2 Cmo 40/2023-148 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 30. 8. 2021 se žalobkyně domáhala zrušení rozhodčího nálezu ze dne 28. 6. 2021, č. j. Rsp 45/20 vydaného Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky z důvodů uvedených v § 31 písm. e), f) a g) zákona o rozhodčím řízení č. 216/94 Sb. (dále jen ZRŘ), kterým byla žalobkyně zavázána k zaplacení částky ve výši 1 135 957,68 Kč s příslušenstvím žalovanému na základě smluv o postoupení pohledávky a to za plnění dle smlouvy o skladování.2. Napadeným rozsudkem ve výroku I. zamítl soud prvního stupně návrh žalobkyně na zrušení rozhodčího nálezu ze dne 28. 6. 2021, č. j. Rsp 45/20 vydaného Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky a ve výroku II. přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 8 712 Kč. Soud ve svém odůvodnění zejména uvedl, že v rozhodčím řízení byly provedeny veškeré žalobkyní navržené důkazy, byla jí doručena veškerá podání s tím, že některé důkazy byly provedeny mimo jednání s tím, že žaloba na zrušení rozhodčího nálezu byla podána ve lhůtě tří měsíců od jeho doručení. Soud se zejména zabýval tím, zda jsou shledány důvody pro jeho zrušení dle § 31 písm. e), f) a g) ZRŘ.3. Dle § 31 písm. e) ZRŘ soud zruší rozhodčí nález, jestliže straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat. Soud prvního stupně nedovodil žádné procesní pochybení na straně rozhodčího soudu. Žalobkyni byla doručena ze strany rozhodčího soudu veškerá podání, soud provedl veškeré žalobkyní navržené důkazy. Žalobkyně se zúčastnila nařízeného jednání, na kterém se jí dostalo poučení dle § 118a o. s. ř. Současně rozhodčí soud rozhodl o návrzích žalobkyně ohledně započtení pohledávky a o návrhu na přerušení řízení. Soudu prvního stupně však nepřísluší přezkum právního posouzení věci rozhodčím soudem včetně jeho rozhodnutí o návrhu na přerušení řízení a o námitce započtení. Žalobkyni byla poskytnuta možnost se ke všem návrhům vyjádřit, účastnit se jednání a formulovat závěrečný návrh. Na základě výše uvedeného soud prvního stupně nedovodil důvody pro zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 písm. e) ZRŘ.4. Dle § 31 písm. f) ZRŘ soud zruší rozhodčí nález, jestliže odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému nebo nedovolenému. Z obsahu rozhodčího spisu soud prvního stupně dovodil, že žalobkyni byla stanovena povinnost k úhradě peněžitého plnění, které zcela odpovídá žalované částce, přičemž se nejedná o plnění nemožné ani nezákonné. Pokud snad došlo k procesnímu pochybení v předcházejícím řízení v souvislosti s postupní smlouvou, o jejíž účinnosti má žalobkyně pochybnosti, pak dané ust. § 31 písm. f) ZRŘ na takové situace nepamatuje. Soud prvního stupně proto i při tomto posouzení neshledal důvod pro zrušení rozhodčího nálezu.5. Dle § 31 písm. g) ZRŘ soud zruší rozhodčí nález, jestliže se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení. V této souvislosti soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně netvrdila žádné skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které nemohla použít, nebo které nemohly být provedeny dle § 228 odst. 1 o. s. ř. pro účely obnovy řízení. Žalobkyně pouze odkázala na svůj návrh týkající se přerušení řízení, kdy případně v budoucnu by takové důvody mohly nastat. Soud proto neshledal naplnění zákonných důvodů, pro které lze žádat obnovu řízení.6. Nad rámec výše uvedeného soud prvního stupně opětovně rozhodl o návrhu žalobkyně na přerušení řízení, který zamítl, neboť neshledal důvody pro takový postup. Soud rovněž posoudil, zda nejsou naplněny další zákonné důvody pro zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 písm. a), b), c) a d) ZRŘ a nedovodil splnění žádného důvodu pro takový postup.7. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalobkyně písemným podáním ze dne 2. 1. 2023, které doplnila dne 6. 2. 