19 Cmo 7/2022-141 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud v bodě I. výroku rozhodl takto: „Návrh s tím, že soud odvolává s účinky ke dni právní moci tohoto usnesení z funkce likvidátora společnosti , Jméno advokáta A, . v likvidaci, se sídlem , adresa, , IČ , IČO, , paní , Jméno advokáta B, , narozenou , Datum narození advokáta B, soud rozhodl takto: „Návrh s tím, že soud jmenuje s právními účinky ke dni právní moci tohoto usnesení novým likvidátorem společnosti , Jméno advokáta A, . v likvidaci, se sídlem , adresa, , IČ , IČO, , paní , Jméno navrhovatelky, , narozenou , Datum narození navrhovatelky, , se zamítá.“ V bodě III. výroku soud rozhodl takto: „Navrhovatelka je povinna zaplatit opatrovníkovi společnosti náhradu nákladů řízení k jeho rukám ve výši 24 684 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.“ V bodě IV. výroku soud rozhodl takto: „Navrhovatelka je povinna zaplatit zástupci , Jméno advokáta B, náhradu nákladů řízení k jeho rukám ve výši 25 729 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.“2. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že navrhovatelka je bývalou likvidátorkou účastníka č.1/, domáhá se odvolání účastnice č.2/ z funkce likvidátora a svého opětovného jmenování do této funkce.3. Z odstavce 1 odůvodnění dále vyplývá, že návrh je odůvodněn jednáním stávající likvidátorky v neprospěch společnosti a ‚ zahlazování nečestných jednání v době, kdy byla účastnice č.2/ jednatelkou.‘ „Případy nesprávného a nezákonného postupu návrh vypočítával, uvedl převod nemovitosti v hodnotě 18 000 000 Kč na společnost , právnická osoba, ., kde je jednatelkou rovněž , tituly před jménem, , Jméno advokáta B, , kdy kupní cena nebyla uhrazena vůbec. Dále nebyly poskytnuty exekutorským úřadům částky, sražené z mezd zaměstnancům. Proti , tituly před jménem, , Jméno, je vedena řada exekucí a , Jméno advokáta B, nereaguje na výzvy věřitelů.“, rekapituloval soud.4. Z odůvodnění dále vyplývá, že účastníci navrhovali zamítnutí návrhu pro nedostatek právního zájmu na daném řízení. Účastnice č.2/ rovněž poukazovala na řadu údajných protiprávních jednání na straně navrhovatelky v období, kdy byla likvidátorkou.5. V odstavci 4 odůvodnění soud konstatoval: „Soud provedl ve věci dokazování zejména s ohledem na otázku naléhavého právního zájmu samotné navrhovatelky, případně jí tvrzeného veřejného zájmu, nebo konečně zájmu třetích osob.“6. V odstavci 5 až 9 odůvodnění soud vymezil zjištění, učiněná z provedeného dokazování.7. Jednak šlo o notářský zápisy tam popsané, z nich mimo jiné vyplývalo rozhodnutí jediného společníka, jímž byla navrhovatelka odvolána z funkce likvidátora. Soud konstatoval: „Předmět důkazu těchto zápisů nebyl sporný a nepřinesl podstatné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci.“8. V odstavci 6 odůvodnění se soud zabýval otázkou zaplacení kupní ceny nemovitosti s tím, že „ Soud tedy vychází ze skutkového závěru, že za nemovitosti v hodnotě 18 000 000 Kč, prodané z majetku účastníka č.1/, zaplaceno skutečně nebylo, jak tvrdí navrhovatelka.“9. Zjištění, popsaná v odstavci 7,8,9 se týkají převodu nemovitosti respektive nemovitosti samotné.10. V odstavci 10 odůvodnění se uvádí: „Z návrhu na odvolání účastnice č.2 /jakožto likvidátorky soud zjistil, že navrhovatelka podala obsahově shodný návrh již dříve u rejstříkového oddělení zdejšího soudu.“11. Z odstavce 11 odůvodnění vyplývá, že při jednání dne 30.8.2021 navrhovatelka prostřednictvím právního zástupce navrhovala provést důkazy z účetnictví společnosti / v odstavci 11 vymezené / s tím že „ tyto důkazy nebylo možno provést s ohledem na to, že ani jedna ze stran /navrhovatelka a účastnice 2/ / je neměla k dispozici a tvrdila, že je má v držení ta druhá. Navíc soud s ohledem na právní hodnocení zastává názor, že tyto důkazy ani podle popisu nemohly změnit výsledek v klíčové otázce právního zájmu.“12. V odstavci 12 soud poukázal na další navržené listiny s tím, že „ správnost či nesprávnost zápočtu a existenci pohledávek, kdy není k dispozici účetnictví ani jiné doklady, nelze nijak ověřit.“13. V odstavci 13 se hovoří o nynějších vlastnících nemovitosti na základě rozhodnutí o příklepu v dražbě s tím, že „ otázka případné neplatnosti původní kupní smlouvy tedy již nemůže tento stav zvrátit.“14. Z odstavce 14 odůvodnění vyplývá, že navrhovatelka byla vyslechnuta jako účastník řízení, přičemž podstatné skutečnosti z jejího výslechu zjištěny nebyly. „ Soustředila se zejména na otázku převodu nemovitostí, kde doplnila, že se pokusila ještě od smlouvy odstoupit poté, kdy zjistila, že nebylo zaplaceno.