6 Cmo 186/2022-314 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci jako soud I. stupně ve výroku I. určil, že navrhovatelka je vlastníkem členského podílu v družstvu , Jméno advokáta C, , IČO , IČO advokáta C, , se sídlem , Adresa advokáta C, , se kterým je spojeno právo užívání družstevního bytu č. , Anonymizováno, o velikosti , Anonymizováno, v , Anonymizováno, . podlaží domu č.p. , Anonymizováno, na adrese , adresa, . Ve výroku II. navrhovatelce nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Ve výroku III. uložil účastnici 1) povinnost nahradit náklady řízení státu - České republice. Ve výroku IV. uložil účastnici 1) povinnost nahradit náklady řízení účastnici 2) ve výši 6 768,10 Kč.2. Z hlediska skutkového soud I. stupně vyšel ze závěrů o skutkovém stavu věci podle nichž účastník 2) je bytovým družstvem a vlastníkem bytu č. , Anonymizováno, o velikosti , Anonymizováno, v , Anonymizováno, . podlaží domu č.p. , Anonymizováno, na adrese , adresa, a navrhovatelka byla od roku 1988 členkou tohoto účastníka s právem užívat uvedený družstevní byt č. , Anonymizováno, o velikosti , Anonymizováno, v , Anonymizováno, . podlaží domu č.p. , Anonymizováno, na adrese , adresa, . Soud I. stupně dále vycházel ze skutečnosti, že účastnice 1) je dcerou navrhovatelky, jež bydlela s navrhovatelkou v předmětném družstevním bytě č. , Anonymizováno, . Dále vyšel z toho, že smlouvou ze dne 18. 7. 2011 označenou jako dohoda o převodu členských práv a povinností navrhovatelka převedla svá členská práva a povinnosti, včetně práva užívaní předmětného družstevního bytu na účastnici 1). Tato dohoda o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011 neobsahovala žádné určení, zda se jedná o převod členských práv a povinností bezúplatný nebo úplatný a neobsahovala ani žádné ujednání o ceně nebo způsobu jejího určení. Na listině obsahující dohodu o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011 bylo i prohlášení navrhovatelky a účastnice 1) o vzájemném majetkovém vypořádání ze dne 18. 7. 2011. Toto prohlášení o vzájemném majetkovém vypořádání bylo učiněno v souvislosti s dohodou o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011. Uvedené majetkové vypořádání se týkalo vypořádání zůstatkové hodnoty členského podílu včetně jiné majetkové účasti (JMÚ) ve výši 93 781 Kč, přičemž navrhovatelka a účastnice 1) prohlásily, že se mezi sebou přímo vyrovnají, a že souhlasí s tím, aby zůstatková hodnota podílu byla přepsána na účastnici 1). Soud I. stupně vyšel rovněž ze skutečnosti, že žádná ústní dohoda mezi navrhovatelkou a účastnicí 1), jež by doplňovala dohodu o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011 ohledně určení, zda se jedná o bezúplatný převod členských práv a povinností nebo o převod úplatný, uzavřená nebyla. Navrhovatelka byla nadále vedena družstvem jako jedna z osob užívajících předmětný družstevní byt. Evidence byla zachycena v evidenčním listě ze dne 14. 7. 2011 vyplněném účastnicí 1). Podle dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011 a podle nové nájemní smlouvy ze dne 18. 7. 2011 navrhovatelka i po převodu členských práv a povinností na účastnici 1) fakticky za stejných podmínek dále užívala předmětný družstevní byt č. 16 ke svému bydlení společně s účastnicí 1) a jejími dvěma dětmi. Až do narušení vztahů mezi navrhovatelkou a účastnicí 1) tak užívali předmětný byt všichni členové domácnosti, tedy navrhovatelka, účastnice 1) a její dvě děti. Nájemné a platby na služby hradila účastníkovi 2) stejně jako dříve účastnice 1) a navrhovatelka na tyto platby přispívala účastnici 1) částkou ve výši 5 000 Kč měsíčně.3. Dále soud I. stupně vyšel ze zjištění, že důvodem převodu členských práv a povinností v účastníkovi 2) bylo fakticky zabránit tomu, aby předmětný družstevní podíl navrhovatelky byl předmětem exekuce nebo insolvenčního řízení, a aby tak navrhovatelka a účastnice 1) a její děti nepřišly o předmětný družstevní byt, neboť navrhovatelka měla závazky po splatnosti ve výši více jak 300 000 Kč a z toho důvodu reálně hrozila exekuce na předmětný družstevní podíl. V době uzavření smlouvy se navrhovatelka jako dlužník chystala podat na sebe insolvenční návrh a požádat o povolení oddlužení. Na předmětný družstevní podíl již dříve v roce 2003 byla pro vykonatelnou pohledávku ve výši 154 825 Kč vůči navrhovatelce vedena exekuce, jež byla zastavena poté, kdy navrhovatelka dlužnou částku uhradila z finančních prostředků zapůjčených od tehdejšího přítele účastnice 1) , jméno FO, .4. Soud I. stupně vyšel též ze zjištění, že dne 18. 