14 Cmo 260/2022-122 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodl tak, že žalovaný se vylučuje z žalobkyně (výrok I.), a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 30 798 Kč (výrok II.).2. Soud prvního stupně v rozsudku vyšel z těchto skutkových zjištění:- žalovaný je společníkem žalobkyně s podílem 40 %;- jediným jednatelem a společníkem společnosti , právnická osoba, , která má stejný předmět podnikání jako žalobkyně, tj. v oblasti geodézie, je manželka žalovaného, žalovaný je zaměstnancem této společnosti;- přípisem ze dne 16. září 2020, který byl žalovanému zaslán téhož dne, žalobkyně upozornila žalovaného, že se podílí na konkurenčním podnikání společnosti , právnická osoba, , což může být důvodem pro jeho vyloučení z žalobkyně;- valná hromada žalobkyně dne 6. listopadu 2020 rozhodla o podání žaloby na vyloučení žalovaného z žalobkyně;- emailem ze dne 11. února 2019 žalovaný zaslal na adresu , e-mail, sdělení, že „společník Basjuk se nekalým způsobem zmocnil“ jeho obchodního podílu v žalobkyni, a dále sděluje, že do měsíce otevře novou prodejnu v Praze a bude nabízet geodetické přístroje;- na objednávkách geodetických přístrojů ze dne 9. května 2019 je za , právnická osoba, kontaktní osobou žalovaný.3. Na takto ustaveném skutkovém základu soud prvního věc posoudil podle § 204 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném do 31. prosince 2020 /dále jen „z. o. k.“/, a dovodil, že žalovaný vykonává ve společnosti , právnická osoba, pozici, která je aktivní činností spočívající v přímém obchodně konkurenčním jednání ve vztahu k žalobkyni. Takové jednání porušuje povinnost loajality společníka vyplývající z § 212 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Na tomto závěru ničeho nemění to, že společníka nestíhá ex lege zákaz konkurence, dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2015, sp. zn. 29 Cdo 1436/2014. Jelikož ale žalovaný při své činnosti pro , právnická osoba, aktivně poukazuje na ukončení svého angažmá v žalobkyni a nabízí své služby ve společnosti, která se svým obchodním názvem žalobkyni podobá, neboť se liší pouze dovětkem EastEurope, je jeho činnost pro tuto společnost jednáním, jež je třeba jako povinnost loajalitu porušující shledat. Výkon činnosti zaměstnance žalovaným ve společnosti , právnická osoba, představuje zvlášť závažné porušení povinnosti společníka ve smyslu „§ 204 odst. 4 z. o. k“. Proto byl žalovaný z žalobkyně vyloučen. Soud se z důvodu procesní ekonomice již nezabýval dalšími tvrzenými jednáními žalovaného, z nichž žalobkyně důvodnost svého nároku dovozuje. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání. Navrhuje jeho změnu, kterou bude rozsudek zamítnut, nebo jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. Odvolatel namítá, že se soud prvního stupně nedostatečným způsobem vypořádal se skutečností, zda žalovaný porušil princip loajality a nedostatečně odůvodnil, z jakého důvodu dospěl k jiným závěrům, než které judikoval Nejvyšší soudu v usnesení ze dne 31. srpna 2015, sp. zn. 29 Cdo 1436/2014. Žalovaný princip loajality k žalobkyni neporušil. Společenská smlouva žalobkyně zákaz konkurence společníků ani jiná jejich omezení v tomto směru neobsahuje. Jak vyplývá z takto označeného usnesení Nejvyššího soudu, podniká-li společník ve stejném oboru a na stejném trhu, logicky společnosti konkuruje, a získává obchody i na její úkor. Ani z principu loajality neplyne povinnost společníka, který této zákonné možnosti využije, aby uzavíral obchody se svojí společností či své společnosti (která je ve vztahu k němu soutěžitelem) poskytoval jakoukoliv konkurenční výhodu. Žalovaný poté, co byl odvolán z funkce jednatele žalobkyně a de facto přišel o jediný svůj příjem, začal dělat v oboru, ve kterém pracuje celý svůj život a který z logiky věci je a musí být konkurenční žalobkyni, neboť jako jednatel působil u žalobkyně 26 let.6. Žalobkyně odvolání nepokládá za důvodné, protože rozsudek je věcně správný.7. Uvádí, že usnesení Nejvyšší soudu ze dne 31. srpna 2015, sp. zn. 29 Cdo 1436/2014, pojednává o povinnosti přenechat společnosti ze svého majetku určitou věc, právo či jinou majetkovou hodnotu, a některé závěry, které žalobkyně zdůrazňuje, na posuzovanou věc nedopadají. Povinnosti společníka mohou vyplývat též ze zásad, na kterých je postavena zákonná