4 CO 84/2022-211 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vydal žalobci pozemky parc. [číslo] v k.ú. [obec] (výrok I.), rozhodl o nahrazení příslušného rozhodnutí správního orgánu (výrok II.) a uložil účastníkovi povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (výrok III.). V odůvodnění uvedl, že ve vztahu k předmětným pozemkům není ke dni podání výzvy k jejich vydání dána překážka ve smyslu § 8 odst. 1 písm. f/ zák. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen„ ZMV“), neboť tyto pozemky vznikly rozdělením pozemků v k.ú. [obec] geometrickým plánem [číslo] tak, aby nebyly v souladu s územním plánem [územní celek] potřebné pro uskutečnění plánovaných veřejně prospěšných staveb (dále jen„ VPS“). O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. 2. Proti tomuto rozsudku podal účastník včasné odvolání, které odůvodnil tím, že odvolací soud zrušil první rozsudek soudu prvního stupně, když ze spisu zjistil, že v územním plánu [územní celek] účinném ke dni [datum] je vymezen záměr stavby dopravní infrastruktury - hlavní sběrné komunikace a silnice II. třídy, pro kterou je možné práva k pozemkům vyvlastnit. Dotčené pozemky jsou strategické pro stavbu přeložky silnice [označení silnice], která je v územním plánu a v Zásadách územního rozvoje Středočeského kraje vedena jako veřejně prospěšná stavba. Účastník proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žaloba se ve vztahu k dotčeným pozemkům zamítá, rozhodnutí správního orgánu se v této části nenahrazuje a žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení. 3. Žalobce k odvolání účastníka uvedl, že napadený rozsudek považuje za věcně správný. Po zrušení prvního rozsudku soud prvního stupně soud při jednání účastníka vyzval, aby označil důkazy k prokázání svých tvrzení, tj. že sporné pozemky jsou zasaženy veřejně prospěšnou stavbou. Účastník však žádné další důkazy na podporu svých žalobních tvrzení nepředložil, když pouze navrhl, aby soud zjistil, zda existuje zápis z jednání zastupitelstva [územní celek], popř. zastupitelstva Středočeského kraje, týkající se změny územně plánovací dokumentace. Žalobce dále uvedl, že účastníkem předložené důkazy uvedené shora nedokládají žádnou závaznou změnu územně plánovací dokumentace ze dne [datum]. Podle této poslední schválené územně plánovací dokumentace nejsou sporné pozemky dotčeny žádnou VPS a nic tedy nebrání jejich vydání žalobci. Na hlavním výkresu znázorňuje oranžová linka pouze účelovou komunikaci. Účelová komunikace není VPS. VPS jsou zakresleny na druhém obrázku, na kterém žádná VPS odpovídající oranžové lince zakreslená není. Ani ve změně [číslo] nedošlo k rozšíření VPS v tom smyslu, že by mezi ně byla oranžová linka označující VPS zahrnuta. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a, § 205 odst. 2 o.s.ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a poté a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 5. Podstatou řízení o žalobě ve věci, o níž bylo rozhodnuto správním orgánem, podle části páté o.s.ř. je nové projednání sporu nebo jiné právní věci v oblasti soukromého práva u soudu a nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a zaručuje, že spor nebo jiná právní věc budou soudem definitivně projednány a rozhodnuty, aniž by věc mohla být vrácena správnímu orgánu k dalšímu projednání a rozhodnutí. Nejedná se tedy o přezkum rozhodnutí správního orgánu, nýbrž o řízení, ve kterém soudy v občanském soudním řízení znovu projednávají a meritorně (věcně) rozhodují spory a jiné věci soukromého práva, o nichž (jako výjimka z pravidla) rozhodly podle zákona již dříve správní orgány. Věc je soudem znovu v celém rozsahu projednána a posouzena jak po stránce skutkové, tak právní, přičemž soud není v tomto řízení vázán ani skutkovým stavem, jak byl v předchozím správním řízení zjištěn správním orgánem, ani jeho právním hodnocením věci. 6. Z obecného pohledu je praxe odvolacího soudu ustálena v následujících závěrech: 7. Především je významné to, že zákonodárce vztáhnul rozsah výjimky podle § 8 odst. 1 písm. f/ ZMV z časového hlediska (v rámci celkového procesu územního plánování) právě k okamžiku schválení příslušné územně plánovací dokumentace. Postup vytváření právně