7 Cmo 161/2021-112 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 9. 11. 2018 se žalobce vůči žalované domáhal zrušení své účasti ve společnosti, a to z důvodu svého věku a progresivního vývoje nemocí, kterými trpí. Dále uvedl, že je v běžném životě odkázán na pomoc dcery, bez které se může pohybovat jen v přestavěné chatě, kde bydlí, a v jejím nejbližším okolí. Dcera též řeší své zdravotní problémy a je přitom samoživitelkou pečující o dceru připravující se na ukončení základní školy a na vstup na střední školu. Žalobce je přesvědčen, že z naznačených důvodů nelze po něm spravedlivě požadovat další setrvání v žalované. Žaloba je oprávněná, neboť z důvodu na straně žalované, především na straně jediného ze šesti společníků majícího menšinový podíl, se nepodařilo dosáhnout dohody o ukončení účasti ve společnosti. Svoboda rozhodování žalobce o tom, zda se bude či nebude účastnit v žalované, je omezena nad únosnou míru, neboť se po něm požaduje, aby setrvával v právním vztahu, ačkoliv v něm již zůstat nechce a ani nemůže. Právě tak jako osoba v zaměstnaneckém vztahu má právo se v konkrétním věku rozhodnout svobodně o tom, zda bude nadále vykonávat práci podle pracovní smlouvy, nebo zda svůj pracovní vztah svobodně ukončí a odejde na zasloužený odpočinek, měl by takové svobodné rozhodnutí mít i společník společnosti s ručením omezeným, zvláště pokud mu bude za tři měsíce , Anonymizováno, let. Omezení této možnosti svobodně se rozhodnout za podmínky, že tím nepoškodí samu společnost, by mělo být odůvodněno zásadním zájmem celospolečenským nad zájmem individuálním.2. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně žalobě v celém rozsahu vyhověl (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 30 798 Kč (výrok II.). Po provedeném dokazování soud učinil skutkový závěr, že žalobce je jedním ze šesti společníků žalované, je mu , Anonymizováno, let a trpí nemocemi , Anonymizováno, ). Zda tyto nemoci propukly v souvislosti s účastí žalobce ve společnosti nebo v souvislosti s věkem, případně v souvislosti s rodovými dispozicemi, by musel určit znalecký posudek, jelikož soud není v oblasti medicíny dostatečně vzdělán. Žalobcova dcera , Anonymizováno, je v péči , Anonymizováno, a též je léčena pro , Anonymizováno, . Syna žalobce 20 let neviděl, je , Anonymizováno, . Žalobce nabídl vzhledem ke zhoršujícímu se zdravotnímu stavu svůj podíl ve výši 16,07% ostatním společníkům, byl však všemi odmítnut. Požádal tedy o možnost zrušení své účasti dohodou, což se mu nepodařilo, když jeden ze společníků , tituly před jménem, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, veškeré snahy obou stran důsledně maří. Společnost nemá dostatečné volné peněžní prostředky, vlastní však nemovitosti, které je ochotna prodat a z výtěžku žalobce vyplatit. Společenská smlouva obsahuje tzv. blokační doložku, kdy s prodejem nemovitostí nebo jejich zatížení právy jiných osob musí souhlasit všichni společníci. Tu hojně využívá společník , tituly před jménem, , Anonymizováno, , proto nelze uzavřít tento spor dohodou stran. Na zjištěný skutkový stav aplikoval soud ustanovení § 205 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“). Poté citoval z judikatury Nejvyššího soudu, a to konkrétně z rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 389/2005, 29 Odo 1257/2006, 27 Cdo 1950/2018 (správně 2017 - poznámka odvolacího soudu) a 29 Odo 275/2005. Následně uzavřel, že soudu je tato judikatura známa a ve svých rozhodnutích na ní obvykle poukazuje. Nicméně zde byl nastolen nový úhel pohledu, který nebyl dosud ze stran vyšších soudů řešen, a to posouzení per analogiam s pracovním poměrem, resp. dovršením určitého věku. V rámci pracovního poměru má zaměstnanec po dovršení určitého věku odejít do starobního důchodu, a není mu v tom nijak bráněno. Mohlo by být argumentováno i tím, že práva a povinnosti společníka lze vykonávat prostřednictvím zástupce, což je samozřejmě pravdou, nicméně tento způsob výkonu práv společníka je finančně zatěžující a vytrácí se prvek „osobní“ účasti na společnosti. Nad to účast ve společnosti je vykonávána zásadně osobně a možnost zastoupení je pouze právem a nikoliv povinností jednotlivého společníka, která může být značně finančně zatěžující a nad to ani nemusí s jistotou zaručit dostatečné snížení zatížení společníka. Podobně by mohlo být namítáno, že podíl ve společnosti je nehmotná věc ve smyslu § 489 a § 496 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a vlastnictví takové věci není omezeno věkem či zdravotním stavem. Není ale také natolik omezeno jako je omezen podíl zákonem a zejména jeho judikaturním výkladem. Pokud se vlastník nehmotné věci rozhodne, že ji nechce dále vlastnit, má možnost se věci zbavit. Nikoliv však podíl ve společnosti, kde zákon společníka natolik svazuje, že je ve svých právech významně restringován. Soud veden výše popsanými úvahami při zohlednění žalobcova zdravotního stavu a věku, jakož i při uplatnění principu proporcionality (viz 29 Odo 275/2005) a zohlednění neexistence povinnosti vykonávat svá práva společníka prostřednictvím zástupce, když ani takový postup nemusí zaručit snížení zatížení společníka, žalobě vyhověl, a to zejména za situace, kdy ve své podstatě s tímto postupem žalovaná souhlasí, chce se se žalobcem dohodnout, má představu jak provést vypořádání, je však blokována jedním z minoritních společníků , tituly před jménem, , Anonymizováno, . Ten vědomě a účelově tyto snahy maří. Společnost nemá dostatek volných peněžních prostředků, které by mohla okamžitě k výplatě žalobce použít, přestože v roce 2018 generovala zisk po zdanění 3 781 780 Kč. Nákladový výrok je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř.3. Do tohoto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, a to z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. Dle jejího názoru pro vyhovění žalobě nebyly splněny podmínky stanovené v § 205 ZOK. Vydáním vyhovujícího rozsudku bylo výrazně zasaženo do základních práv ostatních společníků, jakož i smluvní svobody. Soud prvního stupně dává do souvislosti odlišné situace, a to postavení osoby spravující svůj majetek s postavením v zaměstnaneckém vztahu. Tím došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci. Mezi zdravotním stavem žalobce a jeho účastí ve společnosti není dána příčinná souvislost. Vzhledem k nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu postrádá rozsudek přesvědčivé odůvodnění podle § 157 o. s. ř. Výkon společnických práv je oprávněním, nikoliv povinností a je na společníkovi, zda a jakým způsobem je bude vykonávat. V důsledku vyhovujícího rozhodnutí hrozí žalované zánik kvůli platební neschopnosti, hrozí jí též poškození dobrého jména a tudíž samotné její existence. Žalobce proti tomu dále může čerpat benefity z účasti ve společnosti, poněvadž žalovaná je i přes pokles ekonomicky v dobré kondici. Toto soud dostatečně nezhodnotil a rozsudek je proto nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Žalovaná též namítla, že soud při rozhodování nerespektoval ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. Připomněla, že žalobce uzavřel s ostatními společníky dohodu o založení společnosti na dobu neurčitou, a to bez jakýchkoliv podmínek, např. právě při zhoršení zdraví. V duchu zásady pacta sunt servanda není možné vynucovat si něco jiného, než bylo mezi jednotlivými společníky ujednáno. Rovněž je třeba připomenout, že dle čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod vlastnictví zavazuje. Žalovaná proto nesouhlasí se závěrem, že žalobce je coby společník „svázán zákonem“ tak, že se svým podílem nemůže nijak nakládat. Žalobce se nikdy zjevně ani nepokusil (nebylo to ani tvrzeno) svůj podíl prodat, třetím osobám, nikoliv společníkům, když k tomu došlo toliko v roce 2016, víc jak dva roky před podáním žaloby. Žádné další možnosti (prodat či darovat třetí osobě) jak se svým podílem naložit, žalobce zjevně nevyužil, resp. toto ani netvrdil. Žalovaná pak v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1257/2006, podle kterého skutečnost, že ostatní společníci odmítli odkoupit podíl některého společníka, popř. mu prodat své vlastní podíly, neodůvodňuje sama o sobě zrušení jeho účasti ve společnosti. Žalobě tak nemělo být vyhověno, neboť žalobce zjevně nevyužil dostupné možnosti, ačkoliv zrušení účasti soudem je prostředkem ultima ratio. Soud prvního stupně opravdu „nastolil nový úhel pohledu“, ovšem s důsledky výrazně přesahující předmětný spor. Pokud by závěry soudu prvního stupně byly akceptovány, lze zřejmě očekávat vlnu žalob na zrušení účasti společníků ve společnosti, kteří se bez ohledu na přijatý závazek dle společenské smlouvy rozhodnou, že by již chtěli „do důchodu“, což by znamenalo zcela nepřiměřené zásahy do práv fungujících společností a jejich společníků, neboť jen málokterá korporace má dostatek volných prostředků na vyplacení vypořádacího podílu. Je notorietou, že jakákoliv korporace coby podnikatel logicky dosahovaný zisk nedrží, ale především investuje za účelem jeho dalšího navyšování. Nemožnost vyplacení vypořádacího podílu pak logicky povede k úpadku a násl