5 Cmo 6/2023-32 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným směnečným platebním rozkazem uložil soud prvního stupně společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, (původně žalovaná 1.) a žalovanému (původně žalovaný 2.) povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 1 510 077 Kč (bod a/ výroku) se 6% úrokem ročně z této částky od 30. 3. 2022 do zaplacení (bod b/ výroku), směnečnou odměnu ve výši 5 034 Kč (bod c/ výroku) a náhradu nákladů řízení ve výši 120 344,50 Kč k rukám zástupce žalobkyně (bod d/ výroku).2. Žalobkyně podala proti výroku směnečného platebního rozkazu pod bodem d/ o nákladech řízení včasné odvolání, v němž navrhla jeho změnu tak, že jí na náhradě nákladů řízení bude přiznána částka 146 808 Kč. V odůvodnění odvolání uvedla, že soud prvního stupně při určení výše náhrady nákladů řízení nesprávně postupoval podle ustanovení § 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a podrobně vylíčila, proč nebylo možno uvedené ustanovení aplikovat. Citovala zároveň z judikatury Ústavního soudu s odkazem na konkrétní rozhodnutí tohoto soudu. Podle žalobkyně není namístě ani aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. Náklady řízení tak měly být žalobkyni přiznány v celkové výši 146 808 Kč coby součtu soudního poplatku, mimosmluvní odměny za 4 úkony právní služby po 14 380 Kč (převzetí a příprava zastoupení, 2x výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a žaloba), 4 režijních paušálů po 300 Kč a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 12 332 Kč. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla změnu směnečného platebnímu rozkazu v jeho výroku o nákladech řízení tak, že jí bude přiznána jejich náhrada ve výši 146 808 Kč.3. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně usnesením ze dne 14. 11. 2022, č. j. 49 Cm 72/2022-27, zrušil směnečný platební rozkaz proti původně žalované 1. a řízení o věci ve vztahu mezi žalobkyní a touto žalovanou vyloučil k samostatnému řízení (u soudu prvního stupně vedeno pod sp. zn. 49 Cm 2/2023), přezkoumal odvolací soud směnečný platební rozkaz v odvoláním dotčeném výroku pod bodem d/ o nákladech řízení pouze ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným ve směnečném platebním rozkazu označeným jako žalovaný 2. Směnečný platební rozkaz byl v uvedeném rozsahu přezkoumán včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž by za tím účelem bylo nařizováno jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.).4. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.5. V posuzovaném případě soud prvního stupně směnečným platebním rozkazem ze dne 13. 6. 2022, č. j. 49 Cm 72/2022-17, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně s původně žalovanou 1. směnečný peníz ve výši 1 510 077 Kč se 6% úrokem ročně z této částky od 30. 3. 2022 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 5 034 Kč. Zcela tak vyhověl žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému a původně žalované 1. přiznání nároků ze směnky vystavené podle tvrzení v žalobě na její řad původně žalovanou 1. dne 20. 2. 2020 v Praze na směnečnou sumu 1 510 077 Kč se splatností dne 29. 3. 2022 a žalovaným avalované. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla vůči žalovanému ve věci plně úspěšná a že doložila odeslání výzvy k plnění tomuto žalovanému ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř., náleží jí proti němu coby neúspěšnému účastníku právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).6. Soud prvního stupně proto správně rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Pochybil však při určení její výše, když výzvu k plnění žalovanému, kterou zástupce žalobkyně učinil dopisem ze dne 4. 4. 2022, posoudil jako jednoduchou výzvu k plnění ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2, písm. h/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, třebaže jejím obsahem je základní skutkový i právní rozbor. Jak z uvedeného dopisu vyplývá, žalovaný jím byl vyzván, aby žalobkyni zaplatil pohledávku ve výši 1 510 077 Kč s příslušenstvím s tím, že pohledávka vznikla ze směnky podle zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů. Žalovanému bylo sděleno, že směnku avaloval a že v případě neuhrazení směnečné sumy je pohledávka až do jejího celkového uhrazení úročena 6% úrokem podle ustanovení § 48 odst. 1, bod 2. zákona směnečného a šekového a že žalobkyni vznikl taktéž nárok na směnečnou odměnu ve výši 5 034 Kč podle ustanovení § 48 odst. 1, bod 4. téhož zákona. Součástí výzvy je upozornění žalovaného na to, že v případě neuhrazení dlužné částky ve výši 1 551 381,60 Kč coby součtu směnečné sumy ve výši 1 510 077 Kč, směnečného úroku ve výši 745 Kč, směnečné odměny ve výši 5 034 Kč a poplatku spojeného s vymáháním pohledávky ve výši 35 525,60 Kč bude záležitost řešena soudní cestou. Vzhledem k tomu, že výzva k plnění s takto vylíčeným důvodem vzniku pohledávky a s takto formulovaným právním posouzením pohledávky splňuje náležitosti výzvy podle ustanovení § 11 odst. 1, písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, náleží žalobkyni za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna v plné výši.7. S odkazem na shora uvedené odvolací soud konstatuje, že za účelně vynaložené náklady řízení, pokud jde o nárok, jak byl žalobkyní uplatněn vůči žalovanému, je třeba považovat soudní poplatek za žalobu ve výši 75 756 Kč, mimosmluvní odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva žalovanému k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) po 14 380 Kč podle ustanovení § 7 bod 6. ve spojení s § 11 odst. 1, písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 téže vyhlášky a náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. (9 248,40 Kč).8. Z vyložených důvodů odvolací soud směnečný platební rozkaz v jeho výroku pod bodem d/ o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným změnil podle ustanovení § 220 odst. 1, písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. tak, že výše náhrady nákladů řízení, k jejímuž zaplacení byl žalovaný ve směnečném platebním rozkazu označený jako žalovaný 2. vůči žalobkyni zavázán, činí částku 129 044,40 Kč. V ostatním byl výrok d/ směnečného platebního rozkazu ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným v něm označeným jako žalovaný 2. potvrzen jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).9. Pro úplnost se dodává, že odvolání žalobkyně vychází z nesprávné úvahy, že soud prvního stupně při určení výše nákladů právního zastoupení aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Při přepočtu náhrady nákladů řízení, jak žalobkyni byla směnečným platebním rozkazem přiznána, je totiž mimo jakoukoli pochybnost, že uvedené ustanovení nebylo soudem prvního stupně použito, neboť částka 120 344,50 Kč uvedená pod bodem d/ výroku směnečného platebního rozkazu odpovídá součtu soudního poplatku ve výši 75 756 Kč, mimosmluvní odměny za 2 a půl úkonu právní služby po 14 380 Kč (příprava a převzetí věci, žaloba, jednoduchá výzva k plnění) podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ a § 11 odst. 2 písm. h/ ve spojení s § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 téže vyhlášky a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 7 738,50 Kč.10. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v rozsahu svého požadavku na zvýšení přiznané náhrady nákladů řízení vůči žalovanému zcela úspěšná a tedy náleží jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši odpovídající jedné polovině mimosmluvní odměny z 1 úkonu právní služby (podání odvolání) po 1 500 Kč podle ustanovení § 7 bod 4. ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když tarifní sazba činí částku 9 063 Kč jako součet nepřiznané poloviny úkonu právní služby, 1 paušální náhrady hotových výdajů a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto nároků. Žalobkyni dále náleží 1 paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 téže vyhlášky a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a paušální náhrady podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. (220,50 Kč). Náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 1 270,50 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).