12 Cmo 111/2023-71 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud v bodě I. výroku určil, že rozhodnutí účastníka přijaté dne 25. 5. 2022 jsou neplatná a v bodě II. výroku uložil účastníkovi povinnost zaplatit navrhovatelce náhradu nákladů řízení ve výši 25 716 Kč. Uvedl, že o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. Ode dne 25. 5. 2022, kdy se konala členská schůze, k nápravě pochybení družstva nedošlo. Účastník nečinil žádné kroky k mimosoudnímu vyřešení věci. Postup tkvící v aplikaci § 150 o. s. ř. nebylo možné použít, neboť dohoda „o nákladech řízení“ byla uzavřena ve prospěch účastníka. Obecná zásada o přiznání nákladů řízení úspěšné straně zůstala - pro nedostatečně odůvodněnou, a navíc důkazně nepodloženou argumentaci účastníka, nedoložena. Navrhovatelka měla plný úspěch ve věci a byla jí proto přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 25 716 Kč (soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna za sedm úkonů právní služby ve výši 17 500 Kč, náhrada hotových výdajů za sedm úkonů právní služby ve výši 2 100 Kč a 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 4 116 Kč).2. Účastník napadl usnesení, konkrétně bod II. výroku, včasným odvoláním a navrhl jeho změnu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že byly splněny předpoklady § 150 o. s. ř. Účastník se navrhovatelce snažil vyjít vstříc, uznal, že členská schůze nebyla svolána osobou oprávněnou, a nabízel mimosoudní vyřešení věci s tím, že svolá novou členskou schůzi. To žalobkyně odmítla a oběma stranám vznikly náklady. Bylo by tak spravedlivé, aby si je každý z nich nesl sám. Ne všechny úkony, za něž byla navrhovatelce přiznána náhrada, lze považovat za podání ve věci samé (podání ze dnů 13. 12. 2022, 19. 1. 2023 a 17. 4. 2023) ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Tyto úkony nelze považovat nadto ani za účelné, případně by za ně měla být přiznána odměna jen v poloviční výši.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání, a shledal odvolání účastníka důvodným, byť z jiných důvodů, než uváděl.4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že navrhovatelka a účastník uzavřeli při jednání konaném dne 15. 5. 2023 dohodu ve znění „Určuje se, že rozhodnutí účastníka přijaté dne 25. 5. 2022 a) o povolení opravy v bytě (usnesení č. 5) a b) o stanovení termínu dokončení celkové rekonstrukce bytu (usnesení č. 7), jsou neplatná. O nákladech řízení se účastníci nedohodli.“5. Řízení o neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby je řízením ve statusových věcech právnických osob, které je upraveno zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.). Podle § 1 odst. 3 z. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád. V posuzované věci nebylo možné zahájit řízení bez návrhu, a proto se úprava náhrady nákladů řízení uvedená v § 23 z. ř. s. neuplatní. Bylo tedy namístě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle ustanovení občanského soudního řádu (§ 142 a násl.). Navrhovatelka s účastníkem uzavřeli o předmětu řízení dohodu, jejíž obdobou je ve sporném řízení smír. Rozhodování o náhradě nákladů řízení se tak řídí § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení skončilo smírem, pokud v němž nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného. Citované ustanovení předpokládá, že se strany v rámci uzavřeného smíru dohodnou i o nákladech řízení (takové řešení má přednost). Nedohodnou-li se však (jako v posuzované věci), rozhodne o nich soud. V takovém případě však přichází v úvahu pouze jediná varianta rozhodnutí, a to ta, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Postup soudu prvního stupně, který přiznal navrhovatelce právo na náhradu jí vynaložených nákladů podle úspěchu ve věci, tak nemá oporu v zákoně. Nepřiznat náhradu nákladů za použití § 150 o. s. ř. může soud tehdy, když povinnost hradit náklady řízení stanovená v § 142, § 143, § 146 odst. 2 a § 147 o. s. ř. by se vzhledem ke konkrétním okolnostem jevila jako nepřiměřeně tvrdá. Povinnost hradit náklady řízení však v této věci ani navrhovatelce, ani účastníkovi nevznikla; o náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř.6. Z důvodů shora uvedených odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. v bodě II. výroku, podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.7. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož byla přiznána jejich náhrada v odvolacím řízení úspěšnému účastníkovi. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 2 238,50 Kč představují odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 1 550 Kč (úkonem byl sepis odvolání proti nemeritornímu rozhodnutí) podle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč advokátního tarifu a 21 % daně z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů, jejímž plátcem je právní zástupkyně účastníka, ve výši 388,50 Kč.