5 Cmo 118/2023-125 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl s odkazem na ustanovení § 74 a násl. o. s. ř. o nařízení předběžného opatření, jímž zakázal žalované po dobu dvou měsíců ode dne pravomocného skončení řízení u něj vedeného pod sp. zn. 18 Cm 86/2023 jakýmkoli způsobem nakládat s movitými věcmi vyjmenovanými ve výroku I. usnesení. Výrokem II. usnesení bylo žalované uloženo po dobu dvou měsíců ode dne pravomocného skončení téhož řízení se zdržet jakékoli dispozice s účtem č. , č. účtu, a s peněžními prostředky, které se na něm nacházejí, a to až do částky 4 955 711 Kč, a , právnická osoba, ., IČO , IČO, , bylo uloženo zdržet se provádění plateb z uvedeného účtu. Ve výroku III. usnesení soud prvního stupně konstatoval, že o nákladech řízení bude rozhodnuto při rozhodnutí o věci samé. Soud prvního stupně takto rozhodl o návrhu na nařízení předběžného opatření ze dne 19. 9. 2023, který žalobkyně podala v rámci řízení o zaplacení směnečné pohledávky ve výši 3 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou. V odůvodnění usnesení uvedl, že ve věci již bylo jednou rozhodnuto o podobném předběžném opatření, a to usnesením č. j. 18 Cm 86/2023-57, jímž návrhu na jeho nařízení bylo vyhověno. Usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 87/2023-69 však bylo toto usnesení změněno tak, že návrh na nařízení předběžného opatření se zamítá. Soud prvního stupně konstatoval, že změnou oproti původnímu návrhu je, že proti žalované bylo zahájeno trestní stíhání za skutky, které žalobkyně popisovala, tedy za vystavení falešných faktur v neprospěch společnosti , právnická osoba, . a následné postoupení těchto neexistujících pohledávek žalobkyni za úhradu, čímž žalobkyni vznikl nárok ve výši 1 955 711 Kč. Žalobkyně má dále proti žalované nárok ze směnky ve výši 3 000 000 Kč. Podle soudu prvního stupně je nyní situace oproti předchozímu návrhu na nařízení předběžného opatření odlišná v tom, že zde již není jen pouhá obava žalobkyně, vyjádřená v jejím návrhu, ale tuto obavu konkretizuje a upřesňuje usnesení Policie České republiky, které se jevilo důvodné zahájit trestní stíhání. Změnou oproti původnímu návrhu je též to, že žalobkyně se s úhradou nároku neopírá o nemovitosti, jejichž postižení považuje vzhledem k situaci za nemožné, nýbrž jde výlučně o movitý majetek a peníze na účtu. Žalobkyni je přitom třeba přisvědčit v tom, že proti zcizení takového majetku je nutné z její strany brojit předem, později to už není možné, a dále v tom, že prokázat úmysl žalované převést movitý majetek předem není ve většině případů možné. Soud prvního stupně dodal, že by to bylo možné pouze tehdy, pokud by se žalovaná s tímto úmyslem sama někomu svěřila, přičemž čekání na takový případ nelze po žalobkyni spravedlivě požadovat. Obava žalobkyně z ohrožení její „případné exekuce“ je proto důvodná a navržené předběžné opatření nepřesahuje omezení žalované nad míru obvyklou v podobných případech, ani nijak nesupluje rozhodnutí ve věci samé. Nevytváří také nový a trvalý právní stav tím, že je časově omezeno.2. Žalovaná podala proti usnesení včasné odvolání, v němž navrhla jeho změnu tak, že návrh na nařízení předběžného opatření bude zamítnut. Namítla, že pravděpodobnost možného ohrožení výkonu rozhodnutí „nelze vykládat z pouhého usnesení , právnická osoba, o zahájení trestního stíhání řešící při zachování presumpce neviny minulé jednání žalované (konkrétně jednání v období od 15. 8. 2022 do 9. 9. 2022), nikoli současný stav, který by nějakým způsobem vzbuzoval obavy z ohrožení zaplacení předmětné pohledávky“. Důvodnou obavu z ohrožení výkonu event. soudního rozhodnutí nedokládá ani to, že žalobkyně nyní žádá pouze postižení movitého majetku a peněz na účtu žalované. Žalovaná zdůraznila, že s ohledem na její předmět podnikání ani nepřichází v úvahu zcizení nákladních automobilů uvedených v napadeném usnesení. Sama žalobkyně je nadto stále držitelem listin v odvolání vyjmenovaných, v důsledku čehož je žalovaná zcela vyloučena z jakékoli dispozice s předmětnými movitými věcmi, kdy příslušné originály technických průkazů vozidel a přívěsného vozíku předala žalobkyni jako zástavu, včetně kupní smlouvy a vystavených plných mocí. Žalovaná dále namítla, že návrh na nařízení předběžného opatření podaný bezprostředně po vydání usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 8. 