12 Cmo 127/2023-125 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 2. 3. 2023, č. j. 16 Cm 35/2023-18 a v době II. výroku uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 12 576,20 Kč.2. Uvedl, že k návrhu žalobce rozhodl soud o žalobě směnečným platebním rozkazem, proti němuž podala žalovaná včasné námitky, v nichž uvedla, že směnka zajišťovala závazky žalované vůči žalobci ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 7. 2. 2007 č. , Anonymizováno, , kterou uzavřela jako spotřebitelka. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky (dále jen „VOP“), ve kterých bylo v článku 6 sjednáno zajištění blankosměnkou, kterou byl žalobce oprávněn vyplnit libovolně o částku, datum splatnosti a platební místo. To žalobce učinil a na základě jeho návrhu byl rozhodcem , Anonymizováno, vydán dne 16. 1. 2008 č. j. , Anonymizováno, rozhodčí nález, a to na podkladě směnky, která je předmětem tohoto řízení. Na základě rozhodčího nálezu byla vůči žalované vedena i exekuce, která byla usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 17. 5. 2022 č. j. 8 Nc 4318/2008-66 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 11. 2022 č. j. 14 Co 173/2022-132 zastavena z důvodu neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru. Ze stejných důvodů je stiženo neplatností i vyplňovací právo ke směnce. Žalobou uplatněný nárok je promlčený, neboť nemohlo dojít ke stavění promlčecí doby pro zneužití práva žalobce jako věřitele v rozhodčím a následně i v exekučním řízení. Ujednání o vyplňovacím právu ke směnce a o zajištění pohledávek směnkou je ujednáním neoddělitelným od absolutně neplatné úvěrové smlouvy.3. Žalobce uvedl, že soud není posouzením smlouvy v exekučním řízení vázán. I kdyby dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy, jsou ujednání o zajištění dluhů žalované z této smlouvy směnkou a ujednání o vyplňovacím právu od této smlouvy oddělitelná. V případě neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobce právo na vydání bezdůvodného obohacení a směnkou byly zajištěny veškeré pohledávky žalobce za žalovanou vyplývající z této smlouvy, ať se již jedná o plnění ze smlouvy či v případě neplatnosti této smlouvy z bezdůvodného obohacení. Nárok promlčen není, neboť v minulosti probíhalo rozhodčí řízení, které vyústilo ve vydání rozhodčího nálezu. Po vydání rozhodčího nálezu bylo vedeno i řízení exekuční. Po tuto dobu došlo ke stavění promlčecí doby. Námitku promlčení je také v rozporu s dobrými mravy, když žalovaná svůj dluh vůči žalobci nesplnila.4. Soud provedl dokazování směnkou, smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 7. 2. 2007 včetně VOP, rozhodčím nálezem ze dne 16. 1. 2008, č. j. , Anonymizováno, , usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 17. 5. 2022, č. j. 8 Nc 4318/2008-66, usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 11. 2022 č. j. 14 Co 173/2022-132. Nebylo sporu o tom, že žalovaná žalobci nevrátila ani celou jistinu poskytnutou na základě této úvěrové smlouvy.5. Při právním posouzení vycházel soud z §§ 2 a 12 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2010 (dále jen „z. s. ú.“), §§ 39, 52, 55 a 56 zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) a čl. I § 75 a čl. I § 10 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen z. s. š.).6. Soud uvedl, že důkazní břemeno k prokázání námitek majících původ v mimosměnečných vztazích účastníků tíží směnečného dlužníka (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 29 Cdo 1090/2018). Nebylo sporu, že nevyplněná směnka vystavená žalovanou zajišťovala nároky žalobce vůči žalované z uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru, že se jednalo o úvěr spotřebitelský, že vyplňovací právo pro žalobce vyplývalo z bodu 6 VOP a že žalovaná nevrátila ani celou poskytnutou jistinu. Spornou zůstala otázka platnosti smlouvy o revolvingovém úvěru. Soud dospěl k závěru, že formulářová smlouva o revolvingovém úvěru, kterou žalovaná uzavřela jako spotřebitelka, je z důvodu kolize s dobrými mravy stižena neplatností z důvodu ceny úvěru vyjádřené v RPSN ve výši 72,67 %, v množství smluvních pokut, zajištění blankosměnkou a z důvodu drobného až nečitelného písma VOP. Neplatná jsou tedy i ujednání o rozhodčí doložce a o zajištění směnkou, a to včetně ve VOP obsaženém vyplňovacím právu. Soud neměl žádný rozumný důvod, pro který by se odchýlil při posuzování této otázky od posouzení této