8. 2011 (měsíc po podpisu smlouvy o převodu družstevního podílu), podala navrhovatelka na sebe jako dlužnice insolvenční návrh s žádostí o povolení oddlužení. Návrhu insolvenční soud vyhověl, a usnesením ze dne 1. 11. 2011, č. j. KSLB 57 INS 14608/2011-B-6, povolil navrhovatelce oddlužení plněním splátkového kalendáře. Uvedené insolvenční řízení bylo ukončeno dne 12. 12. 2016.5. Ve vztahu k okolnostem po podpisu dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011 soud I. stupně dále vycházel ze skutečnosti, že účastnice 1) počátkem roku 2012 požadovala po navrhovatelce, aby přispívala na společnou domácnost vyšší částku, když v té době navrhovatelka přispívala účastnici 1) měsíčně částku ve výši 3 828 Kč. Spory ohledně toho, jak by se navrhovatelka měla finančně podílet na nákladech společné domácnosti, byly hlavní příčinou sporu mezi navrhovatelkou a účastnicí 1), jež vedly až k úplnému rozvratu vztahů mezi navrhovatelkou a účastnicí 1), ačkoli podle závěrů soudu I. stupně o skutkovém stavu věci bylo z počátku soužití v bytě harmonické, avšak po předmětném převodu družstevního podílu z navrhovatelky na účastnici 1) se změnilo soužití v bytě v soužití konfliktní, kdy docházelo k hádkám mezi navrhovatelkou a účastnicí 1) ohledně finančních záležitostí. Součástí konfliktu bylo i používání vulgarizmů a došlo i k fyzickému napadání, když navrhovatelka jednorázově uhodila účastnici 1) otevřenou dlaní a tato konfliktní situace vyvrcholila tím, že přibližně od dubna 2012 do 6. 10. 2012 spolu navrhovatelka a účastnice 1) nekomunikovaly. Následně účastnice 1) vyhodnotila další společné soužití v bytě s navrhovatelkou jako nemožné a dne 1. 10. 2012 zrušila u účastníka 2) právo navrhovatelky na spoluužívání předmětného družstevního bytu, což účastnice 1) oznámila navrhovatelce dopisem ze dne 1. 10. 2012 doručeným navrhovatelce dne 6. 10. 2012, kdy jí byl účastnicí 1) znemožněn vstup do bytu a jeho další užívání. Účastnice 1) následně dne 6. 12. 2012 v nepřítomnosti navrhovatelky vyměnila zámek vstupních dveří a znemožnila navrhovatelce další vstup do daného bytu a jeho spoluužívání.6. Dále soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dne 7. 2. 2013 navrhovatelka podala u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by byla účastnici 1) uložena povinnost zdržet se nakládání s členským podílem v účastníkovi 2) a Okresní soud v Jablonci nad Nisou návrhu vyhověl a usnesením ze dne 11. 2. 2013, č. j. 0 Nc 2502/2013-14, požadované předběžné opatření nařídil, přičemž toto předběžné opatření bylo účastnici 1) doručeno dne 12. 2. 20137. Ve vztahu k vlastní dohodě o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011 soud I. stupně, mimo již uvedené, vycházel ze skutečnosti, že ani z prohlášení o vzájemném majetkovém vypořádání zůstatkové hodnoty členského podílu ve výši 93 781 Kč na listině obsahující dohodu o převodu členských práv a povinností nelze dovodit jednoznačný závěr, že by se dle vůle stran mělo jednat o úplatný převod členského podílu, neboť podle soudu I. stupně vyšlo najevo, že toto prohlášení stejně jako dohodu o převodu členských práv a povinností připravil účastník 2), a že jeho smyslem a účelem mělo být primárně vypořádání vztahů mezi navrhovatelkou a účastnicí 1) na straně jedné a účastníkem 2) na straně druhé.8. Ve svých právních závěrech soud I. stupně poukázal na svoji vázanost předchozím právním názorem odvolacího soudu vycházel ze skutečnosti, že navrhovatelka převedla účastnici 1) bezúplatně předmětný podíl v uvedeném bytovém družstvu a fakticky navrhovatelka účastnici 1) tento podíl v uvedeném bytovém družstvu darovala. Podle soudu I. stupně dárkyni svědčilo právo domáhat se za podmínek § 630 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinného do 31. 12. 2013 (OZ) vrácení daru a toto právo navrhovatelka vůči účastnici 1) úspěšně uplatnila, když se vůči ní účastnice 1) zachovala hrubě rozporu s dobrými mravy. Po vrácení uvedeného daru je tak navrhovatelka podle soudu I. stupně vlastnicí uvedeného podílu v družstvu a bylo tak na místě jejím návrhu vyhovět. Rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky soud I. stupně odůvodnil § 142 a násl. o. s. ř. a ve vztahu ke státu § 148 o. s. ř.9. Ve včas podaném odvolání do všech výroků se účastnice 1) domáhala zrušení napadeného rozhodnutí, jež považuje za nesprávné, za současného vrácení věci soudu I. stupně s tím, že nevyloučila ani postup, kdy by odvolací soud změnil napadené rozhodnutí a návrh by zamítl a přizna