5 Cmo 42/2022-222 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 2. 2019 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 11 526 894 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od 1. 6. 2018 do zaplacení, a to z titulu náhrady škody vzniklé z obchodně-závazkového vztahu se společností , Anonymizováno, ) za období od dubna 2015 do listopadu 2015. V průběhu řízení dne 15. 2. 2021 vzal žalobce žalobu zčásti zpět, a to v rozsahu 2 908 876,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od 1. 6. 2018 do zaplacení, a proto soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 4. 2021 řízení v tomto rozsahu zastavil s tím, že předmětem žalobního návrhu zůstala pohledávka ve výši 8 618 017,60 Kč s příslušenstvím. Žalobce ve svém návrhu uvedl, že mezi , právnická osoba, (dále jen dlužníkem) a , Anonymizováno, byla uzavřena dohoda o platebním styku s tím, že , Anonymizováno, zajišťovala pro ruské občany zájezdy do České republiky prostřednictvím dlužníka. Na základě této dohody , Anonymizováno, přijímala platby od klientů a část zasílala bezhotovostně dlužníkovi – pořadatelské agentuře do České republiky. , Anonymizováno, své závazky nedodržela a v roce 2015 ji vůči dlužníku vznikly závazky v žalované výši. V důsledku této skutečnosti vznikla na straně dlužníka značná škoda. Žalovaná jako člen statutárního orgánu dlužníka nezamezila vzniku této škody, pohledávku za , Anonymizováno, nevymáhala a nejednala tak s péčí řádného hospodáře. Ve svém důsledku se dlužník ocitl v insolvenci a , Anonymizováno, se bezdůvodně obohatila.2. Je třeba uvést, že žalobce uplatnil nárok vůči žalované v ekvivalentu české koruny vycházeje z průměrného kursu EUR/Kč v roce 2015 ve výši 1 EUR/27,283 Kč, byť je pohledávka žalobce vedena v příloze č. 5 insolvenčního návrhu ve výši 315 875 EUR a skládá se z nespecifikované množiny jednotlivých pohledávek žalobce za klienty , Anonymizováno, , jež se staly splatnými v různém období roku 2015.3. Žalobce v doplňujícím podání ze dne 7. 10. 2019 uvedl, že žalovaná byla jednatelkou a 100 % vlastníkem dlužníka a rovněž 100 % vlastníkem , Anonymizováno, . Vzhledem k tomu, že koncoví zákazníci uhradili , Anonymizováno, plnou cenu zájezdu (včetně nákladů v ČR), není zřejmé, z jakého důvodu odpovídající část zaplacené kupní ceny , Anonymizováno, nezaslala dlužníku. Žalovaná jako majitelka , Anonymizováno, musela mít přehled o majetkové situaci , Anonymizováno, i o přijatých finančních prostředcích za zájezdy, a proto měla současně se žalobou na , Anonymizováno, omezit další spolupráci s tímto subjektem. V rámci insolvenčního řízení bylo zjištěno, že součet všech přihlášených pohledávek věřitelů vůči dlužníku činí méně než pohledávka dlužníka za , Anonymizováno, . V případě vymožení pohledávky za , Anonymizováno, by se dlužník nedostal do úpadku.4. Žalovaná ve svém písemném vyjádření ze dne 29. 4. 2019 uvedla, že zájezd pro ruskou klientelu na území České republiky vytvářela , Anonymizováno, s tím, že dlužník dodával „subdodávky“ v podobě pozemních služeb. Nejdražší a nejrizikovější položkou pro , Anonymizováno, se stalo zajištění letecké přepravy. Dlužník vykazuje další pohledávky vůči , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Žalovaná předala veškerou dokumentaci žalobci dle předávacího protokolu ze dne 29. 6. 2017. V důsledku ekonomické krize v Rusku po roce 2008 a po anexi Krymu v roce 2014 nastal na trhu konkurenční boj mezi cestovními kancelářemi a předplacená letadla létala za podnákladové ceny, z čehož pramenily ztráty pro , Anonymizováno, . V roce 2015 se trh cestovního ruchu propadl o 30 %, příjmy cestovních kanceláří o 50 %, počet touroperátorů se snížil na polovinu a zájezdy byly prodávány pod cenou. Žalovaná doplnila, že pohledávky dlužníka za , Anonymizováno, vznikly i za období předcházející roku 2015 s tím, že činnost , Anonymizováno, byla ukončena ke dni 3. 11. 2015. , Anonymizováno, vyplatila všem klientům vynaložené prostředky (na účet , Anonymizováno, ) na budoucí zájezdy, na které ještě neodjeli. Ostatním klientům, kteří se nacházeli v České republice a v jiných zemích, byly poskytnuty veškeré služby. Dlužník působil na českém trhu 18 let a stal se jediným zdrojem příjmů žalované.5. V průběhu soudního jednání dne 15. 1. 2021 vyzval soud prvního stupně za podmínek § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobce k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů ve lhůtě 30 dnů a poučil jej o koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř.6. Žalobce v písemném podání ze dne 15. 