12 Cmo 108/2023-148 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení (bod I. výroku), vrátil žalobci soudní poplatek ve výši 1 000 Kč (bod II. výroku) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku). V odůvodnění soud uvedl, že žalobce vzal žalobu zpět. Žalovaný č. 1 požadoval přiznat náhradu nákladů řízení, neboť ke zpětvzetí žaloby nedošlo v důsledku jeho chování. Soud postupoval podle § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení zastavil. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. rozhodl o vrácení soudního poplatku. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Uzavřel, že žalobce se domáhal vydání směnek z důvodu, že došlo k zániku závazku, který směnky zajišťovaly. Dne 5. 12. 2022 byly směnky žalobci vydány, neboť skončila notářská úschova. Nelze tedy určit, zda byla žaloba podána důvodně nebo zda některý z účastníků zastavení řízení zavinil. Proto náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal.2. Žalovaný č. 1 podal proti usnesení, konkrétně bodu III. výroku, včasné odvolání a navrhl jeho změnu tak, že žalovaný č. 1 má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 234 498 Kč. Uvedl, že žaloba nebyla podána důvodně a žalovaný č. 1 nezavinil, že řízení muselo být zastaveno. Obě podmínky by přitom musely být splněny současně. Žaloba nemohla být podána důvodně, neboť žalovaný č. 1 nemohl jednat podle toho, čeho se vůči němu žalobce domáhal, neboť směnky neměl ve své dispozici. To, že řízení muselo být zastaveno, zavinil výhradně žalobce, neboť ani jeden ze žalovaných neučinil žádné kroky směřující k vydání směnek. Směnky žalobci vrátila , Anonymizováno, , která byla s účinností od 1. 6. 2022 jmenována do notářského úřadu na místo odvolaného notáře , Anonymizováno, . Ten se žalobcem a žalovaným č. 1 uzavřel svěřenskou smlouvu. , Anonymizováno, není účastníkem řízení. Žalovaná č. 2 byla dočasným náhradníkem notáře , Anonymizováno, a v řízení postrádala pasivní legitimaci. , Anonymizováno, pak nebyla právní nástupkyní žalované č. 2. K vrácení směnek nedošlo v souvislosti s podanou žalobou, ani z důvodů, pro které žalobce tvrdil, že mu mají být směnky vydány. , Anonymizováno, předala žalobci směnky v souladu s čl. IV odst. 11 svěřenské smlouvy, a to z důvodu ukončení úschovy dne 30. 11. 2022. Důvodem vydání směnek bylo tedy výlučně uplynutí sjednané doby úschovy. Žalovaní nebyli v době podání žaloby ani poté v prodlení se splněním povinnosti vydat směnky. Žalobce od počátku věděl, že svěřenská smlouva je sjednána na dobu určitou do 30. 11. 2022 a že následně dojde k vydání směnek. Směnky byly vydány dne 5. 12. 2022 a ke zpětvzetí žaloby došlo až dne 7. 4. 2023. O vydání směnek informoval soud prvního stupně žalovaný č. 1 ve vyjádření k žalobě. Náklady řízení žalovanému č. 1 vznikly díky liknavému přístupu žalobce. I s ohledem na to by bylo nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovanému č. 1 spravedlivé.3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl usnesení v napadeném rozsahu potvrdit. Po shrnutí skutkového stavu zdůraznil, že žaloba byla podána důvodně, když žalobcův nárok byl v plném rozsahu uspokojen, tj. byly mu vráceny směnky, jejichž vrácení se domáhal. Pojem zavinění se posuzuje výhradně z procesního hlediska, přičemž není významné, zda žalovaný uspokojil nárok, ač takovou povinnost neměl; podstatné je pouze uspokojení nároku. K uspokojení žalovaného nároku po podání žaloby vedly kroky právního nástupce žalované č. 2 v součinnosti žalovaného č. 1. Směnky byly notářkou (právní nástupkyní žalované č. 2) vráceny v souladu s čl. IV odst. 11 svěřenské smlouvy, podle něhož si po 30. 11. 2022 měl žalobce zbylé směnky z úschovy převzít. Žalobce zpětvzetí žaloby nezavinil; nic jiného, než zpětvzetí žaloby, mu nezbývalo. Jinak by riskoval neúspěch v řízení v podobě zamítnutí žaloby. I kdyby odvolací soud dospěl k závěru, že zpětvzetí nebylo učiněno pro chování žalovaných, i tak by neměla být žádné ze stran přiznána náhrada nákladů řízení. Spornými jsou jak důvodnost žaloby, tak zavinění, přičemž odpověď na tuto otázku by znamenala rozsáhlé dokazování a prakticky i „rozhodnutí“ o meritu sporu. Pokud není zřejmé, kdo zastavení řízení zavinil, nelze postupovat podle § 146 odst. 2 o. s. ř., ale podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Nadto jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele pro aplikaci § 150 o. s. ř. Těmi jsou nastalé okolnosti, to, že žaloba byla podána důvodně a k jejímu zpětvzetí došlo kvůli uspokojení žalobcova nároku. Postup žalobce nebyl liknavý. Procesní kroky není možné činit v horizontu dnů či týdnů, ale je potřeba strategii promyslet. To platí obzvláště v případech, kdy nejde o jediné řízení mezi účastníky. Doba, v níž žalobce zareagoval na vydání směnek, je přiměřená a nelze ji klást k jeho tíži.4. Odvolací soud přezkoumal usnesení v odvoláním napadeném rozsahu podle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.).5. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný č. 1 ve vyjádření k žalobě ze dne 17. 1. 2023 oznámil, že směnky byly notářkou dne 5. 12. 2022 vydány žalobci v důsledku uplynutí doby, na kterou byla svěřenská smlouva sjednána. Žalobce vzal žalobu zpět podáním doručeným soudu dne 11. 4. 2023 s tím, že žaloba byla podána důvodně a žalobce její zpětvzetí nezavinil, když byla vzata zpět v důsledku uspokojení nároku. Z emailové zprávy , Anonymizováno, , notářky, vyplývá, že směnky byly dne 5. 12. 2022 předány osobě oprávněné.6. Podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).7. Z provázanosti § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. s § 146 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že zastavuje-li soud řízení, zabývá se při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Pokud je důvodem zastavení řízení zpětvzetí žaloby, nezaviní žalobce jeho zastavení tehdy, jestliže vzal pro chování žalovaného zpět žalobu, kterou podal důvodně. O zavinění žalobce tedy nejde, jsou-li kumulativně splněny dvě podmínky - žaloba byla podána důvodně a ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného. Nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoliv z hmotného práva, ale práva procesního, a proto i splnění shora uvedených podmínek je posuzováno výhradně z procesního hlediska. Se žalobcem proto nelze souhlasit, že pro přijetí závěru, zda šlo o důvodně podanou žalobu a zda příčinou zpětvzetí žaloby bylo chování žalovaných, resp. žalovaného č. 1, by bylo nezbytné učinit dokazování odpovídající svým rozsahem dokazování při rozhodování ve věci samé.8. Posuzování důvodnosti žaloby nelze omezit výhradně jen na to, co bylo uplatněno žalobním petitem. Podstatným je i obsah žalobních tvrzení, z nichž vyplývá důvod, proč se žalobce domáhá právě plnění specifikovaného v žalobním petitu. V posuzované věci zahájil žalobce řízení o vydání směnek s odůvodněním, že směnky zajišťovaly závazek odškodnění, přičemž tento závazek trval do doby uzavření dohody společníků, kterou žalovaný č. 1 odmítl bezdůvodně uzavřít. Uzavření dohody představovalo rozvazovací podmínku, jejíž splnění žalovaný č. 1 zmařil. Odhlédne-li odvolací soud v tuto chvíli, od osoby, která plnění žalobci poskytla, bylo plnění poskytnuto ze zcela jiného důvodu, než pro nějž byla žaloba podána. Tímto důvodem bylo uplynutí doby, na kterou byla smluvními stranami (kterou byl i žalobce) sjednána svěřenská smlouva a na základě které byly směnky, jejichž vydání bylo předmětem řízení, složeny do úschovy. Názor žalobce, že žaloba byla podána důvodně proto, že došlo ke splnění nároku uplatněného žalobním petitem, v němž zcela odhlédl od svých žalobních tvrzení, nelze jako zjednodušující přijmout. Ostatně za splněnou nepovažuje odvolací soud ani druhou ze shora uvedených podmínek, tj. zavinění žalovaného č. 1, když žaloba nebyla vzata zpět pro chování žalovaného č. 1. Ten pro splnění žalobou uplatněného nároku neučinil žádné kroky. A s ohledem na to, že směnky byly v úschově a podmínky jejich vydání byly smluvně upraveny, ani nemohl. Toho si žalobce musel být již v okamžiku podání žaloby vědom (byl jednou ze smluvních stran). Plnění žalobci žalovaný č. 1 také neposkytl; směnky vydala osoba stojící zcela mimo okruh účastníků řízení, kterou nelze za právního nástupce žalované č. 2 (náhradnice notáře , Anonymizováno, ) považovat; návrh ve smyslu § 107a o. s. ř. ostatně nebyl žalobcem ani podán.9. Předmětem řízení bylo vydání deseti směnek znějících na směnečný peníz ve výši 5 000 000 Kč (každá). Podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodn