12 Cmo 5/2023-168 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem zrušil soud prvního stupně ve věci vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 20. 5. 2022, č. j. 49 Cm 13/2022-12 a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 129 121,50 Kč.2. Podle odůvodnění rozsudku se žalobkyně domáhala na žalovaných zaplacení směnečné pohledávky ve výši 236 531 Kč se směnečným úrokem a směnečnou odměnou ze směnky, vystavené žalovanými nikoli na řad žalobkyně dne 18. 4. 2019 ve , Anonymizováno, .3. V námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu žalovaní uvedli, že směnka, která byla vystavena jako blankosměnka, zajištovala pohledávku ze smlouvy o půjčce, která je absolutně neplatná a směnka tak postrádá kauzu. Žalovaní uzavřeli dne 21. 3. 2019 se společností , právnická osoba, (dále jen , právnická osoba, ) soubor tří smluv (smlouva o budoucí smlouvě o dílo, smlouva o dílo na projektovou dokumentaci a smlouva příkazní). Žalobkyně žalovaným, kteří nedisponovali vlastními finančními prostředky na výstavbu rodinného domu, nabídla zprostředkování hypotečního úvěru. Žalovaní byli společností , právnická osoba, uvedeni v omyl, že pro ně od banky získá úvěr a žalovaní budou moci využít program nulová hotovost. Úvěr společnost nezajistila a následně žalovaným nabídla financování smluvně sjednané zálohy prostřednictvím bezúročné půjčky, poskytnuté třetí osobou. Takto žalovaní uzavřeli se žalobkyní dne 18. 6. 2019 smlouvu o půjčce č. , Anonymizováno, a zajistili ji vystavenými blankosměnkami. Finanční prostředky od žalobkyně neobdrželi, údajně měly být převedeny na účet společnosti , právnická osoba, . Přestože žalobkyně věděla, že žalovaní nedisponují žádnými finančními prostředky, byla splatnost půjčky stanovena na dva měsíce. Na splátkách půjčky od září 2019 do června 2020 zaplatili celkem 56 100 Kč. Se společností , právnická osoba, uzavřeli dne 30. 5. 2019 smlouvu o dílo, od níž žalobkyně dne 28. 12. 2021 odstoupila z důvodu neuhrazení zálohy. Dne 21. 4. 2022 vyplnila žalobkyně blankosměnku na směnečný peníz, zahrnující dlužnou jistinu, smluvní pokutu a úrok z prodlení a směnku uplatnila. Uzavřená smlouva o půjčce je ve skutečnosti spotřebitelským úvěrem na bydlení v režimu zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jehož ustanovení § 112 zakazuje zajištění závazků ze spotřebitelského úvěru prostřednictvím směnky. Vystavení a použití směnky je s tímto zákonným ustanovením v rozporu. Žalobkyně při sjednávání a poskytnutí půjčky nepostupovala s odbornou péčí, čestně, transparentně a nezohlednila práva a zájmy žalovaných. Žalovaným v rozporu s ustanoveními § 75, 76 odst.1, 77, 105 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovala nejasné, nepravdivé, zavádějící a klamavé informace, neposoudila úvěruschopnost žalovaných, příslušnou smlouvu žalovaným neposkytla v dostatečném předstihu před jejím uzavřením. Smlouva neobsahuje zákonem stanovené informace. Žalobkyni muselo být zřejmé, že se žalovaní s ohledem na splatnost půjčky do dvou měsíců dostanou do prodlení s jejím splacením. Smlouva o půjčce jako kauza směnky je absolutně neplatná (§ 588 obč. zák.) a žalovaní nejsou povinni plnit. V případě, že by se soud neztotožnil s tvrzením o absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce, namítli relativní neplatnost smlouvy (§ 580 odst.1 obč. zák.) pro rozpor s dobrými mravy. Závazek k úhradě smluvní pokuty žalovaným platně nevznikl. Půjčené finanční prostředky byly převedeny na účet společnosti , právnická osoba, a nikdy se nedostaly do dispoziční sféry žalovaných. Smluvní ujednání o smluvní pokutě je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a představuje zakázané ujednání ve smyslu § 1813 obč. zák. Pokud by toto ujednání soud neshledal neplatným, požadovali, aby smluvní pokutu moderoval (§ 2051 obč. zák.). Dále uvedli, že s ohledem na majetkové a personální propojení společností , právnická osoba, a žalobkyně bylo jejich jednání v rámci přístupu k žalovaným v postavení spotřebitelů koordinované a nepoctivé, obě společnosti při něm využily svého postavení silnější strany.4. Na podporu svých námitkových tvrzení žalovaní v podání ze dne 25. 9. 