12 Cmo 157/2023-195 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu ze dne 22. 9. 2021, č. j. 13 Cm 118/2021-173 v platnosti (výrok I.) a o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně požadovala zaplacení směnečné sumy ve výši 551 243 Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky vlastní vystavené , Anonymizováno, v , Anonymizováno, dne 21. 8. 2008 na řad společnosti , právnická osoba, . (dříve , Anonymizováno, ) a splatné v , Anonymizováno, dne 20. 10. 2018. Žalovaná směnku podepsala jako rukojmí. Remitent směnku převedl rubopisem na žalobkyni.2. Žalovaná podala proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné námitky, v nichž uvedla, že předtím, než výstavce směnky zemřel, půjčku bance splácel. Po jeho smrti žalovaná banku kontaktovala a řešila s ní, v jaké je situaci, nikdo se jí již neozval. Žalovaná namítla, že nikdy žádnou směnku nepodepsala, po 10 letech již nemá žádný doklad, kterým by se mohla prokázat, a účetní doklady jsou rovněž zlikvidovány. Dědické řízení po výstavci směnky bylo zastaveno.3. Z provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že , Anonymizováno, , narozený dne , Anonymizováno, , IČO , IČO, vystavil v , adresa, dne 21. 1. 2008 na řad společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, směnku vlastní, kterou se zavázal zaplatit v Praze dne 20. 10. 2018 bez protestu směnečnou sumu ve výši 551 243 Kč. Žalovaná směnku podepsala jako rukojmí za výstavce. Nedatovaným rubopisem byla směnka převedena na žalobkyni. Dne 21. 1. 2008 uzavřeli , právnická osoba, . a , Anonymizováno, dohodu o způsobu vyplnění blankosměnky reg. č. , Anonymizováno, , v níž prohlásili, že , Anonymizováno, vystavil k zajištění pohledávek společnosti , právnická osoba, ze smlouvy o úvěru , Anonymizováno, reg. č. , Anonymizováno, uzavřené dne 21. 1. 2008 na řad banky blankosměnku vlastní s doložkou „bez protestu“, s místem vystavení , adresa, s tím, že na blankosměnce není vyplněno datum splatnosti, platební místo a směnečný peníz, a jako rukojmí za , adresa, pro celý směnečný peníz připojila svůj podpis žalovaná. K uvedené dohodě žalovaná vystavila prohlášení, že jako rukojmí stvrzuje, že byla obeznámena s obchodními podmínkami banky a obsahem dohody o vyplňovacím právu směnečném a souhlasí s nimi. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, sp. zn. B , Anonymizováno, soud prvního stupně dále zjistil, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, změnila ke dni 1. 5. 2016 obchodní firmu na , právnická osoba, . Důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, který byl navržen žalovanou poté, co byli účastníci seznámeni se závěrem soudu, že dohodou o způsobu vyplnění blankosměnky, má za dostatečně prokázané, že žalovaná směnku jako rukojmí podepsala, soud neprovedl s odůvodněním, že žalovaná nezaplatila zálohu na náklady tohoto důkazu.4. Shora uvedená zjištění soud právně posoudil podle ust. čl. I § 78 odst. 1, § 48 odst. 1, § 30 odst. 1, § 47 odst. 1 a 2, § 11, § 13 a § 16 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „ZSŠ“). Předmětnou směnku posoudil jako platnou vlastní směnku, obsahující všechny náležitosti vyžadované ust. čl. I § 75 ZSŠ, s tím, že žalobkyně je jejím vlastníkem na základě indosamentu.5. K obraně žalované soud uvedl, že podáním ze dne 6. 10. 2021, které bylo soudu doručeno dne 8. 10. 2021, byla vznesena pouze jedna určitá námitka, a to, že žalovaná směnku nepodepsala. Podání následně zvoleného právního zástupce žalované ze dne 11. 2. 2022 se zčásti kryje s předchozími námitkami podanými samotnou žalovanou. Pokud jde o další námitky (promlčení nároku, vyplnění blankosměnky v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu a námitka splácení směnkou zajištěného dluhu), vyhodnotil je soud jako opožděné a podle ust. § 175 odst. 4 věta první o. s. ř. k nim nepřihlížel.6. Námitku, že žalovaná jako rukojmí směnku nepodepsala, soud shledal nedůvodnou. Vyšel přitom z dohody o způsobu vyplnění blankosměnky ze dne 21. 1. 2008, reg. č. , Anonymizováno, .5, kterou bylo prokázáno, že žalovaná jako rukojmí na směnce se přihlásila k obsahu této dohody, tedy i k tomu, že směnku podepsala a že souhlasila s účelem jejího vystavení a s ujednáním o podmínkách a způsobu doplnění chybějících směnečných doložek. Soud zdůraznil, že pokud by žalovaná směnku nepodepsala, lze si jen těžko představit, že by mohla toto prohlášení učinit, když v samotné dohodě smluvní strany výslovně prohlásily, že směnka byla vystavena a opatřena podpisem žalované jako rukojmího a byla společnosti předána společnosti , právnická osoba, . Z uvedených důvodů rozhodl podle ust. § 175 odst. 4 o. s. ř. o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalobkyně.7. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkla, že při posouzení její obrany proti směnečnému platebnímu rozkazu vycházel výhradně z podání ze dne 6. 10. 2021, z něhož shledal, že žalovaná vznáší pouze jedinou srozumitelnou námitku, a to, že předkládanou směnku nepodepsala. Ohledně dalších tvrzení soud uvedl, že nejsou dostatečně konkrétní a srozumitelná, a proto se jimi nezabýval. Podání právního zástupce žalované ze dne 11. 2. 2022 posoudil jako opožděně podané námitky a proto se jimi vůbec nezabýval. Žalovaná namítla, že se na soud včas obrátila z žádostí o ustanovení advokáta, který by ji v řízení zastupoval, a současně se obrátila také na Českou advokátní komoru, která jí posléze zprostředkovala kontakt s jejím aktuálním zástupcem. Soud prvního stupně však nečinil ničeho, na žádost o ustanovení zástupce nijak nereagoval, s touto žádostí se vlastně vůbec nevypořádal. Odvolatelka odkázala na podmínky pro ustanovení zástupce plynoucí z ust. § 30 o. s. ř. a dále uvedla, že nerozumí tomu, proč její žádosti nebylo vyhověno, když soud shledal, že není schopna předložit ani takové podání, které by splňovalo náležitosti uvedené v ust. § 42 odst. 2 o. s. ř. a o ustanovení zástupce z řad advokátů požádala. Odkázala rovněž na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 29 Odo 726/2020, podle nichž dojde-li k ustanovení zástupce, lhůta k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu začne běžet ode dne ustanovení zástupce, avšak nebyl-li o tom žalovaný poučen, lze i později učiněné podání kvalifikovat jako podání včasné. Uvedla dále, že ve svém podání ze dne 11. 2. 2022 rozvedla argumentaci, která již byla v obecné rovině zmíněna v předchozích podáních žalované, a to, že směnku nepodepsala, že nárok je promlčen, neboť jde o dluh starý 13 let, blankosměnka byla vyplněna v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu a konečně, že směnka zajišťuje dluh, který byl splácen. Má předně za to, že ani s námitkou nepravosti podpisu na směnce se soud prvního stupně nevypořádal správně, když na žalovanou přenesl důkazní břemeno a žádal o uhrazení zálohy na vypracování znaleckého posudku, ač mu muselo být známo, že úhrada částky 18 000 Kč není v jejích možnostech. Rovněž v tomto postupu spatřuje žalovaná nepřípustné porušení jejího práva na spravedlivý proces. Důvodnost námitky promlčení spatřuje žalovaná v tom, že žalobkyně ve svých podáním uváděla různá data splatnosti směnky, což následně ospravedlňovala údajným administrativním pochybením. Žalovaná byla po smrti svého manžela bankou vyrozuměna o tom, že dluh je zesplatněn. Jeví se jako nepravděpodobné, že by splatnost celého dluhu byla stanovena až na rok 2018, když manžel zemřel již v roce 2012. Dále uvedla, že směnečná suma byla vyplněna v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu, neboť vyplněná částka odpovídá částce, kterou si manžel žalované půjčil, přestože byla půjčka splácena a přestože podle přihlášky společnosti , právnická osoba, , činila pohledávka ze smlouvy č. , Anonymizováno, částku 340 954 Kč. Žalovaná konečně namítla, že žalobkyně i banka jsou podnikatelské subjekty, které běžně v rámci své činnosti poskytují úvěry a vedou podrobnou dokumentaci. Žalobkyně tak musela být při rubopisování směnky podrobně seznámena s celým obchodním případem. Dále uvedla, že nebyly splněny předpoklady pro přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni; soudu navíc muselo být zřejmé, že není v možnostech žalované částku 59 205,30 Kč ve stanovené třídenní lhůtě uhradit. Ohledně tzv. předžalobní upomínky uvedla, že tato se vztahuje ke směnce vystavené dne 21. 1. 2008 se splatností dne 20. 10. 2010, nikoli ke směnce, která byla předložena v tomto řízení. Tedy i výrok II. napadeného rozhodnutí je nesprávný.8. Žalobkyně navrhla, aby byl napadený rozsudek jako správný potvrzen. Zdůraznila, že lhůta k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu dle § 175 o. s. ř. je kogentní a soud nemůže přihlížet k námitkám, podaným po jejím uplynutí. Argumentace žalované, že se soud nezabýval jejím podáním ze dne 11. 2. 2022, které bylo opožděné, je proto lichá. Žalobkyně dále vyj