2023, ve kterém navrhla jeho změnu a vyhovění návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. Žalobkyně zejména uvedla, že v případě daného rozhodčího nálezu se jednalo o tzv. „překvapivé rozhodnutí“ se zanedbáním poučovací povinnosti soudu a porušením zásady rovnosti stran sporu a spravedlivého procesu, aniž rozhodčí soud účastníky sporu seznámil se svým předběžným právním názorem. Soud se ve svém nálezu zejména nevypořádal s důkazy a žalobními tvrzeními žalobkyně, čímž se dopustil procesních pochybení. Účelem podaného návrhu ze strany žalobkyně nebyla kritika skutkových zjištění a právní kvalifikace, ke kterým dospěl rozhodčí soud, včetně přezkumu meritorního rozhodnutí. Rozhodčí soud dostatečně neposoudil vztah mezi původním věřitelem a žalovaným, na které je třeba nahlížet jako na osoby blízké včetně posouzení případného úmyslu zkrátit věřitele. Žalobkyně má za to, že se jí dostalo ze strany rozhodčího soudu pouze formálního poučení dle § 118a o. s. ř., aniž sdělil, že nemá za prokázaný úpadek dlužníka. Zejména vzhledem k tomu, že rozhodčí řízení je jednoinstanční, je třeba, aby vydané rozhodnutí bylo předvídatelné. Žalovaný nedoložil žádný důkaz o tom, že společnost , právnická osoba, poskytla žalobkyni plnění, která měla uzavřenou smlouvu o skladování se společností , Anonymizováno, . Právní předchůdce žalovaného jednal v rozporu s dobrými mravy, když neposkytl žalobkyni informaci o zpětném postoupení pohledávek, v rámci probíhající likvidace neuspokojil pohledávky žalobkyně a tvrzenou pohledávku nezapočetl vůči stávajícím pohledávkám. Z tohoto důvodu s odkazem na § 580 o. z. žalobkyně považuje takové jednání právního předchůdce žalovaného za neplatné. Soud prvního stupně pochybil, když nevyhověl návrhu žalobkyně na přerušení řízení dle § 109 odst. 1 písm. b), případně § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. s tím, že řízení o neúčinnosti smlouvy má dopad na řízení o rozhodčí žalobě.8. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 6. 3. 2023 k odvolání žalobkyně zejména uvedl, že žalobkyně se snaží prolomit pravomoc rozhodčího soudu a neomezuje se pouze na procesní stránku věci a zasahuje do věci samé a to do výsledku sporu jako takového. V řízení před soudem prvního stupně však netvrdila žádnou procesní chybu, v tomto směru soud prvního stupně neměl ani co posoudit. Žalovaný má za to, že rozhodčí soud svou poučovací povinnost nadmíru splnil a vydané rozhodnutí bylo možno považovat za předvídatelné. Žalobkyni byla rozhodčím soudem dána možnost věc projednat v zákonném a to v nadprůměrném rozsahu, celé řízení i samotný nález je prostý jakýchkoli procesních vad, přičemž žalobkyně nevytkla žádné konkrétní pochybení v postupu soudu. Žalobkyně přitom po celé řízení měnila svá tvrzení, z jakého důvodu neuhradila nájemné z platné smlouvy.9. Žalobkyně v písemném podání ze dne 25. 4. 2023 opětovně navrhla přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. z důvodu probíhajícího řízení o určení neúčinnosti postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, . v likvidaci a žalovaným u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 204 ICm 1033/2021 s tím, že tento úkon učinila společnost , právnická osoba, . v likvidaci již v úpadku, za který neobdržela přiměřené protiplnění.10. Žalobkyně v písemném podání ze dne 15. 5. 2023 zopakovala výhrady proti postupu rozhodčího soudu zejména při nesplnění poučovací povinnosti a vydání „překvapivého rozhodnutí“, který uložil žalobkyni povinnost k zaplacení smluvní pokuty z určité částky do zaplacení (obdobně jako u úroků z prodlení), což považuje za nepřípustné.11. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 12. 6. 2023 doplnil, že povinnost uloženou žalobkyni k zaplacení smluvní pokuty nepovažuje za nemožnou ani nepovolenou a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2675/2007, přičemž tyto závěry byly potvrzeny vyššími soudy i v jiných řízeních. Dále uvedl, že předmětem daného řízení může být pouze posouzení procesní a nikoli věcné stránky.12. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.13. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně opírá svou žalobu ohledně zrušení rozhodčího nálezu o důvod uvedený v § 31 písm. e) ZRŘ, to znamená, že jí nebyla rozhodčím soudem poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, dále o důvod uvedený v § 31 písm. f) ZRŘ, to znamená, že rozhodčí nález odsuzuje žalobkyni k plnění, které nebylo oprávněným žádané, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému nebo nedovolenému, a konečně o důvod uvedený v § 31 písm. g) ZRŘ, tedy že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení s tím, že předmětem rozhodčího řízení bylo zaplacení částky 1 135 957,68 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou.14. K tvrzení žalobkyně, že jí nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat (§ 31 písm. e) ZRŘ) je třeba uvést, z obsahu Rozhodčího nálezu Rsp 20/45 ze dne 28. 6. 2021 i ze samotného spisu č. j. 45/20 rozhodčího soudu plyne, že rozhodčí řízení bylo zahájeno na základě návrhu žalovaného doručeného rozhodčímu soudu dne 30. 1. 2020.