7 Cmo 80/2023-101 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh žalobce na pokračování v řízení.2. Konstatoval, že žalobce se svojí žalobou domáhá po žalované dorovnání ve smyslu ust. § 390 zákona č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 24. července 2019, č. j. 55 Cm 448/2019-26, bylo dle ust. § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) pravomocně rozhodnuto o přerušení řízení do pravomocného skončení řízení ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 55 Cm 47/2020, ve kterém je řešena výše doplatku protiplnění proti stejnému žalovanému. Žalobce svým podáním, které bylo soudu prvního stupně doručeno dne 21. 12. 2022, opakovaně navrhl pokračování v řízení s odůvodněním, že toto řízení o dorovnání protiplnění bylo zahájeno jeho žalobou dne 31. 12. 2019 a každý pozdější návrh o dorovnání předmětného protiplnění, tak měl být považován za přistoupení k jeho návrhu. Za účelem zajištění spravedlivého procesu je dle žalobce nutné v řízení pokračovat a dále postupovat dle ust. § 112 o. s. ř. a rozhodnout o spojení s věcí vedenou pod sp. zn. 55 Cm 7/2020. Soud prvního stupně tento druhý návrh žalobce na pokračování v řízení opětovně zamítl s odkazem na závěry přijaté Vrchním soudem v Praze v usnesení ze dne 26. května 2022, č. j. 7 Cmo 352/2021 – 59, neboť překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, dosud trvá, pročež ani nelze postupovat dle ust. § 112 o. s. ř. tak, jak žalobce navrhuje.3. Žalobce se proti usnesení soudu prvního stupně včas odvolal. Podle odvolatele je napadené usnesení nepřezkoumatelné, neboť soud prvního stupně se nevypořádal s jeho argumentací ve vztahu k jím předestřenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2022, č. j. 14 Cmo 91/2022 – 49, opomenul zcela aktuální judikaturu odvolacího soudu a nezohlednil skutkové okolnosti věci, konkrétně že žalobce jako první podal dne 31. 12. 2019 žalobní návrh, tedy jeho řízení by s ohledem na svůj předmět /§ 83 odst. 2 písm. c) o. s. ř./, resp. překážku litispendence (§ 83 odst. 1 o. s. ř.) mělo být to jediné a další návrhy dalších akcionářů by měly být považovány za přistoupení k návrhu žalobce. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně, že v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 55 Cm 448/2019 se pokračuje.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Podle § 83 odst. 2 písm. c) o. s. ř. zahájení řízení ve věcech náhrady škody nebo dorovnání výše protiplnění podle zákona o nabídkách převzetí anebo ve věcech přezkoumání protiplnění při výkupu účastnických cenných papírů, brání též tomu, aby proti témuž žalovanému probíhalo u soudu další řízení o žalobách jiných žalobců požadujících z téhož jednání nebo stavu stejné nároky.6. K tomu odvolací soud odkazuje na nejnověji publikovaný závazný právní názor Nejvyššího soudu, vyslovený v jeho usnesení ze dne 28. 3. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2169/2022: „Smyslem a účelem právní úpravy § 83 odst. 2 písm. c) o. s. ř. rozšiřující překážku věci zahájené není zamezit některému z vytěsněných vlastníků v podání (pozdější) žaloby, nýbrž pouze vyloučit existenci různých rozhodnutí ve věci samé majících rozšířený účinek závaznosti. Smysl a účel právní úpravy § 390 z. o. k. ve spojení s § 83 odst. 2 písm. c) a § 159a odst. 2 o. s. ř. vyžaduje, aby o všech žalobách podaných jednotlivými vytěsněnými vlastníky (o všech věcech) probíhalo (ze zákona) jediné společné řízení ústící v jedno konečné rozhodnutí o věci samé. Je úkolem soudu, aby v průběhu řízení až do vydání rozhodnutí o věci samé zkoumal okruh osob, jež podaly proti hlavnímu akcionáři žalobu o dorovnání, a aby tyto osoby (každou z nich) bez dalšího považoval za žalobce. Každý ze žalobců může ve společném řízení plně uplatnit svá procesní práva, včetně práva navrhovat důkazy a vyjádřit se ke všem důkazům, které byly provedeny, jakož i práva na projednání věci samé při jednání. Ve vztahu ke každému ze žalobců pak nastávají účinky koncentrace řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. až skončením prvního jednání, které bylo nařízeno a konalo se poté, co s ním soud začal jako se žalobcem jednat. O tom musí být žalobce poučen v předvolání k tomuto jednání.