14 Cmo 107/2023-339 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. řízení zastavil, výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III. uložil navrhovatelce povinnost zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Plzni státem hrazené náklady řízení – znalečné ve výši 158 306,10 Kč.2. Předmětné řízení směřovalo k vyloučení účastníka 1) , Anonymizováno, z výkonu funkce člena statutárního orgánu v obchodních korporacích, v nichž tuto funkci vykonává, tj. v účastnicích 2) až 4). V průběhu řízení vzala navrhovatelka podáním ze dne 20. června 2022 návrh zcela zpět, náklady řízení nepožadovala. „Žalovaní“ se zpětvzetím „žaloby“ [správně „účastníci“ a „návrh“, neboť nadepsané řízení je řízením ve statusové věci právnické osoby dle § 3 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 85 písm. b) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen „z. ř. s.“/ - pozn. odvolacího soudu] souhlasili, náklady řízení nepožadovali. Soud prvního stupně proto na základě zpětvzetí návrhu a za souhlasu ostatních účastníků se zpětvzetím návrhu předmětné řízení podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zastavil.3. O nákladech řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl dle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. [posouzení otázky nákladů řízení v daném případě však podléhá režimu § 23 a § 24 z. ř. s.; ustanovení § 146 o. s. ř. na dané řízení nedopadá – pozn. odvolacího soudu]. Při řešení otázky nákladů řízení vzniklých státu vyšel z § 148 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady řízení představuje státem vyplacené znalečné (odměna a náhrada nákladů spojených s vypracováním znaleckého posudku) ve výši 158 306,10 Kč.4. Proti výroku III. usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu změnil tak, „že se žalobci povinnost zaplatit České republice státem hrazené náklady řízení neukládá.“5. Odvolatelka má za to, že soud prvního stupně otázku náhrady nákladů řízení nesprávně právně posoudil. Namítá, že již jednou proti rozhodnutí, jímž bylo znalci , právnická osoba, . (dále jen „znalec“) soudem za podaný posudek přiznáno znalečné ve výši 198 306,10 Kč, brojila. Setrvává na svém názoru, že znalečné je zcela nepřiměřené a uváděný rozsah prací je zcela neadekvátní obsahu předloženého znaleckého posudku; „obsah posudku a způsob jeho zpracování je hanebný a jeho cena je skandální.“ Odvolatelka byla nucena vzít podaný návrh zpět, neboť od podání návrhu došlo k zásadním změnám situace, pokračování v řízení již postrádalo účel. Bylo třeba vyřešit, kdo by měl náklady řízení nést. Znalec pracoval neefektivně, znalecký posudek byl hotov až v době, kdy již z objektivního hlediska nebyl potřebný, proto považuje za nespravedlivé, aby platila „tak vysoké náklady za tak špatný výsledek, a to za situace, kdy díky délce trvání řízení se stal výsledek řízení již zbytečným.“6. Účastníci 1) až 4) se k podanému odvolání nevyjádřili.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.) má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.9. Z obsahu spisu se podává, že navrhovatelka se [jakožto přihlášený věřitel v insolvenčních řízeních týkajících se účastnice 2) a 3)] domáhala, aby soud rozhodl o vyloučení účastníka 1) , Anonymizováno, z výkonu funkce člena statutárního orgánu v účastnicích 2) až 4). Již v samotném návrhu jako jeden z důkazních prostředků navrhla zpracování znaleckého posudku z oboru ekonomie pro posouzení ekonomického stavu a vývoje účastnic 2) a 3). Soud prvního stupně vypracování znaleckého posudku zadal, znalce ustanovil usnesením ze dne 10. února 2021, č. j. 49 Cm 102/2019-207, ve znění opravného usnesení ze dne 18. března 2021, č. j. 49 