3 CO 80/2022-138 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že pracovní poměr mezi žalobcem a žalovaným založený pracovní smlouvou ze dne [datum], trvá (výrok I.), a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 2 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Soud prvního stupně při rozhodování vyšel ze žaloby, kterou se žalobce původně u Obvodního soudu pro Prahu 1, ze dne [datum] domáhal určení, že pracovní poměr mezi žalobcem a žalovaným založený pracovní smlouvou ze dne [datum] trvá. Uvedl, že s žalovaným uzavřel dne [datum] pracovní smlouvu na dobu určitou jednoho roku, v níž byl sjednán druh práce pomocná síla s datem nástupu do práce dne [datum] a místem výkonu práce v rezidenci zaměstnavatele na adrese [adresa]. Po skončení zmíněné pracovní smlouvy žalobce podepsal novou smlouvu, která byla předána k podpisu zástupci žalovaného. Dne [datum] se žalobce v dobré víře, že uzavřel navazující pracovní smlouvu, dostavil na pracoviště žalovaného, kde vykonával dohodnutou práci dle zadání žalovaného. Takto pracoval v období od [datum] do [datum], když od [datum] do [datum] byl v pracovní neschopnosti, což žalovanému oznámil. Dne [datum] žalovaný žalobci ústně oznámil, že nová pracovní smlouva nebyla žalovaným podepsána a ten již nemá na dalším zaměstnávání žalobce zájem. Žalobce oodkázal na ust. § 65 odst. 2 zák. práce s tím, že má za to, že mezi účastníky byl pracovní poměr prodloužen na dobu neurčitou, neboť žalobce od [datum] s vědomím a dle pokynů žalovaného pokračoval ve sjednané práci. S odkazem na ust. § 48 odst. 2 zák. práce pak dle žalobce ústní oznámení učiněné dne [datum] není platným ukončením pracovního poměru. Dne [datum] zaslal žalobce žalovanému elektronické oznámení, že jeho pracovní poměr trvá a totéž učinil dopisem ze dne [datum]. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl tuto zamítnout a uvedl, že pracovní poměr sjednaný dne [datum] pracovní smlouvou na dobu jednoho roku s počátkem zaměstnání dne [datum] skončil uplynutím doby dnem [datum]. Žalobce až po skončení pracovního poměru dne [datum] sám kontaktoval zaměstnankyni žalovaného [jméno] [příjmení] s dotazem ohledně nové pracovní smlouvy a výslovně uvedl, že si přeje změnu v obsahu pracovní smlouvy a to změnu pracovní doby (pouze každá druhá sobota) a aby mohl flexibilně čerpat dovolenou (možnost vybírání více než dvakrát a oznámení méně než dva měsíce předem). S ohledem na skutečnost, že možnost čerpání dovolené byla v pracovní smlouvě upravena v čl. 9, je zřejmé, že žalobce si nepřál obnovit pracovní smlouvu ve stejném znění a nepřál si tedy obnovit pracovní poměr za stávajících podmínek. Žalobce v žalobě uvádí, že se dne [datum] dostavil v dobré víře do zaměstnání v domnění, že uzavřel novou pracovní smlouvu, avšak toto žalobní tvrzení je vyvráceno komunikací s paní [příjmení], které žalobce sdělil až [datum] svoje požadavky na obsah pracovní smlouvy, a je tak zřejmé, že ještě minimálně [datum] žalobce chtěl dosavadní podmínky změnit, a nemohl si tedy myslet, že uzavřel pracovní smlouvu, když kontraktační proces ještě nebyl ukončen (když sám žalobce požadoval změny). To, že nedošlo k uzavření nové pracovní smlouvy ani k automatickému vzniku pracovního poměru na dobu neurčitou, vyplývá i z další komunikace mezi účastníky. Sám žalobce byl s ukončením pracovního poměru srozuměn, což ostatně plyne z jeho zprávy B. [příjmení] ze dne [datum] ve znění„ To volné místo řidiče bude brzy otevřeno? Chtěl bych to zkusit znovu“. Pakliže by měl žalobce za to, že trvá pracovní poměr, neprojevoval by zájem o volné pracovní místo řidiče. Do náplně práce žalobce patřila i činnost řidiče, a tak je nelogické, že by žalobce měl za to, že došlo k prodloužení, resp. vzniku pracovního poměru na dobu neurčitou, když se dotazoval na jiné pracovní místo. Žalovaný má za to, že nelze aplikovat § 65 odst. 2 zák. práce, neboť toto ustanovení míří na případy, kdy zaměstnanec s vědomím zaměstnavatele pokračuje v práci, přestože už uplynula doba, na kterou byl sjednán pracovní poměr na dobu určitou, ale nepostihuje případy, kdy sám žalovaný je srozuměn s tím, že pracovní poměr skončil a sám jedná o„ nových“ podmínkách s vědomím toho, že původní pracovní poměr skončil. Žalobce sám neměl v úmyslu pokračovat v práci za stávajících podmínek dle pracovní smlouvy ze dne [datum] a přál si pro sebe vyjednat nové pracovní podmínky, na které žalovaný nepřistoupil. Přílišná automatická ochrana práv zaměstnance (žalobce) by byla proti jeho původnímu přání – změnit pracovní podmínky, došlo by tak k ochraně něčeho, co si sám žalobce původně nepřál. Dle žalovaného přeměna pracovního poměru na dobu neurčitou je vyloučena tam, kde projevená vůle účastníků byla jiná a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2866/2018, ze dne 15. 