2023 opětovně neobsahuje žádné skutečnosti ve vztahu k odůvodněné obavě z ohrožení výkonu event. soudního rozhodnutí a tuto obavu nepopisuje a nedokládá. Návrh je v poloze pouhých neopodstatněných úvah a předjímání o event. možnostech případných komplikací v budoucnu při realizaci výkonu rozhodnutí.3. Žalobkyně se k odvolání žalované nevyjádřila.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání důvodné.5. V daném případě se žalobkyně domáhá nařízení předběžného opatření v rámci řízení o zaplacení směnečné pohledávky ve výši 3 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, které bylo zahájeno žalobou došlou soudu prvního stupně dne 6. 4. 2023. Jedná se o tedy o předběžné opatření navrhované nikoli podle ustanovení § 74 a násl. o. s. ř., jak soud prvního stupně nesprávně uvádí v odůvodnění napadeného usnesení, nýbrž podle ustanovení § 102 odst. 1 o. s. ř., podle kterého může soud nařídit předběžné opatření v případě, že po zahájení řízení je třeba zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen. Podmínky nařízení předběžného opatření podle citovaného ustanovení jsou přitom v zásadě totožné s podmínkami, které zákon stanoví pro nařízení předběžného opatření před zahájením řízení (§ 74 až 77 o. s. ř.). Předpokladem pro nařízení předběžného opatření je jednak osvědčení nároku, který žalobce uplatňuje ve věci samé, a dále pak obava, že by výkon budoucího soudního rozhodnutí mohl být ohrožen. Tato obava musí vždy existovat objektivně, nepostačuje jen obava subjektivně pociťovaná. Předběžné opatření lze tedy nařídit v těch případech, kdy nastala určitá situace osvědčující reálnost takové obavy.6. Ze žalobkyní předloženého prvopisu směnky lze mít za osvědčené její tvrzení o existenci směnečné pohledávky ve výši 3 000 000 Kč vůči žalované jako výstavci směnky. Nárok ve věci samé je tedy pro potřeby případného předběžného opatření osvědčen, neboť se jeví pravděpodobným. V této souvislosti se jeví vhodným připomenout, že při rozhodování o předběžném opatření není soud povinen provádět dokazování a že vychází výlučně ze skutečností prokázaných či osvědčených navrhovatelem. Nelze proto v tomto stadiu řízení vést dokazování ke skutečnostem, jimiž žalovaná nárok proti ní v soudním řízení uplatněný zpochybnila v námitkách podaných proti směnečnému platebnímu rozkazu ve věci vydanému, a na základě výsledků takového dokazování hodnotit, zda žalovanou uplatněná obrana proti tomuto nároku je či není důvodná.7. Pokud jde o druhý předpoklad pro vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření, tedy osvědčení důvodnosti obavy žalobkyně z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí v řízení vydaného, nelze než konstatovat, že tento nelze mít ani v případě druhého návrhu na nařízení předběžného opatření za splněný, neboť žalobkyně v návrhu netvrdila žádné konkrétní právní jednání žalované, které by vedlo či mohlo vést ke zcizení či zatížení movitých věcí, ohledně nichž předběžné opatření bylo navrženo. Žalobkyně svou obavu odůvodnila tím, že dne 31. 7. 2023 bylo Policií České republiky, KŘP Ústeckého kraje, SKPV, Územní odbor Ústí nad Labem vydáno podle ustanovení § 160 odst. 1 trestního řádu usnesení o zahájení trestního stíhání žalované a dále usnesení o zahájení trestního stíhání , Anonymizováno, , coby jednatele a jediného společníka žalované, přičemž tito byli obviněni ze spáchání zločinu podvodu podle ustanovení § 209 odst. 1, 4 písm. d/ trestního zákoníku. Jak žalobkyně uvedla, trestní stíhání se týká jednání žalované spočívajícího v jejím tvrzení o existenci pohledávek, které zcela evidentně neexistovaly, v důsledku čehož žalobkyně žalované uhradila 2 118 800 Kč. Podle odvolacího soudu však výše uvedené usnesení Policie České republiky žádným způsobem nekonkretizuje a ani neupřesňuje obavu žalobkyně vyjádřenou v návrhu na nařízení předběžného opatření, jak dovozuje soud prvního stupně, neboť toto usnesení nevypovídá ničeho o tom, že by se snad žalovaná snažila svého majetku zbavit ve snaze ohrozit či zmařit výkon rozhodnutí týkajícího se směnečné pohledávky žalobou uplatněné. Totéž platí, co se týče rozsahu postižení majetku předběžným opatřením, když ani ze skutečnosti, že žalobkyně v druhém návrhu již nežádá zákaz nakládání s nemovitostmi, nelze dovozovat nic, co by žalobkyní tvrzenou obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí odůvodňovalo.8. S odkazem na shora uvedené odvolací soud uzavírá, že zákonné podmínky pro nařízení požadovaného předběžného opatření nebyly v době vydání odvoláním nap