2. 2021 na základě výše uvedené výzvy setrval na svých tvrzeních s tím, že spolupráce mezi dlužníkem a , Anonymizováno, fungovala až do roku 2014 s tím, že v roce 2015 , Anonymizováno, vzniklé náklady na ubytovací služby a pozemní dopravu dlužníkovi již neuhradila. Žalovaná porušovala své povinnosti i tím, že od roku 2011 nezveřejňovala ve sbírce listin obchodního rejstříku účetní závěrky dlužníka.7. V doplňujícím vyjádření ze dne 17. 5. 2021 žalovaná uvedla, že výše uvedené problémy v cestovním ruchu v Ruské federaci v souvislosti s poklesem poptávky po cestách ruské klientely do zahraničí včetně České republiky se nutně promítly i do ekonomické situace dlužníka. Vzhledem k dlouholetému postavení na trhu cestovního ruchu i vzhledem k zaměstnancům v České republice, v Rusku i na Ukrajině se žalovaná snažila situaci v daném období zachránit čerpáním osobních úvěrů, kterými by nahradila výpadek příjmů. Za tímto účelem žalovaná čerpala dne 10. 6. 2014 úvěr ve výši 400 000 Kč od , právnická osoba, ., dne 10. 6. 2016 přítel , Anonymizováno, jí poskytl zápůjčku ve výši 470 000 Kč, následně jí poskytl další zápůjčku ve výši 200 000 Kč. Dne 20. 8. 2014 načerpala zápůjčku od společnosti , Anonymizováno, . ve výši 70 000 Kč, dne 8. 9. 2014 vložila na účet dlužníka částku 32 000 Kč ze zápůjčky poskytnuté ze strany , Anonymizováno, . a ke dni 22. 12. 2014 převzala od , Anonymizováno, další zápůjčku ve výši 3 600 000 Kč. V rozhodném období žalovaná vložila na účet dlužníka svými vklady částku 4 970 330 Kč. Původní počet 12 zaměstnaců na počátku roku 2014 byl na podzim 2015 snížen na 5 osob s tím, že ke dni 1. 9. 2015 přesídlil dlužník do menších nájemních prostor. Pokud by žalovaná za dlužníka uplatnila žalobu vůči , Anonymizováno, , byla by taková žaloba zřejmě bezúspěšná vzhledem k situaci cestovního ruchu v Rusku a s ohledem na ekonomickou situaci , Anonymizováno, . V této souvislosti žalovaná poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4276/2009, dle kterého pro posouzení, zda jednatel společnosti porušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, nepostačuje zjištění, že pohledávky společnosti neuplatnil způsobem předvídaným v § 402 a násl. obch. zák., neboť je nezbytné posoudit také důvody, které k tomu jednatele vedly. Žalovaná dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2724/2017, který přijal závěr, že pro posouzení, zda rozhodnutí, která jednatel společnosti přijal při výkonu své funkce, byla učiněna v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, není významné, k jakým následkům taková rozhodnutí vedla.8. Žalobce na výše uvedené vyjádření žalované reagoval přípisem ze dne 27. 7. 2021, ve kterém zejména uvedl, že nelze vyloučit, že , Anonymizováno, prodávala své zájezdy za podnákladové ceny, čímž by ve svém důsledku vznikala škoda na úkor českých věřitelů dlužníka. Žalobce nezpochybnil výši zápůjček a úvěrů poskytnutých žalovanou dlužníku, nicméně tyto prostředky už nemohly vyřešit jeho značnou finanční ztrátu, neboť mu chyběly úhrady pohledávek od , Anonymizováno, za více než 14 mil Kč (k datu 1. 1. 2014 více než 9 mil. Kč). Žalovaná předala žalobci účetní doklady až dne 29. 6. 2017 a databázové soubory účetnictví až dne 22. 12. 2017. Z účetních dokladů bylo zjištěno, že dlužník financoval expanzi na ruském trhu, což mohlo být i důvodem jeho platební neschopnosti, neboť prostředky byly používány na investice , Anonymizováno, na ruském trhu. V písemném doplňujícím podání ze dne 26. 8. 2021 dospěl žalobce k zásadnímu zjištění, že dlužník již v roce 2013 byl v hlubokém úpadku ve formě platební neschopnosti, přičemž fungování , Anonymizováno, bylo na principu „letadla“. V době úpadku přesto dlužník poskytl sesterským společnostem , Anonymizováno, a , Anonymizováno, úvěr do výše 14,7 mil. Kč. Na tento úvěr však neměl vlastní finanční zdroje, které tímto čerpal od svých věřitelů. Žalovaná by zamezila vzniku škody u dlužníka, pokud by včas podala insolvenční návrh.9. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. žalobu v plném rozsahu zamítl a ve výroku II. přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 419 696,51 Kč. Na základě výsledků provedeného dokazování soud nedovodil, že by žalovaná upřednostnila své zájmy a potřeby v postavení jednatelky žalované před zájmy dlužníka. Soud zejména poukázal na kritickou situaci cestovního ruchu v Rusku v období let 2014-2015, na úzkou obchodní provázanost mezi , Anonymizováno, a dlužníkem, kdy existence dlužníka byla navázána na fungování , Anonymizován