5 Cmo 79/2023-299 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 29. 10. 2019 uložil druhému žalovanému povinnost do tří dnů od právní moci usnesení zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 113 547,77 Kč, přičemž do výše 64 878,30 Kč je tato povinnost společná a nerozdílná s ostatními žalovanými, kterým již byla uložena pravomocně rozsudky soudu ze dne 29. 1. 2008, č. j. 33 Cm 79/2005-43 a ze dne 3. 7. 2012, č. j. 33 Cm 79/2005-136. Rozhodnutí bylo odůvodněno, a to mj. ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že již dříve soud rozhodl rozsudkem ze dne 29. 10. 2019, kterým žalobě proti druhému žalovanému zcela vyhověl.2. Žalovaný podal proti usnesení včas odvolání (usnesení mu bylo doručeno tzv. náhradním způsobem dle § 50 odst. 1 o. s. ř., a to vhozením zásilky do schránky druhého žalovaného dne 16. 6. 2023) proti bodu II. výroku a uvedl, že dne 31. 7. 2019 usnesením č. j. KSPA 59 INS 14320/2019-A-6 Krajský soud zjistil úpadek druhého žalovaného a povolil řešení jeho úpadku oddlužením. Usnesením ze dne 24. 1. 2020 schválil insolvenční soud oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Usnesením č. j. KSPA 59 INS 14320/2019-, právnická osoba, z 16. 3. 2023 insolvenční soud rozhodl o splnění oddlužení a osvobodil dlužníka od placení pohledávek.3. Odvolací soud uvádí, že druhý žalovaný sice neuvedl v odvolání, čeho se domáhá, avšak z obsahu odvolání odvolací soud dovozuje, že podle druhého žalovaného mu nemá být vůbec uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, když je osvobozen insolvenčním soudem od placení pohledávek.4. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.5. Podle § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“) Účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Rozhodnutím o úpadku se přerušují soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170). Není-li dále stanoveno jinak, v těchto řízeních nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku. Podle odst. 2 Je-li řízení podle odstavce 1 přerušeno, nekonají se jednání a neběží stanovené lhůty. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty běžet znovu. Podle odst. 4 Jakmile se soud nebo jiný orgán příslušný k projednání a rozhodnutí věci dozví o přerušení řízení podle odstavce 1, vyrozumí o tom účastníky řízení; současně je poučí, že v řízení nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku. Rozhodnutí již vydaná se v době, kdy je řízení přerušeno, nedoručují, ledaže se týkají i jiných pohledávek; bylo-li řízení přerušeno po doručení rozhodnutí, avšak ještě předtím, než rozhodnutí nabylo právní moci, nenabývá rozhodnutí v rozsahu, v němž bylo řízení přerušeno, právní moci. Jestliže se v řízení pokračuje, rozhodnutí se doručuje znovu.6. Podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona Jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku.7. Podle § 513 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb., dále jen o. z.) Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.8. Řízení o zaplacení směnky bylo zahájeno žalobou podanou dne 26. 5. 2005. Jak plyne z insolvenčního rejstříku, v insolvenčním řízení sp. zn. KSPA 59 INS 14320/2019 dlužníka , Anonymizováno, (druhého žalovaného v nalézacím řízení) byl dne 31. 7. 2019 zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno oddlužení, přičemž toto usnesení o úpadku bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 31. 7. 2019. Tímto dnem se přerušila řízení o pohledávkách věřitelů, které mají být přihlášeny do insolvenčního řízení (jak plyne z postupu soudu a z vydání rozsudku dne 29. 10. 2019 a z usnesení napadeného odvoláním, soud prvního stupně nerespektoval přerušení nalézacího řízení dle § 140a insolvenčního zákona). Odvolací soud poznamenává, že žalobce si svou předmětnou pohledávku ze směnky přihlásil do insolvenčního řízení, tato přihláška byla evidována pod č. P3/11 a nikdo tuto pohledávku ze směnky nepopřel. Usnesením č. j. KSPA 59 INS 14320/2019-B-16 z 16. 3. 2023 vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení dlužníka a dále podle § 414 odst. 1 osvobodil dlužníka od placení pohledávek.9. S ohledem na přerušení řízení dle § 140a odst. 1 insolvenčního zákona nemělo být vydáno usnesení ze dne 29. 10. 2019. Dále je nepochybné, že v důsledku osvobození dlužníka (druhého žalovaného v odvolací věci) od placení přihlášených pohledávek dle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona nemá druhý žalovaný povinnost zaplatit předmětnou směnku.10. Nejvyšší soud učinil v usnesení sp. zn. 29 ICdo 155/2017 z 30. 5. 2019 závěr, že V řízení o pohledávce, od jejíhož placení byl dlužník osvobozen, nelze (nejde-li o důvody separace nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 147 a § 148 odst. 2 o. s. ř.) dlužníka po dobu trvání účinků přiznaného osvobození zavázat k náhradě nákladů řízení.11. Odvolací soud dodává, že náklady řízení jsou náklady spojené s uplatněním pohledávky ze směnky a představují podle § 513 o. z. příslušenství pohledávky žalobce, od jejíhož placení byl žalovaný osvobozen. V poměrech projednávané věci, kdy bylo o náhradě nákladů řízení rozhodováno až po zjištění úpadku, a navíc právní moci by mělo rozhodnutí nabýt až poté, co bylo druhému žalovanému (dlužníku v již skončeném insolvenčním řízení) přiznáno dle § 414 insolvenčního zákona osvobození od placení zbytků dluhů, se tento závěr musí projevit tím, že druhého žalovaného nelze zavázat k placení nákladů řízení, neboť i na tuto část příslušenství pohledávky dopadají účinky přiznaného osvobození. Toto příslušenství se stalo naturální obligací, kterou nelze přiznat.12. Odvolací soud z obou uvedených důvodů postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 211 a § 167 odst. 2 o. s. ř. a napadené usnesení změnil tak, že se odvoláním napadené usnesení nevydává.13. Nebylo zjištěno, že by druhému žalovanému vznikly v odvolacím řízení náklady, které by byl povinen hradit žalobce dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto rozhodl, že žádný z uvedených účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů.