7 Cmo 237/2020-179 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v záhlaví uvedeným rozsudkem tak, že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 120 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně počínaje 1. 9. 2016 do zaplacení, se zamítá (výrok I.), a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku, z titulu náhrady nákladu řízení 73 570 Kč, a to přímo k rukám advokáta žalovaného , Jméno advokáta B, (výrok II.).2. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Jičíně dne 20. 9. 2016 domáhal na žalovaném zaplacení částky 120 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že jako převodce uzavřel s žalovaným, jako nabyvatelem dne 20. 9. 2012 smlouvu o převodu obchodního podílu o velikosti 60% ve společnosti , právnická osoba, IČ: , IČO, , za cenu 120 000 Kč. Žalovaný dosud žalobci cenu dohodnutou ve smlouvě neuhradil.3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Předně namítal neplatnost předmětné smlouvy z 20. 9. 2012, o kterou žalobce svůj nárok opíral, neboť manželka žalobce Radka Mocové, se relativní neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu dovolala, pro nedostatku jejího souhlasu s tímto převodem. To následně potvrdil i žalobce v řízení vedeném u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 7 C 218/2015.4. V této věci se jedná o druhý rozsudek soudu prvního stupně, když jeho rozsudek č. j. 37 Cm 18/2017-107 z 25. 3. 2019, jímž byla žaloba zamítnuta a žalobce zavázán nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 71 215,76 Kč, byl k odvolání žalobce usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 187/2019-135, ze dne 19. 3. 2020 zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Důvodem postupu odvolacího soudu bylo, že soud prvního stupně na danou věc aplikoval nesprávný právní předpis, neboť zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nebyl v rozhodné době, kdy byla uzavřena předmětná smlouva mezi žalobcem a žalovaným účinný a nadto soud prvního stupně na danou věc aplikoval ustanovení o neúčinnosti právního jednání, což však neodpovídá právnímu závěru soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné smlouvy.5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel z toho, že účastníci skutečně dne 20. 9. 2016 uzavřeli smlouvu o převodu obchodního podílu, a to 20. 9. 2012. Dle smlouvy byl obchodní podíl převáděn za částku 120 000 Kč. Smlouva byla téhož dne smluvními stranami podepsána. Dále měl za nepochybně prokázáno, že manželka žalobce neplatnost smluvního ujednání nezpůsobila a právem se jí dle § 40a zák. č. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platný do 31. 12. 2013, (dále i jen „obč.zák.“) dovolala, neboť dle ust. § 145 odst. 2 obč. zák., obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů, jinak je právní úkon neplatný. Právě posléze zmíněná situace zde nastala, když je nepochybné, že majetková hodnota ve výši 120 000 Kč představuje již takovou hodnotu, o jejíž dispozici má manžel převodce mít povědomost, lépe výslovně souhlasit. Takovýto výslovný souhlas však v řízení prokázán nebyl. Ostatně neplatnost předmětné smlouvy žalobce výslovně akceptoval i v řízení před Okresním soudem v Jičíně. Soud prvního stupně dále konstatoval, smlouva je v zásadě platná do té doby, než se její neplatnosti dovolá aktivně legitimovaná osoba. Pokud se tak stane, nutno tuto smlouvu považovat za neplatnou absolutně, přičemž tato neplatnost působí již vůči každému. Právní úkon manželky žalobce, spočívající v dovolání se této námitky, nastolil stav, kdy se předmětná smlouva stala úkonem neplatným a nelze z této smlouvy ničeho po právu nárokovat, a soud prvního stupně proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce ve sporu úspěšný nebyl a žalovaný se žalobě ubránil, proto žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení, jež byla určena v celkové výši 73 570 Kč.6. Proti rozsudku soudu prvního stupně se včas odvolal žalobce, který v jeho doplnění namítal, že:- soud prvního stupně opomenul hodnotit tvrzení žalovaného učiněného v rámci odporu, že ujednání o ceně za převod obchodního podílu nebylo skutečným projevem vůle účastníků. Tato tvrzení žalovaného byla vyvrácena smlouvou o převodu obchodního podílu, která toto ujednání obsahovala a zjištěním soudu prvního stupně, že kupní cena za obchodní podíl nebyla zaplacena.,- soud prvního stupně se zcela opomenul zabývat důkazy jím provedenými, a to e-mailovou zprávou ze dne 30. 