úprava obchodních korporací. Žalovaný místo toho, aby přispíval k rozvoji žalobkyně nebo alespoň umožnil její podnikání, prokazatelně úmyslně a soustavně toto podnikání komplikuje a tím ztěžuje naplňování jejích základních cílů, a dokonce žalobkyni způsobuje újmu, přičemž tento závěr vyplývá ze soudem vyhodnocovaných důkazů.8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a odvolání shledal důvodným.9. Podle § 204 odst. 1 z. o. k. společnost se může domáhat u soudu vyloučení společníka, který porušuje zvlášť závažným způsobem svou povinnost, ačkoliv byl k jejímu plnění vyzván a na možnost vyloučení písemně upozorněn; tím není dotčen § 151.10. Podle § 204 odst. 2 z. o. k. povinnost učinit výzvu podle odstavce 1 není dána, jestliže porušení povinnosti mělo právní následky, které nelze odstranit.11. Podle § 212 odst. 2 o. z. přijetím členství v korporaci se člen vůči ní zavazuje chovat se čestně a zachovávat její vnitřní řád.12. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde.13. Soudem prvního stupně nebylo zjištěno, že by žalovaného jako společníka žalobkyně stíhalo omezení odpovídající zákazu konkurence. Pak ovšem platí ustálené závěry rozhodovací soudní praxe, že žalovaný může hájit legitimně své zájmy, které jsou jiné než zájmy společnosti (žalobkyně), a jedná-li ve svých vlastních záležitostech, zásadně může hájit především své vlastní zájmy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2018, sp. zn. 27 ICdo 62/2017, mutatis mutandis, jež je dostupné, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. na jeho webových stránkách www.nsoud.cz). Může tak i podnikat nebo být jinak činný ve stejném či obdobném oboru jako společnost (žalobkyně). Podniká-li (účastní-li se na podnikání) ve stejném oboru a na stejném trhu, logicky společnosti (žalobkyni) konkuruje, a získává obchody i na její úkor (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2015, sp. zn. 29 Cdo 1436/2014, jehož závěry se uplatní i v poměrech z. o. k.). V případě sporu o to, zda konkrétním jednáním, činěným v zájmu jedné ze společností, došlo k poškození jiné (žalobkyně), je nutné vycházet z principu proporcionality (srov. již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2018, sp. zn. 27 ICdo 62/2017).14. Jedním z kogentních předpokladů pro vyloučení žalovaného z žalobkyně (§ 1 odst. 2 ve spojení s § 9 odst. 2 o. z., protože jde o úpravu veřejného pořádku) je zjištění, že žalovaný porušil svou povinnost zvlášť závažným způsobem. Dalším z těchto předpokladů je existence výzvy podle § 204 odst. 1 z. o. k., kterou je žalovaný vyzván k plnění povinnosti, kterou měl porušit zvlášť závažným způsobem, pokud její následky odstranit lze.15. Soud prvního stupně však žádné těmto předpokladům odpovídající zjištění neučinil.16. Ze zákonného požadavku na existenci porušení povinnosti zvlášť závažným způsobem je zřejmé, že jde o porušení povinnosti mimořádné intenzity.17. Z hlediska výše vyložených právních závěrů o tom, že společník může legitimně hájit své zájmy ve vlastních záležitostech (a tedy i jako zaměstnanec společnosti , právnická osoba, podnikající ve stejném či obdobném oboru jako žalobkyně), nepředstavuje zjištění, že je žalovaný uveden jako kontaktní osoba na objednávkách geodetických přístrojů ze dne 9. května 2019 za společnost , právnická osoba, , nic protiprávního. Nemůže být tudíž ani důsledkem porušení právní povinnosti žalovaným. Stejný závěr dopadá i na posouzení, že žalovaný vykonává v této společnosti pozici, která je „v přímém obchodně konkurenčním jednání ve vztahu k žalobkyni.“18. Takové porušení zjevně nepředstavuje ani jednání spočívající v tom, že žalovaný měl odeslat email výše popsaného obsahu na adresu , e-mail, , aniž by bylo zjištěno a vysvětleno, jakému subjektu byl odeslán [tj. v jakém poměru byl tento subjekt k žalobkyni (tj. např. v poměru zákazník a podnikatel, resp. soutěžitel), a žalovanému, resp. ke společnosti , právnická osoba, , kde měl být žalovaný zaměstnán], zda tomuto subjektu tento email vůbec došel (§ 570 odst. 1 o. z.) a zda způsobil nebo mohl způsobit žalobkyni újmu (§ 2894 o. z.), včetně zjištění jejího rozsahu.19. Pokud má soud prvního stupně za to, že takové jednání naplňuje některou ze skutkových podstat nekalé soutěže, včetně skutkové podstaty konkrétně nevymezené (§ 2976 odst. 2 o. z.), pak