otázky soudy v jiné věci (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3535/2021). Ujednání o zajištění směnkou a o vyplňovacím právu pro žalobce nejsou ujednáními oddělitelnými, a to proto, že všechna výše uvedená ujednání jsou ve svém souhrnu - přihlédnuto k formulářové povaze smlouvy a k velmi drobnému až nečitelnému písmu - zneužívající ve smyslu § 56 odst. 1 obč. zák. Taková smlouva se příčí dobrým mravům a je neplatná v celém rozsahu (§ 39 občanského zákoníku), když naplňuje kritéria zjevné nespravedlnosti (nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11). Jelikož soud shledal neplatnou úvěrovou smlouvu jako celku, nebyl žalobce oprávněn směnku vyplnit a uplatnit z ní směnečnou pohledávku. Bylo tedy nadbytečné zabývat se tím, zda je žalobou uplatněný nárok promlčen, či zda došlo ke stavění promlčecí doby po dobu rozhodčího a exekučního řízení. S ohledem na uvedené soud podle § 175 odst. 4 o. s. ř. směnečný platební rozkaz zrušil a ve sporu úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení.7. Žalobce napadl rozsudek v rozsahu, v němž byl zrušen směnečný platební rozkaz v části, jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit směnečný peníz ve výši 39 783 Kč, včasným odvoláním a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti v rozsahu směnečného peníze ve výši 39 783 Kč. Uvedl, že důvody případné neplatnosti smlouvy se nevztahují na rozhodčí doložky, ujednání o zajištění blankosměnkou a směnečná vyplňovací prohlášení. Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 99/11 nelze aplikovat, neboť se týkal odlišné věci (pravomoci rozhodce). V době uzavření smlouvy žalovaná proti ujednáním o smluvních pokutách a úrocích nic nenamítala, svým podpisem na smlouvě s jejich výší vyslovila souhlas. Žalovaná měla také dostatek času seznámit jak s obsahem smlouvy, tak obchodními podmínkami. Ochrana spotřebitele nemůže být neomezená. Aby mohl být právní úkon považován za příčící se dobrým mravům, musel by se jeho obsah ocitnout v rozporu s obecně uznávaným míněním a v rozporu se zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Úrok byl sjednán v zákonných limitech. Bylo sjednáno poskytnutí částky 47 114 Kč, která měla být vrácena v 36 splátkách společně s úrokem po 2 723 Kč. Nominální úroková sazby tak činí 55,88 % ročně. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 21Cdo 1484/2004 vyzdvihl, že má být při posuzování úrokových sazeb přihlédnuto k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Úvěr byl poskytnut v roce 2007, kdy v únoru 2007 nejvyšší úrokové sazby činily 19,85 %. Sjednaná sazba uvedenou překračuje pouze o 2,8násobek, přičemž za nepřiměřené jsou v současné době považovány sazby převyšující obvyklou míru více jak čtyřnásobně. U nebankovních poskytovatelů je běžné, že úrok je o něco vyšší než u bankovních subjektů (k tomu např. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 66 Co 580/2019). Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 20 Cdo 66/2023 neshledal vzhledem k okolnostem v rozporu s dobrými mravy ani sazbu ve výši 150,84 %. Dále poukázal na účel smluvní pokuty a rozhodnutí týkající se posuzování ujednání o jejich výši (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. 26 Cdo 1109/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 29 Odo 426/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 23 Cdo 436/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 33 Cdo 772/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3789/201 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 805/2005). Při posouzení rozporu s dobrými mravy pak nesmí zůstat stranou otázka, zda osoba dovolávající se jich vyvinula dostatečnou míru pečlivosti a předvídavosti při uzavírání právního vztahu. Byla-li by smlouva posouzena jako neplatná pro rozpor s dobrými mravy, byla by poskytnuta ochrana nezodpovědnému jednání dlužníka, který porušil zásadu „pacta sunt servanda“. Poukázal na to, že žalovaná do dnešního dne nesplatila ani celou jistinu a je to tedy ona, kdo porušuje své povinnosti. Rovněž má za to, že dohoda o vyplnění směnky i směnka samotná jsou oddělitelnými právními úkony podle § 41 obč. zák. (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 33 Odo 771/2005. V posuzované věci byla vystavena směnka, která měla zajistit nejen případnou pohledávku vyplývající ze smlouvy, ale i pohledávku žalobce vzniklou z bezdůvodného obohacení (v případě neplatnosti smlo