“15. Soud provedl dokazování i smlouvou o prodeji nemovitosti mezi účastníkem č.1/ a společností , právnická osoba, , jak bylo jí navrhovatelkou argumentováno. Soud konstatoval: „Vlastnictví této nemovitosti již dnes nelze žádným způsobem přezkoumat, protože byla prodána v dražbě.“16. V odstavci 16 odůvodnění rozhodnutí se praví: „Skutkový závěr z uvedených důkazů pod body 5. – 15 je tedy negativní; nebylo zjištěno nic, co by odůvodňovalo právní závěr navrhovatelky na žalobě. Případné nedostatky likvidace – někdy naprosto zřejmé, jako třeba při neexistenci přinejmenším části účetních dokladů, nebo zjevné rozpory v dodatcích smlouvy o ceně nemovitosti v řádu milionů – nezasahují do zájmů třetích osob, a zejména do zájmů samotné navrhovatelky.“17. Soud odkázal na dikci ustanovení § 191 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. / občanského zákoníku /, zaujal stanovisko, že „ likvidace je soukromoprávní institut a řídí se zájmy společníků, případně věřitelů, nikdo jiný typicky naléhavý právní zájem nemá a není důvod, aby do průběhu likvidace zasahoval. Soud by tuto svobodu podnikání měl obcházet jen ve výjimečných naléhavých a zdůvodněných případech, například, kdy by se vyskytl právní zájem samotného státu.“18. O nákladech řízení mezi navrhovatelkou a účastníky soud rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.19. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně se navrhovatelka včas odvolala a navrhovala jeho změnu ve smyslu vyhovění návrhu. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř. předestřela výtky k formální struktuře odůvodnění rozhodnutí, odůvodnění je dle navrhovatelky neúplné a nepřesvědčivé. S odkazem na ustanovení § 132 o.s.ř. namítá nesprávný postup při dokazování, kdy soud provede jen některé důkazy, aniž by vysvětlil proč. Navrhovatelka je přesvědčena, že má právní zájem, je odvolaná bývalá likvidátorka, nesouhlasí s názorem, že právní zájem má jen společník, zákon nevylučuje, aby navrhovatelem byla bývalá likvidátorka. Zdůrazňuje, že byla odvolána, když upozornila na protiprávní jednání.20. Ve svém odvolání navrhovatelka dále uvedla, že se snažila ověřit existenci společníka účastníka č.1/, navrhuje, aby odvolací soud učinil dotaz na registr do Spojených států amerických ohledně této společnosti, zdali tato existuje a pokud nikoliv, z jakého důvodu a k jakému datu byla vymazána. Dále, o nečinnosti nové likvidátorky svědčí i to, že likvidace, zahájená v květnu 2017, není ukončena.21. Navrhovatelka se rovněž výslovně odvolala do nákladů řízení, má za to, že tarifní hodnota má být 10 000 Kč, dále namítá, že odměnu opatrovníka hladí stát / § 140 o.s.ř./.22. Odvolání podal rovněž účastník č.1/, a to proti bodu III. výroku. Má za to, že rozhodnutí je nezákonné, „ když s ohledem na ustanovení § 140 odst. 2 je k náhradě odměny opatrovníka povinen stát.“ Účastník č.1/ činí návrh, „ aby opatrovníkovi společnosti byla přiznána náhrada odměny, hotových výdajů a daně z přidané hodnoty za odvolací řízení, a to dle vyhlášky č.177/1996 Sb., advokátního tarifu.“23. Účastník č.1/ ve svém vyjádření k odvolání navrhovatelky uvedl, že soud správně dospěl k závěru, že navrhovatelce nesvědčí právní zájem. Soud za těchto okolností správně neprotahoval řízení prováděním zcela nadbytečných důkazů. „ Navrhovatelka je ‚pouze‘ bývalou likvidátorkou účastníka č.1/ a není tak zřejmé, z čeho vůbec svůj právní zájem dovozuje, tím spíše, když sama navrhovatelka při svém výslechu na jednání dne 22.11.2021 uvedla, že na této kauze‚ osobní zájem nemá‘ “ . Pokud navrhovatelka uvedla, že právní zájem u ní je dán na základě pouhé skutečnosti, že je bývalou likvidátorkou účastníka č.1/ a případné porušování povinností účastnicí č.2/ pro ni může znamenat ohrožení, a to dokonce v rovině trestněprávní, tak orgány činné v trestním řízení jsou nepochybně schopny odlišit, kdo případně povinnost porušil.24. Dále účastník č.1/ poukázal na zřejmou skutečnost, a sice, že mezi navrhovatelkou a účastnicí č.2/ „ panuje osobní animozita“, kdy vzájemné spory vyvrcholily vzájemným podáváním trestních oznámení. „ skutečností však je, že údajné porušení povinností ze strany účastnice č.2/ zůstalo pouze v rovině tvrzení. Tyto spory však zároveň nemohou být podkladem pro závěr, že je zde dán právní zájem navrhovatelky na odvolání likvidátora. Soud nemůže likvidátora odvolat kdykoliv. Naopak ze strany soudu jde o mimořádný vnější zásah do poměrů likvidované osoby, protože primárně by změna osoby likvidátora měla být reakcí na jeho neefektivní postup při likvidaci.“25. Závěrem