4 CO 128/2021-306 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně prvním rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] žalobu na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí k poz. parc. [číslo] poz. parc. [číslo] jehož součástí je stavba v obci [adresa] a poz. parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], [územní celek], zapsaným na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, s požadavkem na nahrazení rozhodnutí správního orgánu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodnutí odůvodnil s poukazem na to, že účastník 1) jako insolvenční dlužník byl dle § 5 písm. f) z. č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem (dále jen katastrální zákon), v důsledku prohlášení konkursu na jeho majetek a zařazení předmětných nemovitostí do soupisu majetkové podstaty dlužníka a dále v důsledku nařízení exekuce na tento majetek, omezen v nakládání s nemovitostí. 2. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce, účastníci 1) a 2) a vedlejší účastník nemají proti sobě právo a náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem vysloveným soudem prvního stupně v tom směru, že z důvodu prohlášení konkursu na majetek účastníka 1) jako insolvenčního dlužníka a nařízení exekuce na tento majetek, nebylo možno návrhu na vklad vyhovět. 3. Na základě dovolání podaného žalobcem rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30.12.2019, č.j. 29Cdo 3481/2017-169 tak, že rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] s výjimkou prvního výroku a té části druhého výroku, kterou odvolací soud nepřipustil účast vedlejšího účastníka v řízení a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] s výjimkou bodů I. a II. výroku, zrušil a věc vrátil se závazným právním názorem v tomto rozsahu Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Dovolací soud řešil právní otázku týkající se aplikace Dohody o ochraně investic s odkazem na své předchozí rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], ve kterém uvedl, že nebyl-li v důsledku sjednaného odkladu návrhu na vklad vlastnického práva k nemovitostem dle kupní smlouvy do katastru nemovitostí řádně dokončen proces změny vlastnického práva k nemovitostem ve prospěch kupujícího, pak v situaci, kdy nemovitosti zůstaly ve společném jmění [anonymizováno] [jméno] [jméno], [příjmení] a jeho manželky, je vyloučeno pokládat soupis nemovitostí do majetkové podstaty za vyvlastnění nebo znárodnění investice kupujícího (předem uhrazené kupní ceny) nebo za jakékoliv jiné opatření, jehož výsledek je stejný jako vyvlastnění nebo znárodnění ve smyslu dohody o ochraně investic. Insolvenční správce tedy správně a důvodně sepsal nemovitosti do majetkové podstaty [anonymizováno] [jméno] [jméno], [příjmení]. Jiný postup nepřicházel v úvahu bez zřetele k tomu, zda na základě obligačních účinků kupní smlouvy žalobci trvalo právo, aby na něj prodávající dalším úkonem převedli vlastnické právo. Prohlášením konkursu, které nemělo vliv na platnost uzavření kupní smlouvy, pak přešlo na insolvenčního správce insolvenčního dlužníka [anonymizováno] [jméno] [jméno], [příjmení] též oprávnění nakládat s majetkovou podstatou insolvenčního dlužníka. Proto měl být insolvenční správce účastníkem správního řízení (ač nebyl) a musí být též účastníkem soudního řízení. Dále uvedl, že právní úkon, na jehož základě má být zapsáno právo do katastru nemovitostí, se zkoumá jen z hledisek taxativně vypočtených v § 5 odst. 1 z. č. 265/1992 Sb., katastrálního zákona. 4. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne [XX.XX.2020], č.j. [číslo jednací] zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí k poz. parc. [číslo] poz. parc. [číslo] jehož součástí je stavba v obci [adresa] a poz. parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], obec Praha, zapsaným na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, s požadavkem na nahrazení rozhodnutí správního orgánu ze dne [XX.XX.2013], [číslo jednací] (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 5. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že kupní smlouva byla platně uzavřena a prohlášení konkursu nemělo vliv na její platnost. Smlouva však má pouze obligační účinek, nemovitosti nebyly převedeny na kupujícího, proto insolvenční správce po právu tyto nemovitosti zapsal do soupisu majetkové podstaty insolvenčního dlužníka. Tímto postupem vzniklo insolvenčnímu správci právo s těmito nemovitostmi nakládat, zatímco dlužník toto právo pozbyl. Aby kupní smlouva nabyla věcněprávních účinků, tedy aby došlo k faktickému přechodu vlastnictví na kupujícího (žalobce), bylo třeba učinit další právní úkony, a to uznat podpisy na smlouvě za vlastní a dále podat návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. K tomuto úkonu však účastník 1) jako insolvenční dlužník již nebyl po prohlášení konkursu a zápisu nemovitostí do majetkové podstaty oprávněn. Okamžikem uznání podpisu na kupní smlouvě za vlastní umožnil insolvenční dlužník žalobci podat návrh na vklad s cílem stát se vlastníkem nemovitostí, které tou dobou byly téměř dva roky zapsány v majetkové podstatě insolvenčního dlužníka. Tímto úkonem účastník 1) jako insolvenční dlužník porušil své povinnosti stanovené § 111 a § 246 z. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen „insolvenční zákon“). 6. Za rozhodující považoval soud prvního stupně tu skutečnost, že v době prohlášení konkursu nebyla kupní smlouva zcela naplněna, když nebyl splněn její účel, a to převod nemovitostí. Aby nastaly věcně právní účinky, bylo třeba k jejímu naplnění učinit další úkony, k nimž však již byl oprávněn pouze insolvenční správce a nikoliv insolvenční dlužník. V tomto soud odkázal na § 253 insolvenčního zákona, z něhož je třeba vycházet. Z řízení vyplynulo (nebylo ani sporné), že insolvenční správce v zákonem stanovené lhůtě 15 dnů od prohlášení konkursu se nevyjádřil, zda smlouvu splní. V takovém případě pak platí, že od smlouvy odstoupil. Soud má za to (na rozdíl od žalobce), že z této zákonné fikce je nutno vycházet i za situace, že insolvenční správce o této kupní smlouvě nevěděl. Tato„ nevědomost“ jde k tíži samotnému inslovenčnímu dlužníkovi, který o smlouvě insolvenčního správce žádným způsobem neinformoval, ač to bylo jeho zákonnou povinností, která vyplývá z § 210 odst. 1 insolvenčního zákona. Z toho pak nezbývá než učinit závěr, že i když kupní smlouva byla uzavřená platně, zanikla„ odstoupením“ a to od samého počátku. Z toho důvodu nebyla splněna podmínka povolení vkladu dle § 5 odst. 1 písm. e) katastrálního zákona, neboť insolvenční dlužník nebyl v důsledku prohlášení konkursu a zařazení předmětných nemovitostí do jeho majetkové podstaty oprávněn s předmětem převodu nakládat. 7. Dalším důvodem proč byla žaloba zamítnuta, byla skutečnost, že žalobce podal návrh na vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem u příslušného správního orgánu dne [datum], tedy v době, kdy byl ještě z dalšího důvodu omezen ve smluvní volnosti týkající se jeho majetku, tj. i nemovitostí, které byly předmětem kupní smlouvy. Ke dni [XX.XX.2013], k němuž se posuzují skutečnosti uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) – g) katastrálního zákona, nebyla tak splněna podmínka pro povolení vkladu stanovená v písm. f) tohoto ustanovení, neboť bylo prokázáno, že majetek, který byl předmětem převodu, byl postižen exekučním příkazem, který byl účastníkovi 1) spolu s usnesením o nařízení exekuce doručen před podáním návrhu na vklad do katastru nemovitostí (tzn. dne [XX.XX.2010] dle sdělení soudního exekutora). Jednalo se o exekuční příkaz [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekuční úřad [obec a číslo], se sídlem [adresa], č.j. [číslo jednací] [anonymizováno] a byl ve věci oprávněného [příjmení] [jméno] [příjmení] a povinného [příjmení] [jméno] [jméno], vedené u [název soudu] pod sp.zn. [číslo jednací], na základě pravomocného a vykonatelného exekutorského zápisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] k vymožení pohledávky ve výši [částka] a nákladů exekuce, vydán příkaz k provedení exekuce prodejem věcí povinného, a to nemovitostí v SJM povinného a jeho manželky – pozemků p. [číslo] domu [adresa] na [parcelní číslo], v [katastrální uzemí], okres Hlavní město Praha. Povinnému bylo zakázáno jakkoliv nakládat se zajištěnými nemovitostmi. Nenastala žádná skutečnost ve smyslu § 46 odst. 2, § 46 odst. 5, § 44a odst. 2 a § 44a odst. 3 exekučního řádu a povinný (v tomto řízení insolvenční dlužník) nebyl oprávněn po doručení usnesení o nařízení exekuce nakládat se svým majetkem v souladu s § 44a odst. 1 exekučního řádu. 8. Z uvedeného vyplývá, že od okamžiku doručení usnesení o nařízení exekuce, byl insolvenční dlužník omezen ve smluvní volnosti