6 Cmo 304/2021-171 — Vrchní soud v Praze

1. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. června 2021, č. j. 3 Co 46/2020-140 potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „soud I. stupně“) ze dne 6. května 2020, č. j. 19 Co 194/2016-128, kterým soud I. stupně zamítl žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 12. března 2020, č. j. 4 Co 153/2019-117.2. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala povinná dne 17. srpna 2021 dovolání, žalobu na obnovu řízení podle ustanovení § 228 odst. 1 a 2 o. s. ř., žalobu pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. b), e), f) a g) a odst. 3 a 4 o. s. ř. a vznesla námitku podjatosti soudců senátu odvolacího soudu.3. Soud I. stupně usnesením ze dne 24. srpna 2021, č. j. 19 Co 194/2016-152 vyzval povinnou ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání ve vyměřené výši 4 000 Kč, ze žaloby pro zmatečnost ve vyměřené výši 5 000 Kč a ze žaloby na obnovu řízení ve vyměřené výši 5 000 Kč s poučením o zastavení řízení v případě nesplnění poplatkové povinnosti ve stanovené lhůtě.4. Povinná uloženou povinnost ve stanovené lhůtě nesplnila. V podání ze dne 16. září 2021 opětovně požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, které konkrétním způsobem neodůvodnila. Navrhla přikázání věci k dalšímu řízení jiným soudům I. a II. stupně (např. Okresní soud v Olomouci resp. Krajský soud v Ostravě) odkazem na ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř., vznesla námitku podjatosti ve věci jednající a rozhodující, opět objektivně podjaté a vyloučené soudkyně soudu I. stupně , Anonymizováno, i všech soudců soudu I. stupně, odvolacího soudu a Okresního soudu v Jičíně a rozsáhle odůvodnila své osobní, pracovní a zdravotní problémy v souvislosti s nepříznivou koronavirovou situací. Namítla, že v řízení objektivně opakovaně a zcela vědomě došlo k závažným vadám, všechna předchozí podání byla objektivně důvodná a včasná a bez nedostatku, pro který by nebylo možno pokračovat v řízení. Nalézací i exekuční řízení jsou od počátku vedena nezákonně, protiústavně a zjevně účelově v příkrém rozporu s rozhodným skutkovým a právním stavem a příslušnými ustanoveními o. s. ř.5. Soud I. stupně ohledně dovolání povinné proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. června 2021, č. j. 3 Co 46/2020-140 usnesením ze dne 24. září 2021, č. j. 19 Co 194/2016-159 zastavil řízení o návrhu povinné na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce pro dovolací řízení, řízení o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení.6. Soud I. stupně v odůvodnění uvedl, že původní napadené rozhodnutí je rozhodnutím exekutora o odmítnutí návrhu povinné na odklad exekuce. Povinná v řízení opakovaně požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, soud I. stupně usneseními ze dne 17. ledna 2017, č. j. 19 Co 194/2016-19 a ze dne 24. ledna 2019, č. j. 19 Co 194/2016-96 žádostem nevyhověl. Povinná svá práva uplatňuje bezúspěšně, na odklad exekuce nemá nárok a opakovaným podáváním řádných a mimořádných opravných prostředků přes nesplnění předpokladů pro jejich úspěšnost a netvrzení rozhodných skutečností zneužívá soudní systém. Z uvedených důvodů soud I. stupně povinné nepřiznal osvobození od poplatkové povinnosti podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. a neustanovil jí zástupce podle ustanovení § 30 odst. 1 o. s. ř. s tím, že nadřízenému soudu nepředloží opakovanou a nezdůvodněnou námitku podjatosti vznesenou povinnou proti soudcům I. stupně a odvolacího soudu.7. Uvedené usnesení soudu I. stupně „údajná“ povinná (odvolatel) napadla v plném rozsahu včas podaným odvoláním ze dne 20. října 2021 odkazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) až g) a odst. 3 o. s. ř. a navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc byla přikázána k dalšímu řízení jiným objektivně nepodjatým a nestranným soudům I. a II. stupně. Povinná uvedla stejné důvody jako v podání ze dne 16. září 2021, opětovně požádala o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů bez bližšího zdůvodnění, opětovně vznesla objektivně důvodnou námitku podjatosti jednající soudkyně soudu I. stupně i všech soudců uvedených soudů. Povinná označila napadené usnesení opětovně za „právní zmetek“, neboť je nesrozumitelné, nepřezkoumatelné a zjevně účelové a dosavadní průběh řízení ve věci byl postižen závažnými vadami.8. Odvolání nebylo oprávněné doručeno, tudíž se k němu nevyjádřila.9. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (ustanovení § 212, § 212a odst. 1, 6 a § 205 o. s. ř.), když přihlédl k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ustanovení § 212a odst. 5 o. s. ř.), včetně řízení předcházejícímu jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání povinné není důvodné.10. Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o SoP“) u poplatku za řízení vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení resp. dovolání.11. Odvolací soud neshledal pochybení na posouzení skutkového a právního stavu věci soudem I. stupně, a proto odkazem na výše uvedené skutečnosti a závěry usnesení soudu I. stupně v napadeném rozsahu podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.12. Odvolací soud k opakující se námitce podjatosti uvedené rozhodující soudkyně soudu I. stupně i všech soudců tohoto soudu a odvolacího soudu, jež představuje odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., uvádí, že z jeho úřední činnosti je mu známo opakované uplatňování námitky podjatosti soudců povinnou bez uvádění konkrétních a relevantních skutečností, které by mohly zakládat důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců I. stupně i odvolacího soudu, proto je uplatněná námitka podjatosti nedůvodná. Na další stále se opakující, ale nijak nezdůvodněné námitky podjatosti soudců uvedených soudů je pak třeba nahlížet jako na zjevné zneužívání práva povinnou, které nepožívá právní ochrany a z tohoto důvodu není nutné se těmito námitkami zabývat, když povinná jimi nepochybně sleduje jediný cíl a to zablokování celého řízení (viz nález Ústavního soudu ze dne 24. srpna 2016, sp. zn. II. ÚS 1138/15, bod 33. a 37). Rovněž odůvodnění odvolání nebo dovolání podaných povinnou vůči rozhodnutím soudů se obsahově vesměs opakují.13. O nákladech řízení o žalobě pro zmatečnost, podané proti rozhodnutí vydanému v dosud neskončeném exekučním řízení, rozhoduje pověřený exekutor podle ustanovení § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 1336/2013), proto odvolací soud nerozhodoval o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení.14. Odvolací soud poznamenává, že povinnou navrhované přikázání věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. (delegace) přichází v úvahu pouze tehdy, nemůže-li příslušný soud o věci jednat z důvodu vyloučení jeho soudců. O takovou situaci se však v dané věci evidentně nejedná, neboť žádná z námitek podjatosti soudců vznesená povinnou nebyla shledána důvodnou, tudíž žádný ze soudců uvedených soudů nebyl z projednávání a rozhodnutí věci vyloučen.