7 Cmo 216/2022-164 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem označeným v záhlaví rozhodl tak, že se určuje, že smlouva o převodu podílu ve společnosti , právnická osoba, . ze dne 26. 4. 2019, kterou žalovaný 1) převedl 50 % podíl v žalovaném 3) na žalovaného 2), je neplatná (výrok I.), že žalovaný 1) a žalovaný 2) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20 211,13 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám jeho zástupce (výrok II.) a že žalovaný 3) nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 3. 8. 2021 jako manželka žalovaného 1), kdy jejich manželství trvá od 9. 9. 2016 dosud, domáhá výše uvedeného určení. Tvrdí, že v listopadu 2018 žalovaný 1) s předchozím souhlasem žalobkyně za použití finančních prostředků, náležících do jejich společného jmění manželů, založil dne 28. 11. 2018 jako jediný zakladatel zakladatelskou listinou ve formě notářského zápisu vyhotoveného notářkou , tituly před jménem, , Jméno, pod sp. zn. NZ 192/2018 žalovanou 3). Předmětná smlouva o převodu podílu ze dne 26. 4. 2019, uzavřená mezi žalovaným 1) jako převodcem a žalovaným 2) jako nabyvatelem, byla uzavřená zcela bez vědomí a souhlasu žalobkyně jako manželky žalovaného 1) a je tak dle žalobkyně neplatná. Naléhavý právní zájem na určení neplatnosti předmětné smlouvy o převodu podílu je dán tím, že je sporná otázka platnosti této smlouvy, a že vlastnictví podílu v žalované 3) je předmětem publikace ve veřejném rejstříku a bez soudního rozhodnutí není možné dát zápis v obchodním rejstříku ohledně žalované 3) do souladu se skutečným stavem.3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl ke skutkovým zjištěním, že žalovaný 1) nabyl 100 % obchodní podíl v žalované 3) za trvání manželství se žalobkyní založením žalované 3), že tak tento obchodní podíl byl součástí společného jmění manželů žalovaného 1) a žalobkyně, že dne 26. 4. 2019 žalovaný 1) tento obchodní podíl rozdělil na dva 50 % obchodní podíly a jeden tento 50 % obchodní podíl bezúplatně převedl písemnou smlouvou o převodu podílu ze dne 26. 4. 2019 na žalovaného 2), že podpisy obou smluvních stran na této smlouvě o převodu podílu byly úředně ověřeny, že na základě této smlouvy žalovaný 1) za žalovanou 3) podal k rejstříkovému soudu návrh na zápis změn, na základě kterého byla dne 21. 5. 2019 zapsána změna v obchodním rejstříku ohledně společníků žalované 3), kdy žalovaný 1) byl zapsán jako vlastník 50 % podílu se splaceným vkladem na základní kapitál ve výši 500 Kč a žalovaný 2) byl zapsán jako vlastník 50 % podílu se splaceným vkladem na základní kapitál ve výši 500 Kč, že tento stav dosud trvá. Žalovaný 1) převedl smlouvou o převodu podílu ze dne 26. 4. 2019 svůj 50 % podíl v žalované 3) na žalovaného 2) bez souhlasu žalobkyně jako jeho manželky, když provedené dokazování neprokázalo, že by žalobkyně jako manželka žalovaného 1) s převodem 50 % podílu v žalované 3) souhlasila, a to ani konkludentně, a že se žalobkyně, jako manželka žalovaného 1), dovolala neplatnosti právního jednání, spočívajícího v uzavření předmětné smlouvy o převodu podílu.4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyni, jako manželce žalovaného 1) svědčí právodovolat se relativní neplatnosti předmětné smlouvy a vzhledem k tomu, že ze strany žalovaného 2) byla neplatnost dané smlouvy o převodu podílu ze dne 26. 4. 2019 rozporována, byl dán naléhavý právní zájem žalobkyně na určení neplatnosti této smlouvy soudem, neboť takové soudní rozhodnutí je prvkem soudní ochrany žalobkyně, která není účastníkem předmětné smlouvy o převodu podílu ze dne 26. 4. 2019. Dále je takové rozhodnutí objektivně způsobilé eliminovat nejisté postavení účastníků smlouvy a předejít tak případným dalším sporům, a rovněž je podkladem pro změnu zápisu společníků v obchodním rejstříku u žalované 3).5. Poté soud prvního stupně uzavřel, že smlouva o převodu podílu ze dne 26. 4. 2019 je neplatná, neboť obchodní podíl žalovaného 1) v žalované 3) byl nabyt za trvání manželství žalobkyně a žalovaného 1) a dle § 709 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“) se stal součástí jejich společného jmění manželů. Žalobkyně k předmětnému převodu obchodního podílu neudělila souhlas, který je nutný, neboť převod obchodního podílu nebo jeho části nelze považovat za běžnou záležitost týkající se společného jmění. Žalobkyně tak měla právo ve smyslu ustanovení § 417 odst. 2 o. z. dovolat se neplatnosti takového jednání, což i učinila. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl. Povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši jím určené částkou 20 211,13 Kč uložil žalovaným 1) a 2) podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla plný úspěch ve věci. Protože žalovaná 3) náhradu nákladů řízení nepožadovala, soud rozhodl tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení.6. Proti rozsudku soudu prvního stupně se včas odvolal žalovaný 2), který namítal, že soud prvního stupně se nevypořádal s jím namítanými procesními vadami žaloby spočívajícími v tom, že žalobkyně se v projednávané věci domáhá určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 26. 4. 2019, ačkoliv v daném případě bylo možné podat žalobu přímo na určení existence práva nebo právního vztahu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1552/2020, sp. zn. 22 Cdo 2147/99). A že žalobkyně proto nemá na předmětném určení naléhavý právní zájem. Dále se vyjádřil k věcnému posouzení soudem prvního stupně, že soud prvního stupně ponechal bez relevantního odůvodnění i většinu sporných skutkových tvrzení účastníků, a to: zda 100% obchodní podíl žalovaného 1) v žalované 3) byl v SJM žalobkyně a žalovaného 1), zda smlouva o převodu podílu ze dne 26. 4. 2019 vyžadovala souhlas žalobkyně, zda žalobkyně věděla o záměru žalovaného 1) převést na žalovaného 2) 50% podíl v žalované 3), zda žalobkyně s tímto převodem konkludentně souhlasila, a zda je smlouva o převodu podílu pro absenci souhlasu žalobkyně neplatná. To vše dále odůvodnil. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a II. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.7. K odvolání se věcně vyjádřila žalobkyně, která uvedla důvody, pro které je rozsudek soudu prvního stupně věcně správný. Pokud jde o odvolatelem namítanou procesní vadu, že žalobkyně se neměla u soudu domáhat určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu, ale výhradně existence práva, tak připustila, že uvedená námitka může být s ohledem na judikaturu, se kterou se seznámila, relevantní. K tomu ale uvedla, že případnou nesprávnost petitu lze odstranit i v odvolacím řízení, a proto navrhla, aby odvolací soud podle § 95 o. s. ř. připustil změnu žalobního petitu následovně: Určuje se, že vlastnické právo k 50% podílu žalovaného 2) v žalované 3) (dle smlouvy o převodu podílu ve společnosti , právnická osoba, . ze dne 26. 4. 2019 nikdy nevzniklo a neexistuje. Vzhledem k tomu navrhla, aby odvolací soud, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve smyslu jí navržené změny petitu, potvrdil jeho výroky II. a III. a žalovaným 1) a 2) uložil společně povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení.8. K vyjádření a návrhu žalobkyně se odvolatel vyjádřil tak, že návrh žalobkyně na připuštění změny žalobního návrhu je neoprávněný, neboť ve skutečnosti se nejedná o pouhou změnu žalobního petitu, ale o uplatnění nového žalobního nároku žalobkyně, což je v aktuální fázi soudního řízení nepřípustné, což dále odůvodnil.9. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. února 2023, č. j. 7 Cmo 216/2022 - 143, které nabylo právní moci dne 23. 2. 2023) rozhodl tak, že změna žaloby, navržená žalobkyní v podání ze dne 15. listopadu 2022, kterou se domáhá změny žalobního petitu, se nepřipouští. Z odůvodnění tohoto usnesení plyne, že odvolací soud ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu uzavřel, že v tomto případě nelze odvolatelkou navrženou změnu žaloby v odvolacím řízení připustit, neboť žalobkyně se domáhá nového nároku (§ 216 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 95 odst. 2 o. s. ř.). Pro stručnost se dále odkazuje na odůvodnění tohoto usnesení.10. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně dle ust. § 212 a násl. o. s. ř. i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 a 5, § 205 odst. 2 o. s. ř.), a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalovaného 2) je důvodné.11. Při jednání odvolacího soudu, v souvislosti se shora uvedeným usnesením odvolacího soudu, doplnil odvolatel své odvolání tak, že má za to, že v této věci mělo být žalováno na určení, že obchodní podíl je součástí společného jmění manželů (dále i jen „SJM“), a že právo žalobkyně dovolávat se relativní neplatnosti příslušné smlouvy má pouze vůči žalované 1); žalovaní 2) a 3) nejsou ve věci pasivně legitimováni. Námitka relativní neplatnosti by měla význam pouze v řízení o vypořádání SJM k čemuž odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3457/2018 a na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 206/2020, ve kterém se