8. 2016, kterou zaslal právní zástupce žalovaného na adresu právního zástupce žalobce, ze které plyne, že žalovaný nárok žalobce uznal,- soud prvního stupně nijak nehodnotil tvrzení žalovaného, učiněná v řízení před Okresním soudem v Jičíně, že manželka žalobce o existenci smlouvy o převodu obchodního podílu věděla a souhlasila s ní,- žalovanému nesvědčí aktivní legitimace podat námitku relativní neplatnosti předmětné smlouvy jako jejímu účastníku, přičemž jeho právo takovou námitku vznášet bylo promlčeno, čímž se soud prvního stupně vůbec nezabýval a dokonce uvažuje, že žalovaný se relativní neplatnosti nedovolává.Soud prvního stupně tak nezhodnotil všechny důkazy, tedy jak tvrzení žalobce, tak tvrzení svědkyně , Anonymizováno, a tvrzení žalovaného v řízení u Okresního soudu v Jičíně a u tohoto soudu.Odvolatel dále namítal, že není správné rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, neboť na danou věc měl aplikovat ust. § 150 o. s. ř., protože není správné, aby žalovanému byl přiznán nárok na náhradu nákladů řízení, když žalovaný způsobil, že žaloby byly podány, kdy žalovaný pokaždé tvrdil protichůdná tvrzení a k těmto tvrzením předkládal důkazy. A ač se žalovaný může bránit všemi zákonnými prostředky, měl soud prvního stupně toto jednání žalovaného posoudit jako jednání v rozporu s dobrými mravy. Dále soud prvního stupně neurčil správně výši náhrady cestovného, tj. vzdálenost a dobu jízdy, a namítal použití vozidla zástupcem žalovaného s ohledem na jeho spotřebu za neekonomické, když řada vozidel na hybridní pohon jezdí s nízkými náklady a s nižšími náklady jezdí i vozidla s naftovými motory. Současně namítal i nesprávně určený počet jednání a soud prvního stupně se nevypořádal s náklady prvního odvolacího řízení. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení nebo, aby jej změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 120 000 Kč s příslušenstvím, jakož i náhradu nákladů řízení.7. K odvolání žalobce se vyjádřil žalovaný tak, že podstatná část tvrzení obsažených v odvolání je jen opakováním argumentace v prvoinstančním řízení i v prvním odvolacím řízení. Dle žalovaného nemá smyslu o důsledcích dovolání se neplatnosti právního úkonu polemizovat, neboť obsah tvrzení právního zástupce žalobce svědčí o nedostatečně erudovaném uchopení tohoto institutu a jakékoliv opakování již dříve přednesených argumentů žalovaným, jež vycházejí z ustálené judikatury, na postoji žalobce zřejmě nemohou ničeho změnit. Žalovanému nezbývá než opakovaně (již poněkolikáté) vyvrátit úvahu žalobce o údajném „promlčení práva žalovaného dovolat se relativní neplatnosti smlouvy“. Žalovaný tvrdí, že žádné takové právo neuplatnil, nebyl k němu legitimován a nic takového by jej ani nenapadlo. Námitka neplatnosti, kterou uplatnil žalovaný, není námitkou způsobující absolutní neplatnost smlouvy dosud neplatné pouze relativně, nýbrž procesní obranou poukazující na předchozí zneplatnění této smlouvy úkony učiněné jak manželkou žalobce tak jím samotným. Takové právo bránit se v soudním procesu označením důkazu svědčícího pro žalovaného není právem, které se promlčuje. K povaze a důsledkům obranných argumentů žalovaného v předchozím soudním řízení u Okresního soudu v Jičíně žalovaný odkázal na svůj předchozí výklad s tím, že tato argumentace žalovaného je právně irelevantní a pro výsledek sporu bezvýznamná. Dle žalovaného nelze vyloučit ani stejně nemravný postoj žalobce, který za účelem dosažení svého cíle neváhá využít jakékoliv prostředky s klidem „odvolat, co již dříve odvolal“ a nabádat k takovému jednání i svědkyni. Námitky odvolatele k vyúčtovaným nákladům řízení žalovaným, zejména pak k použití zcela standardního (i pro provinčního advokáta) automobilu WV Pasat Variant nejsou dle žalovaného důvodné. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal mu náklady odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení žalovanému vnikly zastoupením advokátem a sestávají z odměny advokáta za poskytnuté 2 úkony právní služby á 5 900 Kč, z náhrady hotových výdajů 2 x režijní paušál, z náhrady cestovních výdajů za cestu , adresa, Metro a zpět – 2x 100 km, použití osobního automobilu , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, (doloženo velkým technickým průkazem), cena pohonných hmot: 47,90 Kč/l (doloženo účtenkou za nákup ze dne 10. 3. 2022), z náhrady za ztrátu času na cestě 6x 0,5 hod. á 100 Kč.8. Vrchní soud v Praze přezkoumal rozsudek soudu první