2022 odkázali na závěry, přijaté Ústavním soudem v nálezu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I. ÚS 2337/21, v němž byla posuzována obdobná smlouva o půjčce, zajištěná směnkou. V podání dále rozvedli podané námitky v intencích závěrů předmětného ústavního nálezu.5. Žalobkyně námitky žalovaných jako nedůvodné odmítla. Zdůraznila zejména, že kauzou projednávané věci je poskytnutí půjčky, nikoliv plnění ze vztahu mezi žalovanými a společností , právnická osoba, . Smluvní vztahy žalovaných se společností , právnická osoba, ani jejich důsledky nemohou mít vliv na projednávanou věc a směnečnou povinnost žalovaných. Žalobkyně byla v žádosti o poskytnutí půjčky i ve smlouvě o půjčce ubezpečena o tom, že žalovaní mají zajištěn dostatek finančních prostředků nebo jiných zdrojů k vrácení půjčky a jsou tak schopni dostát svým závazkům vyplývajícím z této smlouvy. Nelze ji považovat za jednoznačně nevýhodnou pro jakoukoli ze stran. Smluvní pokuta a okolnosti, za nichž byla sjednána, se nijak nevymykají ze situací, které Nejvyšší soudu v souladu se svou ustálenou rozhodovací praxí považuje za přiměřenou a odpovídající dobrým mravům a pravidlům slušnosti. Ve smlouvě o půjčce bylo sjednáno, že je účelově vázána k úhradě zálohy pro financování přípravných prací ke stavbě budoucího rodinného domu pro žalovaného dle uzavřených smluv a bylo sjednáno, že bude poskytnuta přímo společnosti , právnická osoba, jako budoucímu zhotoviteli. Takto poskytnuta byla.6. Na základě provedeného dokazování (směnkou, smlouvou o půjčce č. , Anonymizováno, , smlouvou o dílo, uzavřenou mezi žalovanými a společností , právnická osoba, a odstoupením společnosti , právnická osoba, od této smlouvy ze dne 28. 12. 2021, předžalobními výzvami, emailovou korespondencí mezi žalovanými a společností , právnická osoba, , bankovním výpisem z účtu žalobkyně, výpisy žalobkyně a společnosti , právnická osoba, z obchodního rejstříku) soud zjistil, že žalovaní uzavřeli se společností , právnická osoba, smlouvu o budoucí smlouvě o dílo č. , Anonymizováno, , smlouvu o dílo na projektovou dokumentaci č. , Anonymizováno, a smlouvu příkazní č. , Anonymizováno, . Podle smlouvy se žalovaní zavázali zaplatit zálohu ve výši 170 000 Kč na financování přípravných prací ke stavbě. Následně žalovaní se žalobkyní uzavřeli dne 18. 4. 2019 smlouvu o půjčce č. , Anonymizováno, , jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovaným půjčku ve výši 170 000 Kč, účelově vázanou na financování zálohy dle čl. II. bodu 2.1 smlouvy, uzavřené mezi žalovanými a společností , právnická osoba, . Splatnost půjčky byla sjednána na 18. 6. 2019, pro případ prodlení s vrácením byla sjednána smluvní pokuta. K zajištění závazků ze smlouvy o půjčce vystavili žalovaní dne 18. 4. 2019 v , adresa, nikoliv na řad žalobkyně, s doložkou bez protestu, blankosměnku. Žalobkyně ji následně vyplnila v údaji směnečného peníze 236 531 Kč a data splatnosti 21. 4. 2022. Na půjčku žalovaní v období 09/2019-06/2021 pravidelně platili měsíční splátky ve výši 2 550 Kč. Následně žalovaní se společností , právnická osoba, uzavřeli smlouvu o dílo č. , Anonymizováno, , od níž společnost dne 28. 12. 2021 odstoupila pro nezaplacení zálohových plateb žalovanými. Důkaz znaleckým posudkem za účelem posouzení, zda by žalovaní byli schopni dostát závazku z předmětné půjčky, soud jako nadbytečný neprovedl, když zajištění spotřebitelského úvěru na bydlení směnkou shledal nezákonné.7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a v intencích právních závěrů, vyjádřených v nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I. ÚS 2337/21 námitky žalovaných vyhodnotil jako důvodné. Konstatoval, že žalobkyně u téhož soudu jako soudu místně příslušného podle místa plnění ze směnky vede řadu sporů, její postup „ohledně smlouvy o půjčce a zajištění směnkou“ shledal minimálně v rozporu s dobrými mravy, což odůvodnil tím, že „žalobkyně poskytuje půjčky na realizaci staveb, které si lidé objednají u společnosti , právnická osoba, , přičemž podle smluvních ujednání taková půjčka, která má být vrácena do dvou měsíců, je vymáhána směnkou se splatností až za více než dvou letech, kdy již „naběhla smluvní pokuta na částku 85 000 Kč a zákonný úrok z prodlení“. Toto jednání žalobkyně je v rozporu s tím, co žalobkyně predikovala stran nezbytnosti včasného vrácení půjčky tak, aby finanční prostředky mohla dále využít. Jde o jednání nemravné, neboť je v „rozporu se smyslem uzavřené smlouvy a tvrzením žalobkyně v této smlouvě a zajištění směnkou je to skutečně obcházení zákona o spotřebitelském úvěru.“ Z uvedeného důvodu soud posoudil „daný případ půjčky jako případ, na který se vztahuje ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru“ a „je zde jasná úplatnost této smlouvy, když smluvní pokuta je fakticky úrok“, který je pouze odložen po dobu dvou měsíců, kdy následuje úrok, není-li zaplaceno. Uzavřel, že „režim sjednaný smlouvou o půjčce je nutno podřadit pod smlouvu o spotřebitelské