závazného urbanistického řešení daného území, včetně umístění veřejně prospěšných staveb dopravní nebo technické infrastruktury, totiž obsahuje celou řádu víceméně samostatných fází, během kterých dochází k postupnému upřesňování územních nároků pro jednotlivé urbanistické (stavební) záměry. Tento proces se zpravidla započíná od obecných koncepčních záměrů vyjádřených nejprve v dokumentech spíše politického charakteru, dále prochází přes přípravné fáze územního plánování, jako je zpracování (celostátní) politiky územního rozvoje, vytváření územně plánovacích podkladů (tj. územně analytických podkladů a územních studií), přípravu územně plánovací dokumentace, dále pak zpravidla následuje schválení vyšší územně plánovací dokumentace v podobě zásad územního rozvoje kraje formou jejího vydání zastupitelstvem kraje, schválení územního plánu obce formou jeho vydání zastupitelstvem obce, na jejich základě pak navazuje případné schválení regulačního plánu formou jeho vydání zastupitelstvem příslušného územně samosprávného celku a nakonec přichází vydání územního rozhodnutí ve správním (zjednodušeném) územním řízení o umístění konkrétní stavby (srov. zejm. hlavu III části třetí zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, dále jen„ StavZ“). 8. Přitom platí, že účelem žádné z forem územně plánovací dokumentace (§ 2 odst. 1 písm. n/ StavZ) zásadně ještě není určení konkrétního umístění určité stavby v území. Účelem zásad územního rozvoje je stanovit zejména základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezit plochy nebo koridory nadmístního významu a stanovit požadavky na jejich využití, zejména plochy nebo koridory pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření, stanovit kritéria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v jejich využití (§ 36 odst. 1 StavZ). Účelem územního plánu pak je stanovit základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezit zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy a plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území, pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanovit podmínky pro využití těchto ploch a koridorů (§ 43 odst. 1 StavZ). Účelem regulačního plánu pak je stanovit v řešené ploše podrobné podmínky pro využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakteru území a pro vytváření příznivého životního prostředí. Regulační plán vždy stanoví podmínky pro vymezení a využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb veřejné infrastruktury a vymezí veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšná opatření (§ 61 odst. 1 StavZ). 9. Jinými slovy u žádné z forem územně plánovací dokumentace zákon v zásadě nepočítá s tím, že tato dokumentace již bude nutně obsahovat zcela přesnou polohu budoucího umístění veřejně prospěných staveb dopravní nebo technické infrastruktury, přičemž u staveb liniových se v zásadě počítá pouze se stanovením odpovídajícího koridoru jejich vedení (srov. zejm. přílohu 4 a 7 vyhl. č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti). 10. Z uvedeného je tedy nutno dovodit, že vyjádřil-li zákonodárce svoji právně politickou vůli vyloučit z restitučního vydávání podle § 8 odst. 1 písm. f/ ZMV pozemky a stavby potřebné pro uskutečnění veřejně prospěšných staveb dopravní nebo technické infrastruktury již podle stavu jejich územního plánování k okamžiku schválení příslušné územně plánovací dokumentace, zahrnul do této restituční výluky nevyhnutelně i takové pozemky a stavby, na kterých se v souladu s (budoucím) rozhodnutím o umístění stavby nakonec vlastní těleso stavby dopravní nebo technické infrastruktury nacházet nemusí. 11. K otázce možnosti vydat pozemek, na němž má být podle územního plánu umístěna VPS účelové komunikace tvořící (případně) překážku vydání pozemku podle § 8 odst. 1 písm. f/ ZMV, odvolací soud poukazuje na již ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, např. na rozsudek ze dne 25.3.2020, sp.zn. 28Cdo 255/2020. 12. Podle § 8 odst. 1 písm. f/ ZMV věc nelze vydat v případě, že se jedná o část pozemku nebo stavby, která je potřebná pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní nebo technické infrastruktury, vymezenou ve schválené územně plánovací dok