12 Cmo 119/2023-89 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením změnil jím vydané usnesení ze dne 31. května 2022, č. j. 37 Cm 28/2022-26 tak, že se řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 4) nevylučuje k samostatnému řízení (výrok I.), zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 29. dubna 2022, č. j. 37 Cm 28/2022-14 ve vztahu k žalované 2/ (výrok II.), zastavil řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 2) a 4) (výrok III.) a uložil žalovaným 2) a 4) zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 37 401 Kč s tím, že plněním žalované 3) podle bodu d) výroku směnečného platebního rozkazu ze dne 29. dubna 2022, č. j. 37 Cm 28/2022-24 zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost žalovaných 2) a 4). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že shora označeným směnečným platebním rozkazem bylo vyhověno žalobě o zaplacení směnečného peníze ve výši 79 823,23 Kč s příslušenstvím a odměnou. Vůči žalovanému 1) byl směnečný platební rozkaz zrušen a řízení bylo zastaveno usnesením ze dne 19. 1. 2023, č. j. 37 Cm 28/2022-52. Žalovaná 2) podala proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné námitky. Vůči žalované 3) nabyl směnečný platební rozkaz právní moci. Vůči žalovanému 4) byl směnečný platební rozkaz zrušen a řízení bylo ve vztahu k němu vyloučeno k samostatnému projednání. Protože žalobkyně vzala podáním ze dne 23. 2. 2023 žalobu vůči žalovaným 2) a 4) zpět z důvodu, že žalovaná 3) pohledávku zcela uhradila, soud postupoval podle § 96 odst. 2 o. s. ř. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. Uvedl, že řízení o důvodně podaném návrhu bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby z důvodu, že žalovaný uhradil dlužnou částku. Žalobkyni byla proto přiznána náhrada soudního poplatku ve výši 4 005 Kč, odměna za šest úkonů právního zastoupení po 4 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření k námitkám, další porada s klientem a zpětvzetí), šestkrát paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč a náhrada DPH ve výši 5 796 Kč.2. Proti výroku IV. podali žalovaní 2) a 4) včasné odvolání. Žalovaná 2) namítla, že jí bylo dne 27. 4. 2023 doručeno zpětvzetí žaloby, na něž reagovala svým podáním ze dne 22. 5. 2023, které bylo tentýž den doručeno soudu. Následně bylo právní zástupkyni žalované 2) doručeno odvoláním napadené usnesení, které bylo vydáno již dne 19. 5. 2023. Žalovaná 2) je přesvědčena, že popsaným procesním postupem bylo zásadním způsobem zasaženo do jejich procesních práv, neboť se řídila informací uvedenou v předmětné datové zprávě, v této lhůtě (tj. do 30. 5. 2023) se vyjádřila, ve svém podání ze dne 22. 5. 2023 sporovala oprávněnost žádosti žalobce o přiznání náhrady nákladů řízení vůči její osobě a dále sporuje i výši uplatněných nákladů, neboť nedůvodně byl účtován úkon pod bodem V. vyúčtování (další porada s klientem přesahující 1 hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) AT). Soud prvního stupně neměl mimo to postupovat podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., ale bylo na místě aplikovat ust. § 150 o. s. ř. a žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalované 2) nepřiznat. Žalovaná 2) setrvává na svém stanovisku, že předmětnou směnku nepodepsala, což vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu zpět před prvním jednáním ve věci, neměla možnost prokázat. Považuje za nespravedlivé, aby jí byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení. Je starobní důchodkyní, v tomto roce dovrší 80 let. Její zdravotní stav je velmi nepříznivý a je odkázána na pravidelnou pomoc svého syna. Již ve své žádosti o osvobození od soudních poplatků, o níž soud v důsledku vydání napadeného usnesení nerozhodl, osvědčila, že nevlastní žádný majetek významnější hodnoty. Je proto přesvědčena, že vůči její osobě mělo být postupováno podle ust. § 150 o. s. ř., neboť na její straně jsou okolnosti zvláštního zřetele hodné, které by měly vést soud při úvaze o přiznání náhrady nákladů řízení k dosažení individuální spravedlnosti na straně žalované 2). Navrhla proto, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku IV. o náhradě nákladů řízení vůči žalované 2) zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.3. Žalovaný 4) ve svém odvolání odkázal na vyúčtování nákladů řízení právním zástupcem žalobkyně ze dne 23. 