2 Cmo 302/2021-161 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl o přerušení řízení do pravomocného skončení řízení o dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2021, č. j. 2 Cmo 19/2019-432. V odůvodnění usnesení uvedl, že v řízení o dovolání proti výše uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze bude přezkoumáváno rozhodnutí vydané v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 25/2015, kvůli kterému bylo řízení v dané věci původně přerušeno. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 109 odst. 2, písm. c/ o. s. ř. a uzavřel, že závěry učiněné v dovolacím řízení mohou mít zásadní význam pro rozhodnutí soudu v dané věci. O podané žalobě tak nelze rozhodnout bez ukončení řízení vedeného o tomto dovolání.2. Žalobkyně podala proti usnesení včasné odvolání a navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítla, že dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2021, č. j. 2 Cmo 19/2019-432, není meritorně přípustné, a to ani přes zcela irelevantní snahu žalovaného vylíčit skutkový stav tak, že se jedná o spotřebitelský vztah, který by představoval výjimku z ustanovení § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. O nepřípustnosti dovolání byl žalovaný poučen odvolacím soudem a jeho podání v této věci je zcela účelové a směřuje pouze k průtahům soudního řízení.3. K odvolání žalobkyně se vyjádřil žalovaný. Namítl, že odvolání proti usnesení soudu, kterým se upravuje vedení řízení, není podle ustanovení § 202 odst. 1, písm. a/ o. s. ř. přípustné, a z těchto důvodů navrhl jeho odmítnutí. Pro případ, že by odvolací soud důvody pro tento postup neshledal, navrhl žalovaný zamítnutí odvolání. Vyjádřil nesouhlas s názorem žalobkyně, že dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2021, č. j. 2 Cmo 19/2019-432, není přípustné, a v této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2397/19, ze kterého citoval podstatné závěry. Přestože žalovaná částka v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 25/2015 nepřesáhla 50 000 Kč, je a byl žalovaný v dané věci ve vztahu k žalobkyni spotřebitelem, na což poukazoval již v průběhu řízení. To však bylo ze strany soudu prvního stupně i soudu odvolacího zcela ignorováno. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze shora uvedenému tak je přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Soud prvního stupně podle žalovaného postupoval správně, když přistoupil k přerušení řízení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř., neboť v řízení o dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze bude přezkoumáváno rozhodnutí vydané v řízení vedeném pod sp. zn. 49 Cm 25/2015 a závěry v dovolacím řízení zjištění mohou mít zásadní význam pro rozhodnutí soudu v dané věci.4. Odvolací soud předně uvádí, že žalovaný se mýlí, pokud má za to, že odvolání žalobkyně by mělo být odmítnuto jako nepřípustné. O nepřípustném odvolání v případě rozhodnutí soudu podle ustanovení § 109 o. s. ř. lze totiž uvažovat jen v situaci, kdy soudem prvního stupně byl návrh na přerušení řízení zamítnut, jak vyplývá z ustanovení § 202 odst. 1 písm. i/ o. s. ř. V případě přerušení řízení dle ustanovení § 109 o. s. ř. odvolání přípustné je, když se nejedná o vedení řízení, jak se žalovaný pokouší konstruovat (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za, Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, strana 753, a Občanský soudní řád II. § 201 až 376, Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, strana 1602).5. Napadené usnesení bylo proto přezkoumáno včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání bylo nařízeno jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.).6. Ustanovení § 109 odst. 2 o. s. ř. upravuje případy fakultativního přerušení řízení, mezi něž patří i situace, umožňující soudu řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět. Již z gramatického výkladu a systematického řazení je zřejmé, že jde o možnost, nikoli o povinnost procesního soudu k takovému přerušení řízení přistoupit. Důvody k přerušení řízení jsou přitom dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle § 135 odst. 2 o. s. ř. Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tj. aby stejná otázka nebyla posuzována zbytečně dvakrát. Soud přitom bere v úvahu i stav (pokročilost) obou řízení, tak, aby eventuální přerušení mělo vůbec praktický smysl s ohledem na předpokládanou délku řízení, na jehož skončení hodlá soud vyčkat (srov. Občanský soudní řád, komentář, Karel Svoboda et al., vyd. 1, Praha, C.H.Beck, 2013, str. 383).7. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně nepovažuje zákonné předpoklady pro přerušení řízení za splněné, neboť dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2021, č. j. 2 Cmo 19/2019-432, není podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné, na což poukázal i Ústavní soud v usnesení ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. I. ÚS 2018/21, jímž odmítl ústavní stížnost proti výše uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze. Argumentace žalovaného přípustností dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, jak je obsahem jeho vyjádření k odvolání žalobkyně, tak v poměrech projednávané věci obstát nemůže.8. Pakliže dovolací soud o podaném dovolání s ohledem na jeho nepřípustnost rozhodne, aniž by věcně přezkoumával rozsudek Vrchního soudu v Praze dovoláním napadený, nelze očekávat řešení jakékoli otázky, jež by mohla mít význam pro rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci u něj vedené pod sp. zn. 41 Cm 70/2019. Za tohoto stavu věci není žádného důvodu pro vyčkávání výsledku dovolacího řízení.9. Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. tak, že řízení se do pravomocného skončení řízení o dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2021, č. j. 2 Cmo 19/2019-432, nepřerušuje.10. Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o věci.