námitka neexistence dluhu je neurčitá a neodůvodněná.4. Při ústním jednání dne 7. 1. 2020 vzala žalobkyně svůj návrh co do částky 100 000 Kč s příslušenstvím zpět. Tento procesní úkon žalobkyně byl následně vtělen do výroku I. rozsudku, který nebyl napaden odvoláním.5. Soud prvního stupně po provedeném důkazním řízení (směnka, dohoda o vyplňovacím právu k blankosměnce ze dne 6. 5. 2019, dopis žalobkyně ze dne 11. 9. 2019 – oznámení o využití vyplňovacího práva ve věci blankosměnky, doklad o doručení, výzva avala k plnění ze dne 21. 9. 2019 včetně dokladu o doručení, dopis ze dne 14. 10. 2019 dohoda o splátkách dluhu na základě jeho předchozího uznání ze dne 12. 3. 2019) uzavřel, že právo žalobkyně na zaplacení směnečné pohledávky bylo uplatněno z platné směnky vlastní, ze které žalobkyni vznikl vůči žalované 1. jako výstavci směnky přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným příslušenstvím a odměnou (čl. I. § 78 odst. 1 ve spojení s § 28 odst. 2, § 48 ZSŠ). Žalovaný 2. byl zavázán jako směnečný rukojmí. V podrobnostech soud prvního stupně uvedl, že žalovaná 1. podepsala blankosměnku zajišťující pohledávku žalobkyně z rámcové kupní smlouvy na dodávku hutního materiálu, přičemž v dohodě o vyplňovacím právu ze dne 6. 5. 2019 udělila žalobkyni právo doplnit na směnku chybějící údaje. Žalobkyně doplnila směnku v souladu s uvedenou dohodou o vyplňovacím právu ze dne 6. 5. 2019 (čl. I. § 77 odst. 2, § 10 ZSŠ). Bylo na žalovaných, aby prokázali oprávněnost svých námitek. Nebylo sporu o tom, že žalovaní podepsali směnku s nevyplněnými údaji, přičemž současně věděli, k jakému účelu má směnka sloužit. Žalovaní byli o nutnosti unesení důkazního břemene k prokázání oprávněnosti svých námitek poučeni, na poučení soudu nereagovali. Směnku proto hodnotil soud prvního stupně podle čl. I. § 75 ZSŠ jako směnku platnou, která má veškeré zákonem požadované náležitosti. Tento závěr nemůže zvrátit formulace z dohody o vyplňovacím právu, že se jedná o směnku vlastní vystavenou žalovanou na vlastní řad, když z dohody jasně vyplývá, kdo je výstavce směnky a komu nebo na jehož řad má být plněno. Pokud jde o neurčitost dohody dovozovanou z absence směnečné sumy a data splatnosti, respektive způsobu určení těchto údajů odkázal soud prvního stupně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 29 Cdo 860/2012, ze kterého se podává, že nejsou-li sjednány konkrétní podmínky účastníků směnečného vztahu pro vyplnění blankosměnky, bude se při jejím vyplnění vycházet z poměrů založených kauzálním vztahem, jež byl podkladem pro vystavení blankosměnky. Neplatnost takové dohody nelze dovodit jen z toho, že neobsahuje ujednání o způsobu určení jednotlivých údajů do směnky. Pokud žalovaní tvrdili, že pohledávka zajištěná směnkou neexistuje, takové tvrzení neprokázali. Ze všech uvedených důvodů bylo rozhodnuto, jak shora uvedeno. Výrok o nákladech námitkového řízení byl odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. a rozhodnuto o nich bylo ve prospěch úspěšné žalobkyně.6. Proti rozsudku se žalovaní 1. a 2. lhůtě stanovené zákonem odvolali (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Podali odvolání shodného znění s výslovným určením rozsahu odvolání co do výroku II. a III. rozsudku. V odvolání nejprve podrobně zrekapitulovali skutková zjištění, skutkové a práv