7 Cmo 57/2022-241 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně rozhodl o námitkách žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2022 č. j 73 Cm 77/2020-215 tak, že se usnesení potvrzuje (výrok I.). Ve výroku II. rozhodl, že se řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku č. j. 73 Cm 77/2020-165 ze dne 15. 9. 2021 zastavuje a ve výroku III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení.2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že usnesením, které napadl žalovaný námitkami, byl vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání, poté, co již bylo soudem prvního stupně a odvolacím soudem rozhodnuto o tom, že se žalovanému nepřiznává osvobození od soudního poplatku za podané odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Námitkové tvrzení žalovaného shledal soud prvního stupně jako nepravdivé. Dále se zabýval dalším návrhem žalovaného na osvobození od soudního poplatku, které žádal proto, že po právní moci předchozího rozhodnutí o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků nastaly nové skutečnosti. Soud prvního stupně porovnal žalovaným nově doložené prohlášení o majetkových poměrech s předchozím a dospěl ke zjištění, že průměrný měsíční příjem žalovaného se zvýšil o 1 130 Kč a jeho měsíční inkasní platby se zvýšily o 740 Kč, jiné změny z nového předloženého prohlášení neplynou. Soud prvního stupně proto s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2020 sp. zn. I. ÚS 1439/09 a ze dne 14. 10. 2004 sp. zn. III. ÚS 404/04 postupoval dle § 9 odst. 1. z. č. 549/0991 Sb. o soudních poplatcích (dále jen „ZoSp“), a odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil, aniž by rozhodoval o novém návrhu žalovaného na přiznání osvobození od soudního poplatku, jelikož v dané věci nebylo možné uzavřít, že došlo ke změně poměrů žalovaného rozhodných pro posouzení nového návrhu. Soud prvního stupně tak uzavřel, že nezaplacením soudního poplatku žalovaný zavinil, že odvolací řízení bylo zastaveno a jelikož žalobkyni v odvolacím řízení žádné náklady nevznikl, rozhodl soud, jak je shora uvedeno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.3. Žalovaný se proti výroku II a III usnesení soudu prvního stupně včas odvolal. Namítal, že soud prvního stupně nesprávně postupoval, pokud rozhodl o zastavení odvolacího řízení, aniž by samostatně rozhodl o jeho návrhu na osvobození od soudního poplatku, v čemž žalovaný spatřuje zkrácení jeho procesních práv. Na základě uvedeného považuje žalovaný postup soudce , Anonymizováno, . , Anonymizováno, za diskriminační, tudíž vznáší námitku podjatosti soudce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , jelikož mu byla odňata možnost řádně a kvalifikovaným způsobem vykonávat procesní práva v odvolacím řízení, zejména vést odvolací řízení ve věci samé. Tento diskriminační postup vyplývá ze skutečnosti, že při vydání opakované výzvy k zaplacení soudního poplatku za odvolání nebylo uvedeno poučení o možnosti žádat o osvobození od soudních poplatků, čímž dal tento soudce najevo, že pro něj nebude přicházet do úvahy žádná nová skutečnost, jenž by, odůvodňovala novou žádost o osvobození od soudních poplatků. Další odvolací námitka žalovaného spočívá v tvrzení, že soud prvního stupně nesprávně dovodil, že žalovaný v nové žádosti o osvobození od soudních poplatků netvrdil žádné nové skutečnosti, poněvadž nepovažoval za takovou novou skutečnost novou výši inkasních plateb spojených s provozem rodinného domu ani skutečnost, že žalovanému bylo přiznáno osvobození od soudního poplatku ve výši 50 % v jiné věci vedené u Okresního soudu pro Prahu – západ pod sp. zn. 8 Cm 16/2021, kdy uvedené skutečnosti měl soud prvního stupně považovat za skutečnosti kvalifikované nové, dříve neuplatněné, schopné relevantně odůvodnit novou žádost o osvobození od soudních poplatků. Žalovaný tak navrhuje, aby odvolací soud rozhodl, tak, že se odvoláním napadené usnesení ve výroku II. a III. zrušuje a že , tituly před jménem, , Anonymizováno, , soudce Krajského soudu v Praze, je vyloučen z projednávání a rozhodnutí v této věci.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení a řízení, které předcházelo jeho vydání podle ust. § 212 a § 212a občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) a bez nařízení jednání [ust. § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Předně se odvolací soud v odvolacím řízení zabýval odvolatelem vznesenou námitkou podjatosti soudce , tituly před jménem, , Anonymizováno, [§ 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].6. Soudce , tituly před jménem, , Anonymizováno, ve svém vyjádření (čl. 237 spisu) k vznesené námitce podjatosti uvedl, že nemá žádný vztah k žalobkyni, dlužnici ani žalovanému, osobně je nezná, taktéž osobně nezná ani nemá vztah k právním zástupcům. K projednávané věci nemá žádný vztah.7. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Takovým poměrem je např. příbuzenský nebo jiný osobní vztah soudce k účastníkům, popř. k jejich zástupcům, nebo vztah k věci, který zpravidla předznamenává zájem soudce na výsledku řízení a tím zpochybňuje jeho nestrannost. Podle odst. 4 důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.8. Podle ust. § 15a odst. 2 o. s. ř. je účastník povinen námitku podjatosti soudce (přísedícího) uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce (přísedící), o jehož vyloučení jde; nevěděl-li v této době o důvodu vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později, může námitku uplatnit do 15 dnů po té, co se o něm dozvěděl. Později může námitku podjatosti účastník uplatnit jen tehdy, jestliže nebyl soudem poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců (přísedících).9. Odvolací soud shledal, že odvolatel uplatnil svou námitku podjatosti soudce ve svém odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, jehož vydáním dle odvolatele byl naplněn důvod pro vyloučení soudce, tedy ji uplatnil včas dle ust. § 15a odst. 2 o. s. ř.10. Odvolací soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že námitka podjatosti vznesená odvolatelem vůči soudci , tituly před jménem, , Anonymizováno, , spočívá v tom, že výzva k zaplacení soudního poplatku neobsahovala poučení o možnosti domáhat se osvobození od soudního poplatku, čímž měl dát soudce najevo, že jakékoliv další skutečnosti, pro které by měl být žalovaný od soudního poplatku osvobozen, nebude považovat za nové. Z toho je tedy zřejmé, že žalovaného námitka spočívá v jím tvrzeném nesprávném procesním postupu soudce v řízení, což ale nemůže být důvodem pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí v této věci dle ust. § 14 odst. 4 o. s. ř. Pro posouzení důvodnosti předmětné námitky žalovaného je proto zcela nerohodné jeho subjektivní přesvědčení o úvahách soudce, které jej k takovému postupu v řízení, měly vést.11. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že námitka podjatosti soudce , tituly před jménem, , Anonymizováno, vznesená odvolatelem je dle ust. § 14 odst. 4 o. s. ř. nedůvodná, pročež není dán důvod pro zrušení napadeného usnesení dle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.12. Námitka odvolatele, že výzva (druhá) k zaplacení soudního poplatku neobsahovala poučení o možnosti domáhat se osvobození od soudního poplatku, je dle odvolacího soudu nedůvodná. Jak plyne ze spisu, první výzva soudu prvního stupně žalovanému k zaplacení soudního poplatku za odvolání upozornění na možnost podat návrh na osvobození od soudního poplatku obsahovala (č. l. 173 spisu). Zástupce žalovaného toto jeho procesní právo dle § 138 odst. 1 o. s. ř. uplatnil a o jeho návrhu bylo i soudem rozhodnuto. Je tak zcela zjevné, že o procesním právu plynoucím z ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný v řízení již jednou poučen, jeho zástupcem je nadto advokát, jemuž by procesní práva žalovaného, jako účastníka řízení známá být měla, pročež již nebylo žádného důvodu, aby byl žalovaný opakovaně o jeho procesních právech soudem prvního stupně poučován, neboť ani poučovací povinnost soudu dle ust. § 5 o. s. ř. není bezbřehá. Ostatně zástupce žalovaného uvedené právo žalovaného opětovně uplatnil a soud prvního stupně se jeho dalším návrhem zabýval (viz dále). Odvolací soud tak neshledal v uvedeném postupu soudu prvního stupně v řízení pochybení, jehož důsledkem by bylo porušení práva žalovaného na nestranný a spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny), tedy není dán ani tento důvod pro zrušení napadeného usnesení dle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.13. Podle ust. § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudního poplatku, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, zcela může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela osvobození od soudního popl