“ A současně lze i z komentářové literatury k § 83 o. s. ř. uvést: „v praxi to vypadá tak, že se na soud obrátí větší množství vytěsněných akcionářů a jen návrh prvního se zapíše do rejstříku jako samostatná věc. Ostatní, později napadlé návrhy, se chápou jako přistoupení dalších účastníků ze zákona k nejdříve zahájené věci, o němž se ovšem nerozhoduje a dokonce soud nevydává ani usnesení o spojení věcí podle § 112.“ (JIRSA, J. a kol. Občanský soudní řád. Soudcovský komentář. Praha: Wolters Kluwer 2019).7. Žalobce se v této věci svou žalobou domáhá po žalovaném dorovnání protiplnění ve smyslu ust. § 329 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích ve znění platném do 31. 12. 2020 (dále i jen „z. o. k.“), kdy se použije přiměřeně ust. § 390 odst. 3 až 5 a odst. 7 z. o. k., neboť tvrdí, že žalovaná předložila veřejný návrh smlouvy na odkoupení zaknihovaných akcií emitovaných společností , právnická osoba, ., navržené protiplnění však považuje za nepřiměřené.8. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 24. července 2019, č. j. 55 Cm 448/2019-26, bylo dle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pravomocně rozhodnuto o přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 55 Cm 47/2020, neboť v něm je řešena otázka stanovení výše protiplnění poskytovaného hlavním akcionářem, žalovaným.9. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. května 2022, č. j. 7 Cmo 352/2021 – 59, potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 25. října 2021, č. j. 55 Cm 448/2019-36, kterým byl první návrh žalobce na pokračování v řízení zamítnut, přičemž odvolací soud konstatoval, že mu v odvolacím řízení nepřísluší přezkoumávat důvody, které vedly soud prvního stupně k přerušení řízení, potažmo k vydání jeho usnesení ze dne 24. 7. 2020, č. j. 55 Cm 448/2019-26, neboť je jím stejně jako oba účastníci řízení vázán ve smyslu ust. § 159a odst. 1 a 3 o. s. ř.10. Uvedený závazný právní názor ale odvolací soud změnil (srov. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2017, sp. zn. 29 Cdo 3433/2016) tak, že není vázán pravomocným přerušujícím výrokem usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. října 2021, č. j. 55 Cm 448/2019-36, bezvýhradně v tom smyslu, že by o pokračování v řízení nebylo možné rozhodnout i před uplynutím doby, na níž bylo řízení přerušeno, shledá-li soud takové rozhodnutí účelným a zdůvodnitelným (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. dubna 2019, č. j. 6 Cmo 84/2019 - 122 a ze dne 12. září 2022, č. j. 14 Cmo 91/2022 – 49).11. Vzhledem ke všemu uvedenému dospěl odvolací soud k závěru, že návrh žalobce na pokračování řízení je důvodný, i když dosud neuplynula doba, na kterou bylo předmětné řízení přerušeno, neboť pokud se žalobce žalobou, o níž je vedeno toto řízení a jiný žalobce žalobou, o níž je vedeno řízení u téhož soudu pod sp. zn. 55 Cm 47/2020, domáhají po žalovaném dorovnání dle ust. § 329 odst. 3 z. o. k. (ve znění platném do 31. 12. 2020), tak o těchto žalobách ve smyslu ust. § 83 odst. 2 písm. c) a ust. § 159a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. musí být vedeno toliko jediné společné řízení, v němž bude rozhodnuto jediným konečným rozhodnutím o věci samé.12. Odvolací soud ze shora popsaných důvodů usnesení soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že v řízení se pokračuje.