4. 2020, v němž Nejvyšší soud upozornil na nutnost pečlivého zkoumání„ nemechanického“ posuzování, konkrétních okolností každého případu, kdy by mělo dojít k přeměně pracovního poměru sjednaného na dobu určitou na pracovní poměr na dobu neurčitou, když zdůraznil, že fikce je vyloučena tam, kde by ust. § 65 odst. 2 zák. práce stanovená fikce změny obsahu pracovního poměru byla v rozporu s projevenou vůlí účastníků pracovního poměru, kteří své vzájemné poměry vztahující se k činnostem vykonávaným zaměstnancem pro zaměstnavatele po uplynutí sjednané doby pracovního poměru chtěli upravit jinak. Žalobce přitom právě projevil vůči žalovanému svou vůli v tom smyslu, že požadoval změnu obsahu původního pracovního poměru a také byl srozuměn s tím, že pracovní poměr skončil, když se následně zajímal o jinou pracovní pozici. Pokud by soud s výše uvedeným nesouhlasil a byl by přesvědčen, že žalobci náleží náhrada mzdy, je žalovaný přesvědčen, že by mělo dojít k moderaci výše náhrady mzdy. Celková doba, za kterou by měla žalobci náležet náhrada mzdy, významně přesahuje dobu 6 měsíců. Soud by proto měl náhradu mzdy přiměřeně snížit. Sám žalovaný byl v mezidobí zaměstnancem na jiné pracovní pozici, kde dostával mzdu. Žalobci by měla případně náležet mzda maximálně v rozsahu 6 měsíců, což je zcela dostatečná doba, ve které si žalobce mohl zajistit jiné pracovní uplatnění a která představuje trojnásobek výpovědní doby ujednané v pracovní smlouvě. 4. Po provedeném dokazování vzal soud prvního stupně za prokázané, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce uzavřel se žalovaným dne [datum] pracovní smlouvu, na základě které pracoval žalobce u žalovaného od [datum] (den nástupu do práce) jako pomocná síla s hlavní náplní práce správce rezidence, včetně zahradnických a číšnických prací, úklidu, zametání aj., drobné opravy a údržba, řidič, nákupčí a další externí služby (druh práce) s místem výkonu práce v rezidenci žalovaného v [obec a číslo], [ulice a číslo]. Dále smluvní strany v čl. 5 ujednaly, že pracovní poměr začíná dnem [datum] a uzavírá se na dobu určitou jednoho roku. V čl. 7 účastníci sjednali mzdu ve výši [částka] splatnou zpětně za uplynulý odpracovaný kalendářní měsíc, nejpozději do 10. dne následujícího měsíce a s pracovní dobou 40 pracovních hodin týdně (čl. 8 smlouvy). 5. Z výpovědi žalobce soud prvního stupně zjistil, že pracoval u žalovaného jako pomocný pracovník, a to od [datum]. Měl na starosti údržbu domu a zahrady, příležitostně pracoval jako číšník a pomáhal v kuchyni. Řídil také dvě auta, dodávku Mercedes a BMW, které využíval pouze velvyslanec, občas se s ním jezdilo na nákupy s hospodyní [příjmení] a manželkou velvyslance. Nadřízeným žalobce byl velvyslanec, konkrétní pokyny ohledně jízd autem a termíny oprav, u kterých měl být žalobce přítomen, mu sdělovala též sekretářka E. [příjmení]. Žádné písemné výtky ani zásadní ústní výtky k plnění jeho pracovních povinností nebyly vzneseny. Jak dále uvedl, asi měsíc před skončením pracovního poměru měl schůzku s radou velvyslanectví p. [příjmení] [příjmení], který žalobci sdělil, že jsou s ním spokojeni a mají zájem na pokračování pracovního poměru a na jeho dotaz žalobce sdělil, že by rovněž chtěl v pracovním poměru pokračovat. Asi za dva týdny mu p. [příjmení] předal návrh nové pracovní smlouvy, obsahově totožné jako smlouva ze dne [datum] s tím, že tam bylo změněno pouze trvání pracovního poměru na dobu neurčitou. Žalobce tento návrh smlouvy před ním podepsal s tím, že mu bylo řečeno, že to vyřídí s velvyslancem a proto nedostal kopii jím podepsaného návrhu. Začátkem srpna 2018 kontaktoval B. [příjmení], administrativní pracovnici velvyslanectví, s dotazem, zda je již (nová) pracovní smlouva žalovaným podepsána. Sdělila mu, že se musí obrátit na velvyslance. Žalobce tedy dál chodil do práce každý den včetně sobot na půl dne a po tu dobu nikdo za žalovaného za ním nepřišel s tím, že by mu řekl, že nemá dále pracovat. Příchod a odchod z práce se evidoval na listy papíru u vchodu do rezidence, kam se podepisoval stejně jako ostatní zaměstnanci. Dne [datum] si při práci poranil ruku a následující den šel k lékaři, který mu vystavil pracovní neschopnost trvající asi měsíc a poslal jej na