1 Cmo 80/2023-243 — Vrchní soud v Praze

V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o daných žalobách na obnovu řízení a o žalobách pro zmatečnost (výrok I.) a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že mu byla dne doručena 26. 9. 2022 žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2021, č. j. 73 Cm 5/2020-100 (jím mu byla uložena povinnost splnit závazek z kupní smlouvy), a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2022, č. j. 73 Cm 5/2020-163 (jím bylo rozhodnuto o zastavení řízení o odvolání žalovaného proti tomuto rozsudku) a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2022, č. j. 6 Cmo 57/2022-170 (jím bylo potvrzeno usnesení o zastavení odvolacího řízení). Podáním těchto žalob vznikla žalovanému poplatková povinnost, a to v souladu s položkou 17 Sazebníku soudních poplatků, jenž je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění. Soud proto vyzval žalovaného usnesením ze dne 21. 9. 2023, č. j. 73 Cm 5/2020-226 k zaplacení soudního poplatku v celkové výši 10 tis. Kč). Žalovaný soudní poplatek nevyměřil, jen znovu podal návrh na osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že nastaly nové okolnosti – žalovaný zde ale neuvádí v zásadě nové skutečnosti.Dále soud poukázal na některá rozhodnutí Ústavního soudu ohledně rozhodování o opakovaných žádostech o osvobození od soudních poplatků. Těm lze vyhovět jen v případě změny poměrů žadatele, přičemž není třeba o nich rozhodovat, pokud neobsahují dříve neuplatněné skutečnosti. V takovém případě je v souladu s ústavním právem zastavení řízení ve věci samé s odůvodněním, že o žádosti navrhovatele o osvobození od soudních poplatků již bylo pravomocně rozhodnuto, navrhovatel na výzvu soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil a ve své opakované žádosti o osvobození do soudních poplatků netvrdil žádné v zásadě nové skutečnosti. Soud prvního stupně proto přistoupil k zastavení odvolacího řízení (správně řízení o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost) dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, aniž by rozhodoval o novém návrhu žalovaného na přiznání osvobození od soudního poplatku, neboť v dané věci nedošlo ke změně poměrů rozhodných pro posouzení návrhu. Původní návrh žalovaného byl zamítnut, neboť se jednalo o zřejmé bezúspěšné uplatňování práva z důvodu nepřípustnosti obou žalob. Odvolací soud následné odvolání žalovaného odmítl pro jeho nedoplnění. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že žalovaný zavinil zastavení řízení, nicméně žalobkyni žádné náklady v řízení o daných žalobách nevznikly. Proto soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.Proti usnesení podal žalovaný včasné odvolání, v němž uvedl, že jej podává do výroku I., že namítá podjatost Krajského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, že jsou důvody pro delegaci věci podle § 12 odst. 1 o. s. ř., že odůvodní odvolání kolem 25. 11. 2023, neboť „vyčkává výsledku šetření MSp + KS-Praha ve vztahu k okolnosti prokázané spisem VSZ-Praha“ a že opakuje požadavky již vznesené s tím, že o těchto nesmí pro podjatost jednat „KS-Praha a spol.“.V doplnění ze 16. 11. 2023, jež žalovaný učinil k výzvě soudu, uvedl žalovaný, že požaduje změnu napadeného usnesení tak, že se řízení nezastavuje. Poté zopakoval námitku podjatosti s návrhy, aby věc byla delegována ke Krajskému soudu v Hradci Králové, aby byla povolena obnova řízení, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů pro zpracování žalob a aby byl osvobozen od soudních poplatků. Dále vznesl požadavek „EV § 75 c a n. osř. osř + § 243 osř. odkladný účinek.“. Poté žalovaný zmiňuje spis „VSZ-Praha čj 9 spr 151/2022“, činnost NCOZ PČR ve věci zdejší kom. sféry a podvod ČS Kutná Hora, která nepřevedla akcie na žalobce. Žalovaný také uvádí způsob řešení převodu daných akcií a také jeho zjištění, že dané akcie již řadu let SCP nemá, tedy je nemůže ani převést. Žalovaný vyzval ČS k převodu akcií. Krajský soud v Praze brání žalovanému v podání žalob na obnovu řízení a pro zmatečnost a upírá mu právo na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) napadené usnesení soudu prvního stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, a to i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1 a 6, § 205 odst. 2 o. s. ř.), a přihlížel i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (212a odst. 5 o. s. ř.). Po projednání věci bez nařízení jednání /§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.Z obsahu spisu se podává, že žalovaný podal dne V dané právní věci byla prvotní žaloba pro zmatečnost podána proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové (jako soudu odvolacího) ze dne 29. 