2. 2023 a namítl, že rozporuje náhradu nákladů řízení dle písm. a) odst. II tohoto výpočtu ve výši 25 800 Kč. Náklady řízení ve výši 20 848 Kč byly dle písm. d) odst. I již započteny do pohledávky a tato pohledávka byla uhrazena. Žalovaný 4) neobdržel informaci, jaké úkony byly do těchto nákladů řízení zahrnuty a má za to, že odměna právního zástupce žalobkyně v bodech a) i. až iv. odst. II (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření k námitkám), tj. 4 x 4 300 Kč vč. DPH, již byla zahrnuta do nákladů řízení uvedených pod písm. d) odst. I. a uhrazena. Dále uvedl, že obdržel od právního zástupce žalobkyně kopii e-mailové komunikace mezi tímto zástupcem a žalobkyní, jejíž rozsah neodpovídá délce porady s klientem přesahující jednu hodinu. Navrhuje proto tento úkon „nezapočítat“. Žalovaný 4) souhlasí s náhradou poloviny nákladů řízení uvedených v bodu b) a c) odst. II s tím, že druhá polovina bude hrazena žalovanou 2), neboť posledních 12 let s ní není v žádném kontaktu a je vyloučena možnost jejich dohody o společné úhradě nákladů řízení.4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (§ 212, § 212a o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná.5. V posuzované věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 79 823,23 Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky vlastní, vystavené dne 31. 7. 2006 žalovaným 1) a avalované žalovanými 2) – 4). Soud žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem ze dne 29. 4. 2022, č. j. 37 Cm 28/2022-14, proti němuž podala žalovaná 2) včasné námitky. Uvedla v nich předně, že předmětnou směnku nepodepsala, dále, že blankosměnka byla vyplněna v rozporu s dohodou o vyplňovacím oprávnění a konečně, že žalovaná 3) směnečnou sumu uhradila. Usnesením ze dne 31. 5. 2022, č. j. 37 Cm 28/2022-24 byl směnečný platební rozkaz ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 4) zrušen pro jeho nedoručení těmto žalovaným. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) bylo řízení zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 1. 2023, č. j. 37 Cm 28/2022-52, ve vztahu k žalované 3) směnečný platební rozkaz nabyl právní moci. Dříve, než soud začal ve věci jednat, vzala žalobkyně svou žalobu podáním ze dne 23. 2. 2023 v plném rozsahu zpět s odůvodněním, že plněním ze strany žalované 3) došlo k uspokojení vymáhané pohledávky. Současně navrhla, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 37 401 Kč dle předloženého vyúčtování. K podání byla dále připojena e-mailová zpráva pracovnice žalobkyně , Anonymizováno, ze dne 23. 2. 2023, adresovaná zástupci žalobkyně, v níž se uvádí, že „úvěrový účet je splacený dne 1. 2. 2023 a uzavřený.“ Soud prvního stupně následně dne 27. 4. 2023 doručil zpětvzetí žaloby zástupkyni žalované 2) a žalovanému 4) a poté dne 19. 5. 2023 vydal odvoláním napadené usnesení, které bylo účastníkům řízení odesláno dne 24. 5. 2023. V mezidobí byla soudu prvního stupně doručena jednak žádost žalované 2) o přiznání osvobození od soudních poplatků (dne 17. 5. 2023), jednak vyjádření žalované 2) ke zpětvzetí žaloby a k návrhu žalobkyně na přiznání náhrady nákladů řízení (dne 22. 5. 2023).6. Podle ustanovení § 146 odst. 1 o. s. ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení7. a) skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného;8. b) bylo zastaveno.9. Podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).10. Podle ustanovení § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.11. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1878/2013, usnesení ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4308/2013, usnesení ze dne 23. 6. 2014, sp. zn. 32 Cdo 587/2014, usnesení ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2524/2014, usnesení ze dne 23. 10 2014, sp. zn. 33 Cdo 1787/2014) se podává, že rozhodování o náhradě nákladů řízení obecně ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Smyslem využití této zásady je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil. Pokud soud zastavuje řízení, zabývá se tedy v souladu s § 146 odst. 2 o. s.