6 Cmo 377/2020-1873 — Vrchní soud v Praze

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále též soud I. stupně) výše specifikovaným rozsudkem ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 536 291 Kč s přísl., ve výroku II. žalobu ve zbývajícím rozsahu v částce 100 899 Kč s příslušenstvím zamítl, ve výroku III. žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na platebních povinnostech člena družstva, jež žalobkyně opomíjela v době bezprostředně předcházející ukončení členství v družstvu částku ve výši 31 540 Kč s přísl., a ve výroku IV. ve zbytku tento nárok žalovaného v částce 6 100 Kč zamítl. Ve výroku V. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 140 292,50 Kč. Ve výroku VI. uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 7 227,91 Kč a konečně ve výroku VII. uložil též žalovanému povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku ve výši 30 266,48 Kč.Soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně byla od roku 2008 do 31. 12. 2015 členkou žalovaného družstva, z něhož vystoupila a dne 31. 7. 2015 vyklidila družstevní byt č. , Anonymizováno, a tento předala žalovanému. Podle zjištění soudu I. stupně žalobkyně splnila své vkladové povinnosti v rozsahu částky 411 864 Kč. Tržní cena předmětného družstevního podílu podle zjištění soudu I. stupně činila částku 536 291 Kč.Soud I. stupně věc posuzoval podle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích - dále jen ZOK) a zejména podle jeho § 610 písm. b), § 748 odst. 1 a násl., § 775 ZOK a podle zákona č. 89/2012 Sb. - nový občanský zákoník (dále jen NOZ) a zejména podle § 1968 a násl. NOZ.Po právním posouzení věci soud I. stupně konstatoval, že žaloba je částečně po právu, stejně, jak je dílem důvodná i obrana žalovaného označovaná jako „vzájemný návrh“.Podstatným pro soud I. stupně bylo, že žalobkyně byla od 15. 2. 2008 členkou žalovaného s právem užívat družstevní byt č. , Anonymizováno, ve vlastnictví žalovaného, dále že tento družstevní byt žalobkyně užívala a dále, že členství žalobkyně v žalovaném zaniklo vystoupením žalobkyně z družstva ve smyslu ustanovení § 610 písm. b) ZOK a článku 14 odst. 14.1. písm. b) a článku 16 stanov, když písemné oznámení o vystoupení žalobkyně z družstva bylo žalovanému doručeno dne 22. 6. 2015 členství žalobkyně v žalovaném družstvu podle soudu I. stupně zaniklo uplynutím šestiměsíční výpovědní doby ve smyslu ujednání v článku 16 odst. 16.1. stanov žalovaného dnem 31. 12. 2015.Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl vůči žalovanému nárok na vypořádací podíl, který byl ve smyslu ustanovení § 749 odst. 1 věty prvé ZOK a článku 21 odst. 5. stanov žalovaného splatný uplynutím 3 měsíců poté, kdy byla nebo mohla být zjištěna jeho výše, tedy uplynutím 3 měsíců od 31. 12. 2015, kdy mohla být zjištěná výše daného vypořádacího podílu a předmětný vypořádací podíl byl splatný dne 31. 3. 2016.Ve vztahu k výši vypořádacího podílu soud I. stupně konstatoval, že žalobkyni svědčí ve smyslu ustanovení § 748 odst. 1 ZOK právo na vypořádací podíl v minimální výši 411 894 Kč, když na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně zcela splatila základní členský vklad ve výši 2 500 Kč a na další členský vklad ve výši 1 344 853 Kč, zaplatila částku ve výši 409 394 Kč uhrazenou platbami za měsíce srpen 2009 až červenec 2015 a žalobkyně rovněž zaplatila na další členský vklad 72x 5 604 Kč a dále tím, že žalovaný strhnul v srpnu 2015 z rizikového fondu z účtu žalované částku ve výši 12 190 Kč, byl zcela uhrazen i další členský vklad za srpen 2015 ve výši 5 604 Kč a částečně co do částky 302 Kč i další členský vklad za září 2015. Žalovaný podle soudu I. stupně použil prostředky žalobkyně v rizikovém fondu ve výši 12 190 Kč, jako plnění na dluh žalobkyně za platbu žalobkyně splatnou v srpnu 2015 ve výši 12 190 Kč zahrnující nejen platbu do fondu členských vkladů a do úvěrového fondu, ale i na platbu do fondu oprav a do provozního fondu, přestože takové plnění bylo v rozporu se stanovami, neboť dle článku 37 stanov sloužily prostředky v rizikovém fondu pouze na úhradu dluhů na plnění do fondu členských vkladů a do úvěrového fondu. To přesto, že žalobkyně již v srpnu 2015 neužívala družstevní byt č. , Anonymizováno, a neměla tak povinnost k úhradě plateb do fondu oprav a do provozního fondu. Soud I. stupně tak dospěl k zjištění, že použitím finančních prostředků ve výši 12 190 Kč z rizikového fondu bylo zcela uhrazeno plnění do fondu členských vkladů na další člensky vklad ve výši 5 604 Kč a do úvěrového fondu ve výši 3 124 Kč, tedy celkem 8 746 Kč a že zbylá část ve výši 3 444 Kč (12 190 Kč - 8 746 Kč) zcela pokryla plnění do úvěrového fondu za září 2015 ve výši 3 124 Kč. Částečně v částce 302 Kč se podle soudu I. stupně jednalo o částečné plnění do fondu členských vkladů na další členský vklad za měsíc září 2015. Tak podle soudu I. stupně žalobkyně vůči žalovanému splnila své vkladové povinnosti v celkové výši 411 894 Kč, což podle soudu I. stupně představuje minimální výši vypořádacího podílu žalobkyně.Soud I. stupně konstatoval, že způsob výpočtu výše vypořádacího podílu upravují stanovy žalovaného v článku 21 odst. 2. tak, že se výše vypořádacího podílu určí poměrem splněné vkladové povinnosti žalobkyně vůči souhrnu splněných vkladových povinností všech členů k členským vkladům ke dni 31. 12. 2015 jako poslednímu dni daného účetního období, přičemž se takto získaný poměr násobí výší vlastního kapitálu družstva po odečtení rezervního fondu, byl-li zřízen, a to v rozsahu, v jakém jej nelze rozdělit mezi členy družstva, zjištěného z účetní závěrky sestavené k poslednímu dni účetního období, v němž členství zaniklo.Podle soudu I. stupně přes veškerou snahu nebylo možné přesně zjistit skutečný souhrnu splněných vkladových povinností všech členů k členským vkladům ke dni 31. 12. 2015, neboť u většiny členů žalovaného se nepodařilo přesně určit, v jakém rozsahu splnili své vkladové povinnosti ke dni 31. 12. 2015 a z toho důvodu soud I. stupně ve smyslu § 136 o. s. ř. učil výši splněných povinností členů, u kterých nebylo možné zjistit, v jakém rozsahu skutečně splnili své vkladové povinnosti, na základě své úvahy. Při této své úvaze soud vycházel z toho, že všichni tito členové uhradili základní členský vklad ve výši 2 500 Kč a na další členský vklad uhradili částku odpovídající součtu jednotlivých splátek na jejich další členský vklad odpovídající pořizovací hodnotě přiděleného bytu za dobu od kolaudace domu do 31. 12. 2015, když z provedeného dokazování podle soudu I. stupně vyplynulo, že závazky k dalšímu členskému vkladu byly sjednány smlouvami o přidělení družstevní jednotky, že tyto smlouvy byly uzavírány ještě před dokončením výstavby daných bytových domů, že členové družstva měli povinnost začít splácet další členské vklady až od doby, kdy měli možnost začít užívat přidělený družstevní byt, a že výše dalšího členského vkladu odpovídala tomu, co uvedl žalovaný, když jim uvedené údaje o výši dalšího členského vkladu podle soudu I. stupně korespondovaly s výši dalšího členského vkladu u obdobných bytů.Soud I. stupně dále vycházel ze skutečně splněných vkladových povinností u části členů žalovaného, a úvahou vzal dle uvedených kritérií určenou výši splněných vkladových povinnosti u většiny členů žalovaného. Konstatoval, že souhrn splněných vkladových povinností všech členů k členským vkladům ke dni 31. 12. 2015 odpovídá částce ve výši 54 640 543 Kč (splněná vkladová povinnost všech členů k základním členským vkladům 307 500 Kč + splněná vkladová povinnost všech členů k dalším členským vkladům 54 333 043 Kč). Poměr splněné vkladové povinnosti žalobkyně vůči souhrnu splněných vkladových povinností všech členů k členským vkladům ke dni 31. 12. 2015 tak podle soudu I. stupně činil 0,0075382486590589. Dle účetní závěrky žalovaného ke dni 31. 12. 2015. činil podle soudu I. stupně vlastní kapitál žalovaného částku ve výši 542 000 Kč a rezervní fond (dle dřívější terminologie nedělitelný fond) činil částku ve výši 50 000 Kč. Vlastní kapitál žalovaného po odečtení rezervního fondu dle účetní závěrky žalovaného ke dni 31. 12. 2015 by tak odpovídal částce ve výši 492 000 Kč. Při určení výše vypořádacího podílu postupem dle stanov žalovaného by tak dle účetní závěrky žalovaného ke dni 31. 12. 2015 vypořádací podíl žalobkyně odpovídal částce toliko ve výši 3 708,81 Kč (0,00753824 x 492 000,00 Kč).Soud I. stupně dále konstatoval, že z provedeného dokazování bylo zcela zřejmé, že účetní závěrka žalovaného ke dni 31. 12. 2015 není správná a nedává věrný obraz o majetku žalovaného. Provedené dokazování podle soudu I. stupně prokázalo, že ke dni 31. 12. 2015 činil souhrn všech (splněných i nesplněných) vkladových povinností částku ve výši 238 211 974 Kč (307 500 Kč + 237 904474 Kč) a z toho splněných vkladových povinností částku ve výši 54 640 543 Kč. Výše vlastního kapitálu žalovaného ke dni 31. 12. 2015 tak podle soudu I. stup