Cm 102/2019-215. Znalec několikráte žádal soud o poskytnutí součinnosti, neboť účastníci řízení mu neposkytli veškeré potřebné podklady podstatné pro vypracování zadaného znaleckého posudku. S konkludentním souhlasem soudu prvního stupně byla lhůta k podání znaleckého posudku prodloužena do 31. března 2022. Znalecký posudek byl v uvedené lhůtě soudu prvního stupně předložen. Soud prvního stupně usnesením ze dne 9. května 2022, č. j. 49 Cm 102/2019-272, znalci za podaný znalecký posudek přiznal znalečné v celkové výši 198 306,10 Kč včetně DPH. K odvolání navrhovatelky a účastníka 1) Vrchní soud v Praze jako soud odvolací předmětné rozhodnutí usnesením ze dne 15. září 2022, sp. zn. 14 Cmo 195/2022, podle § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Následně bylo pravomocným usnesením ze dne 2. listopadu 2022, č. j. 49 Cm 102/2019-308, přiznáno znalečné v celkové výši 198 306,10 Kč; proti tomuto dalšímu usnesení odvolání podáno nebylo. Znalečné bylo znalci v plné výši proplaceno (viz platební poukaz č. l. 324 spisu) - částka 40 000 Kč ze zálohy složené navrhovatelkou a zbývajících 158 306,10 Kč bylo vyplaceno z rozpočtových prostředků. Dne 20. února 2023 soud prvního stupně na základě zpětvzetí návrhu (podání ze dne 20. června 2022) předmětné řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.10. Pokud jde o náklady řízení vzniklé státu, odvolací soud předně uvádí, že podle § 141 odst. 2 o. s. ř. mj. náklady důkazů, které nejsou kryty zálohou, platí stát, který pak má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). V této souvislosti odvolací soud zdůrazňuje, že otázka náhrady nákladů řízení státu není založena na kritériu účelnosti důkazního prostředku, ale pouze na tom, zda v souvislosti s řízením stát platil náklady obstarání a provedení důkazů. Odvolatelka zcela pomíjí, že soud prvního stupně oprávněnost výše znalcem požadovaného znalečného (všech položek, ze kterých se skládá) posoudil a stanovil výši znalečného; proti tomuto usnesení odvolatelka nebrojila; usnesení o přiznání znalečného je pravomocné a znalečné bylo znalci již proplaceno. Řešení námitek zpochybňujících věcnou správnost znaleckého posudku překračuje rámec přezkumu odvoláním napadeného usnesení.11. Jinak řečeno, přezkoumání výše odměny přiznané znalci, ani kvality podaného znaleckého posudku není (a ani nemůže být) předmětem přezkumu v rámci daného odvolacího řízení. O znalečném již bylo pravomocně rozhodnuto, znalečné ve výši 158 306,10 Kč bylo z rozpočtových prostředků vyplaceno. Tudíž lze pouze posoudit, zda navrhovatelka zavinila, že došlo k zastavení předmětného řízení. Z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by ke zpětvzetí návrhu a následně zastavení řízení vedly příčiny na straně účastníků 1) až 4) [a ani sama navrhovatelka nic takového konkrétně netvrdí]. Naopak je zřejmé, že zpětvzetí návrhu bylo vůlí navrhovatelky, jež předmětné řízení v dané fázi řízení považovala za nadbytečné. Lze tedy ve shodě se soudem prvního stupně uzavřít, že k zastavení předmětného řízení došlo pro chování navrhovatelky v důsledku jejího rozhodnutí o zpětvzetí návrhu; tudíž odpovědnost za výsledek daného řízení nese právě navrhovatelka. V poměrech projednávané věci to znamená, že povinnost nahradit státu vzniklé náklady řízení zcela stíhá navrhovatelku; tato není osobou splňující podmínky pro osvobození od povinnosti platit soudní poplatek dle § 138 o. s. ř., aby jí nebylo jí možné uložit povinnost k náhradě nákladů řízení vzniklých státu (takové skutečnosti z obsahu spisu neplynou).12. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (ve výroku III.) podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 23 z. ř. s.