14 Cmo 143/2022-83 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví uvedeným rozsudkem určil, že jediným společníkem společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále též jen „společnost“) je žalovaný 1/ (výrok I.), žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení 19 620 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:- žalobkyně a žalovaný 1/ jsou bývalí manželé, manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích, č. j. 4 C 154/2018-22, v právní moci dne 11. 9. 2018,- společné jmění manželů není dosud pravomocně vypořádáno,- společnost vznikla, byla založena a zapsána do obchodního rejstříku 5. 12. 2005, návrh na zápis je „datován“ 29. 11. 2005, jeho součástí je i souhlas žalobkyně s použitím prostředků ze společného jmění manželů k úhradě vkladu základního kapitálu společnosti, podpis žalobkyně byl úředně ověřen (dále též jen „souhlas žalobkyně“), peněžitý vklad do základního kapitálu společnosti činil 250 000 Kč,- jediným společníkem společnosti byl (od vzniku společnosti) do 23. 11. 2021 žalovaný 1/, od 24. 11. 2021 je jako jediná společnice v obchodním rejstříku zapsána žalovaná 2/,- dne 5. 12. 2019 byla uzavřena smlouva o převodu podílu, jíž žalovaný 1/ převedl na žalovanou 2/ obchodní podíl ve společnosti v rozsahu 100 % (dále též jen „smlouva o převodu podílu“),- souhlas žalobkyně k převodu podílu dán nebyl.3. Na takto ustaveném základě dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, odkázal na „rozhodnutí“ Nejvyššího soudu 29 Cdo 673/2008“. Smlouva o převodu podílu je neplatným právním jednáním, neboť bylo prokázáno, že při založení společnosti byly na zaplacení vkladu použity finanční prostředky ze společného jmění manželů, společné jmění manželů není dosud vypořádáno a žalovaný 1/ smlouvu o převodu podílu uzavřel bez souhlasu žalobkyně (§ 714, § 715 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále též jen „o. z.“); žalovaný 1/ je nadále společníkem společnosti. Dodal, že existovala-li by k okamžiku založení společnosti žalovaným 1/ tvrzená (a jím v řízení předložená) darovací smlouva datovaná dnem 6. 11. 2005, jímž měla matka žalovaného 1/ darovat (výlučně) žalovanému 1/ částku 300 000 Kč za účelem složení základního jmění společnosti (dále též jen „darovací smlouva“), tuto by „zcela jistě“ k návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku předložil (a nikoli souhlas manželky), což se nestalo.4. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).5. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní odvolání, navrhujíce, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Odvolatelé namítají, že měl-li soud prvního stupně za to, že jimi tvrzené skutečnosti (o původu finančních prostředků použitých při založení společnosti) nebyly řádně tvrzeny a prokázány, měl je (v souladu s § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.) poučit, to se však nestalo. Uvedené rezonuje o to více, neprovedl-li soud prvního stupně jimi (k prokázání sporných skutečností) navrhované důkazy.7. Nesouhlasí ani se závěrem soudu prvního stupně ohledně původu finančních prostředků použitých při založení společnosti. Dovozují, že je-li ze souhlasu žalobkyně zřejmé pouze to, „aby její manžel použil prostředků ze sjm k úhradě do základního kapitálu“, pak ovšem uvedená listina již neprokazuje, jaké finanční prostředky byly (nakonec) fakticky použity. „Důkazní břemeno o skutečnosti, že k úhradě vkladu nebyly použity finanční prostředky mající původ v sjm …. leží na žalovaném 1/“, tomu však nebyl dán „procesní prostor“ tvrzené skutečnosti (o původu peněz spadající do jeho výlučného vlastnictví) prokázat, přesto, že k prokázání navrhl důkazy (svědecké a účastnický výslech), jimiž se však soud prvního stupně nezabýval.8. Žalobkyně s podaným odvoláním nesouhlasila, navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.9. Má za to, že rozhodnutí soudu prvního stupně je správné; správný je (i) závěr o neplatnosti smlouvy o převodu podílu. Byly-li žalovaným 1/ tvrzené skutečnosti v průběhu řízení „vyvráceny“, nebyl prostor pro to, aby bylo žalovanému 1/ poskytováno poučení dle § 118a o. s. ř. Na přijatém závěru nemohl ničeho změnit ani výslech jeho rodičů, neboť i pokud by bylo prokázáno tvrzení o poskytnutí finančních prostředků pro založení společnosti, neznamená to, že právě tyto prostředky byly k uvedenému účelu použity; rozvádí své pochybnosti o věrohodnosti navržených svědků.10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.11. Soudu prvního stupně je na místě dát za pravdu, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř), k problematice srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 673/2008, ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3161/2010, ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 278/2015, dne 21. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 3614/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2020, sp. zn. 24 Cdo 465/2020, a judikaturu tam citovanou.12. Závěr soudu prvního stupně o původu finančních prostředků použitých žalovaným 1/ při založení společnosti však (již) považuje odvolací soud za minimálně předčasný.13. Z obsahu spisu se podává, že žalovaní sporují tvrzení žalobkyně, že finanční prostředky použité žalovaným 1/ při založení společnosti (na splacení vkladu do základního kapitálu společnosti) byly prostředky náležejícími do společného jmění manželů, obchodní podíl ve společnosti tudíž nebyl - dle jejich názoru - součástí společného jmění manželů, k jeho převodu nebylo třeba souhlasu žalobkyně. Žalovaní tvrdí, že se jednalo o výlučné finanční prostředky žalovaného 1/, jež získal darem od (svých) rodičů. K prokázání svého tvrzení označili (v podání ze dne 6. 4. 2021, a při jednání konaném před soudem prvního stupně dne 3. 3. 2022, č. l. 40) důkazy (darovací smlouvu, výslech svědků , Anonymizováno, , , Jméno žalované A, , , tituly před jménem, , Anonymizováno, a účastnický výslech žalovaného 1/).14. Soud prvního stupně (bez dalšího) uzavřel, že „má za prokázané“, že finanční prostředky použité při zakládání společnosti žalovaným 1/ patřily do společného jmění manželů, přičemž uvedenou skutečnost měl za prokázanou souhlasem žalobkyně. S důkazními návrhy žalovaných se (v rozhodnutí) nevypořádal (pouze – bez bližší argumentace – stručně uzavřel, že existovala-li by darovací smlouva, „zcela jistě“ by ji žalovaný 1/ k návrhu na zápis do obchodního rejstříku předložil).15. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností (§ 120 odst. 1 o. s. ř.) leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky. Je na účastníkovi, který tvrdí, že určitá věc je ve společném jmění manželů, leží důkazní břemeno, že věc byla nabyta za trvání manželství z prostředků náležejících do společného jmění manželů; pokud se toto nabytí prokáže a druhý z manželů tvrdí skutečnosti, které i v takovém případě věc ze společného jmění vylučují, bude na něm důkazní břemeno ohledně těchto skutečností (shodný závěr pak Nejvyšší soud zaujal v rozsudku ze dne 19. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2615/2004, či v usnesení ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1506/2013, či ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1202/2019).16. Převedeno do poměrů předmětné věci bylo na žalovaném 1/ (resp. žalovaných), jež tvrdí, že při založení společnosti byly použity výlučné finanční prostředky (získané darem od rodičů), aby ke svému tvrzení o původu finančních prostředků označil(i) důkazy, tj. v tomto směru je tížilo břemeno tvrzení a důkazní. Žalovaní k prokázání svých tvrzení označili výše uvedené důkazy, tj. darovací smlouvu, výslech svědků , Anonymizováno, , , Jméno žalované A, , výslech svědka , tituly před jménem, , Anonymizováno, a účastnický výslech žalovaného 1/, jež soud prvního stupně – s výjimkou darovací smlouvy – k důkazu neprovedl.17. Není pochyb, že soud není povinen vyhovět veškerým důkazním návrhům, avšak pokud jim nevyhoví, musí dostatečným způsobem vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. pokud je provedl, proč je nepřevzal za základ svých skutkových zjištění (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. I. ÚS 437/03). Takzvané opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud bez adekvátního odůvodnění nezabýval, proto téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, nýbrž i jeho protiústavnost (srov. např. nálezy ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 18. 4. 2001, sp. zn.