12. 2017, č. j. 25 Co 301/2017-189, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí podání povinné pro vady. Dále následovalo prvotní rozhodnutí o zamítnutí žádosti povinné o přiznání osvobození od soudních poplatků pro toto řízení, což bylo potvrzeno odvolacím soudem, v němž bylo konstatováno, že taková žaloba je zřejmé bezúspěšná, pročež jí nelze přiznat osvobození od soudních poplatků. Zřejmá bezúspěšnost nároku uplatněného žalobou či jiným návrhem na zahájení řízení má přitom podle ustálené judikatury za následek, že i v následném odvolacím nebo dovolacím řízení (včetně dalších mimořádných opravných prostředků) jde o zřejmě bezúspěšné uplatnění práva, aniž by bylo významné, co je předmětem přezkumu v rámci těchto řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5093/2017).O opakovaných žádostech povinné o osvobození od soudních poplatků či o ustanovení zástupce z řad advokátů (za nezměněného stavu) pak bylo možné řízení zastavit podle § 104 odst. 1 o. s. ř., neboť pokračování v takovém řízení brání překážka věci rozsouzené podle § 159a odst. 4 a § 167 odst. 2 o. s. ř. jak správně rozhodl soud prvního stupně. Zde je ale třeba zmínit další možný postup, jenž je s ohledem na neustálé řetězení návrhů povinné vhodnějším, a to k takovým opakujícím se žádostem povinné nepřihlížet.Správným je i výrok II. napadeného usnesení, jímž byla dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, zastavena řízení o opakujících se neodůvodněných a nepřípustných podání povinné v podobě dovolání a žalob pro zmatečnost a na obnovu řízení, a to pro nezaplacení soudního poplatku za ně. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně vyzval povinnou usnesením ze dne 11. 4. 2022, č. j. 25 Co 301/2017-163, k úhradě daných soudních poplatků, a to ve stanovené lhůtě s tím, že ji také poučil o následcích, pokud tak neučiní. Usnesení bylo povinné doručeno dne 14. 4. 2022, přičemž povinná vyměřené soudní poplatky ve stanovené lhůtě neuhradila - jen znovu požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Soud prvního stupně k této opakované žádosti povinné již správně nepřihlížel (viz výše), přičemž ji také správně znovu nevyzval k úhradě daných soudních poplatků, jak by tomu bylo v rámci běžně probíhajících řízení. Zde je totiž zjevné, že povinná tímto způsobem zneužívá svých procesních práv.Lze tak uzavřít, že pokud povinná neuhradila soudní poplatky přes výzvu soudu s poučením o následcích při jeho nezaplacení, pak soud prvního stupně nemohl postupovat jinak, než řízení zastavit podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.Správným je i závislý nákladový výrok II. napadeného usnesení, jenž vychází z § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. a z toho, že oprávněnému nevznikly žádné náklady řízení. Pouze se do tohoto výroku omylem dostalo slovo „odvolacího“, což odvolací soud svým rozhodnutím odstranil (viz níže).Na závěr je třeba uvést, že k obecně formulované a stále se opakující námitce podjatosti není možné přihlédnout dle § 15a odst. 3 a § 43 odst. 2 o. s. ř., neboť povinná je dostatečně obeznámena pro svou značnou procesní aktivitu o podobě řádné námitky podjatosti (toho se jí dostalo i ohledně dalších jejích procesních úkonů). Nejsou tak zde dány ani podmínky pro postup dle § 12 odst. 1 o. s. ř., protože povinná k tomu žádné konkrétní skutečnosti neuvádí a zároveň se tyto nepodávají z obsahu spisu.S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné, a to včetně nákladového výroku II. – u tohoto výroku ještě předtím ale odvolací soud provedl podle § 164 o. s. ř. jeho opravu, neboť v tomto výroku II. je chybně uvedeno, že se jedná o „náhradu nákladů odvolacího řízení“, a proto z něj odstranil slovo „odvolacího“.O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodováno dle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédn